Nejspíš vám to není cizí a i vy jste se s tím buď setkali, nebo ještě stále setkáváte. Netěší vás vaše práce, necítíte uspokojení, počítáte dny pracovního týdnu, kolik ještě času zbývá, aby tu byl víkend. Hurá. Volno. Můžu si dělat co chci. Zatímco během pracovního týdne mám na to, co mě baví, málo času, nebo skoro žádný, a tak přežívám 5 dnů v týdnu v očekávání víkendu...
A co kdybych se na to podívala z jiného úhlu pohledu. Co kdybych si řekla - opravdu mě baví to, co dělám? Najednou není důležité, co dělám, ale jak se u toho cítím. Pokud zjistím, že to, co právě dělám, mě nebaví, není problém v tom, co dělám, nýbrž v mém nastavení.
Nenastavila jsem si někdy v minulosti, že chodit do práce je opruz? Že umývat nádobí mě nebaví? Že k čemu uklízet, když za chvíli bude zase nepořádek?
Ono je v podstatě nepodstatné co kdo dělá. Podstatné je, jak se u toho cítí.
Dělám, co mě baví.
Baví mě, co dělám.
Zdá se to být to stejné a přece není. Zkuste si s těmi slovy chvilku pohrávat, jak to na vás působí.
Dokud dělám, co mě baví, jsem v roli oběti - tedy mám potřebu řešit co dělám, aby mě to bavilo. Jakmile se mi nepodaří dělat to, co mám v kategorii "baví mě to", nejsem spokojená.
Zatímco pokud mě baví, co dělám, jsem tvůrcem. Není pro mě důležité, co dělám, můj stav spokojenosti to nemění, můj stav spokojenosti není závislý na podmínkách zvenčí.
Když si uvědomíme, že to, jak se cítíme, nemůže nic zvenční ovlivnit, pokud si to tak sami nenastavíme, začneme žít jako tvůrci a přestáváme být oběťmi.
Pokud se vám zatím nedaří být spokojení nezávisle na tom, co děláte, nevěste hlavu. Jednou se vám to podaří, jen je třeba na sobě začít pracovat. Zkoušet to stále znova a znova. Hledat si to přínosné na čemkoliv, co se děje, hledat krásu tam, kde byste ji stěží viděli.
Můžeme si o tom popovídat. Mějte se :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář:)