Automatická kresba - diagnostika, harmonizace, léčení

V tomto článku vám nastíním, jak vnímám automatickou kresbu já. Neznám žádnou definici, ani jsem sama neabsolvovala kurz automatické kresby. Vše, co zde budu popisovat, jsou mé dojmy, názory a zážitky. 

K automatické kresbě jsem se dostala už jako malá holka, jen jsem tenkrát nevěděla, co dělám. Často jsem si "jen tak" čmárala na papír, bez rozmyslu, nejčastěji když jsem telefonovala. Měla jsem blok na poznámky vedle telefonu, často jsem psávala vzkazy rodičům, bratrovi....Většina papírků mívala "dekorace" mých nevědomých automatických kreseb. Nevěděla jsem, proč to dělám, ale bylo to silnější než já. Má ruka si dělala co chtěla a já jí dávala volnost....Tuto činnost jsem provozovala taky často ve škole, při výkladu učitelů...Myšlenkama jsem byla jinde, oči zapíchnuté "do neznáma" (nebo taky "doblba" jak se říká) a ruka kreslila do sešitu.

Kdybych se dnes automatickou kresbou nezabývala aktivně, nejspíš bych si na tyhle "malůvky" z dětství ani nevzpomněla. Nedávno se mi to vybavilo samo...připomnělo....

O tom, jak se ke mě automatická kresba dostala vědomě jsem psala v mých dřívějších blozích zde a zde. 

Už delší dobu jsem cítila, že se za automatickou kresbou skrývá něco víc. Přicházeli lidé s dalšími dotazy, a tak jsem se učila používat AK i jinak.

Za ten čas, co se AK zabývám, jsem udělala již bezpočet kreseb. Sama u sebe vidím velký vývoj, s každou další kresbou je umím jasněji vyložit. Nejprve jsem používala jen základních 12 barev. V současnosti používám 24 pastelek včetně bílé, stříbrné a zlaté. Čím víc tónů od každé barvy je k dispozici, tím jemnější nuance se dají vypozorovat. Ještě je ale stále hodně, čemu se učit....

Automatická kresba může sloužit také jako velmi dobrý harmonizátor. Pokud jste v napětí, cítíte vnitřní nevyrovnanost, nervozitu, napětí, vemte si pastelky, čistý papír a začněte. Sedněte si v nerušené části, zklidněte se a dovolte vaší ruce vybrat si tu pastelku, na kterou má právě náladu. Volně položte ruku na papír a nechte ji, ať začne sama kreslit co a kde chce. Pokud jste natolik zablokovaní, že se nemůžete uvolnit, začněte jen tak čmárat na papír....Po chvíli ucítíte úlevu, vaše napětí a negativní emoce se "vykreslí" do papíru. Doporučuji prvních několik kreseb roztrhat a spláchnout či spálit. 

Toto cvičení je také velmi vhodné pro děti všech věkových skupin. Je to úžasný způsob jak zklidnit i velmi aktivní děti. Po hodinovém kreslení, někdy i kratším, se cítíme klidní, vyrovnaní. Naše problémy a zlosti jsme předali do kresby, proto je dobré ji zničit.

Čím častěji budete kreslit, tím lépe vám to půjde. Jakmile se vám vaše vlastní kresby začnou líbit a budete mít při pohledu na ně příjemné pocity, můžete si je schovat. Takto si můžete vyhotovit harmonizační obrázek i sami. 

Automatická kresba je vhodná pro každého člověka, ne každý má ale zájem se jí věnovat. Pokud máte  touhu to zkusit a AK vás zajímá, zkuste se ji učit sami. Můžete navštívit i kurz, kde vás AK naučí. Na internetu najdete spoustu kurzů, zde doporučím řídit se vlastní intuicí, svým pocitem. Pokud vám někdo jiný doporučí někoho, ale vy máte nepříjemný pocit, vždy dejte na sebe. Vaše Vyšší Já je pro vás ten nejlepší rádce.

Pro zájemce o mé kresby AK, které momentálně zhotovuji:

• diagnostika vztahů - aurogram (2 osoby na jednom obrázku, pokud máte zájem o více osob, vždy porovnávám 2 osoby navzájem...např. matka, dcera, manžel....matka-dcera, matka-manžel, dcera-manžel)
• diagnostika osob (toto provádím nejčastěji při konzultacích k doplnění, možné provést i zvlášť)
• diagnostika prostor (nepříjemné pocity v místnosti, domě.....)
• harmonizační (čištění energií ve vztazích, domech, u lidí)

Podmínky pro zhotovení AK:

• dodržujte etiku, nežádejte kresby o někom jen ze zvědavosti, nechtějte vědět o druhých, co byste sami nechtěli, aby druzí zjišťovali o vás
• při aurogramu je třeba uvést jména a příjmení osob, datum a místo narození, nejlépe i hodinu, pokud máte tak i foto
• při aurogramu je to vždy někdo k vám - např. manžel-dcera NE, vy-manžel, vy-dcera ANO
• při diagnostice prostor přesnou adresu, plánek prostor (alespoň kreslený)
• zadávejte vždy konkrétní dotaz
• harmonizační obrázky - popis stávající situace/problému (k harmonizačnímu obrázku bude i písemný výklad)

Ať už máte zájem o jakýkoliv typ AK, mějte prosím vždy na mysli, že AK jako taková vás nemá léčit, má pouze pomoci odkrýt toky energií ve vztazích, tělech, prostorech...Člověk sám má vždy pochopit podstatu problémů a nemocí a pracovat na jejich nápravě pochopením souvislostí a změnou postoje. 

Harmonizační kresby, které vyhotovuji spolu s výkladem, slouží hlavně k motivaci a správnému naladění se na žádanou energeticko-vibrační hladinu. Předám vám nástroje k harmonizaci, vy je uchopíte a budete s nimi pracovat. Míra vaší spolupráce je ukazatelem zlepšení vztahů a problémů. 

Protože AK věnuji stále více času a prostoru, nakupuji materiály, rozhodla jsem kresby zpoplatnit alespoň symbolickou částkou. Pokud máte zájem o diagnostickou či harmonizační AK, napište mi email na jola.domin@gmail.com.

Příspěvky na AK jsem stanovila tak, aby pro vás byly únosné a pro mě alespoň malinko přispívající. Pokud můžete, chcete a cítíte to tak....přispívejte dle svého. Nikoho nikam netlačím, vše se má odehrávat tak, aby to bylo v souladu s námi všemi.

• diagnostická  -  99 Kč za 1 kresbu
• harmonizační - 199 Kč za 1 osobu

Den plný lásky, optimismu a víry vám přeje

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Duchovno a peníze - jde to nějak "dohromady"?

Když jsem začala s Novou cestou, vnitřně jsem cítila, že nastala další etapa mého života, která bude jiná, než jak jsem svůj život znala doposud.

Duchovno, ezoterika, Bůh, to byly pojmy, které mne zajímaly vždy....teoreticky.... V posledních několika letech jsem cítila, že je můj život veden. Důvěřovala jsem své intuici a ač jsem nevěděla, proč mám některé kroky udělat a jaký "zisk" z toho můžu mít, šla jsem tam, kam mě posílali mí duchovní rádci, moje intuice, MŮJ BŮH. A tak jsem byla vedena přes polovinu zeměkoule, dovedena do jednoho města, do jedné komunity...neustále přicházely "indicie". Stačilo jen věřit a konat v souladu s nimi. Vše se dělo tak nějak samo, jednoduše...

Když přišla Nová cesta a já cítila, že nastává "nová doba" i pro mě, trochu jsem se bránila. Nedokázala jsem úplně vše slepě přijmout....občas se objevila nějaká pochybnost....Vize, které přicházely, byly stále intenzivnější, stále konkrétnější....cítila jsem, že mám konat. Nevěděla jsem přesně jak, kdy a proč...Jakmile jsem se napojila na "zdroj", opět synchronicita zapracovala a vše přišlo. 

Mě to ale nestačilo, ptala jsem se Boha, ano drze jsem se obracela přímo na něj a žádala "DŮKAZY". Takové, které mne přesvědčí, že ty vize jsou opravdové, ne pouhé představy a fantazie, sny.... 

A Bůh opravdu přicházel.....dával mi důkazy.....měl se mnou tu trpělivost a stále dokola mi dokazoval, že mé vize jsou opravdové, že to JÁ SAMA jsem si kdysi předurčila to, co nyní přichází. Vnímala jsem sílu svého Vyššího Já.....

Začala jsem konat. Vše bylo nové, neznámé. Lidé okolo mě podporovali, kdykoliv jsem požádala o pomoc, ta přišla....kdykoliv jsem potřebovala poradit....objevil se někdo a dané téma mi objasnil....."náhoda za náhodou" jak by možná někdo řekl....jenže - náhody nejsou :)

Stále více času padalo na Novou cestu. Ozývalo se víc a víc lidí s žádostí o pomoc. Intuice mi radila opustit velmi lukrativní a velmi dobře placené místo, které svého času bylo pro mě velkým přínosem. Cítila jsem, že mám odejít. Mnoho lidí okolo mě mi radilo v dobré víře, ať neblázním a zůstanu na teplém a jistém místečku. Ale moje intuice, mé Vyšší Já mi stále intenzivněji a naléhavěji sdělovalo, že MUSÍM opustit práci, kterou jsem dělala, práci kde bych mohla být po celý zbytek života (z jejich strany). Že musím opustit tuto jistotu. Po několika měsících jsem cítila, že přišel ten okamžik. Odešla jsem. Vůbec jsem se nebála, protože jsem se cítila vedena. Je to krásný pocit, když se můžeme oprostit od strachu, když se necháme vést. Protože to, že se necháváme vést je větší pocit jistoty než jisté pracovní místo. Je to pocit, jako když se malé dítě může s jistotou obrátit na svého rodiče a ví, že když ho potřebuje, bude tam. Že ho vezme za ruku a povede tam, kde mu bude dobře. Tam, kde to pro něj bude nejlepší....

Jako malá jsem se nebála o budoucnost, neměla jsem pochyby....byly tu mí rodiče, kteří vždy věděli, co dělat. Byla jsem v bezpečí tenkrát a cítím se v bezpečí i dnes.

Ze srdce přeji každému, aby našel odvahu vrátit se do této bezpečné zóny, do pocitu, který zná z dětství. Děti jsou naši největší učitelé, ukazují nám, kde jsme se ztratili na cestě....

Ale abych se vrátila k tématu...peníze....co mají společného s duchovnem? Hodně. Peníze jsou prostředkem. I duchovní člověk je člověk, který má své potřeby. Je to stejný člověk jako dělník, ředitel nebo kdokoliv jiný. Všichni máme své potřeby. Věřím, že jednoho dne přijde čas, kdy prostředkem k uspokojení našich potřeb bude "nový systém, nový prostředek". 

Hodně lidí by chtělo, aby "duchovní věci" byly zadarmo. Aby kurzy, konzultace, porady, články.....aby vše spojené s duchovním růstem, bylo zdarma. I já jsem vedla svůj vnitřní boj, cítila jsem, jak hluboce je v nás zakořeněno chtění "něčeho za něco" na hmotné úrovni. Nejsme příliš zvyklí dát něco hmotného a dostat něco nehmotného. Jediné, co mě tak napadá, je elektrická energie....ta v podstatě taky není vidět a většina za ni platí bez přemýšlení.

V mých vizích přišla i vize toho, co bude mou náplní do budoucna. Přišla vize "duchovního učitele". Pojem duchovní učitel pro mě byl nejprve příliš "vysoko", necítila jsem se natolik dokonalá. Ale pochopila jsem, že i duchovní učitel je práce jako každá jiná a že má mnoho různých hladin. Tak jako jsou učitelé v jeslích, mateřských školách, základní školách, středních školách a univerzitách, jsou i duchovní učitelé v různých energetických úrovních. Děje se tak právě proto, že my lidé se nacházíme v různých úrovních, vibracích, frekvencích chcete li....jako když ladíme rádio. V jeden okamžik existuje mnoho různých frekvencích...žádná není horší ani lepší, všechny mají své posluchače....Nejde o to "být nejlepším", jde o to posloužit druhým, umožnit jim pochopit to, co vědí, jen to neumějí prakticky uchopit. 

Při svých konzultacích, terapiích nebo třeba i jen přátelských posezeních jsem pochopila jedno...záleží na tom, co z nás vychází, co vysíláme směrem k druhým. Pokud mám dobrý záměr pomoci druhému člověku, cítím se dobře. Pokud ten druhý chce chápat souvislosti, umožní sám sobě vidět to, co předtím neviděl. Já nepředávám druhým informace, které by nevěděli. Někdy se dozví něco nového, tady jde ale o to, aby to, co vědí, uměli uchopit, pracovat s tím, aby viděli spojitosti, souvislosti, aby viděli proč se jim děje to, co se jim v životě děje....kde v minulosti to má souvislost a jak to mohou sami napravit....Duchovní učitel je pouhý prostředník. Není to někdo, kdo by rozdával moudra, kdo by učil "novou látku". Duchovní učitel ukazuje druhým, jak v sobě najít to, co právě potřebují a jak to použít. Všichni v sobě máme již vše obsažené, jen jsme to zapomněli. Počítač plný informací bude člověku, který ho neumí používat, k ničemu. Ale pokud mu někdo dá školení, jak se počítač používá, jak se dostane k informacím a jak je může využívat ke svému prospěchu, rázem se z nepotřebné věci stane něco velmi potřebného.

Pomáhat druhým najít svou podstatu, najít sami sebe, se stalo mou novou prací, mým posláním, mým povoláním a mým úkolem. Cítím, že konám v souladu jak sama se sebou, tak v souladu s Univerzem. Cítím, že to, co dělám, má smysl. Píšou mi nejrůznější lidé s žádostí o pomoc při nejrůznějších problémech v jejich životě. Mým jediným úmyslem je jedno - dovolit jim nahlédnout na jejich problém mýma očima. Ukázat jim "jiný úhel pohledu". Energie plyne a čím vyšší vibrace máme, tím snažší je vidět různé úhly pohledů. Je možné vidět situace z několika úhlů, které se vzájemně doplňují. 

Pokud cítíte potřebu pomoci s nějakou oblastí vašeho života, jsem tady. Nechci z nikoho tahat peníze "ve jménu duchovna". Pouze chci plynout a dovolit i vám plynout s proudem života. Pokud máte pochybnosti...nechte si své peníze. Vemte si svůj díl zpět. Pro mě je důležitější ponechat energii na úrovni, která nás obohatí všechny. Pokud by měl vzniknout blok na vaší straně proto, že máte pocit, že jste za své peníze nedostali "dost", raději si své peníze vemte zpět. Nebo mi je ani nedávejte. Pro mě je důležitější, že zůstanete v dobré náladě, než abyste měli sklouznout do nízkých hladin v pocitu, že vás někdo ošálil. Konzultace, kde by si někdo už v počátku nebo v jejím průběhu vytvořil blok, by nebyla přínosná. Byl by to ztracený čas. Je jednodužší někomu darovat část mého času než vytvořit blok v toku energie mezi námi. Vždyť jsme všichni jedna rodina. Peníze jsou důležité, je jich třeba k životu (alespoň pro většinu lidí), ale nejsou tím nejdůležitějším.

A tak až půjdete někam na nějaký kurz, terapii nebo oslovíte třeba i mě....nemyslete na to, kolik vás to stálo. Neblokujte se zbytečně! Nedovolte, aby vám vaše ego neumožnilo přijímat to, co k vám proudí. Raději se ozvěte a řekněte to, co cítíte. Myslím, že každý, komu jde o blaho celé společnosti, vás pochopí. 

Krásný den všem :)

 
Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Co dělat, když se bojíme aneb proč k nám přichází strach

Strach je pocit, který zná myslím každý člověk. Kdo by se s ním někdy nesetkal? Někdo se bojí často, propadá strachům, někdo jen občas, a pak je tu "většina" lidí, která se bojí tak nějak "průměrně často". Ke které skupině patříte vy?

Co je vlastně strach? Proč ho cítíme, proč k nám přichází? Proč když se něčeho bojíme, obáváme, tak si to k sobě přitahujeme?

Strach je úžasná emoce. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si některý ze svých strachů. Jaké to je? Kde na těle ho cítíte? Jakou formou ho cítíte? Forem strachů je bezpočet. Jedno však mají stejné.....

Strach je stav, kdy nejsme sami sebou. Strach je projevem našeho ega. Strachu se učíme odmalička. Naši rodiče - a pak když my jsme rodiči tak to děláme i my - nás strachu učí "v dobré víře". Používají strachu jako formy manipulace, kdy se snaží docílit něčeho, co nám má být "dobrým".
 

Malé děti strach neznají. Když dítě pláče, dává najevo hlad, žízeň nebo jinou fyzickou nepohodu. Třeba nemoc. Když byla moje dcera malá, vůbec se nebála tmy, pavouků, švábů a jiné havěti...překvapovalo mě, že se ničeho nebála. Tenkrát jsem byla "jinde" a nevnímala jsem ještě, že strach v ní teprve "bude vypěstován". Fascinovalo mě, jak se beze strachu pohybovala po domě v době když byl vypnut elektrický proud (běžný to stav v zemi, kde jsme tenkrát pobývali), jak klidně šla do místnosti, kde nebyla svíčka...jak nosila langusty v rukou a nic se jí nestalo...


Dítě je dokonalé. Až tohle pochopíme, přestaneme děti (de)formovat a začneme se od nich učit. Děti jsou úžasní učitelé. Jsou napojeny na své vyšší já, na své duchovní rádce, na Boha/Zdroj/Vesmír/Stvořitele....(opět doplňte ten název, který je pro vás nejpřijatelnější)
Malé dítě ví, že nepotřebuje strach, že ho mít nemusí, protože NENÍ NIC, ČEHO BY SE MĚLO BÁT! Jenže na malé dítě dáváme přeci pozor, aby se mu NIC NESTALO a začneme mu vštěpovat zásady, které mu mají jeho fyzickou bezpečnost zaručit....A jak to děláme? Přeci přes strachy...."tam nechoď, mohl bys spadnout a zlomit si nohu"....."jestli se nebudeš učit, budeš popelářem"......"v životě se musí tvrdě makat"......"v noci nechoď sama parkem, mohl by tě někdo přepadnout(znásilnit/zabít)"......"neplav tak daleko, mohl by ses utopit"..... a pokud nám argumenty nestačí, neváháme sáhnout k těžším kalibrům a strašit děti tragickými případy, které se staly (nebo by se stát mohly)....
A tak v dobré víře naučíme dítě, že si musí dávat pozor, aby ho neštípla včela, aby se nenapilo vody v přehradě, protože by z toho mohlo onemocnět, se musí dobře učit, jinak mu Ježíšek nedonese dárky......

Zkuste si sami přehrát v hlavě, co všechno jste použili pro dobro svých dětí, aby udělali to, co jste potřebovali? Aby reagovali tak, jak jste si mysleli, že reagovat mají? Zkuste si vzpomenout, čím vás strašívali vaše rodiče? Vzpomeňte na všechny horory, co jste kdy viděli v televizi, na zprávy, které bývají každý den v televizi, novinách, na internetu....pozorujte, jak jsme stále vystavováni tlaku, abychom se báli....prasečí chřipky, klíšťat, očkování, válek, znásilňování a jiných katastrof, které se dnes a denně dějí....

Strach je pouze vibrace, je to druh energie. Tato energie je velmi nízká. Když cítíme strach, necítíme se dobře, jsme sevření, nemůže k nám naše intuice. V momentě strachu k nám nemůže Bůh. Nejsme schopni ho vnímat. Strach není přítomností, my se nebojíme něčeho, co se děje nyní ani se nebojíme něčeho, co se již stalo. Pouze používáme svých zkušeností z minula, které nebyly příjemné a bojíme se, aby se nestaly v budoucnosti. Strach je tedy v budoucnosti. Proto člověk, který je ve strachu není schopen žít přítomností, být tady a teď, užívat si přítomný okamžik....protože je sevřený a i když je jeho fyzické tělo teď a tady, jeho mysl je v budoucnosti. Člověk, který se bojí, zaměřuje svou veškerou energii přesně tím směrem, kterým nechce. Neuvědomuje si, že dává velkou sílu právě tomu, co nechce, aby se stalo. Čím silnější strach je a čím častěji si ho vizualizujeme tím, že se na něj zaměřujeme, přemýšlíme o něm, tím rychleji se stane naší přítomností.


Svého strachu se můžeme zbavit. Protože je to pouze energie, můžeme ji přetvořit. Zvýšením svých vibrací a zaměřením naší pozornosti na to, co nás zajímá a čím se zabývat chceme odlákáme sami sebe od toho, čeho se bojíme. V prvé řadě ale potřebujeme pochopit, že není čeho se bát. Pokud věříme, že vše je dobré a vše má svůj smysl, že naše životy nejsou pouhé náhody, pokud jsme schopni vnímat synchronicitu událostí, pak cítíme, že jsme součástí vyššího plánu. Proč se bát, pokud vše, co se děje, je dobré? Proč se bát, když se vyvíjíme? Bojí se malé dítě toho, že mu začne růst první zub? Nebo že udělá první krůček? Bojí se dítě, že začne jíst tuhou stravu? V životě malého dítěte je spoustu okamžiků, kdy by se bát mohlo, protože dělá stále nové věci. To dítě se ale nebojí. Vnímá, že je součástí Boha. Vnitřně cítí, že vše se děje jak má, nepotřebuje vynakládat svou energii na to, aby si zjišťovalo, zda Bůh je. Dítě o tom nepochybuje a ani nemá potřebu o tom mluvit (pokud nechce sdělit nějakou myšlenku). Dítě začne chodit, protože cítí, že je to jeho úkolem.

Jakmile odhodíme své strachy, budeme schopni vnímat synchronicitu okolo sebe. Budeme schopni vnímat kdy máme kam jít, s kým se máme setkat, co máme jíst, jakou práci máme dělat....budeme napojeni a intuice nás povede. Nebudeme pochybovat o tom, že to, co činíme, je správné, protože vnitřně ucítíme, že to správné je. Když kousnu do jablka, nemusím pochybovat o tom, že jej mé zuby dokážou rozkousat, že to dokážu polknout, strávit, vyloučit, že si mé tělo dokáže vzít vše potřebné. Proč bych o tom měla pochybovat? Proč tedy tak často pochybujeme? Zkusme si na tuto otázku odpovědět....Co nám způsobuje pochyby?

Nedostatek víry ať již v Boha nebo v nás samé je hlavní příčinou dle mého názoru. Nedostatek víry nás vede v nedostatek lásky. Protože kde je víra je i láska. Kdo věří, nepochybuje. Pochybuje ten, kdo nevěří.

Strach je považován za negativní emoci. Strach má sice negativní náboj, ale je pro nás velkým dobrem. Díky strachu si uvědomíme, že máme někde nedostatek a že se tomu máme věnovat. My - lidé - sami od sebe jsme příliš leniví na to, abychom bádali sami od sebe. Většinou potřebujeme popostrčit. Proto máme nemoci....nemoci jsou pro nás ukazatelem, stejně jako strach.

Emoce, které v nás vyvolávají příjemné a láskyplné pocity, jsou vysokovibrační emoce. Ty, které nás tíží, jsou nízkovibrační. Naše podstata je vysokovibrační, jsme velké "živé baterie" které jsou plné energií. Celé životy si neseme všechnu svou energii sebou. Podstata naší energie je láska. Ta je vysokovibrační. Když se nám podaří postupně vyplavit na povrch všechny nízkovibrační energie, pak zůstane jen láska, naše pravá podstata.

Strach, kdykoliv k nám přijde, je pouze prostředník. Něco jako listonoš. Donese zásilku. Strach nám ukazuje, v jakém místě se oddělujeme od Boha. Abychom strach mohli přetransformovat, potřebujeme pochopit jeho podstatu. Uvědomit si, čeho se doopravdy bojíme. Často máme pocit, že se něčeho bojíme, ale jakmile začneme opravdu pátrat, zjistíme, že příčinou strachu je něco jiného. Třeba se bojíme, abychom netratili práci, ale v podstatě máme obavu, abychom měli dostatek peněz na živobytí. Nebo se bojíme, abychom neztratili partnera a přitom máme strach ze samoty....z neznáma.

Většina našich strachů je převzata od rodičů, vychovatelů, ze školy, z médií...Strachy nepotřebujeme. Můžeme je jeden po druhém zpracovávat. Uvědomovat si je. Zaměřit pozornost na strach. Dovolit mu chvíli být. Uvědomit si, kde na těle ho cítím. Dovolit mu aby se ukázal v celé své velikosti. Pak ho pouze pozorovat, být v roli pozorovatele, neprociťovat, nehodnotit, pouze mu dovolit být. Pak stačí už jen poděkovat této energii že s námi byla, aby nám předala zprávu, kterou předat měla a dovolit této energii aby se vrátila ke svému Zdroji. Když máme strach, jsme odděleni od Boha. V té části, kde se bojíme, námi nemůže procházet božská energie. Jakmile strach zpracujeme, dovolíme mu být a předat zprávu, pochopíme, že už ten strach nepotřebujeme a dovolíme mu odejít....

Jak se vypořádat se strachem? Například strach o práci....nebo o dostatek peněz...."vše je dané, to jaké prostředky budeme mít, jak budeme žít, kterou lekcí si máme projít, vše je naplánované, proto nemá cenu se bát. vše je naplánované dokonale a tak, aby to umožnilo náš vlastní vzestup. Pokud v jednu dobu budeme bez práce, tento stav nám napomůže se posunout směrem, kterým jsme potřebovali. Kdybychom se tomu vyhýbali, nedostali bychom se tam, kam se dostat máme. Brzdili bychom svůj vlastní rozvoj, naši vlastní evoluci. Proč bychom to měli dělat? Náš stvořitel nám dopřává vše, co potřebujeme, kdykoliv se na něj napojíme a s vírou a důvěrou očekáváme, že k nám bude proudit přesně to, co potřebujeme, tak se i stane.
Naše cesta je jako růže.....můžeme obdivovat její krásu, můžeme k ní přivonět anebo si o ni popíchat prsty....Růže je daná, ale co s ní uděláme je naše volba....To kam zaměříme naši pozornost, to se stane...a tak rozmýšlejme, zda chceme obdivovat krásu a vůni nebo naříkat nad rozpíchanými prsty.....

Krásný den všem,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
foto: zdroj google-internet
pro konzultace: jola.domin@gmail.com

Poznámka: Tento blog můžete dále šířit v nepozměněné formě včetně uvedení odkazu na autora a web a včetně uvedení této poznámky. Děkuji :)

Jak být sami sebou?

V naší společnosti je stále velké množství lidí, kteří mají problémy se sebepřijímáním. Doba, do které jsme se narodili, je plná převratů, přerodů, změn, náročných zkoušek, je plná násilí, hledání smyslu života.... Všichni lidé na planetě se rodí s nějakým "restem". Podle toho, kam jsme ve svém vývoji už došli, se zformoval náš nynější osud. Jsme ztělesněnou minulostí. Vše, co se nám v životě děje je odrazem toho, jak jsme mysleli v minulosti. To, co jsme zaseli, teď sklízíme. Doba žní je vlastně neustále. Každý den, každý moment, to co prožíváme je odrazem toho, jací jsme byli. To, jak vnímáme, myslíme a jíme teď je naše budoucnost. To je to, co sejeme....

Náš osobní vývoj můžeme pozorovat při pohledu zpět....Vyvíjíme se jednak jako jednotlivé bytosti a jako celé skupiny, národy, stejně se vyvíjíme jako celé lidstvo, naše planeta se vyvíjí, celý planetární systém se vyvíjí...kdo ví, kam až dosahujeme...

Pozorujme třeba stravu...jak se vyvíjela...co jsme my lidé jedli v minulosti...Naše těla se postupně přizpůsobují všem změnám. Naše věda dochází k různým poznatkům, které si často protiřečí. Lidé ztrácí orientaci, co je tedy zdravé a co nezdravé? Je cholesterol nebezpečný nebo není? Máme pít kávu? Můžeme pít mléko? Co máslo, je lepší než margarín? A co maso? Vařit? Nevařit? Jíst syrové? Jíst makrobioticky? Být vegetariánem, vitariánem, frutariánem? Nebo jsme breathariáni?

Byly doby, kdy hmota byla stavěna nad ducha. Dnes už se ví, že jakákoliv hmota je vlastně shlukem energie na určité vibrační rovině. Necháváme se klamat naším zrakem a to, co nám připadá hmatatelné, vnímáme jako skutečné. Učili nás, že existuje pouze to, na co si můžeme sáhnout. Vše ostatní byly nesmysly a pavědy...

Dnes, v době internetu, jsme zahlceni informacemi. Je pro nás náročné vybrat si ty správné. Čemu věřit? Co dělat? Televize chrlí hororové zprávy jednu za druhou. Ze všech stran na nás útočí reklamy o dalších úžasných výrobcích, které určitě musíme mít.....

Jak mezi tou přemírou informací a útoků ze všech stran najít sami sebe? Kdo vlastně jsme? Někdy celý život hledáme a hledáme, stále se rozhlížíme všude okolo a hledáme ten smysl života...Kým jsme, kým máme být, jaký je náš úkol na planetě, proč jsme se narodili....

Vše je velmi jednoduché. Je to natolik jednoduché, že se bojíme této jednoduchosti uvěřit, a tak běháme ze strany na stranu a hledáme, jak si ten život zkomplikovat. Co dalšího na sebe nabalit...

Život sám je velmi jednoduchý. Vše je dané. Jsme herci svého života. Naše duše toužila narodit se do této doby, rozhodla se na sebe vzít tuto fyzickou formu, aby mohla zažívat a prožívat. Aby si mohla hrát. Tak, jako malé děti milují hraní...Podívejme se na malé děti. Co řeší? Jak žijí? Kolik času věnují dělání toho, co je baví? Jak se smějí? Jak dlouho se zlobí? Takové malé dítě, i když dostane na zadek, za chvíli o ničem neví a zase je veselé... To my, dospělí, si život komplikujeme jen co vylezeme z dětství. Děláme to, co nás naučili naši rodiče. A oni nás to naučili, protože je to naučili jejich rodiče.

Je na nás zastavit se, zamyslet se, rozhodnout se, kdo jsme, kým chceme být, jak chceme žít, co doopravdy chceme dělat, co nám způsobuje radost. Naučit se vzájemně si odpouštět, milovat sami sebe, milovat druhé tak, jako by byly naší součástí, protože oni opravdu jsou. To jen naše oči, které se naučili vnímat pouze hmotu nevidí, že jsme všichni vzájemně propojeni jemnou energetickou pavučinkou. Zapomněli jsme, že to, co činíme druhému, činíme sami sobě. Nevidíme okamžitou reakci a nespojujeme si že to, co se nám děje teď je to, co jsme my dělali v minulosti, jak jsme mysleli, čím se živili. Dám opět jeden příklad:

Vezměme si třeba elektrickou energii. Téměř každý má doma zavedenou elektriku. Když potřebujeme zapnout pračku, stačí zmáčknout knoflík. Stejně tak můžeme luxovat, mixovat, zapnout myčku, žehličku, rádio, televizi, počítač....stačí jeden "klik"....Stejně tak jsou na tom všichni okolo nás. I jim stačí "jeden klik"...Kolik z nás si ale uvědomuje, že je napojeno na síť, která vede od "zdroje" k jednotlivým uživatelům? Jak málo stačí, aby jeden nezodpovědný uživatel ohrozil celou síť? Stačí zapnout příliš přístrojů najednou a vyhodíme pojistky v jednom bytě (domě). Někdy se díky jedné fréze podaří vyhodit celou ulici, čtvrť....Občas se stane výpadek proudu v celém městě....Viník bývá jeden....Až v takových chvílích si uvědomujeme, jak důležitá je pro nás elektřina. Jak moc jsme na ní závislí a jak nám chybí, když ji chvilku nemáme k dispozici.

Zapomněli jsme, že tvoříme kolektivní energii, že my všichni tvoříme to, co se děje na celém světě. Zapomněli jsme jak obrovskou moc má každý z nás....Jak důležité je "jeden za všechny, všichni za jednoho"....jak důležité je, abychom vědomě vybírali myšlenky a jednali uváženě, abychom brali v potaz i ostatní. Je důležité probudit se a uvědomit si, že naše vlastní konání ovlivňuje nejen nás, ale i ostatní.
Nemusíme "páchat dobro", vysílat pozitivní energii ostatním, zaměřovat se na pomoc druhým. V prvé řadě potřebujeme posílit sami sebe. Protože když se každý zaměří sám na sebe a začne zvyšovat své vlastní vibrace, jednak začne přispívat do kolektivního vědomí, druhak nepřímo ovlivní lidi okolo. Vaši přátelé, rodina, známí, děti...si všimnou, že jste se změnili. Pokud na ně nebudete tlačit, pouze jim budete  sloužit svým vlastním příkladem, dosáhnete změny u druhých rychleji a efektivněji. Protože "ti druzí" nebudou cítit z vaší strany nátlak, nebudou cítit že je soudíte či odsuzujete jejich chování, způsob myšlení.....

Všichni pocházíme ze stejného zdroje. I ti "negativní" mají svoji úlohu zde. I oni si potřebují zažít a prožít to svoje. Pokud je budeme odsuzovat, posuzovat či kritizovat, jsme to my, kdo se odděluje od jednoty. Jsme to my, kdo se odděluje od "Božství". Proč bychom měli posuzovat to, že druhý člověk má jiné potřeby než my? Z jakého titulu? Jen proto, že my takové potřeby nemáme? Když vedle sebe budou stát dva lidé, jeden bude mít žízeň a druhý hlad, žádný z nich není horší než ten druhý. Jen mají rozdílné potřeby. Toto je velmi důležité, abychom jako lidstvo pochopili. Až pochopíme a přijmeme, že máme rozdílné potřeby, že jsme v rozdílných etapách vývoje a že máme v prvé řadě pracovat na svém osobním vzrůstu, "zametat si svůj dvoreček a nekoukat k sousedovi", pak umožníme vzestup. Jak náš, tak všech ostatních....

Přeji vám krásný den,
s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet