Kým jsou naše životy řízeny?

Kdo je Bůh? Jak si ho představujete vy? Jak ho nazýváte? Je pro vás Bohem křesťanským, Energií, Vesmírem, Zdrojem, Otcem, Stvořitelem nebo máte jiný název?

V minulosti se lidé nenáviděli a vraždili jen kvůli jeho pojmenování. Ať Bůh, Budha, Allah....tento název je společným jmenovatelem jednoho. Ve jménu Boha/Alláha/.... se masakrovalo, zabíjelo. V jeho jménu se rozdělily rodiny a bojovaly proti sobě.
Můžeme se přít o to, jak jej nazývat. V jádru nám jde o to stejné. Mluvíme o  něčem nadlidském, nadrozměrném, všudesahajícím, všudepřítomném.....Já osobně používám nejčastěji slovo Bůh, Vesmír, Energie, Zdroj a Stvořitel.Všechna tato slova psána s velkým písmenem jsou pro mě synonymem a vyjadřují Stvořitele.


Bývalo pro mě těžké představit si Boha. Neuměla jsem ve své fantazii vytvořit něco, co je nadlidské, nadrozměrné, všudepřítomné a stálepřítomné. Pak jednou ke mě přišla myšlenka, která mi podobu Boží přiblížila. Vzduch je všude a stále, není vidět a přeci věříme, že tu je, má různé podoby, rychlosti, můžeme ho stlačit, rozpínat....Vzduch pro mě byl dobrým měřítkem představy....Už jsem si dokázala představit jak může být všudypřítomný a stálepřítomný.

A šlo to ještě dále. Postupně jsem do své představivosti přidala všechny živé bytosti, rostliny, neživé předměty, vodu.....a pak.....pak má podoba Boha uzrála. Už vím jak vypadá Bůh. Už vím jak je možné, že je všude a stále.....Bůh je energie, proto na sebe může brát jakoukoliv podobu. Energie je všude a ve všem...Cokoliv dáme pod mikroskop, ve zvětšeném uvidíme, že i v neživých věcech probíhá život... Energie má různé podoby, i myšlenka je druh energie. Vše, co nás obklopuje, bylo jednou pouhou myšlenkou, kterou někdo zrealizoval. Vše, co děláme, přijde nejprve ve formě myšlenky. Tedy energie.

Bůh je jako slunce, které je stále přítomno. Slunce vychází každý den a svítí stejně na všechny. Je na nás, zda se slunci oddáme. Je jen na nás, jak často a jak dlouho se slunci vystavujeme. I to, že v poslední době je slunce málo a že naše obloha je pokryta mraky, to že teplota je neobvykle nízká, je to, co jsme vytvořili. My jsme bohové, kteří tvoří. S každou novou myšlenkou přispíváme ke kolektivnímu vědomí. Ke kolektivní energii.


Jen jedno téma zbývalo k plnému pochopení pojmu Boha. Dilema - zda je náš život předem dán a my máme v podstatě velmi malou moc nad svým životem.....nebo zda svůj život utváříme sami. Po krátké meditaci přišla tato odpověď:


Představme si náš život jako elektrickou energii. Bůh nám dal život a my ho přijali. Bůh má s naším životem záměr, kvůli kterému nás stvořil. Skrze nás prožívá a zažívá. Stejně, jako ten, kdo stvořil elektrickou energii, ji stvořil se záměrem rozsvítit žárovku. K tomuto účelu elektřinu používá. To ale neznamená, že by se elektřina nemohla využívat jinak. Možností, co s elektřinou provést, je bezpočet. S elektřinou můžeme též zabít. Elektřina je stále stejná, to jen náš záměr se změnil....My jsme ti, kteří tvoří náš život. Pokud se necháme nést proudem (Stvořitelovým záměrem), dovolíme mu aby zažíval to, co zažít chtěl, dovolíme mu prožívat skrze nás to, co zamýšlel, když nás stvořil. Dává nám svobodu. My se můžeme jeho záměru podvolit, ale stejně tak můžeme zvolit cokoliv jiného. Svým životem, tak jak ho žijeme a prožíváme, vytváříme energii. Můžeme vytvářet energii blahodárnou, léčivou, příjemnou, plnou lásky (rozsvěcujeme žárovku), můžeme vytvářet energii destruktivní, plnou zloby, žárlivosti, nenávisti (posíláme elektřinu do elektrického křesla). Ten, kdo nás soudí, jsme v konečném stavu jen my sami. V našem programu při narození je veškerá informace o tom, proč se rodíme a co máme zažívat - stejně jako když programátor vytvoří program a vloží ho do počítače. Máme v sobě programy a je nám dána svoboda. Můžeme používat ty programy, které chceme....Můžeme vytvářet své vlastní programy. Pak neseme zodpovědnost za to, kam nás tyto programy dovedou.

Kdykoliv během života, ať už jsme se rozhodli prožívat cokoliv....můžeme svůj program změnit a vrátit se k tomu původnímu, Božímu, tomu, který do nás byl vložen při stvoření. Můžeme se nechat unášet proudem a vychutnávat vše, co nám bylo dáno. A že nám toho bylo dopřáno opravdu hodně.

Často, když si stěžujeme, zapomínáme, že jsme to my, kdo určuje, co ze svého příslušenství použijeme....Možná jsme jen zapomněli, co všechno máme k dispozici. Zapomněli jsme, že naším Stvořitelem nám bylo dáno úplně všechno a že můžeme kdykoliv opět "sáhnout" do možností a zvolit to, co potřebujeme....

Život je krásný, bohatý, má spoustu tónů, barev, chutí.....Máme neomezený počet možností, co můžeme vytvořit.

A jak rozlišit, kdy se jedná o Boží programy a kdy o naše vlastní, které jsme vytvořili....?
Já to vnímám tak, že co přichází intuicí, je to, kdy nás Bůh vede podle jeho plánu....To se necháváme nést proudem. Plujeme klidně po proudu, vynakládáme minimální úsilí a máme maximální výsledky. Kdykoliv se chceme rozhodnout a máme z toho rozhodnutí dobrý pocit, pak jsme na cestě intuice...

Abychom intuici slyšeli, potřebujeme se zbavit závislosti na strachu. Strach je tady pro nás tak dlouho, dokud ho potřebujeme. Jakmile se rozhodneme ho už nepotřebovat, můžeme ho propustit zpět do Zdroje.

Ten, kdo plave proti proudu, vynakládá obrovské úsilí s minimálním výsledkem. Stále plave, už je unavený a buď se neposunuje vůbec, nebo jen o maličký kousek proti proudu a čím je proud silnější a my unavenější, tím víc nás proud strhává. A my se bráníme. Bojíme se oddat tomu proudu a nechat se unášet, protože si myslíme, že musíme svůj život stále řídit. Myslíme si, že pokud nemáme život pod kontrolou, že jsme v nebezpečí....a přitom je to přesně naopak :)

Přeji krásný den,

s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz 


fotografie: převzaty z internetu
autor článku: Jolana Dominguez, www.nova-cesta.com

Kdo vlastně ovládá náš život?

Když jsem byla malá, mívala jsem hodně otázek...Stále jsem se ptala, nejdřív těch nejbližších okolo a když jsem začala mít pocit, že mi jejich odpovědi nestačí, hledala jsem je všude okolo...Často jsem se zamýšlela nad svou vlastní existencí, proč žiju, zda mám nějaký úkol na Zemi....Co určuje můj život a zda by byl můj život jiný, kdyby se změnily podmínky (rodiče, místo bydliště, ekonomická situace...)

Už tenkrát jako malá dívka jsem tušila, že je toho mnohem víc než nás učí rodiče, než nám říkají ve škole. Některým informacím, které byly všeobecně přijímány, jsem prostě odmítala uvěřit...Zamýšlela jsem se nad tím, kdo tu kterou informaci vlastně vymyslel a proč ji mám přejímat...Vždyť i já vymýšlím stále nové věci....Každý člověk na Zemi má nápady...Proč jsou přejímány jen některé informace? A co ten zbytek? Uvědomovala jsem si, že pravda je jinde...a že to, co nás učí, je pravda většiny...To, co se většina usnesla, že za pravdu považovat bude...

Ti, co měli odlišné názory, bývaly a dodnes jsou zesměšňováni....Dokud jejich názor nepřevezme "většina"....Pak se stane pravdou....Ironie...Dvě naprosto odlišné informace jsou pravdou, jen každá v jiném čase, v jiném úhlu pohledu....placatá Země, kulatá Země, dutá Země....vypouklá Země....(a kdo ví ještě jaká).

Informací je mnoho...jak si vybrat tu správnou? Stačí podívat se na pole výživy, co je zdravé a co ne...jak se tyto pravdy během let mění....

A teď zpět k mé první otázce - kdo vlastně ovládá náš život? Jsem si jistá, že jsme to my. Každý z nás je strůjcem svého osudu, svého života, každý z nás je ten, kdo rozhoduje, co se s námi bude dít, jaký osud nám bude připraven....Souhlasíte? Nesouhlasíte? Podstatné není ani jedno...Prozatím postačí, když si každý sám za sebe pouze připustí tuto možnost...Stačí, když připustíme, že by toto mohla být pravda...Zkusme jednu zajímavou vizualizaci...Ve filmu "The Secret" - česky "Tajemství" je hezky popsán případ vizualizace. Představte si že máte dům, auto, partnera...
Nám teď postačí, když si představíme, že jsme strůjci svého života...Můžeme si vzít papír a tužku a začít psát o svém životě...Jaký by byl náš život, kdybychom byli sami jeho strůjcem? Kdybychom my byli ti "Bohové", my sami bychom rozhodovali o tom, co v našem životě bude a co ne...Jaký život bychom sami sobě připravili? Zkuste si napsat do co největších detailů jaký život byste vedli, kdybyste byli strůjcem každého okamžiku ve svém životě...V této představě je vše možné...Absolutně vše....Co je to, po čem toužíte? Co vše byste chtěli do svého života zahrnout?

A teď zpět do reality...Jaký život vedete? Nakolik se shoduje s tím, který byste vedli, kdybyste mohli o všem rozhodnout? Kolik procent ze svého života tvoříte sami? Kolik procent myslíte, že rozhoduje někdo jiný za vás? Kdo to je? Proč rozhoduje za vás? Co vás vede k pocitu, že tuhle oblast nemůžete rozhodovat vy sami?

Jedna věc je teorie, teoreticky vím, že tvořím svůj život. Praxe se s teorií plně neshoduje, stále jsou ještě v mém životě oblasti, kde cítím, že jsem nepřebrala otěže na 100%. Když se podívám v čase zpět do minulosti, ještě před rokem bylo to procento mnohem nižší. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, abych udělala tento malý "vizualizační" test, bylo by toho mnohem víc co si myslím, že nemohu rozhodnout sama...Asi největší brzdou v rozhodnutích pro mě byla zodpovědnost. Pocit, že některé věci dělat prostě musím...Opravdu musím? Jak často se za toto slovo pouze schováváme? Svůj život neměníme, protože by to znamenalo pohnout zadkem a změnit spoustu věcí... a do toho se nám často nechce...a tak to necháváme tak a vymlouváme se na okolnosti, druhé osoby...vymlouváme se na to, že ten svůj život takhle žít musíme....

Vše ve svém životě tvořím já. Já rozhoduju o tom, co tam bude a co ne...Já rozhoduju, co je důležité a co ne....Já jsem ten, kdo potřebuje pocit zodpovědnosti....co by na to řekli druzí, kdybych se tak radikálně změnila? Měli by mě ještě rádi? Neměli by mě za blázna?

Ano, čím víc se budete měnit, tím víc lidí vás bude označovat za blázna nebo úleťáka, za někoho, kdo je mimo realitu...a je to tak...časem se dostanete mimo realitu lidí, kteří svou vůli, svou svobodnou vůli a moc nad svým životem, předali druhým.... S námi je to jako s kuřáky....Kdo je v partě kuřáků a rozhodne se přestat kouřit...kdo z ostatních kuřáků vás bude podporovat? Pravděpodobně nikdo...Všichni z kuřáků vědí, že kouření škodí zdraví...nejen jejich zdraví, ale i těch okolo... a přesto kouří dál. Zvykli si na to, myslí si, že to potřebují...za cigaretou skrývají nějaké své emoce....většinou nedostatek sebedůvěry a sebelásky....Když přestanete kouřit, kuřáci vás stále budou stahovat zpět k cigaretě, protože když to vy dokážete, oni ještě víc cítí, že to dělat nemají...a i zde platí...pravda je to, co dělá většina....a tak z takové party časem nejspíš odejdete...protože váš život půjde jiným směrem. Už nebudete chtít chodit tam, kde se kouří.....

Kdo jednou ochutnal sílu své moci, už ji nebude chtít pustit....ostatní okolo, kteří ji ještě stále přenechávají někomu jinému, na vás budou tlačit...protože podvědomě budou cítit, že máte pravdu, ale ještě se necítí dost silní k tomu, aby tuto odpovědnost převzali a rozhodovali o svém životě....

Kdo rozhoduje o svém životě, je i zodpovědný za všechny "chyby", které dělá....Kdo ještě odpovědnost nepřevzal, může házet vinu na druhé, to oni, oni tohle udělali, oni tohle rozhodli...to já ne....Ale i přenechání odpovědnosti druhým je rozhodnutí....

Náš život je přesně takový, jaký si ho vytváříme :) Cokoliv můžeme kdykoliv změnit, pokud se nám to nelíbí. 

www.spokojeny-zivot.cz 

Síla slova

Jakou sílu mají slova? Velkou. Kdybychom věděli, jakou sílu vyslovená slova mají, více bychom přemýšleli nad tím, co necháme z úst vycházet....Svůj velký význam má i myšlenka....o síle myšlenky píšu často...

Dnes přišel čas napsat o síle slov. Slova vnímáme už v těhotenství (těhotenství je velmi důležité téma, o kterém napíšu někdy příště). Jak se narodíme, učíme se rozeznat lidi podle hlasu...Nejvíce reagujeme na matku. O tom jsem se sama přesvědčila v době, kdy se narodila moje dcera. Byla malé několikadenní miminko, spinkala a já si povídala s mojí mámou... Dcera se často budívala a hned mě k sobě volala. Po čase jsem vypozorovala, že ona reaguje na můj hlas, pokud už spánek nebyl příliš hluboký, budila jsem ji. Pokud mluvil stejně hlasitě někdo jiný, a to i moje maminka, která byla v prvních týdnech života dcery neustále s námi, spala spokojeně dál....V té době jsem se duchovně probouzela, některé informace už jsem znala, v těhotenství často k dceři mluvila, zpívala jí a i v myšlenkách s ní komunikovala. Tento malý "hlasový test" mi jen potvrdil, že mezi matkou a dítětem je pouto na světě nejsilnější.

Naše slova mají velkou sílu nejen, pokud mluvíme k druhým. Ovlivňujeme i své životy. Za zvýšenou pozornost stojí slovo "musím"..... Jak často toto slovo pronášíme? Zkuste pozorně vnímat co mluvíte a pokuste se pokaždé, když řeknete slůvko musím zamyslet, zda opravdu musíte....

Za jeden jediný den pronášíme toto slovo velmi často, musíme jít do práce, musíme vyzvednout děti ze školy, musíme nakoupit, musíme uvařit, musíme umýt nádobí, musíme napsat emaily, musíme zavolat své matce, musíme, musíme, musíme....

Když jsem se před několika lety poprvé zamýšlela nad tímto slovem, byla jsem si jistá, že ho moc často nepoužívám....dokud jsem nezačala vnímat to, co říkám....najednou jsem slyšela z mých úst vyslovit tolik musím, až mi z toho bylo těžko....

Proč stále musíme? Protože jsme se to naučili. Naučili jsme se muset věci dělat....protože jsme to stejně slyšeli u rodičů, museli jsme se učit do školy, od malička jsme si museli uklidit pokojíček, museli vysypat odpadkový koš, museli jsme pomáhat utírat prach....

Jaké by to bylo, kdybychom nemuseli? Pokud toto slovo používáme proto, že jsme se to naučili od svých rodičů a učitelů, a oni zase od svých a ti od svých....proč to vlastně všechno začalo? Protože jsme začali dělat činnosti, které jsme dělat nechtěli.....Ten počátek musení je v hluboké minulosti, v době, kdy jsme žili jako oběti, žili jsme ve světě, kde jsou daná pravidla. Začali jsme žít podle pravidel druhých.

Dnes stále více žijeme podle sebe, lidstvo se probouzí k vědomí, lidé stále častěji chápou, že jsou strůjci svého života...Začínáme si uvědomovat, že svůj život tvoříme my sami. Není tedy čas na to, abychom zahodili slovo muset? Co kdybychom zkusili žít jeden den bez tohoto slova? Dokázali jsme den? Co týden? Víte, jaký je život bez tohoto slova? Řeknu vám to. Je báječný. Krásný. Nádherný. V takovém životě dělám jen to, co chci já.....Můžete namítat....ale co placení hypotéky, musím chodit do práce, nemůžu jen tak přestat chodit do práce.....musím vařit.... musím nakupovat, jinak umřeme hlady.....
A jsme tady, na místě uvědomnění si....My můžeme chodit do práce, můžeme platit účty, můžeme vařit, můžeme dělat cokoliv chceme...ale je tu velký rozdíl....pokud tohle všechno děláme s láskou, proto, že to dělat chceme, že chápeme, že naše vědomá volba byla vzít si půjčku a splácet byt, tak můžeme s láskou jít do práce. Vše co konáme, můžeme konat s láskou. S chutí. Vše co konáme s chutí, nám dává větší radost ze života.

Pokud chodím do práce, která mě nebaví, mám dvě možnosti - budu hledat pozitiva na té práci....co dobrého mi přináší a toto budu dále rozvíjet....nebo si najdu jinou práci, která mi dá větší uspokojení....
Pokud nechci platit hypotéku, tak si najdu levnější bydlení a už nemusím platit hypotéku....(vím že často jsou osudy složitější, tady to vyzní tak jednoduše....mě nejde o to zlehčovat, pouze ukázat, že vždy je tu východisko, vždy je řešení jak si uzpůsobit svůj život tak, abychom žili svůj život vědomě a nebyli otroky peněz, společnosti, systému a slůvka musím).
Musím vařit večeři? Nemusím. Buď ji uvařit chci (v tom případě nemusím říkat musím) a uvařím ji nebo se dohodnu s dalším členem rodiny, aby večeři připravil. Nikdo nechce večeři připravit? Tak nevečeříme....Vždy je tu cesta....buď hledáme jak dělat věci s chutí a láskou nebo je neděláme. Pak nám zbyde čas na ty činnosti, které dělat chceme :)

Můžete si říct, že jde přeci jen o jedno pitomý slovo a že takový jedno krátký slovo nemůže mít takový vliv na náš život....možná se pletu....ale....co když ne? Jak zjistíte, jak velký vliv má takovéto slovo na váš život, pokud to nevyzkoušíte? Nemusíte souhlasit s názorem druhého člověka, postačí když přijmete, že druhý člověk má jiný názor než vy... a pokud tohle přijmete, můžete si říct, že to prostě jen vyzkoušíte....a když to nebude fungovat, vrátíte se zpět tam, kde jste byli....vždyť co můžete ztratit? Ale co můžete získat?

Jak často pronášíme slovo musím, i když vlastně nemusíme? Prostě to jen jdeme udělat...Jdu nakoupit, jdu uvařit, jdu do práce, peču koláče, učím se do školy, uklízím byt.....Často stačí prostě to slůvko jen vypustit....Když něco musíme nebo bychom to měli dělat, je to pro nás zpráva "TEĎ BUDEŠ DĚLAT NĚCO CO NECHCEŠ"....ale jen my sami určujeme, co děláme..co dělat budeme....

Přeji krásý den,
s láskou Jolana

Aktivace hadí síly - kundalini

Když se mi aktivovala hadí síla, zvaná též kundalini, neměla jsem potuchy, co se se mnou děje.

Stalo se to někdy koncem listopadu 2012, meditovala jsem těsně před spaním tak, jak to dělám téměř každý den. Prý meditace před usínáním není vhodná, já to tak dělám intuitivně, nikde jsem nic nevyčetla.
Každý den před spaním děkuji za vše, co přišlo, přijímám co ještě není přijaté, žádám o odpuštění, odpouštím těm, kteří mě ublížili a ladím se na vesmír.

Většinou to končí tím, že mi příjemně brní celé tělo, cítívám teplo na temeni hlavy a brnění projíždí celým tělem. Někdy silněji, někdy pomaleji, někdy pár sekund, někdy déle. Taky se mi stává, že pokud jsem hodně unavená, prostě jen usnu a to "brnění" mě vzbudí.

Ten den jsem usnula. Měla jsem zvláštní - barevný a živý sen. Byla jsem na zvláštních místech, krásné a honosné domy, bohatí lidé a já směla být v místech, kam bych se jinak nedostala. Bylo tam i moře, vše bylo dokonalé....až příliš. Po svém boku jsem cítila "průvodce". Jako by mi vysvětloval, kde jsem a co se děje, že tam jednou budu taky, teď jsem tu "jen na návštěvě". Chtěla jsem vědět víc, ale on mi říkal, že ještě nepřišel můj čas...byla jsem trochu smutná ale doufala jsem, že můj čas přijde brzy. On se chvíli rozmýšlel, pak řekl no co, tak to zkusíme, myslím, že to nevyjde, ale co...

Ležela jsem na lehátku, připomínalo mi masážní. Cítila jsem tlak v oblasti kostrče. Bylo to opravdu hodně silné a tlačilo se to směrem nahoru. Nakonec jsem cítila pevný tlak v oblasti zátylku, ještě to nebyla bolest, ale bylo to opravdu silné. Celé tělo mi vibrovalo a průvodce mě bral "na zvláštní cestu", odehrávalo se to v obrovské rychlosti, viděla jsem zvláštní geometrické obrazce. Vůbec jsem tomu nerozuměla a ta rychlost a tlak...to všechno....začala jsem cítit nevolnost v oblasti žaludku. Bylo mi fyzicky špatně.

V té chvíli mi došlo, co průvodce myslel tím, že nejsem připravená. Byl to strach, kdo způsobil nevolnost. Strach, kterého jsem se bála. Cítila jsem, že průvodce čeká, jestli se vyrovnám nebo ne...dával mi šanci se vzchopit...Bylo mi na zvracení... To už jsem byla několik minut vzhůru, věděla jsem, že nespím, průvodce "stál" vedle mě jakoby vzadu za mnou a čekal...Mé tělo stále brnělo, cítila jsem ten tlak...Celé mé tělo bylo v silné vibraci, chvílemi se dostavovaly zvláštní křeče...otevřela jsem oči, abych se ujistila, že nespím....Měla jsem oči dokořán, ležela v posteli, stále se třepala jak ratlík...a stále jsem viděla ty obrazce. Posadila jsem se v posteli, obrazce stále jely, vibrace se stávaly slabšími a slabšími....

Cítila jsem, že se tam můžu vrátit...ale taky jsem cítila že tentokrát to nedám. Rozsvítila jsem si lampu, asi 5 minut seděla...byla jsem nabušená energií. Nevzpomínám si kolik bylo hodin, ale všude bylo velké ticho a tma...po chvíli jsem si opět lehla a ladila se zpět na vesmír a vibrace byly obnoveny, ale už ne na stejnou hodnotu. Průvodce mi sdělil, že to už dnes nezvládnu. Bylo mi to jasné.

Ten den jsem zjistila, co je hadí síla. Moje komunikace s průvodcem probíhala v myšlenkách, telepaticky. Bylo mi dovoleno uvidět malinkaté procento z toho, čeho je každá lidská bytost schopná. Něco jako "malá ochutnávka"....

Strach je pro nás obrovská brzda. Pokud se ho bojíme, držíme ho od sebe a jsme to my, kdo je oddělený od jednoty.

Jak zpracovat strach? Jediná cesta, kterou jsem našla, je přijmout ho. Dovolit mu být, přijmout ho, nechat ho projít tělem jako vlnu, procítit ho, poděkovat mu za to, že tu byl a rozloučit se s ním.

www.spokojeny-zivot.cz