Ráda bych nám všem připomněla, že pocit štěstí se nedá něčím získat. Je to stav mysli. Ke štěstí se buď rozhodneme, nebo ne. Dřív, řekla bych za mých "starých časů", kdy jsem ještě neviděla jednotlivé souvislosti mezi námi lidmi, planetou, přírodou, jsem se nechávala počasím silně ovlivňovat.
Pak přišlo probuzení. Uvědomila jsem si, kdo jsem, proč tu jsem a kam jdu. Uvědomila jsem si sílu, kterou každý z nás má. Najednou jsem v celé velikosti na nepatrný okamžik zahlédla jak jsme spolu navzájem propojeni, lidé mezi sebou, mezi planetou, přírodou, celým Vesmírem. Tento okamžik byl sice velmi krátký, ale otevřel mi bránu do další úrovně, o které jsem ani nevěděla, že je.
Od té doby mívám často tyto okamžiky, chviky prozření, momenty kdy chápu věci tak složité, které ani popsat nedokážu. Zároveň si uvědomuju, že jak rychle je zahlédnu, tak rychle se rozplývají, abych se pak k nim pracně dopracovávala vlastním žitím v přítomném okamžiku.
Jakmile je jednou prožiju "na vlastní kůži", už si je pamatuji a mohu se k nim kdykoliv vracet. Když jsem pochopila velikost a sílu jednoty, důležitost proč žít v jednotě, přišla vize jak mohu i ostatním pomáhat ji pocítit.
Zdá se, že jsem se vzdálila od tématu - proč se máme radovat, když Země pláče - ale to bylo jen na vysvětlenou. Vše se vším souvisí.
To, v jaké situace se nachází dnes naše planeta, je tedy výsledkem nás všech. Naší kolektivní existence. Naše planeta je živá, je to tvor stejný jako my - má své potřeby, je součástí něčeho většího. Tak jako se naše tělo skládá z miliard buněk, které všechny dohromady tvoří naše tělo, se planeta Země skládá z miliard lidí, kteří tvoří ji. Nejsme jediní tvůrci zde na Zemi, ale díky tomu, že je nás stále víc, je naše energie stále silnější.
Energie dokáže zhotmit vše, nač pomyslíme. Vše, co dnes fyzicky vidíme, bylo jednou pouhou myšlenkou. A myšlenka - to je vibrace, energie v určité vibrační hodnotě. Proto pokud hodně lidí má špatnou náladu a depresi, se to promítá i do naší planety. Tak jako my potřebujeme dostat svoje emoce ven, abychom si je mohli odžít a propustit, tak i naše planeta se čistí...Někdy stačí člověku chvilka, aby se očistil. Ale někdy potřebuje víc času, protože to, co zpracovává je něco mnohem hlubšího.
Naše planeta je ve fázi očisty. My jako její obyvatelé bychom s ní měli mít víc trpělivosti a pochopení. I ona se potřebuje očistit. I ona uvolňuje něco, co bylo hluboko uvnitř. Planeta aby se mohla posunout dál, potřebuje odložit to staré, nižší, aby mohla přejít do něčeho vyššího. I my, když se na duchovní cestě potkáváme s těžkostmi, se občas zastavíme. Vypadá to, že stojíme, ale i to je posun. My se čistíme a připravujeme na další kus cesty. Někdy malý odpočinek přinese větší efekt než neustálý shon.
Čím víc lidí se zapojí, tím rychleji se může naše matka, naše Země uzdravit. A o to rychleji může pokračovat ve své cestě.
Představme si své tělo, které je složeno z buněk. Představme si sami sebe, když máme depresi. Chtěli bychom, aby se naše buňky na nás naštvaly, že máme depresi? Chtěli bychom, aby naše buňky naši depresi prohlubovaly?
Uvědomme si, že tak jak je nahoře, tak je i dole a jak je dole je i nahoře...Naše tělo je jeden malý vesmír. Zákonitosti, které fungují uvnitř, jsou na stejných principech, jako zákony, podle kterých obíhají planety. Pokud víme, jak vše funguje a pokud jsme si vědomi toho, že i my jsme stvořiteli, pak můžeme společně tvořit naši vlastní budoucnost. Každá myšlenka tvoří. Nezapomínejme na to.
Když naše země pláče, je to dobré znamení. Je to pro nás signál, že něco starého odchází, aby mohlo přijít něco nového. A to nové - to je to, co vytvoříme my :) Pojďme vytvořit krásnou budoucnost nejen pro nás, ale i pro naše děti a pro celou planetu :)
