Z poradny - Lze pomocí zákona přitažlivosti přitáhnout i konkrétního člověka? 2 díl.

Děkuji Vám, rozumím tomu, co píšete, ale já od něho nevyžaduji,aby byl stále se mnou nebo aby mi patřil...jen s ním chci prostě být a vědět, že mě má rád. Jen jsem zmatená z toho, že na jednu stranu jsem přesvědčená o tom, že se k sobě vrátíme, ale na druhou stranu mám strach se přestat snažit a pustit to...aby to vesmír nebral, že už nechci :) Trochu jsem se do toho zamotala :)

S pozdravem V.

* * * * * * * * * * 

Milá V.,

už jen potřeba toho, že vás má rád je vlastně signálem vnitřní nejistoty. Pokud cítíte strach nebo jiný nepříjemný pocit (pocit, který vás nepovznáší), je to znamení oddělenosti od jednoty. Vesmír, Bůh, Jednota, Energie, na pojmu nezáleží...Někdo tomu říká láska. Je to ta nejvyšší vibrace, síla, která nás stvořila a která nás řídí. Jakmile se této síly pustíme, oddělujeme se. Vesmír nebude brát nic, co byste nebrala vy. Není vy a vesmír. Je jen jedno velké Jedno :) To, co cítíte vy, cítí i vesmír. To vy dáváte Vesmíru "znamení". To, co vysíláte, se vám vrátí. Pokud vysíláte strach, vrací se strach, vysíláte nejistotu? Vrací se nejistota.

 

Nemůže se vám vrátit něco, co jste sama nevyslala. Impulz, který vychází z nás, se nám navrací. Jako kruh, který začnete rýsovat. Z jednoho bodu vycházíte a po obkreslení kružnice se do toho bodu opět vracíte.

Mějte se, Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Z poradny - Lze pomocí zákona přitažlivosti přitáhnout i konkrétního člověka?

Dobrý den,

dívala jsem se na Vaše video na youtube a chci se zeptat, zda mohu pomocí zákona přitažlivosti přitáhnout i konkrétního člověka?

 

Rozešel se se mnou přítel, já ovšem vím, že je to můj životní partner a miluji ho. Stále za něho děkuji a jsem vděčná za jeho lásku. Od chvíle, kdy jsem se přestala zabývat křivdami z rozchodu, se ke mně "vrátil", ikdyž zatím jen kvůli sexu. Ted je nevím, je to díky mému myšlení nebo to nemá žádný význam? Jak to poznám?

 

Předem děkuji za odpověď, 

s pozdravem V.

* * * * * * *  * 

Milá V.,

co je to láska? Jak ji vy sama specifikujete?

Láska nemá hranice, láska je bez podmínek. Prostě je. Milovat někoho neznamená ho vlastnit. Milovat neznamená, že nám musí ten člověk stát po boku.

Pokud ho chcete mít po svém boku, protože ho milujete, supluje vám nějakou vaši nenaplněnou potřebu. Něco, co vám pocitově chybí a co vám on nahrazuje.
Je v pořádku mít partnera vedle sebe, pokud se ale jeho přítomnost stává potřebou a bez něj se necítíme být celou bytostí, je tu závislost a závislost není láska.

Vše je o pocitech. Kde cítíme nedostatek něčeho, hledáme jak ho nahradit a zapomínáme, že nedostatek vychází z nás. Nedostatek lásky člověka k němu samému.

Partner je ideálním zrcadlem, odráží nám to, co potřebujeme vidět.

Jakmile si začneme uvědomovat, že je třeba něco změnit a začneme na tom pracovat, začneme měnit své vibrace a naše okolí se začne chovat adekvátně. Protože stejné přitahuje stejné, to co z nás vychází přitáhne opět stejnou vibraci.

 

Přitáhnout lze cokoliv, je důležitý záměr a směr. Co chcete přitáhnout a proč. 

 

Můžete se zabývat tím, jak přitáhnout partnera zpět.

Můžete se zabývat tím, proč potřebujete přitahovat partnera zpět.

Ten kdo nejméně očekává získá nejvíce. Není limitován tím, co by se mělo stát a zůstává otevřen všem možnostem.

Když přijmete vše, co přichází, jako to správné a to jediné, co jste si svým dosavadním přístupem zasloužila, poděkujete a budete se soustředit na to, co z vás vychází, začne to k vám proudit.

Kdykoliv se vám nezamlouvá to, co k vám proudí, zamyslete se dobře co z vás vychází.

Mějte krásný den,

zdravím Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - Proč se nedaří získat stálý příjem a obavy ze samoty

 Milá Jolano,

je to pár dnů, co jsem objevila Vaše stránky nebo spíš, co mi vstoupily do života :-) Již dva roky se snažím duchovně vzdělávat a je pro mě vždy velmi fascinující, jak postupně se ke mě informace dostávají. Jsem moc ráda, že jsem Vaši stránku mohla objevit.

Na své duchovní cestě se někdy setkám s něčím, s čím si nevím rady a proto bych Vás chtěla poprosit, jestli by jste mi nemohla poradit nebo sdělit aspoň Váš názor. Snažím se řídit srdcem a intuicí, ale přece jen jsou věci, které mě někdy zaskočí.

V prosinci to bude rok, kdy jsem dala výpověď ze zaměstnání, protože jsem cítila, že to pro mě není dobré a musím jít dál. Se svým rozhodnutím jsem naprosto spokojená. Po čase se mi podařilo najít projekt, kterého jsem součástí, ale neplyne i z toho žádný příjem, proto se snažím ještě hledat další zaměstnání. Jenže to se mi nedaří a já nechápu proč. Vždycky jsem nějak vyžila, ale teď nastal okamžik, kdy už bych stálý příjem opravdu potřebovala, ale nemůžu nic najít, chodím na pohovory, ale nic...Moc nerozumím. To samé je i s partnerem. Jsem sama už dlouho a přesto, že jsem šťastná i sama, tak vím, že jednou bych ráda založila rodinu. Je mi 27 a občas, hlavně v noci, na mě přijdou obavy, jestli nebudu celý život sama.

Není to tak, že bych byla nespokojená, jsem šťastná, to vím i to tak cítím. 

Moc by mě zajímal Váš názor a pokud Vás to nebude obtěžovat, budu se těšit na Vaši odpověď.

S přáním krásného dne V.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Milá V.,

děkuji za upřímnost a za důvěru. Moc si toho vážím.

Hledání práce a partnera je jednou z velmi častých otázek. Odpovím vám jak nejlépe dokážu s tou troškou informací, co mám od vás k dispozici.

Když se na vás naladím, vnímám nedůvěru v sebe sama. Chcete práci, chcete příjem, chcete partnera, ale vnitřně jste to ještě nepřijala do svého života.

Ještě opravdově nevěříte, necítíte, že práci a partnera máte.

Nemůžete mít nic, co nepřijmete.

Máte to, co přijímáte.

Co vyšlete, to se vrátí. Co se vrací je přesně to, co jste vyslala.

Pokud to, co dostáváte není to, co chcete, prověřte proč vysíláte to, co se k vám dostává. Z čeho pramení vaše nedůvěra, že to, co chcete, nemůžete mít? Proč si to nedopřejete?

Vesmírné zákony fungují pro všechny stejně a bez rozdílu. Když si toto uvědomíme a když pochopíme, jak tyto zákony fungují, můžeme ve svém životě dělat hotové zázraky. Můžeme se naučit mít přesně takový život, jaký chceme.

Často si myslíme, že něco chceme a když za tím jdeme, zjistíme, že jsme to ve skutečnosti nechtěli. Že jsme šli jen za jakýmsi "fantomem", za potřebou pocitu, který pramenil z pocitu nedostatku.

Vesmír nám dává vše, co potřebujeme přesně v takovém množství, v jakém jsme schopni to přijmout v daný okamžik, za daných podmínek.

Vesmírná hojnost je jako slunce. Je všude a je jí dost pro všechny. Ne všichni se slunci vystavujeme stejnou měrou. Jsme to my kdo určí, kolik slunce přijmeme, kolika slunečním paprskům dovolíme "dotknout" se nás.

Více o tom, co je třeba změnit ve vašem životě, se můžete dozvědět při osobním sezení, podrobnosti zde.

Přeji vám krásný čas,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Víte proč je důležité prožívat emoce?

Malé děti nemají s projevy emocí problém. Ani my nemáme povětšinou problém s projevy emocí malých dětí. Ovšem pouze do určitých hranic a do určitého věku.

Malým dětem tolerujeme, když si říhnou, prdnou, když se smějí, když pláčou, když se radují, zlobí, vztekají. Malé děti mají potřebu něčeho a my jim dovolíme, aby nám to projevili.

Tím, že děti tyto potřeby projeví a mohou dát volný průběh emocím, tyto jimi projdou jako vlna a po chvíli - někdy kratší, někdy delší - po nich není ani stopy. Když se podíváte, jak si dítě opět hraje na pískovišti, a neviděli jste, že ještě před 5 minutami vřískalo jako siréna, máte pocit, že jde o dokonalé dítě. Krásně si hraje a nezlobí :)

Čím jsme starší, tím častěji slýcháme, že "toto" už takhle velké děti nedělají a postupně si vštěpíme, že není správné brečet před lidmi (a u chlapců to platí dvojnásob), že není vhodné sahat si do nosu, šťourat se v zubech, nechat vycházet plyny z těla když je to zrovna potřeba...prostě učíme se, že své potřeby bychom měli nejlépe provádět o samotě a vůbec o nich nemluvit.

A tak se učíme, že projevovat emoce je "špatně". Postupně se odnaučíme to, co jsme uměli jako malé děti a odpojíme se od potřeb svého těla. A postupně se v nás začnou tvořit bloky. Energie nemůže protékat tak, jak potřebuje, protože k tomu nemá prostor. Čím víckrát si nedovolíme něco prožít, tím větší překážku jsme stvořili a o to obtížněji se jí pak budeme zbavovat.

Po letech se z bloků mohou vytvořit zdravotní problémy. Dříve či později se jimi budeme muset začít zabývat. A opět se budeme učit dávat volný průchod svým potřebám.

Nyní bude potřeba odhodlat se, odložit stud a rozpaky a navázat opětovné spojení se svým tělem. Za ty roky, kdy jsme mu nenaslouchali, je pořádně zabarikádované. Mnoha lidem dělá potíž plakat, a to i v případě, že cítí hluboký smutek nebo bolest. Máme problém projevovat i radost. Protože když se budeme radovat příliš, mohl by nám třeba někdo závidět.
Důvodů, proč si nedovolujeme prožívat naplno svůj život, je mnoho. Zmiňuji jen některé z nich, tak jak mi přicházejí na mysl.

Ne všechny emoce jsou pro nás příjemné a chceme je prociťovat. Je ale třeba pochopit, proč je důležité i takové emoce připustit a prožít.

Pokud cítíme emoci a bráníme se jí, ve skutečnosti jsme to my, kdo se odděluje. Ve chvíli bránění se emoci se vydělujeme od celku. Emoce přichází proto, že ji potřebujeme (i když to tak vnitřně nemusíme vnímat). Jak se jí bráníme, nedáváme jí možnost se projevit a ona proto setrvává.
Čím víc se emoci bráníme, tím silněji si ji k sobě přitahujeme.

Tím, že emoci VĚDOMĚ dovolíme, aby byla projevena, přebíráme opratě do svých rukou. Stáváme se tvůrci situace.
Abychom mohli emoce měnit, musíme je vlastnit. 
Abychom je mohli vlastnit, musíme je přijmout!

Často se stává, že se emocím bráníme, nechceme je přijmout, nechceme jim dovolit se projevit. Tím je jednak u sebe držíme a druhak nad nimi nemáme moc.

Změnit můžeme jen to, co sami vlastníme. A vlastnit můžeme to, co jsme přijali!

Emoci, která není příjemná, nepotřebujeme posilovat tím, že jí budeme dávat víc pozornosti a víc času než je třeba. Stačí, když ji přijmeme a budeme vnímat, že je třeba ji projevit. Dovolíme jí, aby BYLA. Tím jsme ji přijali a můžeme s ní dál pracovat. Můžeme s ní nakládat podle své vůle. Buď propustit, nebo ji prožívat silněji a setrvávat v ní (to bych doporučovala pouze u těch, které vám jsou příjemné).

Bránit se čemukoliv v životě nese jen jeden výsledek - oddělení se od celku. Oddělení od celku jen posiluje pocity typu "nikdo mě nemiluje", "nikomu na mě nezáleží", "nemám peníze", "nemám moc nad svým tělem" apod. Jakékoliv nepříjetí je projevem oddělenosti.

Když mám strach z nemoci, čím víc na tu nemoc budu myslet, tím větší strach bude. To proto, že moje pozornost jde tam, na co myslím. Posiluji to, na co se soustředím.

Tím, že dovolím strachu, aby se projevil, všimnu si ho a začnu ho zpracovávat (uvědomím si, že tu je a hledám v sobě, proč mám potřebu si strach přitahovat, dovolím mu, aby se projevil a pak ho propustím - více zde ), o to rychleji ho mohu propustit ze svého života. Předá mi tu informaci, kvůli které tu byl a nebude ho víc třeba.


Nezapomeňte! Jen to, co vlastníte, můžete změnit :)

Přeju vám všem krásný den,

s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj morguefile.com

Léčivá síla jírovce a kaštanů

Podvědomě od malička sbírám kaštany a nosím je v kapsách bund a kabátů. Ještě jsem ani počítat neuměla, ale kaštany (a šišky) jsem měla všude.

Každý strom má v sobě neskutečnou sílu. Tedy - ona je skutečná, jen pro nás byla dlouho skrytá. Je to síla, kterou nevidíme očima. Tuto sílu můžeme vnímat intuicí, můžeme ji umět nacítit.

Když je mi úzko, těžko, nebo se cítím slabá, nemocná, jdu do lesa. Už po chvíli v lese ustupují příznaky nemocí a slabostí a já se cítím silnější.

Jírovec, pro nás známý jako strom plodící kaštany, je velmi silný strom. Pro mě je to "Pan strom". Kdykoliv nějaký vidím, vnitřně se mu klaním a obdivuji jeho krásu.
Ačkoliv jsou jeho plody pro nás nejedlé, dávají nám mnoho síly. V lidovém léčitelství se používá kůra z mladých větviček k léčivým odvarům při potížích s klouby.

Každý rok si můžeme nasbírat tolik kaštanů, kolik nám je let + 1 navíc. Takové kaštany dáme do plátěného sáčku a můžeme je mít na posteli, kde spíme, pod polštářem nebo alespoň ve své blízkosti. Dle starých zvyků nás chrání před tím, co by nám škodilo a pomáhají udržovat naše tělo silné. Mnoho lidí může potvrdit, že je kaštany posílili natolik, že za celou zimu nestonali, žádné chřipky, rýmy a pod.

Kaštany nosím při sobě, v každé bundě, vestě, nebo batůžku můžete najít kaštany. Stahují z nás to neprospěšné. Zdravé kaštany mají výraznou mahagonovou barvu, jsou lesklé, příjemné na dotek, krásně kloužou v rukou. Navíc působí i terapeuticky - krásně uklidňují.

Časem kaštany tmavnou, černají, ztrácejí lesk a velikost a už nejsou tak příjemné na dotek,. Není to jen proces sesychání., děje se to tím, jak do kaštanů přejde ta část energie, která by nám nebyla prospěšná. 

Zkuste si to sami doma. Rozmístěte kaštany po různých místnostech, dejte si je do kabelek, kapes a pozorujte, jak se budou měnit. Uvidíte, že některé jen trochu seschnou, ale stále budou "živé", zatímco jiné budou vypadat "mrtvě".

Dělejme to, co cítíme, protože to tak cítíme, a ne proto, že nám to někdo řekl. Učme se naslouchat sami sobě, svým potřebám. Nenechme rozhodovat mysl. Když nasloucháme svým pocitům, umožňujeme Božské esenci v nás se projevit. Čím víc svým pocitům nasloucháme, tím hlouběji se dostáváme sami k sobě.

Když se naučíme přijímat skrze pocity, naučíme se naslouchat jak našemu tělu, tak naší duši, našemu Vyššímu Já, Božství v nás.

Vždyť kdo jiný než naše pocity nám o nás poví vše? Jen my sami nejlépe víme, co je pro nás nejlepší.

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj www.wikipedia.org a http://www.sebe-prijeti.cz/