Přemýšleli jste někdy o tom, že byste něco ve svém životě byli bývali udělali jinak?
Prožíváte nešťastné období a chcete, aby skončilo?
Zažíváte těžké chvíle, samotu, nedostatek čehokoliv?
Chybí vám pochopení druhých, pocit ocenění?
Nebo něco podobného?
Pak nastal ten pravý čas na změnu.
Nezáleží na tom, co prožíváme, jak strašné se to zdá, jak beznadějná situace to je. Každý se občas dostane na dno. Každý někdy chybuje, zvolí cestu, která se po čase projeví jako ta "špatná".
No a co?
Co je to, co nás drží ve starých kolejích? Proč se nezměníme? Vždyť každý den, každou hodinu, každý okamžik je příležitost pro změnu. Právě teď, teď, teď, teď se můžeme změnit. Můžeme začít věci dělat jinak, myslet jinak, chovat se jinak. Někdy to i zkoušíme. Chceme změnu. Ale nejde to tak rychle, jak bychom chtěli. Proč?
Cokoliv, co jsme prožívali dosud, náš "starý" život je jen síla zvyku. Je jedno, co děláme, jestli se přejídáme, kouříme, chodíme pozdě spát, střídáme partnery, jsme lenošní...Dělali jsme to dlouho, někdy i roky. Někdy si u toho dokonce i vytvoříme rituál, něco jako "káva a cigareta".
Když plánujeme změny od zítra, ve skutečnosti se ani změnit nechceme. Není třeba se plísnit a nemít rádi za to, že jsme slabí. Za to, že nemáme dost sil k uskutečnění změny. Stačí, když se podíváme na situaci, kterou chceme změnit, trochu jinak.
Problém nespočívá v tom, že bychom změnu nechtěli uskutečnit. Problém je v tom, že pro to nejsme ochotni udělat dostatek.
Co je to, co vás drží? Co je to, co nechcete pustit, aby mohla změna stavu nastat?
Třeba člověk, který se přejídá. Chtěl by být hubený, ale naučil se jíst velké porce. Naučil se málo hýbat. Naučil se volit nesprávné jídlo. Změna stavu by znamenala, že by musel něco začít dělat jinak. Nejlépe zmenšit porce, začít se víc hýbat a změnit staré způsoby stravování. Pokud člověk není ochoten tyto změny provést, nemohou ani nastat.
Aby změna mohla nastat, je potřeba věci začít dělat jinak. Protože jen jiné konání může přinést jiné výsledky.
Kdo dělá věci stejně, bude mít stejné výsledky.
Není možné dosáhnout změny, pokud se budeme chovat stále stejně, pokud budeme myslet stále stejně.
Nejprve přijde idea, pak je potřeba ji uskutečnit.
Přemýšlet a plánovat změnu nám nepomůže. Je potřeba přistoupit k činům. Začít dělat to jinak. Začít teď hned. Protože když to odložíme "na zítra", nebo "na další měsíc" případně "na začátek Nového roku", jsou to jen iluze, kterými se ukolébáváme. Ve skutečnosti nejsme ochotni pro změnu udělat vše, co je třeba. Nechceme si připustit, že tu změnu vlastně ještě nechceme, nejsme ochotni ji uskutečnit.
Vždy je tu něco, co nás drží zpět. Názor, postoj, zaběhlý způsob života. To všechno jsou ale jen zvyky. A zvyky se dají změnit!
Často konáme automaticky, vědomě nezvažujeme, zda to, co právě hodláme udělat či naplánovat je opravdu to, co pro nás bude přínosné. Tyto automaticky naučené rituály pak provádíme stále znovu dokola a dokola, až se je naučíme jako roboti. Proto je pak těžké to změnit.
Kuřák, který za svůj život vykouří krabičku denně a bude kouřit 10 let - to znamená 20x365x10 cigaret.
Celkem 73.000krát si ten člověk zapálil. Nejprve si nachystal krabičku, pak naklepl, vyklouzl kousek cigarety, člověk vzal cigaretu do rtů, zapálil zapalovač (sirky), připálil cigaretu, vykouřil, típl... To je opravdu hodně silný rituál. Změnit ho znamená velké odhodlání a touhu chtít to změnit. Takovému člověku to bude nejspíš trvat nějaký ten týden či měsíc, než překoná největší chuť si opětovně zapálit. Vždyť není divu, když to udělal tolikrát po sobě!
Nebo člověk, co každý den vypije kávu ráno před snídaní, pak v práci, pak další v práci a pak večer. Nebo kdo si ke kávě dává něco sladkého...Kdo řeší problémy sklenkou vína...Nebo další "zlozvyk"...Lidé, co přijdou z práce, sednou na sedačku a pustí televizi... Není podstatné, co dávají, pro takové lidi to může být způsob relaxace, odpočinku. Aniž tuší, že se stávají automatickými konzumenty spotřebního průmyslu. Reklamy, které běží, se vpisují do hlavy. Den po dni, týden po týdnu. Nebo filmy, na které se takový člověk dívá, aniž by je sledoval...to vše vnímáme a zapisuje se do nás. Emoce, které prožíváme při sledování hororů či nešťastných zpráv. Při sledování násilí...Našemu tělu je v podstatě jedno, zda emoce, které prožívá, jsou opravdové, nebo jen sledované v televizi. Tělo je prožívá tak jako tak.
Nebojte se začít s jakoukoliv změnou. Nebojte se, že vás to stáhne zpět. Protože pokud vás to stáhne zpět, pak víte, že je to jen automaticky naučené a že se potřebujete víc soustředit. Potřebujete být víc "v přítomnosti", vnímat to, co se děje. Prožívat naplno.
Já osobně jsem měla jeden rituál - k jídlu jsem si brávala knihu, časopis, noviny, cokoliv na čtení. Když začala éra počítačů, naučila jsem se nosit si jídlo k počítači. Všimla jsem si, že když jsem snědla svůj talíř u počítače, tak nějak jsem necítila, že jsem něco snědla, neměla jsem pocit, že by do mě opravdu něco padlo. Za chvíli jsem si šla pro něco dalšího...To vše právě proto, že jsem se nesoustředila na to, co dělám. Dělala jsem 2 věci najednou. S jakým výsledkem? Sice jsem si přečetla článek, ale nestihla jsem vyjádřit vděčnost nad jídlem, protože jsem ani nepocítila, že bych něco snědla. K tomu jsem si přidala další porci, takže množství jídla bylo příliš vysoké a začala jsem nabírat na váze.
Sama jsem se často zlobila u dětí, že jídlo, které jim někdy připravuji třeba 2 hodiny, zhltnou za 5 minut a letí od stolu...nebo že si nosí něco ke čtení ke stolu. Proč? Není divu, když mají velký vzor právě před nosem.
Začala jsem měnit tyto zvyky. Uvědomila jsem si, že mohu pomoci nejen sobě, ale i svým dětem. A to svým příkladem. Mohu jim ukázat, že změna je možná. Že to jde.
Není důležité, jestli to, co chcete změnit, je důležité pro vaše okolí či nikoliv. Pokud je to důležité pro vás, tak to udělejte. Nečekejte, až vám okolí schválí, že tu změnu potřebujete.
A co vy, co je to, co byste rádi změnili? A co je to, co vás drží zpět?
Krásný den všem,
s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
Foto: zdroj morguefile.com
