Může být "víra" překážkou duchovního (osobního) rozvoje?

Růst je základním prvkem našeho bytí. Dříve či později se vydáme směrem vpřed. Chceme "růst" i duchovně. Když přijde ten okamžik a my hledáme svou cestu, dostáváme se do etapy, kdy poznáme sílu víry. Věřit je přece dobře, nebo?...

V co věříte vy? Jaké víry uctíváte? Jste si jisti, že vše, v co věříte, je ve váš prospěch?

Dříve bych nejspíš na každou z těchto otázek odpověděla, že ano. Možná bych se i naštvala, že někdo zpochybňuje mé kvality. Protože nedostatek víry bych vnímala jako brzdu v osobním vývoji.

Dnes jsem se posunula jinam. Tento posun vnímám jako další možný úhel, který nutně nevylučuje ty předešlé. Ba naopak, nový úhel mě obohacuje, protože se na tutéž situaci mohu podívat z několika stran a lépe posoudit, jak dál.

Za vším hledej myšlenku.

Je jedno, co děláme, na co se soustředíme. Nejprve na to musíme pomyslet. V okamžiku, kdy myšlenka byla vyslána, zapojujeme vizualizaci. Představujeme si "to". Čím víc na to myslíme, tím více naší energie vysíláme tímto směrem. Naše vitální síla pomáhá realizovat "projekt". Čím víc detailů jsme schopni začlenit, čím víc času novému projektu věnujeme, tím spíš se stane naší přítomností.



Dám příklad.
Nemocný člověk si představuje zdraví. Chce být zdravý. Něco ho bolí, ta bolest je nepříjemná a člověk se jí chce zbavit. A tak si začne představovat jaké to bude, až bude zdravý. Řekněme, že trpí silnou rýmou. Jenže....

Do hlavy se začnou vkrádat myšlenky tipu:

• rýma trvá léčená sedm dní a neléčená týden
• jestli dostanu zánět dutin, budu muset na ORL
• možná mi ty dutiny budou muset propíchnout
• tam zase bude lidí, budu tam čekat jak idiot 3 hodiny
• ještě abych tam chytl něco dalšího
• asi budu potřebovat další balení nosních kapek

Seznam myšlenek bude mnohem delší a bohatší.

Chceme se uzdravit, ale kolik myšlenek jsme věnovali představě zdraví? A kolik myšlenek nemoci, dalším komplikacím a tomu, co nechceme?

Když věříme, že rýma trvá týden, jak chceme, abychom se uzdravili za den či dva? Nebo okamžitě? Pokud věřím, že okamžitě se z rýmy nikdy nikdo neuzdravil, nedám si šanci to zkusit. Moje víra v to, co nejde, je silnější než moje vůle připustit, že by to jít mohlo.

Chci zázraky, ale nechci je připustit.

Kolik zbytečných vír máme v sobě zakódovaných? Kolika věcem věříme, aniž bychom to kdy zkusili?

Já jsem se zkusila vyléčit z rýmy za kratší dobu. Jednou jsem to dokázala za 3 dny, jednou skoro okamžitě. Pak mi to opět nešlo a měla jsem rýmu týden. Proč?

Vstoupil faktor strachu. Co když už se mi to opětovně nepovede? Co když to byla náhoda?

Zkuste se sebou více experimentovat. Zkuste připustit i to, čemu byste dříve nevěřili. Protože když se naučíte nelpět na svých vírách, zjistíte, že hory se mohou přenášet.

Víra je pro mě jeden ze schodů směrem ke světlu. Dříve jsem věřila, že víra je maximum. Že za vírou už nic dalšího není.

Je.

Je tam vědomí.

Vědomí nezpochybňuje. Vědomí nepotřebuje víru.

Vědomí ví.

Ať už věříte čemukoliv, vězte, že vždy se můžete posunout dál. Když si to připustíte.

Mějte krásný čas,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Mentální úklid

Uklízet svůj domov je důležité. Jarní úklid má svůj význam, člověk se zbavuje starých nepotřebných předmětů. Vánoční úklid - takové to gruntování celého domu - má také svůj význam. Pokud se to nepřehání.

Jak snadné je pro vás zbavovat se starých nepotřebných věcí? Jste člověk, který dá sbohem starému harampádí jednoduše, nebo jste sběratel? Říkáte si, že by se vám to třeba v budoucnu ještě někdy mohlo hodit?

Všechny předměty, které si doma držíme, protože by se nám mohli v budoucnu hodit, si vlastně vsunujeme do svého života. Plánujeme, že je budeme potřebovat. Proto dávejte dobrý pozor, co si doma schraňujete, co nechcete vyhodit...protože jestli máte doma ve sklepě berle, pušku nebo třeba jelení parohy po pradědečkovi...mohlo by se vám lehce stát, že je budete ve svém životě potřebovat. Otázka je, zda po tom opravdu toužíte.

Mentální úklid je třeba provádět stejně jako ten domácí. Někdy nám trvá mnoho let než si uvědomíme, že to, co máme v hlavě, jsou přejatá myšlenky a názory a že je na čase zhodnotit, které ještě potřebujeme, zda je vůbec potřebujeme a čeho se máme zbavit, které názory a vzorce chování opustit, protože už pro nás nejsou přínosné.





Líbí se mi, co k tomuto tématu píše Louis Hay v knize Miluj svůj život. Zde malá ukázka...

* * * * * * * * * *
.......Jak jsme se z malého miminka, které zná vlastní dokonalost i dokonalost života, mohli změnit v osobu, jež má určité problémy a cítí se do jisté míry bezvýznamná a nemilovaná? Lidé, kteří milují sami sebe, cítí postupně stále větší lásku.
Představte si růži, když je malé poupě. Pak se rozvije v květ a do chvíle, kdy opadají poslední okvětní lístky, je stále krásná., stále dokonalá, stále ve změně. A s námi je to stejné. My jsme stále dokonalí, stále krásní a stále se měníme. Děláme to nejlepší, co můžeme, s poznáním, vědomím a znalostmi, které máme. A jak se naše poznání, vědomí a znalosti rozvíjejí, začneme dělat věci jinak.

Mentální úklid

Nyní je na čase prozkoumat trochu minulost a podívat se na určité názory, jimiž se řídíme. Pro některé lidi je tato část očistného procesu nesmírně bolestná, ale je nevyhnutelná. Pročišťovat něco je možné až poté, co to pořádně prozkoumáme.
Chcete-li důkladně uklidit pokoj, vezmete do ruky všechno, co v něm je a pozorně si to prohlédnete. Na některé věci pohlédnete s láskou a oprášíte je a vyleštíte, aby byly znovu krásné. Všimnete si, že určité věci potřebují renovovat a opravit a poznamenáte si, že to musíte udělat. Některé věci už vám přestaly sloužit a je načase se jich zbavit. Staré časopisy a noviny a použité papírové tácky můžete klidně vyhodit do koše. Při uklízení pokoje se nemusíte rozčilovat.
A naprosto stejně uklízíme i svůj mentální dům. Není nutné se rozčilovat jen proto, že jsou v něm některé názory, které je třeba vyhodit. Zbavte se jich tak snadno, jako byste po jídle vyhodili zbytky do popelnice. Chcete-li připravit večeři, budete se hrabat ve včerejších odpadcích? A připravujete li zítřejší zážitky tím, že se hrabete ve starých mentálních odpadcích?
Pokud vám určitá myšlenka či názor už neslouží, zbavte se jich! Neexistuje žádný psaný zákon říkající, že jestliže jste kdysi něčemu věřili, musíte tomu věřit navěky.

* * * * * * * * * * 

Pozorujte své vlastní reakce, pozorujte co ve vás vaše vlastní názory vyvolávají. Máte z nich dobré pocity? Pocity jsou jazykem duše, jsou pro nás důležitým ukazatelem, co je pro nás dobré a co ne. Když je nám z něčeho špatně, pak někde děláme chybu. Přejímáme názor, který není láskyplný, názor, který nám nedává křídla, naopak nám energii bere.

Neustále zkoumejte, zda názory, které máte, jsou ty, které mít chcete.

Nebojte se přiznat sami sobě, že jste šli "špatným" směrem. To, že jste si to uvědomili, vám dává možnost volby. Můžete směr změnit.

Mentální úklid nikdy nekončí. Jakmile se naučíte uklízet sami v sobě, budete se k tomu neustále vracet, protože čím víc budete uklízet, tím víc nepotřebných názorů a vzorců chování budete nalézat. Naučíte se žít vědomě, naučíte se mít rádi pořádek ve své hlavě, naučíte se mít rádi vědomé rozhodování, co do sebe vpustíte a co nikoliv.

Přeji vám zábavnou očistu :)

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Aktivace hadí síly - kundalini

Když se mi aktivovala hadí síla, zvaná též kundalini, neměla jsem potuchy, co se se mnou děje.

Stalo se to někdy koncem listopadu 2012, meditovala jsem těsně před spaním tak, jak to dělám téměř každý den. Prý meditace před usínáním není vhodná, já to tak dělám intuitivně, nikde jsem nic nevyčetla.
Každý den před spaním děkuji za vše, co přišlo, přijímám co ještě není přijaté, žádám o odpuštění, odpouštím těm, kteří mě ublížili a ladím se na vesmír.

Většinou to končí tím, že mi příjemně brní celé tělo, cítívám teplo na temeni hlavy a brnění projíždí celým tělem. Někdy silněji, někdy pomaleji, někdy pár sekund, někdy déle. Taky se mi stává, že pokud jsem hodně unavená, prostě jen usnu a to "brnění" mě vzbudí.

Ten den jsem usnula. Měla jsem zvláštní - barevný a živý sen. Byla jsem na zvláštních místech, krásné a honosné domy, bohatí lidé a já směla být v místech, kam bych se jinak nedostala. Bylo tam i moře, vše bylo dokonalé....až příliš. Po svém boku jsem cítila "průvodce". Jako by mi vysvětloval, kde jsem a co se děje, že tam jednou budu taky, teď jsem tu "jen na návštěvě". Chtěla jsem vědět víc, ale on mi říkal, že ještě nepřišel můj čas...byla jsem trochu smutná ale doufala jsem, že můj čas přijde brzy. On se chvíli rozmýšlel, pak řekl no co, tak to zkusíme, myslím, že to nevyjde, ale co...

Ležela jsem na lehátku, připomínalo mi masážní. Cítila jsem tlak v oblasti kostrče. Bylo to opravdu hodně silné a tlačilo se to směrem nahoru. Nakonec jsem cítila pevný tlak v oblasti zátylku, ještě to nebyla bolest, ale bylo to opravdu silné. Celé tělo mi vibrovalo a průvodce mě bral "na zvláštní cestu", odehrávalo se to v obrovské rychlosti, viděla jsem zvláštní geometrické obrazce. Vůbec jsem tomu nerozuměla a ta rychlost a tlak...to všechno....začala jsem cítit nevolnost v oblasti žaludku. Bylo mi fyzicky špatně.

V té chvíli mi došlo, co průvodce myslel tím, že nejsem připravená. Byl to strach, kdo způsobil nevolnost. Strach, kterého jsem se bála. Cítila jsem, že průvodce čeká, jestli se vyrovnám nebo ne...dával mi šanci se vzchopit...Bylo mi na zvracení... To už jsem byla několik minut vzhůru, věděla jsem, že nespím, průvodce "stál" vedle mě jakoby vzadu za mnou a čekal...Mé tělo stále brnělo, cítila jsem ten tlak...Celé mé tělo bylo v silné vibraci, chvílemi se dostavovaly zvláštní křeče...otevřela jsem oči, abych se ujistila, že nespím....Měla jsem oči dokořán, ležela v posteli, stále se třepala jak ratlík...a stále jsem viděla ty obrazce. Posadila jsem se v posteli, obrazce stále jely, vibrace se stávaly slabšími a slabšími....

Cítila jsem, že se tam můžu vrátit...ale taky jsem cítila že tentokrát to nedám. Rozsvítila jsem si lampu, asi 5 minut seděla...byla jsem nabušená energií. Nevzpomínám si kolik bylo hodin, ale všude bylo velké ticho a tma...po chvíli jsem si opět lehla a ladila se zpět na vesmír a vibrace byly obnoveny, ale už ne na stejnou hodnotu. Průvodce mi sdělil, že to už dnes nezvládnu. Bylo mi to jasné.

Ten den jsem zjistila, co je hadí síla. Moje komunikace s průvodcem probíhala v myšlenkách, telepaticky. Bylo mi dovoleno uvidět malinkaté procento z toho, čeho je každá lidská bytost schopná. Něco jako "malá ochutnávka"....

Strach je pro nás obrovská brzda. Pokud se ho bojíme, držíme ho od sebe a jsme to my, kdo je oddělený od jednoty.

Jak zpracovat strach? Jediná cesta, kterou jsem našla, je přijmout ho. Dovolit mu být, přijmout ho, nechat ho projít tělem jako vlnu, procítit ho, poděkovat mu za to, že tu byl a rozloučit se s ním.

www.spokojeny-zivot.cz