Z poradny - Co mám dělat, aby mě měla ráda stejně jako já ji?

Přeji hezký večer,

před tím, než se dostanu k samotnému tématu či ¨problému¨ vám chci pochválit vaší tvorbu, která na mě působí velmi intelektuálním a příjemným dojmem. Máte mojí plnou podporu v tomto oboru. A teď zpět k věci s kterou se s vámi chci podělit.

Je mi 15 let a můj ¨problém¨ spočívá u jedné slečny. Možná to teď přestanete číst, protože nemáte čas se zabývat ¨zamilovaným puberťákem¨, ale pro mě vaše rada moc znamená. Začnu tak nějak od začátku. Dříve jsem jezdil na letní tábory, kde jsem se pokaždé viděl s holkama, které přes rok normálně nevídám. A už na několika táborech jsme měli s tou zmiňovanou slečnou K. takovou tu táborovou lásku. Znáte to, držení za ruce, jsem tam nějaká ta pusa a to je podstatě  všechno co se mezi námi na táboře dělo.

Když jsme byli trochu starší, tak se ta naše táborová parta vídala i mimo tábory a na těchto setkáních jsem se dal s krásnou K. dohromady. Vím, kroutíte hlavou, tak mladý lidi ani snad neví co to je mít doopravdy někoho rád. Ale můžu vám říct, že ten pocit, který jsem prožíval, byl snad asi ta Láska. Pořád jsem na ní myslel, moje mysl se ani neopovažovala pomyslet na jinou dívku. Každý den, když jsem stával a pomyslel na ní, tak se mi ten den žilo úplně s lehkostí, s nadšením, no prostě jsem se cítil jak v nějaký ''extázi''. Pak ale nastala taková nemilá věc, K. řekla, že jsme na vztah moc mladí a chce být raději sama.

Po této události jsem se cítil nějak zmateně moje mysl jí nemohla spustit z hlavy a dlouhé měsíce potom jsem jí pořád miloval. V průběhu roku,kdy můj kamarád začal chodit na stejný gympl jako ona, jsem slýchával takový nehezký věci o ní a nějakých klucích.

Ale abych se dostal k úplnému finishi, minulý týden jsem byl na hudební zábavě. Jel jsem tam s kamarády a jela s námi i K. Když jsem jí tam celý večer vídal, tak se ve mně začal probouzet ten pohřbený vztah k ní. Ovšem ten večer se kolem ní motal i můj zmiňovaný kamarád z gymnázia a kromě té zamilované emoce se ve mě začala probouzet i žárlivost vůči kamarádovi. Je to jeden z mých nejlepších kamarádů, přeji mu nějakou slečnu, ale ne zrovna tu jednu z nejhezčích holek, K., ke které zase něco cítím.

A já vás proto žádám o pomoc, co mám dělat, aby mě K. měla ráda stejně, jako já jí? Mám tedy na ní pořád myslet a přát si jí, nebo mám na ni zapomenout? Jestli jste tento mail dočetla až sem, tak vám děkuji za váš drahocenný čas, který jste obětovala. Děkuji, věřím ve vás, ve mně, věřím v K., ale věřím i v to pouto které mezi námi snad bude.

Děkuji. T.

---------------------------

Dobrý večer Tome,

děkuju Ti za důvěru a za milá slova. Těší mě, že tě zajímá tématika, o které píšu své stránky.

Tvůj email jsem přečetla celý. Nikdy předtím mě neoslovil nikdo tak mladý, je to pro mě nová zkušenost.

Odpovím Ti ale úplně stejně, jako bych odpověděla komukoliv jinému. Není důvod cokoliv oddělovat. Věk je jen číslo...

Ptáš se, co máš dělat, aby tě Kája měla ráda tak, jako ty ji. Jediné, co můžeš opravdu udělat, je přijmout situaci takovou, jaká je. Přijmout to, že ty k ní máš jiné city než ona k tobě. Pokud to dokážeš přijmout, aniž by ti to vadilo, osvobodíš se od pocitu potřeby "chci, aby mě milovala jako miluji já ji". Tím jí dáš svobodu volby.

Zkus si představit, že by to bylo naopak. Do tebe by byla zamilovaná dívka, ale ty bys to cítil jinak. Chtěl bys, aby ona měnila to, co ty cítíš? Je to přeci tvoje volba co chceš cítit a ke komu. Pokud by to někdo zvenčí ovlivňoval, byla by to černá magie.

Vesmírné zákony platí pro všechny stejně. To, co děláme druhým, děláme sami sobě. Pokud někomu druhému škodíme, škodíme sobě. Pokud chceme ovlivňovat druhé, budeme ovlivňováni druhými.

Dívky milují sebevědomé chlapce. Když budeš sám sebou a vědomý si svých hodnot (to ale neznamená, že by ses měl nad někoho vyvyšovat), bude je to k tobě přitahovat víc.

Vesmírný zákon přitažlivosti ti přitáhne to, co vyšleš. Pokud vysíláš chtění, aby tě někdo miloval, přitahuješ si pocit chtění, ne tu osobu. To je ale to, o co ti nejde. Takže pokud něco moc chceš, vytváříš si ještě víc pocitu potřeby to mít a trpíš víc, protože to nedostáváš. Jediné, co dostáváš, je jen to chtění.

Je třeba vysílat správně. Ty chceš lásku, proto by z tebe měla jít láska. Nemá se jednat o nějaké vědomé vysílání směrem k druhým. Tento paprsek lásky by měl vycházet z tvého nitra.

Každý člověk je obrovským zářičem. Vysílá, a to neustále, vibrace. Podle toho, jak se cítíme, takové vibrace vysíláme. Čím spokojenější se svým životem jsme, tím více spokojenosti přitahujeme. Čím víc po něčem toužíme, tím víc touhy přitáhneme.

Tedy zpět k tvé otázce - co máš dělat? Přijímat sebe takového jaký jsi. Přijímat tu dívku takovou jaká je. Aniž bys to hodnotil, aniž by ti to vadilo. Stejným způsobem, jakým přijímáš, že voda je mokrá, že ráno vyjde slunce. Nepochybuješ o tom, nepotřebuješ to hodnotit. Prostě víš, že ráno vyjde slunce a začne den. Když takto budeš přijímat sám sebe i druhé, přitáhneš si k sobě lidi, kteří jsou ti podobní. Pokud ona dívka bude v souladu s tvou vibrací, přitáhneš ji k sobě. Čím vyšší vibrace dosáhneš, tím líp ti bude.

Vibrace si můžeš zvyšovat i tím, že budeš rád za to, co máš. Když budeš oceňovat všechno to, co máš, dáváš tím Vesmíru najevo, že vnímáš vše, co k tobě přichází. Čím víc toho oceníš, tím víc dostaneš. Vesmírné zákony říkají, že to co dáš, dostaneš. My lidé to chceme naopak - nejprve dostat a pak dát, jenže tak to není. To co dáme, dostaneme. Co nedáme, nedostaneme.

Přeji ti hodně úspěchů na tvé cestě, ať se ti daří.

Měj se, Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - cesta k sobě

Vážená paní Jolano,

moc ráda si čtu Vaše články na stránkách "Nová cesta". Poslední dobou (cca půl roku) mě trápí zdravotní problémy, které byly lékaři vyhodnoceny jako panické ataky způsobená psychikou. Jako léčbu doporučili antidepresiva, která ale odmítám a snažím se najít jinou cestu k pochopení a vyřešení svého problému.

Většina problémů, které mě trápí jsem našla vypsané ve Vašem článku o projevech přechodu do vyšší dimenze. Jedná se hlavně o motání hlavy, tlak na prsou a uvnitř hlavy, problémy s viděním, třes a ztráty citu v končetinách. Děje se mi to hlavně v noci, kdy mě tyto stavy budí, ale motání hlavy mě trápí i přes den, kolikrát se bojím jít s dětmi ven. Mám dvě malé děti, často jsem s nimi doma sama (manžel pracuje na turnusy a je třeba týden pryč) a je to pro mě velice nepříjemný a stresující stav.
Snažím se při těchto atakách prosit anděly a boha o pomoc a pochopení těchto stavů, o klidné dýchání a uklidnění se, ale většinou se mi moc nedaří. Mám strach, který mě svírá, bojím se, že se mi něco stane, děti tam zůstanou samotné a tím si tyto stavy samozřejmě ještě více zhoršuji.

Mohla byste mi prosím poradit, jak se s tím lépe vyrovnávat? Jak dlouho se tyto stavy projevovaly u Vás? Snažím se na sobě pracovat a najít se svůj cíl a cestu životem, ale musím přiznat, že se mi moc nedaří a tyto stavy mě spíše vždy stáhnout zase dolů..

Budu moc ráda za jakoukoliv radu nebo doporučení.
Děkuji Vám za Vaše stránky a přeji krásný den,

DJ

* * * * * * * * * *

Milá D,

děkuju za důvěru, jsem ráda, že vás články nějakým způsobem obohacují.

Naše duše, tedy ta naše část, která je nesmrtelná, naše VĚČNÉ BYTÍ ví. Ví všechno, co potřebuje, ví jak co udělat, ví i to, že smrtí nic nekončí. Zatím co naše tělo, to, co máme teď a tady, je vlastně fyzickým projevením ega. Pokud se považujeme za tuto část, pak ano, můžeme mít strach o svůj život, strach ze smrti, strach z čehokoliv, o cokoliv...Naše bytí je ale něco mnohem obsáhlejšího, ego (fyzické tělo) je jednou ze složek.

Představte si hada...Má kůži, kterou svleče, ta kůže byla jeho součástí, došlo k transformaci, on starou kůži nepotřebuje, a tak ji vysvleče. A pokračuje dál. Kdyby uvažoval jako člověk a považoval by svou starou kůži za sebe, za to, kým je, pak by měl strach z vysvlékání kůže, protože by se domníval, že tím všechno skončí.

Stejné je to s námi. Jakmile pochopíme, že jsme mnohem komplexnější bytost, že naše tělo je jen jednou z jeho částí, pak se oprostíme od strachu o toto tělo. To, jak dlouho budeme pobývat v těle, které máme, je dáno. Budeme v něm tak dlouho, jak to bude třeba, abychom na sobě udělali práci, kterou jsme si předsevzali, ještě než jsme do těla vstoupili. Proto nemá cenu se o toto tělo bát.

Vše je propojené, když se duše rozhoduje vstoupit do těla, v břiše matky roste nový život a z pohledu toho malého drobečka by se porod mohl jevit jako smrt. To malé miminko zná jen dělohu, zná hlas matky zvenčí, neví, jak ta matka vypadá, přesto ji cítí. Během našeho bytí přecházíme mnohokrát z jedné formy do další, je to neustálý vývoj, neustálá transformace. Nemusíme se ničeho bát. Bojíme se, pokud se fixujeme jen na určitou část našeho bytí. Zasekneme se v té jedné fázi a bojíme se posunout vpřed. Ten posun se ale uskuteční, ať už se bát budeme nebo ne.

Čím rychleji odložíme své strachy, tím rychleji se osvobodíme a můžeme vnímat to, co se děje a spolutvořit to. Pochopíme, že to, jak se cítíme my, je jen a jen naším rozhodnutím. Fáze jednotlivých přechodů je rozdílná. Je dána i naší schopností odkládat staré, vystupovat ze své komfortní zóny a začínat něco nového. Jako malé děti tak rádi bádáme, zkoušíme, objevujeme...děláme to, co cítíme. Čím jsme starší a čím více moudra ostatních přebíráme, tím víc se učíme rozhodovat kdo jsme tím, jak myslíme a zapomínáme, že nejsme jen tělo, že jsme mnoharozměrná bytost, která se řídí srdcem, tedy tím, co cítíme.

Ptáte se jak se lépe vyrovnávat...Je to soustředění, dostání se do svého středu. Jinak řečeno rovnováha mezi duchem, duší, tělem a myslí. Jak na to popisuji v mnoha článcích, nejsnadnější způsob se mi jeví oceňování.

Hezký čas,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 
 

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - proč přitahuju lidi, se kterými nechci trávit čas?

Dobrý den Joli,
prosím, chci se Vás zeptat, proč přitahuju do svého života lidi ( převážně jsou to muži ), se kterými nechci trávit čas ?

Mnohokrát děkuji za Váš čas

Z.

* * * * * * * * *

Dobrý den Z.,

děkuji za vaši důvěru.

Odpovím vám na vaši otázku jak nejlépe dovedu.

Zákon přitažlivosti funguje pro všechny stejně. To, co z nás vychází, se nám vrací. To, jakým způsobem smýšlíme, si přitahujeme. Představme si myšlenky jako bumerangy...Vycházejí z nás a pak se k nám opět vrací, tak jako bumerang.

Často si ani neuvědomujeme, že něco z toho, co se nám nelíbí, opravdu vysíláme. Děje se to nevědomě a proto, že fungujeme automaticky, reagujeme tak, jak jsme se kdysi naučili a ani o tom nepřemýšlíme. Jedeme na "autopilota".

Pokud si přitahujete hlavně muže, pak to má co do činění s mužskou energií, tím jak vnímáte muže, a jak vnímáte samu sebe ve vztahu k mužům. Toto jsou oblasti, které je třeba přeprogramovat.

Více k tomuto tématu říkám v této audio nahrávce. Je zdarma k poslechu zde.

Jestli budete chtít, můžeme se domluvit a povedu vás krůček po krůčku k tomu, jak se naučit změnit své vzorce myšlení tak, abyste si přitahovala to, co se vám líbí a přestala vysílat to, co se vám nelíbí.

Mějte hezký den, zdravím

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com
http://cs.wikipedia.org/

Z poradny - seberealizace a nalezení poslání

Milá Jolanko,
moc děkuji za Vaše úžasné audio nahrávky na netu.
Hodně mi pomáhají v poznání a uvědomování si mého
pohledu na svět a sebe samou.
Můj problém je seberealizace. Svým způsobem závidím -/v uvozovkách/ lidem,kteří vědí proč se narodily,pro jaké
poslání. Jak se říká lidově-mají to v krvi:)
Je mi 40 let a ještě jsem se jakoby nenašla.
Moc prosím o radu.
Děkuji Hanka.

 * * *

Dobrý den Hanko,

najít své poslání není těžké. Jako malé děti většinou víme přesně, co bychom chtěli dělat. Pak začneme naslouchat druhým - rodičům, učitelům, autoritám, učíme se co je a co není možné a pomalu zapomeneme, co vlastně chceme. Naučíme se dělat to, co nám říkají druzí, abychom zapadli do kolektivu, abychom se zalíbili druhým.

Své poslání najdete tak, že znovu naleznete spojení k sobě samé. Začnete opět dělat to, co vás činí šťastnou. Když si dovolíte dělat to co vás baví, povede vás to dál k tomu, co je to, proč jste sem přišla.

Lidé někdy dlouhá léta konají práci, která je netěší. Chtějí změnu, ale nevědí co by dělat chtěli. Je to proto, že se stále soustředí na to, co se jim nelíbí a nevěnují pozornost tomu, co se jim líbí.

Někdo může namítnout, že si nemůže dovolit dělat to, co ho baví, protože by se tím neuživil. Už dopředu se programuje, že není možné věnovat se činnostem, které ho těší. Jak to ale ví, když to nikdy nezkusí? Když si člověk dovolí věnovat se tomu, co ho baví, po čase zjistí, že to, co ho přitahovalo, už ho tak netáhne a objeví se další zajímavá aktivita, které se chce věnovat. Takhle postupně měníme od jedné činnosti k další a poznáváme sami sebe. Učíme se rozpoznat, co nás baví právě skrze konání toho, co nás těší, co nás vnitřně naplňuje.

Můžete si zkusit jednoduché cvičení. Vemte si papír a tužku, sedněte si někde v klidu, můžete si i zapálit svíčku na navození pohodové atmosféry a zeptejte se sama sebe, co je vaším posláním. Nějaká odpověď vám přijde na mysl. Ptejte se stále dál a dál, dokud nebudou chodit další odpovědi. Ta poslední, pravá odpověď, vás může i rozplakat, protože vaše duše bude rezonovat.

Jolana

* * *

Dobrý večer Joly,moc děkuju za rady. Budu praktikovat.

Pokud bude potřeba ráda bych se s Váma i sešla. 

Mějte se krásně. 

Hana

 

 

 

 

* * * 

 

Pokud máte dotazy, můžete je směrovat do poradny emailem na jola.domin@gmail.com.

 

Krásný den všem

 

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - jak si mám uvědomit co dělám špatně, že se ke mě manžel chová tak jak se chová?

Ahoj,
co dělám špatně, že se manžel ke mě chová tak jak chová poslední dobou? Něco tedy vysílám. Jak mám prosím poznat, co vysílám špatně? Jak si to mám uvědomit?

Přijde mi, že jsme se kvůli mé nemoci odiczili a není to ono. Nenacházíme společnou řeč. Nejsme schopni se o sobě bavit.

Také mi řekl, že mám být ženskou a starat se o domácnost a děti atd. (sama) bez něj, a když jsem řekla, že mi teď můj důchod (invalidní) asi seberou a půjdu do práce, tak mi bude muset pomáhat, tak mi řekl, že jiný ženský stíhaj všechno. Já mu říkala, že jsem taky se před tím snažila všechno stihnout, ale že sám mi občas pomáhal, a on mi na to řekl, že už zas začínám, že on je ten špatnej, že u sebe nevidím chyby a pak už mi nenechá nic domluvit, urazí se a odejde.

Tak jestli si o tom nemůžeme promluvit, protože jakmile něco řeknu na jeho osobu, tak tento rok prostě takto reaguje, tak potřebuje asi slyšet, ano, já jsem debil, za všechno můžu, ty jsi super, tak to by asi neodešel. Fakt mám všeho pokrk.

Ta nemoc změnila mě i jeho, nikdy bych tomu nevěřila, ale já už se prostě honit nebudu, stresovat, atd. a on navíc nechce vůbec s ničím doma pomáhat, že má 2 práce (v jedné je výdělek  fakt směšný,klidně toho nemusí tolik dělat a do  práce co chodí  tak třeba 2 měsíce sice chodí denně, ale pak třeba 1-2x týdně). A řekl, že už se sebou nenechá orat, že on pracuje na domě a já mám dělat  domácnost a dětí.
Já vím, že toho teď dělám míň, prostě jsem si po té nemoci dala pauzu, už to neberu jako tak důležité.. A myslím, že jedno teplé jídlo stačí, prostě vždy něco uvařím, když je tu výbuch, tak poklidím, peru, holt je tu občas binec, nejsem taková, co by smýčila kde co denodenně. A navíc když mám pocit, že mi nechce pomoct, tak občas stávkuju - jsem naštvaná.

Bavili jsme se  o jedné paní, co si vzala černocha, že on jí zakázal jíst myslím kravský maso, že děti nesmí u kamarádek spát apod. a můj muž mi řekl, no jo, jí má jako služku.
Ale mě to přijde, že je na tom ta paní líp než já, protože ten její černoch jí nosí tolik prachů, že mají hezké mobily, pěkně se oblíkají a paní nepracuje, holky má ve škole, jednu asi v 5tý a druhou v 8mý třídě a prostě je doma! Já od 1,5roka naší dcery pracovala! Až teď po té nemoci se prostě flákám! Ano, je to pravda, flákám. Ale ten můj nenosí tolik peněz, aby nás 4  uživil a furt mi bude něco vyčítat?

Cokoliv by bylo mířeno na něj, neposlouchá mě... Nelze si s ním promluvit, já musím poslouchat co mi říká, ale když řeknu ohledně jeho něco, tak to je zle! 

Tímto jednáním mi připomíná mojí mámu! Taky mi to dělala! Přitom on mi tvrdí, když začnu mektat, že jsem jako moje máma! Když jsem totiž třeba mámě řekla, že bych záhonky udělala na jedné straně a ne rozseté tam sem, tam sem, aby se mi na kousíček vešel bazének, tak se našňupla a všehno vytrhala, že prý když se mi to nelíbí, tak to půjde pryč. když šlo tátovi lepit pomalu podhledy, tak je prostě vzteky vyházela oknem a už ho lepit nepustila (přitom jsem kupovala za svý peníze ty podhledy já!)....

A.

* * * * * *

Milá A.,

dva lidé se do sebe zamilují a berou toho druhého jaký je. Hormony jsou "zblázněné" a my nevnímáme nic rušivého, jen to, že je nám v přítomnosti toho druhého skvěle a chceme být stále s ním. Jsme nadopovaní energií, kterou získáváme z Vesmíru a spolu dohromady ji ještě zesilujeme.
Jak jde čas, druhý nám trošku zevšední, to napojení přestane být tak silné a najednou začneme vidět nedokonalosti toho druhého. Ve skutečnosti nám ten druhý odráží naše nitro, zrcadlí nám pouze to, co si my sami o sobě myslíme a to jak se vnímáme.

Energii potřebujeme, a protože už ji neumíme získávat z Vesmíru, začneme s tím druhým bojovat o energii. Vedeme hádky a pře, z nichž jeden vychází jako vítěz a druhý jako poražený. Vítěz se cítí nadopovaně, je  plný energie. Ten co prohrál se cítí vyšťavený. Je to logické, svou energii předal vítězi.

Takto to probíhá dokud si neuvědomíme, že už to takhle nechceme. Někdo to řeší rozchodem. Pokud se s partnerem rozejdeme, aniž chápeme proč k hádkám dochází a jak to můžeme napravit, je to stejné, jako bychom vyřízli nádor a čekali, že se tělo samo uzdraví. Časem si k sobě přitáhneme podobného člověka, který nám dělá to stejné.

Jak píšeš - tvůj partner se chová velmi podobně jako se chovala tvoje máma. I mezi rodiči a dětmi probíhá boj o energie. Rodiče předávají dětem vzor chování. A tak se děti chovají pak v dospělosti stejně. Mají zafixované jak se chovala matka či otec.

Jak si tedy uvědomit, co děláš špatně? První krok je uvědomit si, že vše, co nás obklopuje, tedy partner, rodina, práce, okolí je výsledek toho, co z nás vychází. Pokud se sami k sobě nechováme s respektem, nebude se tak k nám chovat ani partner.

Při hádce je to hra ega proti egu. Řekneš partnerovi něco, co se ti na něm nelíbí. On si to bere osobně a vidí v tom to, co sám cítí. Nevnímá jen to, co říkáš, vnímá i odraz sebe sama. A tak reaguje. Řekne něco, co se mu nelíbí. A ty to, co řekl, vnímáš osobně, jako útok na tvou osobu, a vnímáš i to, co on ti zrcadlí. A tak to pokračuje dál a dál, dokud jeden z páru nekapituluje. Podle toho, jak dlouho boj trval, je to vyčerpávající. Míra vyčerpání se rovná míře energie, kterou jste bojem ztratili.

Nejvíc si při zrcadlení všímáme toho, co se nám nelíbí. Zrcadlíme si i hezké věci, ale ty bereme tak nějak samozřejmě a nevěnujeme jim tolik pozornosti jako těm, které nám příjemné nejsou. A tak časem máme dojem, že nás ten druhý jen kritizuje, že na nás nevidí nic hezkého. Odpověď opět hledej sama v sobě...co hezkého vidíš na sobě? Co se ti na tobě líbí?

To, co z nás vychází, se nám vrací. Když se nám nelíbí, co se vrátilo, je třeba se zamyslet nad tím, co vysíláme a naučit se to změnit. Dokud nepřipouštíme, že si to způsobujeme sami, nemáme moc nad svým životem, nemůžeme nic změnit. Jakmile si ale uvědomíme, že jsme si to nějak nevědomě vytvořili, můžeme to začít měnit.

Jedna věc je to, co tvůj partner říká a druhá je ta, co cítíš ty. To, jak se on vyjadřuje, jsou jeho vzorce chování, které se naučil doma od svých rodičů. Způsob, jakým se vyjadřuje, je jen zpráva, ve které sděluje "tohle jsem já, tohle si o sobě myslím". A to, co pod tím vnímáš ty, je to, co on ti odráží. On ti nemůže odrazit něco, co bys necítila. Všechny ty pocity, které v tobě vzbuzuje, jsou tvoje. To ty si myslíš všechno to, co od něj slyšíš říkat.

Pokud se ti jeho slova nelíbí, můžeš to změnit tím, že se zamyslíš, proč. Nelíbí se ti něco, co říká, protože je to pravda? Nelíbí se ti, že ti ukazuje tvou lenost? Pak hledej proč ti to vadí. Možná máš v sobě nějaký program, který ti říká, že být líný je špatné. Nebo program, že se neustále má něco dělat. Že máš mít dokonale uklizenou domácnost apod. Až program najdeš, rozhodni se, zda je pro tebe přínostný. Jen ty rozhoduješ, jaké programy v sobě budeš mít. Jen ty rozhoduješ, jak se chceš cítit. Můžeš změnit všechno, co ti nevyhovuje.
Vím, je to náročné, protože jsme nebyli zvyklí takhle uvažovat. Naučili jsme se poslouchat autority a zapomněli jsme, jací vlastně chceme být.

Lidé raději řeší někoho druhého než sami sebe, lépe vidí, co druhý dělá špatně. Netýká se jich to osobně. Když začneme řešit sami sebe, je to jako tít do živého masa, naše ego se začne ozývat a dává nám najevo, co se mu nelíbí. Pro mě nejdůležitější krok - připustit, že si každý za všechno svým způsobem můžeme, je pro ego velká rána. Nejprve obviňuje všechny okolo - rodiče, učitele, partnera, děti....jednoho dne ale stejně bude muset připustit, že to, co dělají druzí, on nezmění, ale může změnit to, jak se přitom bude cítit.

To, že ti manžel odráží "nepříjemné" pocity je svým způsobem dobře. Je to pro tebe zpráva, že na tom máš pracovat. Dokud to nepřijmeš (jeho takového jaký je a sebe takovou jaká jsi), bude ti to vadit. Jakmile přijmeš to, co říká, jako informaci, ne jako svou pravdu, přestane ti to vadit.

Nemoc je pro nás vždy zpráva. Tvá nemoc přišla, aby ti předala informaci. Když si člověk nevšímá, že sešel z cesty, jeho vlastní tělo ho na to upozorní skrze nemoc. Kdyby nemoc nepřišla, člověk by jel dál ve starých kolejích, dokud by nezkolaboval. Takže nemoc vlastně přijde včas, aby mohl implementovat změnu myšlení do svého života.
Každá nemoc sebou nese potřebu změnit to, jak o sobě myslíme. Mnoho lidí se nemá rádo, nemá rádo své tělo, protože není takové jak by podle jejich naučených myšlenek mělo být. Celý život se nemají rádi a pak, když tělo onemocní, nechápou co se děje.

Odpověď na tvou otázku - co děláš špatně - je stručná a jednoduchá. Bereš si osobně to, co říkají druzí. To, co říkají, se ti nelíbí, protože věříš tomu, že je špatné být takovou, jakou tě popisují.

Abys mohla nastolit změnu, uvědom si, co vlastně chceš. Nejprve je potřeba vědět, jaký máš cíl. Pak za ním můžeš jít. Nauč se vnímat potřeby svého těla, ukaž mu, že ti na něm záleží, že ho máš ráda. Pokud to neumíš, můžeš se to naučit. Volba je zcela na tobě.

Pro ty, kdo se změnou chtějí začít, ale nejsou si jistí jak na to, nabízím osobní sezení, které probíhá buď u mě doma, nebo přes skype. Více zde.




Krásný den všem,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - jak přitáhnout víc peněz do svého života.

Dobrý den,
velice mě zaujali vaše zvukové nahrávky na youtube.

Chtěla bych se zeptat ohledně nahrávky, jak přitáhnout víc peněz do svého života.
V mém katalogu, jsem si vybrala výhru v loterii. Pořídila jsem si tickety na vyplnění a plánuji je v polovině prosince podat.
Namalovala jsem si obrázek mé výhry a co si za výhru koupím, prožívám vize jak s přáteli oslavím výhru u moře, prožívám u toho hrozně moc velkou radot pokaždé co se na obrázek podívám a jsem za to moc vděčná.
Už ted vím, jak budu cestovat, koho z výhry obdaruju,  už  o sobě tvrdím že jsem milionář, jsem výherce v loterii :D

A tak zní má otázka, na netu se píše hlavně o tom jak přitáhnout peníze atd, ale co když jsem si vybrala v mém katalogu, že chci peníze získat tak, že vyhraju v loterii, může tak být?

Děkuji moc za odpověd a přeji krásný den :)

M.M.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Dobrý den,

zákon přitažlivosti funguje na 100%, co vysíláme, to si přitahujeme.

Samozřejmě je možné si takto přitáhnout výhru v loterii, otázka ovšem je, nakolik silně toto opravdu vysíláte.

Na druhé straně tím, že si něco přejete, "tvoříte". Je náročné domyslet všechny detaily takovýchto silných přání. Člověk si může myslet, že si přeje jen něco "hezkého", už ale nevnímá, že spolu s přáním z něj vychází mnohem víc. Je to proto, že kromě vědomých myšlenek přejímáme mnoho nevědomých. To se pak promítne při přání.

Dalším bodem je - proč si výhru přejete. To, že si ji přejete, je jen ukazatelem toho, že nejste spokojena s tím, co máte. Když nejste spokojena, vysíláte tím do vesmíru, že trpíte nedostatkem. A tak vám vesmír pošlet opět nedostatek. Takže na jednu stranu si přitáhnete něco, co jste chtěla, a na druhou něco, s čím nepočítáte.

Proto v případě takovýchto přání platí "dávej pozor na to, co si přeješ, protože se ti to může splnit".

Vesmír nám dává vše, co potřebujeme. Když ale nejsme spokojení, bereme jako samozřejmost to, co máme, vysíláme nespokojenost a nevděčnost. Protože pokud opravdu vnímáme to, že nám vesmír dá vše, co potřebujeme, jsme vděční za to, co máme a necítíme potřebu "si přát".

Nevím, jestli jsem vám sdělila to, co jste chtěla slyšet. Trik hojnosti spočívá v tom, že člověk vnímá vše, co dostává, vnímá hojnost kolem sebe a čím víc vděku z něj vychází, tím víc je mu dáno.

Pokud tohle děláte, dostane se vám všeho, co jste kdy potřebovala.
Pokud se vám něčeho nedostává, pak to nepotřebujete, je to jen projev ega, které vás chce polapit "na svůj lep".
 

Mějte krásný čas,

zdravím Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - Lze pomocí zákona přitažlivosti přitáhnout i konkrétního člověka? 2 díl.

Děkuji Vám, rozumím tomu, co píšete, ale já od něho nevyžaduji,aby byl stále se mnou nebo aby mi patřil...jen s ním chci prostě být a vědět, že mě má rád. Jen jsem zmatená z toho, že na jednu stranu jsem přesvědčená o tom, že se k sobě vrátíme, ale na druhou stranu mám strach se přestat snažit a pustit to...aby to vesmír nebral, že už nechci :) Trochu jsem se do toho zamotala :)

S pozdravem V.

* * * * * * * * * * 

Milá V.,

už jen potřeba toho, že vás má rád je vlastně signálem vnitřní nejistoty. Pokud cítíte strach nebo jiný nepříjemný pocit (pocit, který vás nepovznáší), je to znamení oddělenosti od jednoty. Vesmír, Bůh, Jednota, Energie, na pojmu nezáleží...Někdo tomu říká láska. Je to ta nejvyšší vibrace, síla, která nás stvořila a která nás řídí. Jakmile se této síly pustíme, oddělujeme se. Vesmír nebude brát nic, co byste nebrala vy. Není vy a vesmír. Je jen jedno velké Jedno :) To, co cítíte vy, cítí i vesmír. To vy dáváte Vesmíru "znamení". To, co vysíláte, se vám vrátí. Pokud vysíláte strach, vrací se strach, vysíláte nejistotu? Vrací se nejistota.

 

Nemůže se vám vrátit něco, co jste sama nevyslala. Impulz, který vychází z nás, se nám navrací. Jako kruh, který začnete rýsovat. Z jednoho bodu vycházíte a po obkreslení kružnice se do toho bodu opět vracíte.

Mějte se, Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Z poradny - Lze pomocí zákona přitažlivosti přitáhnout i konkrétního člověka?

Dobrý den,

dívala jsem se na Vaše video na youtube a chci se zeptat, zda mohu pomocí zákona přitažlivosti přitáhnout i konkrétního člověka?

 

Rozešel se se mnou přítel, já ovšem vím, že je to můj životní partner a miluji ho. Stále za něho děkuji a jsem vděčná za jeho lásku. Od chvíle, kdy jsem se přestala zabývat křivdami z rozchodu, se ke mně "vrátil", ikdyž zatím jen kvůli sexu. Ted je nevím, je to díky mému myšlení nebo to nemá žádný význam? Jak to poznám?

 

Předem děkuji za odpověď, 

s pozdravem V.

* * * * * * *  * 

Milá V.,

co je to láska? Jak ji vy sama specifikujete?

Láska nemá hranice, láska je bez podmínek. Prostě je. Milovat někoho neznamená ho vlastnit. Milovat neznamená, že nám musí ten člověk stát po boku.

Pokud ho chcete mít po svém boku, protože ho milujete, supluje vám nějakou vaši nenaplněnou potřebu. Něco, co vám pocitově chybí a co vám on nahrazuje.
Je v pořádku mít partnera vedle sebe, pokud se ale jeho přítomnost stává potřebou a bez něj se necítíme být celou bytostí, je tu závislost a závislost není láska.

Vše je o pocitech. Kde cítíme nedostatek něčeho, hledáme jak ho nahradit a zapomínáme, že nedostatek vychází z nás. Nedostatek lásky člověka k němu samému.

Partner je ideálním zrcadlem, odráží nám to, co potřebujeme vidět.

Jakmile si začneme uvědomovat, že je třeba něco změnit a začneme na tom pracovat, začneme měnit své vibrace a naše okolí se začne chovat adekvátně. Protože stejné přitahuje stejné, to co z nás vychází přitáhne opět stejnou vibraci.

 

Přitáhnout lze cokoliv, je důležitý záměr a směr. Co chcete přitáhnout a proč. 

 

Můžete se zabývat tím, jak přitáhnout partnera zpět.

Můžete se zabývat tím, proč potřebujete přitahovat partnera zpět.

Ten kdo nejméně očekává získá nejvíce. Není limitován tím, co by se mělo stát a zůstává otevřen všem možnostem.

Když přijmete vše, co přichází, jako to správné a to jediné, co jste si svým dosavadním přístupem zasloužila, poděkujete a budete se soustředit na to, co z vás vychází, začne to k vám proudit.

Kdykoliv se vám nezamlouvá to, co k vám proudí, zamyslete se dobře co z vás vychází.

Mějte krásný den,

zdravím Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - Proč se nedaří získat stálý příjem a obavy ze samoty

 Milá Jolano,

je to pár dnů, co jsem objevila Vaše stránky nebo spíš, co mi vstoupily do života :-) Již dva roky se snažím duchovně vzdělávat a je pro mě vždy velmi fascinující, jak postupně se ke mě informace dostávají. Jsem moc ráda, že jsem Vaši stránku mohla objevit.

Na své duchovní cestě se někdy setkám s něčím, s čím si nevím rady a proto bych Vás chtěla poprosit, jestli by jste mi nemohla poradit nebo sdělit aspoň Váš názor. Snažím se řídit srdcem a intuicí, ale přece jen jsou věci, které mě někdy zaskočí.

V prosinci to bude rok, kdy jsem dala výpověď ze zaměstnání, protože jsem cítila, že to pro mě není dobré a musím jít dál. Se svým rozhodnutím jsem naprosto spokojená. Po čase se mi podařilo najít projekt, kterého jsem součástí, ale neplyne i z toho žádný příjem, proto se snažím ještě hledat další zaměstnání. Jenže to se mi nedaří a já nechápu proč. Vždycky jsem nějak vyžila, ale teď nastal okamžik, kdy už bych stálý příjem opravdu potřebovala, ale nemůžu nic najít, chodím na pohovory, ale nic...Moc nerozumím. To samé je i s partnerem. Jsem sama už dlouho a přesto, že jsem šťastná i sama, tak vím, že jednou bych ráda založila rodinu. Je mi 27 a občas, hlavně v noci, na mě přijdou obavy, jestli nebudu celý život sama.

Není to tak, že bych byla nespokojená, jsem šťastná, to vím i to tak cítím. 

Moc by mě zajímal Váš názor a pokud Vás to nebude obtěžovat, budu se těšit na Vaši odpověď.

S přáním krásného dne V.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Milá V.,

děkuji za upřímnost a za důvěru. Moc si toho vážím.

Hledání práce a partnera je jednou z velmi častých otázek. Odpovím vám jak nejlépe dokážu s tou troškou informací, co mám od vás k dispozici.

Když se na vás naladím, vnímám nedůvěru v sebe sama. Chcete práci, chcete příjem, chcete partnera, ale vnitřně jste to ještě nepřijala do svého života.

Ještě opravdově nevěříte, necítíte, že práci a partnera máte.

Nemůžete mít nic, co nepřijmete.

Máte to, co přijímáte.

Co vyšlete, to se vrátí. Co se vrací je přesně to, co jste vyslala.

Pokud to, co dostáváte není to, co chcete, prověřte proč vysíláte to, co se k vám dostává. Z čeho pramení vaše nedůvěra, že to, co chcete, nemůžete mít? Proč si to nedopřejete?

Vesmírné zákony fungují pro všechny stejně a bez rozdílu. Když si toto uvědomíme a když pochopíme, jak tyto zákony fungují, můžeme ve svém životě dělat hotové zázraky. Můžeme se naučit mít přesně takový život, jaký chceme.

Často si myslíme, že něco chceme a když za tím jdeme, zjistíme, že jsme to ve skutečnosti nechtěli. Že jsme šli jen za jakýmsi "fantomem", za potřebou pocitu, který pramenil z pocitu nedostatku.

Vesmír nám dává vše, co potřebujeme přesně v takovém množství, v jakém jsme schopni to přijmout v daný okamžik, za daných podmínek.

Vesmírná hojnost je jako slunce. Je všude a je jí dost pro všechny. Ne všichni se slunci vystavujeme stejnou měrou. Jsme to my kdo určí, kolik slunce přijmeme, kolika slunečním paprskům dovolíme "dotknout" se nás.

Více o tom, co je třeba změnit ve vašem životě, se můžete dozvědět při osobním sezení, podrobnosti zde.

Přeji vám krásný čas,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - kontrola myšlenek

Dobry deň

Čítal som Vas článok prečo je dôležité kontrolovať naše myšlienky. Momentálne sa nechám v štádiu kedy je práve kontrola myslienok pre mňa veľmi dôležitá a  Váš článok dokonale opisuje ťažkosti s ktorými sa pri tom stretavam. Aj veta že veľa ľudí sa snaží zdravo stravovať a pokiaľ sa problémy aj napriek zdravej strave opakujú upravujú stravu prípadne skúšajú nové trendy :-). A pritom riešenie problému je práve v myšlienkach. Aj ja som si týmto prešiel alé dnes Už Viem že jedine kontrolou myšlienok viem odstrániť problémy.

Viete mi povedať aké existujú techniky na kontrolu myšlienok, ak vôbec? Akákoľvek rada mi pomôže, prípadne tip na knihu.
Koľko Vám trvalo kým ste boli schopná kontrolovať každú myšlienku?
Čítal som že Mediácia dokáže veľmi pomôcť, lebo pri nej sa dostávame do stavu bez myšlienok a stávame sa ich nezaujatym pozorovateľom. Presne to čo píšete aj vy.

Veľmi pekne ďakujem za akúkoľvek radu, určite chápete aké je ťažké ked sa o niečo snažíte a nevidite zlepšenie. Ale ako píšete, tréningom sa k tomu raz spravuje každý. 

Krásny deň a ďakujem

R.B.

* * * * * * * * * * * 

Milý R.,

děkuju za důvěru, s jakou se na mě obracíte, velmi si jí vážím.

Myšlenky vnímám jako programy. Myšlenky v našich hlavách nejsou našimi myšlenkami, ve skutečnosti jsou to "programy", které do nás byly nahrány. Tělo je přijalo a jedná podle nich.
Prvním krokem ke kontrole myšlenek je uvědomnění si toho. Uvědomnění si, že naše myšlenky nejsme my. Naše vlastní podstata není založena na myšlenkách, které se nám honí hlavou.

Naše mysl funguje podobně jako počítač, jaký program se tam vloží, takový program v něm běží. Pokud chceme, aby počítač pracoval jiným způsobem, je třeba jej přeprogramovat.

Jako nejdůležitější krok ke kontrole myšlenek je stav "vše má svůj smysl a vše je správně tak jak to je". Netřeba se na sebe zlobit, že něco neumíme, nebo že nám něco nejde tak jak chceme. Děláme to přeci jak nejlíp umíme. Učíme se to. Jsme v procesu vývoje. Každý vývoj je dobrý a je správný tak jak probíhá. U někoho vývoj probíhá rychleji, u někoho pomaleji.

Ještě bych ráda vysvětlila jeden bod - kontrola myšlenek je pojmenování, které mi přišlo nejvhodnější. Nejedná se ale o kontrolu, která je založena na posilování ega, na protěžování sebe sama na úkor druhých. Kontrola tu je myšlena jako nástroj úklidu. Rozhodne, která myšlenka je potřeba a která nás ve vývoji brzdí.

Já osobně meditace nevykonávám, nejsem ani zastánce nějakých speciálních technik. Jediná moje technika, kterou používám u VŠECH mých postupů je technika přijetí. Přijímám vše jako správné, nic neodsuzuji jako špatné, protože vše má svůj význam.

Ať se daří, pěkné dny,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - nevyrovnaný partner a atopický ekzém

Dobrý den paní Jolano, 

koukala jsem, že máte poradnu zdarma Již dlouho se trápím a nevím,jak z toho všeho ven. Mám přítele, se kterým jsem byla rok, poté se se mnou rozešel,ale když jsem si našla někoho jiného,chtěl mě zpět. Po 9měsících jeho přemlouvání jsem svolila,že to ještě zkusíme a vrátila se k němu (již předtím to neklapalo, protože se mi nevěnoval, byla jsem mu ukradená, žárlil a vlastně se mnou vůbec nedělal žádné aktivity, já pro něho dělala vše). 

Jak už to tak bývá, byl moc milý a pozorný, nosil květiny, vařil, uklízel.. Což se pak změnilo, teď nedělá vůbec nic. Nyní je z něho opět bručoun, člověk, co je sobecký, neváží si toho,co pro něj dělám, saje ze mě energii, nemluví se mnou, nezajímám ho, když přijde domů, sází tipsport a mně se nevěnuje. Nevím, co mám dělat dál. Myslím, že je v jádru hodný člověk, ale nese si ze své rodiny špatné vzorce. Když ho na to upozorním, jsem ta nejhorší a on v sobě žádnou chybu nevidí (je mu 35let). I já si nesu špatné vzorce, potřebuju hodně lásky, která mi zřejmě v dětství chyběla.  Prosím Vás, co mám dělat. 

Mám se mu nějak snažit pomoci? A jak? Nebo mám vztah ukončit a jít dál. Je mi už 30 let a chtěla bych rodinu a někoho, o koho se mohu opřít. Stále si vybírám nevyrovnané partnery, kteří mi lžou a sají ze mě energii. Mám od dětství atopický ekzém a ten se mi vždy s mojí špatnou psychikou velice zhorší. Proto Vás prosím o radu.

Velice Vám děkuji.

Klára

Milá Klárko,

jen vy sama můžete rozhodnout, zda s přítelem zůstanete, nebo vztah ukončíte. Rozhodnutí je vždy vaše. Obě cesty jsou možné a každá z nich sebou nese jiné prožitky. 
Lidé okolo nás jsou naše zrcadla. Pro vás není podstatné to, co váš přítel dělá či nedělá, ale to, jak na to reagujete vy. To, co vám vadí, řešíte u něj, ale ten komu to vadí, jste vy. Zkuste zvážit proč vám jeho chování vadí a co přesně vám na něm vadí. A proč se vy k němu chováte tak, jak se chováte a sklízíte to, co sklízíte. 

V každém vztahu může být rovnováha, pokud jeden z páru dělá příliš, na druhého toho zbývá míň. Ten partner, který je příliš aktivní, tím ve skutečnosti ubírá možnost tomu druhému, aby se podílel stejným dílem. Když to převedu do procent, představte si vztah jako 100%. Vše co se ve vztahu děje, je 100%. Pokud jeden z vás, ve vašem případě vy, dělá 80%, zbývá na druhého jen 20%.

Jak z toho ven? Aby druhým mohl přidat, potřebuje první ubrat. Zkuste sama sobě odpovědět PROČ máte potřebu tolik do vztahu vkládat. Čeho se bojíte? Jaké mínění máte o sobě samé? To, co vám chybí od partnera umíte dát sobě vy sama?

Umíte myslet i na sebe? Věnujete se sama sobě? Myslíte, že myslet na sebe je sobecké?

Člověk by měl umět nejprve dát sám sobě, protože jen vyrovnaný jedinec může rozdávat a sám při tom neutrpět pocit nedostatku. Je v pořádku pečovat o druhé, ale ne na úkor svých vlastních potřeb. Na prvním místě jsou potřeby vaše, pak jsou ostatní.

Jak sama píšete - stále si vybíráte nevyrovnané partnery. Než začnete pomáhat těmto partnerům vyrovnat se, zaměřte se na sebe.  Vyrovnejte samu sebe do ideální polohy.

Atopický ekzém má souvislost s funkcí jater. Psychika s tím velmi úzce souvisí. Pokud se stresujete, oslabujete svůj imunitní systém.

Nejlepší je začít s detoxikací jater, pít nějaký čistící bylinný čaj, detoxikovat játra a až poté posílit imunitní systém třeba echinaceou. Na internetu najdete spoustu návodů, tady je nejlepší řídit se svou vlastní intuicí, ta vám ukáže nejlépe ten nejvhodnější způsob pro vás. Já bych volila čistící čaj z bylinné lékárny, případně kopřivový, vhodné jsou též mladé pampeliškové listy do salátu. Konzumovat  rostliny s hořčiny jako grapefruity, pampelišky, hořké saláty apod. 

Ať se daří,

Jolana Dominguez

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Z poradny - pozice matky versus partnerky

Dobry den Jolana,

dakujem Vam za Vasu odpoved, ano mate pravdu co pisete, casto chodim na Vasu stranku a ucim sa od Vas.

Zaujalo ma, ze mate partnera z inej kultury, ten moj je tiez z Karibskej oblasti. Chcem sa Vas opytat ako si poradit s tym, ze ludia s touto kulturou su vacsinou naviazani tak silno na svoju povodnu rodinu hlavne matku, ze ako partnerka na takej pozicii nikdy nebudem. Je to smutne a hlavne velmi vycerpavajuce takto bojovat o miesto ktore by malo samozrejme patrit Vam. Mozno o to este tazsie ked zijete daleko od svojho domova a Vas partner je jediny clovek ku ktoremu mate blizko.

Dakujem za cas ktory ste si zobrali na precitanie mojich riadkov.

Dobrý den S.,

o pozici ve vztahu se bojovat nemusí. Vy jdete do vztahu s vaší kulturou, s vašimi očekáváními o vztahu a partner také tak. 

Toto nemá s tím, že máte partnera z Karibiku, nic společného. Podobné problémy mají ženy po celém světě. Je fakt, že v Karibiku mají lidé jiný vztah k matkám, nejen muži. Mají celkově jiný vztah k pojmu a významu rodiny. Rodina je tam to nejdůležitější.

S mým manželem jsme založili vlastní rodinu. Já respektuji, že on má své potřeby a že se liší od mých potřeb. Stejně tak on respektuje ty moje. O to přeci jde - umět se vzájemně přijímat takoví, jací jsme.

Do pozice, o které píšete, se usazujete tím, že věříte že to tak je a chováte se podle toho. Zkuste se zamyslet co přesně vám vadí a proč vám to vadí.  Žádná pozice vám nebude dána samozřejmě. Vy sama rozhodnete o to, jakou pozici máte. Pokud se vám ta nynější nelíbí, můžete to kdykoliv změnit.

Teplo domova vytváří hlavně žena. Milující žena. Aby takovéto teplo mohla vytvářet, potřebuje se mít ráda. Žena si má dopřát i něco pro sebe, aby byla vyrovnaná a mohla udržovat teplo rodinného krbu. Upínání se na jednoho člověka přináší velké zklamání, protože on se nikdy nebude chovat tak, jak vy byste chtěla. Vy se máte jen naučit mít ho ráda takového jaký je a věnovat se svým zálibám. Pokud je ještě nemáte, tak si nějaké najděte. Hledejte to, co vás těší, co vám přináší radost.

Zkuste si se svým přítelem vyjasnit co se vám líbí a co nelíbí. Ale bez zášti, bez výčitek. Řekněte mu co přesně vám vadí a proč vám to vadí. Vadí vám, že nemáte stejnou pozici jako jeho matka? Takovou ani nikdy mít nemáte. Vy jste jeho žena. Nebo máte představu, kterou jste pravděpodobně převzala od svých rodičů o tom, jakou pozici by měla žena mít a nemáte takovou? 

Ať už je to co vás trápí cokoliv - jen vy to můžete změnit. Nikdy není pozdě na změnu, nikdy není pozdě začít. Stačí udělat první krok.

Ano, žít daleko od své domoviny je těžké. Vždy něco ztrácíme ale něco nového získáváme. Můžeme se zaměřit na to, co máme teď a nedívat se zpět a litovat, co jsme ztratili.

Hezký den,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Z poradny - Jak může obyčejný člověk žít přítomností?

Dobrý den Jolanko,

děkuji Vám za odpověď:) Napsala jste to velmi pěkně a trefně.

Napadlo mě k té Vaší odpovědi, že vlastně tím jak si člověk začne uvědomovat vše co dělá, začne i lépe absolutně přijímat vše a všechny tak jak je a jsou..:)

Tím.."jak je možné, že někteří lidé to mají automaticky, jako vy..."...jsem myslela, nejen intuici, ale všechno, ty všeobecné "pravdy", o kterých píšete a mluvíte...a já když je čtu a poslouchám, jako byste mi mluvila z duše, ale přesto, to "všechno" nemám v sobě tak automatické, NEŽIJI TO, a ne proto, že bych nechtěla, nejde mi to. 

Také zjišťuji, že lidé jako vy, kteří provozují terapeutickou činnost, web stránky atd., všichni tvrdí, že "uvědomění, pravda, láska..." nevím jak to přesně nazvat, je potkalo ve většině případů jako následek klinické smrti nebo už jako děti na sobě pozorovaly, že se liší od ostatních dětí např. svými " nadpřirozenými " schopnostmi apd. A tak mě z toho přepadá lehký smutek, že nikdo z těch duchovních učitelů není obyčejný člověk, který je naštvaný na celý svět, že chodí do práce, že mu nestačí peníze na měsíc, kterého potkám v tramvaji... nebo jako já nevyspalá někdy vystresovaná matka na MD:)  

Uvedu pár jmen duchovních učitelů jestli znáte : Teal Scott, Thu-Hien, Kateřina Karaimi Motyčková, Miguel Ruiz, Kataryna Lone Mytna, Leila Lee, Ernestina Velechovská atd...- ti všichni zažili to, o čem píšu výše.

Nevím jestli mi teď rozumíte, co přesně mám na mysli??? Jestli obyčejný člověk, smrtelník, chlápek z tramvaje, opravdu může dosáhnout takového stavu jako oni??? Pokud ano JAK?? Když jim to bylo dáno v podstatě jako dar??

Předem Vám děkuji za odpověd.

Přeji Vám krásné dny plné sluníčka i v tomto počasí:) 

S pozdravem

K. F.

PS: Jste úžasná a vaše stránky stejně tak:)

Milá K.,

chápu, co mi chcete říct a odpovím tak, jak to vidím já...

Sama sebe vnímám jako úplně obyčejného člověka. Nemám něco navíc, co jiní nemají. Jsem stejný "model" jako vy. To, jak se vnímám, je odrazem mých minulých životů, mých osobních cest, mých poznání a toho, jak se na svět dívám. To, kde jsem teď, byl postupný proces. Krůček za krůčkem...Uvedu příklad:

Učitel - řekněme třeba na základní škole - má takové znalosti, aby mohl děti, které do školy přijdou, naučit to, co sám ví. Děti, když do školy vstoupí, neumí psát, počítat ani číst, odmocňovat, násobit, dělit, nerozumí fyzice, geometrii, atd...Jakmile děti začnou do školy chodit, každý den mají příležitost naučit se od svých učitelů víc a víc. Stejně, jak se tomu učili i jejich učitelé. I oni byli dětmi, chodili do první třídy, na střední školu a pak na vysokou. Byl to pro ně postupný proces. Během studia "dozrály" k rozhodnutí, že by rádi předali to, co znají, jiným a rozhodnou se vědomě býti učiteli.

A tak začnou svou kariéru. Jejich rukama projde mnoho dětí, ale ne všechny se stanou učiteli, protože ne všechny děti cítí a vnímají, že se mají učiteli stát. Učitel není nadčlověkem, není jiným "modelem" člověka, než ty děti, které se rozhodnou pro jinou kariéru.

Nemohu mluvit za druhé, které jste jmenovala, tedy opět sama za sebe...To, co jsem se naučila, vnímám jako něco, co bych ráda předávala dál. Vše, co znám, jsem si sama prožila a postupně dospěla k rozhodnutí dělat to, co dělám. Vědomě jsem se rozhodla být duchovním učitelem. Je mnoho duchovních učitelů na různých úrovních.

Když se řídíme intuicí, vnímáme hlas svého srdce, které nám ukáže, co je pro nás to nejlepší. Není zapotřebí, abychom byli všichni duchovními učiteli. Prozření může přijít kdykoliv během života, někdo to vnímá už od dětství, jiný později, někdo v jiném životě...Nevíme, kolik životů za sebou kdo z nás má, kolik vědomostí už nabral. Důležité je, že až "dozrajeme", pochopíme.

Není potřeba, abyste od mala cítila, že jste výjimečná, nebo abyste zažila klinickou smrt. I obyčejní lidé mohou být duchovní. Každý nemusí být Picasso, Rembrandt nebo Beethoven či Mozart. Nebo Karel Gott či Lucie Bílá.

Každý sám za sebe má "něco svého", něco co ho dělá šťastným. Kdo dělá to, co ho činí šťastným, užívá si život plnými doušky. Jsou lidé, kteří o duchovnu teoreticky neví nic, ale prakticky ho žijí. Jsou šťastní, milují bezpodmínečně, užívají si život, žijí přítomností, vychutnávají si to, co právě dělají. Nepotřebují hledat teorii. Jsou dál. Aniž by to tušili, jsou víc duchovní než ti, co o duchovnu jen mluví a zůstávají u teorií.

Vše k nám přijde vždy v pravý čas. Tak, jako jste si "přitáhla" web Nové cesty, si přitáhnete vždy to, co v dané období potřebujete.

My lidé jsme jako sad plný jabloní. Některé stromy plodí dřív, jiné později. Jablka dozrávají postupně, až když přijde jejich čas. Být netrpělivý, protože jsem "teprve" tam, kde jsem je stejné, jako kdyby se jablko na sebe zlobilo, že ještě nedozrálo. Až přijde jeho čas, dozraje....stejně jako my všichni :)

Přeji vám krásný čas,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet