Vnímání času z různých perspektiv

Dnes jsem viděla podobný balón na obloze. Nebyl tak krásně zdobený, zato mi díky pohledu na něj přišla zpráva pro vás...

Kdybychom se na svět dívali z výšky, jako bychom byli v košíku takového výletního balónu, mohli bychom vidět nejen kousky, viděli bychom širší záběry. Čím výš bychom stoupali, tím širší by byl  náš "záběr".

Když stojíme na cestě, nevíme odkud kam vede. Abychom na to přišli, potřebujeme se pohybovat jedním směrem. Pokud budeme posuzovat cestu podle každé její části, zjistíme, že nám některé fragmenty nedávají smysl, jiné nám mohou připadat zbytečné, něco můžeme vnímat jako slepou uličku nebo odbočku, která nás svede z cesty.
Jakmile sedíme v balóně, vidíme svět s odstupem. Už nevnímáme malé fragmenty, vidíme "bigger picture" (promiňte mi ten anglický výraz, ale plně vystihuje to, co teď popíšu). Tedy vidíme širší záběr, můžeme vnímat nejen kousek cesty, ale i to odkud kam se vine, kdo po ní jde, co nese, vidíme kde cesta končí, proč končí a kam se můžeme vydat pak. Tím, že vystoupáme výš, jsme schopni vnímat mnohem jemnější aspekty. Už neposuzujeme malé drobnosti, protože vidíme, že vše se vším vzájemně souvisí. Začneme vnímat jednotu.

Při pohledu odspoda vzhůru se svět opět jeví zcela jinak. Nevidíme sebe, ale můžeme vidět kapky deště, oblaka, slunce, větve stromů, ptáky létající ve výškách. Když se díváme odzdola vzhůru, připadáme si maličcí, nicotní, vše je tak daleko, vidíme to, a přitom je to pro nás nedosažitelné.

Kdo jednou vystoupal vzhůru a ví, že na svět se můžeme dívat z mnoha různých perspektiv, ztrácí pojem nicotnosti, nedůležitosti a nedosažitelnosti. Ví, že je možné něco víc, než si dříve myslel. Ví, že i když něco nemá právě v tento okamžik, neznamená to, že by to bylo nemožné nebo nedosažitelné.

Vědomé vědomí nepochybuje, nepotřebuje důkazy, utvrzování, přesvědčování, manipulaci, hrůzu ani strach. Vědomé vědomí ví. Nemusí nikoho přesvědčovat.

Pojem času pro nás - lidi žijící v hmotném světě - probíhá lineárně. Máme tu minulost, okamžik právě probíhající, tedy přítomnost a to, co přijde - budoucnost. Pokud si čas představíme z perspektivy výletníka balónem, můžeme celý záběr uvidět v jeden okamžik. Pocit lineárního průběhu vzniká díky pobytu "dole". Je třeba se přesunout z bodu A do bodu B. Vzniká pocit času. Ve skutečnosti už to tu všechno ale je, jen to neumíme vnímat, neumíme to pojmout, neumíme si představit jaký je svět z pohledu z balónu, pokud jsme ještě nevystoupali do vyšších sfér.

Jakmile se ale ve vyšších sférách jednou ocitneme, pochopíme, procitneme. Vidíme souvislosti, vnímáme z dalších perspektiv.

Mějte báječný den, každý den, každý okamžik svého bytí. Každý den je jedinečný, úžasný, každý den je příležitostí žít ho naplno, užívat si ho, a to za každých okolností.

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 


foto: zdroj morguefile.com

Jak darovat pomoc

Představte si planetu, kde každý může mít vše, co k životu potřebuje, planetu kde všichni mohou mít dostatek všeho, protože nikdo nemá potřebu hromadit. Hezká představa, že?

Někdo může namítnout, že tu vždy budou lidé, kteří chtějí hromadit a chudí, na které nezbude. Pokud máte tento program v hlavě, pak se stane i vaší realitou.

Na všem můžeme vidět různé úhly pohledu...vezměme nějaký úplně obyčejný příklad - třeba uvařený pokrm, který před nás někdo položil na stůl a my ho můžeme sníst. Můžeme se na něj dívat z mnoha úhlů pohledu, já pro představu nastíním několik z nich...

Na stole je dar - pečené kuře....Vegetarián nebude jíst, protože jeho přesvědčení je, že jíst maso není potřeba, některým je zvířátek líto, důvodů může být mnoho - výsledek stejný, pokrm nesní. Vedle něj sedí vitarián, který jí pouze syrovou stravu. Opět pokrm nesní, protože jí pouze syrové ovoce, zeleninu a ořechy. Vedle něj sedí průměrný běžný člověk, který jí všechno. Kuře sní. Tečka. Další je budhista, který nejen že pokrm sní, ještě za něj poděkuje Bohu, projeví vděk za to, že dostal pokrm zdarma a poděkuje zvířeti, že obětovalo život proto, aby se stalo součástí jeho fyzického těla, poděkuje mu za to, že ho vyživilo.

Cílem mého příkladu není vyvolat v někom špatný pocit, Cílem je pochopit a uvědomit si, že každý může nahlížet svým vlastním způsobem. Čím více úhlů pohledu jsme schopni vnímat, tím celistvěji vidíme svět. Jednotlivé úhly se doplňují a každý si volí ten svůj, nebo ty své...Žádný nevylučuje ty druhé, žádný není ten správný či ten špatný...Je to jen o volbě...

S příklady bych mohla pokračovat. Nezabývejte se prosím tím,  zda by ten daný budhista opravdu řekl to, co řekl. Chtěla jsem vám pouze nastínit jak na jednu a tu stejnou věc mohou lidé pomýšlet různým způsobem. Jejich úhel pohledu pak určuje jejich realitu. Vnímáte to, jak jedna a ta stejná situace umožní lidem žít rozdílné životy? A tak je to se vším přátelé, vše na co pohlížíme, vše co činíme, jak myslíme, vnímáme, co k sobě pustíme...to vše určuje jak se cítíme. Není to někdo zvenčí, kdo nám určí, zda se máme radovat nebo truchlit, být uražení nebo se cítit nějak jinak špatně....Každý z těch lidí, co sedí u pečeného kuřete si může vybrat co chce vnímat.

Každý z nás může být druhým darem, každý může přispět k tomu, abychom se měli na této planetě a v tomto čase tak, jak jsem psala v úvodu....mít dostatek všeho, cítit se dobře, být součástí všeho a všech...Je to jen a jen naše volba, jakou realitu si vytvoříme a čím se obklopíme. Na každé situaci můžeme vidět něco, co nás obdaruje.

Moje volba pomáhat druhým prostřednictvím Nové cesty vzešla z vnitřního pocitu potřeby pomáhat druhým. Jak jinak mohu pomoci vytvořit krásnější svět než tím, že začnu sama u sebe? To, že darem dávám informace, které druzí zpeněží je pouze moje volba. Není ani dobrá ani špatná. K této volbě mě dovedl můj vnitřní pocit, moje vlastní potřeba a moje vize, která přišla v okamžiku, kdy jsem byla ochotna ji připustit, naslouchat a realizovat. Někdo může namítnout, že i já se duchovnem "živím". Je a není to tak. Vše, co vám tu zdarma předávám jsou stejné myšlenky, které používám při konzultacích a seminářích. Nikdy jsem neodmítla pomoc člověku, který mě o ni požádal. I člověku, který mi napsal, že by potřeboval, ale nemá peníze, jsem nabídla alternativní řešení. Přistoupila jsem na každou dohodu. Stalo se i to, že mě kontaktoval člověk, který vlastně pomoc nechtěl, jen potřeboval mít pocit, že pomoc potřebuje, ale nemůže se mu jí dostat, protože na ni nemá peníze. Když jsem pak tomu člověku nabídla řešení, zjistila jsem, že mu opravdu o mou pomoc nešlo. Jen se potřeboval udržovat ve stavu oběti, ve stavu, pro který se sám rozhodl a ve kterém setrvá dokud to tak bude potřebovat.

Naše potřeby jsou různé. Někdo má potřebu sdílet s druhými zdarma své zkušenosti a znalosti, někdo se na takové lidi zlobí, protože se sám touto činností živí a má pocit, že mu "kazí živobytí." Oba jednají správně, protože oba jen plní své vlastní potřeby. Každý je na jiném stupínku vývoje, došel k jiným poznáním a pravdám a nikomu z nás nepřísluší hodnotit a kritizovat druhého jen proto, že má jiné potřeby než my.

Pokud se chcete sami připojit k pomoci druhým, zamyslete se nad tím, jak můžete druhým pomoci. Jak můžete nabídnout svou pomoc v něčem, co umíte, aniž byste druhým svou pomoc nutili. Je tolik forem, jak nabídnout ruku potřebným. Nemusí to být nic hmotného a může...Je to vždy naše volba. V každém větším městě jsou sběrny věcí, které jsou k darování, možná znáte lidi, kteří potřebují oblečení, které vy už nepotřebujete, nebo máte možnost darovat jídlo, které by se jinak vyhodilo...Je to na každém z nás k jakému kroku se rozhodne. Možná k žádnému. Možná nemáte potřebu pomáhat druhým. I to je v pořádku. Nic se nemá dělat na sílu, nebo pomáhat jen z pocitu viny...

A tak až najdete svou vlastní odpověď na otázku "Jak mohu darovat pomoc", konejte. Sdílejte. Vše se vrátí, protože my jedno jsme. Jsme celek, který funguje společně. To, co zasejeme, sklidíme. Vždy se k nám jako bumerang vrátí to, co jsme vyslali...

Namasté,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet

Duchovno a peníze - jde to nějak "dohromady"?

Když jsem začala s Novou cestou, vnitřně jsem cítila, že nastala další etapa mého života, která bude jiná, než jak jsem svůj život znala doposud.

Duchovno, ezoterika, Bůh, to byly pojmy, které mne zajímaly vždy....teoreticky.... V posledních několika letech jsem cítila, že je můj život veden. Důvěřovala jsem své intuici a ač jsem nevěděla, proč mám některé kroky udělat a jaký "zisk" z toho můžu mít, šla jsem tam, kam mě posílali mí duchovní rádci, moje intuice, MŮJ BŮH. A tak jsem byla vedena přes polovinu zeměkoule, dovedena do jednoho města, do jedné komunity...neustále přicházely "indicie". Stačilo jen věřit a konat v souladu s nimi. Vše se dělo tak nějak samo, jednoduše...

Když přišla Nová cesta a já cítila, že nastává "nová doba" i pro mě, trochu jsem se bránila. Nedokázala jsem úplně vše slepě přijmout....občas se objevila nějaká pochybnost....Vize, které přicházely, byly stále intenzivnější, stále konkrétnější....cítila jsem, že mám konat. Nevěděla jsem přesně jak, kdy a proč...Jakmile jsem se napojila na "zdroj", opět synchronicita zapracovala a vše přišlo. 

Mě to ale nestačilo, ptala jsem se Boha, ano drze jsem se obracela přímo na něj a žádala "DŮKAZY". Takové, které mne přesvědčí, že ty vize jsou opravdové, ne pouhé představy a fantazie, sny.... 

A Bůh opravdu přicházel.....dával mi důkazy.....měl se mnou tu trpělivost a stále dokola mi dokazoval, že mé vize jsou opravdové, že to JÁ SAMA jsem si kdysi předurčila to, co nyní přichází. Vnímala jsem sílu svého Vyššího Já.....

Začala jsem konat. Vše bylo nové, neznámé. Lidé okolo mě podporovali, kdykoliv jsem požádala o pomoc, ta přišla....kdykoliv jsem potřebovala poradit....objevil se někdo a dané téma mi objasnil....."náhoda za náhodou" jak by možná někdo řekl....jenže - náhody nejsou :)

Stále více času padalo na Novou cestu. Ozývalo se víc a víc lidí s žádostí o pomoc. Intuice mi radila opustit velmi lukrativní a velmi dobře placené místo, které svého času bylo pro mě velkým přínosem. Cítila jsem, že mám odejít. Mnoho lidí okolo mě mi radilo v dobré víře, ať neblázním a zůstanu na teplém a jistém místečku. Ale moje intuice, mé Vyšší Já mi stále intenzivněji a naléhavěji sdělovalo, že MUSÍM opustit práci, kterou jsem dělala, práci kde bych mohla být po celý zbytek života (z jejich strany). Že musím opustit tuto jistotu. Po několika měsících jsem cítila, že přišel ten okamžik. Odešla jsem. Vůbec jsem se nebála, protože jsem se cítila vedena. Je to krásný pocit, když se můžeme oprostit od strachu, když se necháme vést. Protože to, že se necháváme vést je větší pocit jistoty než jisté pracovní místo. Je to pocit, jako když se malé dítě může s jistotou obrátit na svého rodiče a ví, že když ho potřebuje, bude tam. Že ho vezme za ruku a povede tam, kde mu bude dobře. Tam, kde to pro něj bude nejlepší....

Jako malá jsem se nebála o budoucnost, neměla jsem pochyby....byly tu mí rodiče, kteří vždy věděli, co dělat. Byla jsem v bezpečí tenkrát a cítím se v bezpečí i dnes.

Ze srdce přeji každému, aby našel odvahu vrátit se do této bezpečné zóny, do pocitu, který zná z dětství. Děti jsou naši největší učitelé, ukazují nám, kde jsme se ztratili na cestě....

Ale abych se vrátila k tématu...peníze....co mají společného s duchovnem? Hodně. Peníze jsou prostředkem. I duchovní člověk je člověk, který má své potřeby. Je to stejný člověk jako dělník, ředitel nebo kdokoliv jiný. Všichni máme své potřeby. Věřím, že jednoho dne přijde čas, kdy prostředkem k uspokojení našich potřeb bude "nový systém, nový prostředek". 

Hodně lidí by chtělo, aby "duchovní věci" byly zadarmo. Aby kurzy, konzultace, porady, články.....aby vše spojené s duchovním růstem, bylo zdarma. I já jsem vedla svůj vnitřní boj, cítila jsem, jak hluboce je v nás zakořeněno chtění "něčeho za něco" na hmotné úrovni. Nejsme příliš zvyklí dát něco hmotného a dostat něco nehmotného. Jediné, co mě tak napadá, je elektrická energie....ta v podstatě taky není vidět a většina za ni platí bez přemýšlení.

V mých vizích přišla i vize toho, co bude mou náplní do budoucna. Přišla vize "duchovního učitele". Pojem duchovní učitel pro mě byl nejprve příliš "vysoko", necítila jsem se natolik dokonalá. Ale pochopila jsem, že i duchovní učitel je práce jako každá jiná a že má mnoho různých hladin. Tak jako jsou učitelé v jeslích, mateřských školách, základní školách, středních školách a univerzitách, jsou i duchovní učitelé v různých energetických úrovních. Děje se tak právě proto, že my lidé se nacházíme v různých úrovních, vibracích, frekvencích chcete li....jako když ladíme rádio. V jeden okamžik existuje mnoho různých frekvencích...žádná není horší ani lepší, všechny mají své posluchače....Nejde o to "být nejlepším", jde o to posloužit druhým, umožnit jim pochopit to, co vědí, jen to neumějí prakticky uchopit. 

Při svých konzultacích, terapiích nebo třeba i jen přátelských posezeních jsem pochopila jedno...záleží na tom, co z nás vychází, co vysíláme směrem k druhým. Pokud mám dobrý záměr pomoci druhému člověku, cítím se dobře. Pokud ten druhý chce chápat souvislosti, umožní sám sobě vidět to, co předtím neviděl. Já nepředávám druhým informace, které by nevěděli. Někdy se dozví něco nového, tady jde ale o to, aby to, co vědí, uměli uchopit, pracovat s tím, aby viděli spojitosti, souvislosti, aby viděli proč se jim děje to, co se jim v životě děje....kde v minulosti to má souvislost a jak to mohou sami napravit....Duchovní učitel je pouhý prostředník. Není to někdo, kdo by rozdával moudra, kdo by učil "novou látku". Duchovní učitel ukazuje druhým, jak v sobě najít to, co právě potřebují a jak to použít. Všichni v sobě máme již vše obsažené, jen jsme to zapomněli. Počítač plný informací bude člověku, který ho neumí používat, k ničemu. Ale pokud mu někdo dá školení, jak se počítač používá, jak se dostane k informacím a jak je může využívat ke svému prospěchu, rázem se z nepotřebné věci stane něco velmi potřebného.

Pomáhat druhým najít svou podstatu, najít sami sebe, se stalo mou novou prací, mým posláním, mým povoláním a mým úkolem. Cítím, že konám v souladu jak sama se sebou, tak v souladu s Univerzem. Cítím, že to, co dělám, má smysl. Píšou mi nejrůznější lidé s žádostí o pomoc při nejrůznějších problémech v jejich životě. Mým jediným úmyslem je jedno - dovolit jim nahlédnout na jejich problém mýma očima. Ukázat jim "jiný úhel pohledu". Energie plyne a čím vyšší vibrace máme, tím snažší je vidět různé úhly pohledů. Je možné vidět situace z několika úhlů, které se vzájemně doplňují. 

Pokud cítíte potřebu pomoci s nějakou oblastí vašeho života, jsem tady. Nechci z nikoho tahat peníze "ve jménu duchovna". Pouze chci plynout a dovolit i vám plynout s proudem života. Pokud máte pochybnosti...nechte si své peníze. Vemte si svůj díl zpět. Pro mě je důležitější ponechat energii na úrovni, která nás obohatí všechny. Pokud by měl vzniknout blok na vaší straně proto, že máte pocit, že jste za své peníze nedostali "dost", raději si své peníze vemte zpět. Nebo mi je ani nedávejte. Pro mě je důležitější, že zůstanete v dobré náladě, než abyste měli sklouznout do nízkých hladin v pocitu, že vás někdo ošálil. Konzultace, kde by si někdo už v počátku nebo v jejím průběhu vytvořil blok, by nebyla přínosná. Byl by to ztracený čas. Je jednodužší někomu darovat část mého času než vytvořit blok v toku energie mezi námi. Vždyť jsme všichni jedna rodina. Peníze jsou důležité, je jich třeba k životu (alespoň pro většinu lidí), ale nejsou tím nejdůležitějším.

A tak až půjdete někam na nějaký kurz, terapii nebo oslovíte třeba i mě....nemyslete na to, kolik vás to stálo. Neblokujte se zbytečně! Nedovolte, aby vám vaše ego neumožnilo přijímat to, co k vám proudí. Raději se ozvěte a řekněte to, co cítíte. Myslím, že každý, komu jde o blaho celé společnosti, vás pochopí. 

Krásný den všem :)

 
Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Co dělat, když se bojíme aneb proč k nám přichází strach

Strach je pocit, který zná myslím každý člověk. Kdo by se s ním někdy nesetkal? Někdo se bojí často, propadá strachům, někdo jen občas, a pak je tu "většina" lidí, která se bojí tak nějak "průměrně často". Ke které skupině patříte vy?

Co je vlastně strach? Proč ho cítíme, proč k nám přichází? Proč když se něčeho bojíme, obáváme, tak si to k sobě přitahujeme?

Strach je úžasná emoce. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si některý ze svých strachů. Jaké to je? Kde na těle ho cítíte? Jakou formou ho cítíte? Forem strachů je bezpočet. Jedno však mají stejné.....

Strach je stav, kdy nejsme sami sebou. Strach je projevem našeho ega. Strachu se učíme odmalička. Naši rodiče - a pak když my jsme rodiči tak to děláme i my - nás strachu učí "v dobré víře". Používají strachu jako formy manipulace, kdy se snaží docílit něčeho, co nám má být "dobrým".
 

Malé děti strach neznají. Když dítě pláče, dává najevo hlad, žízeň nebo jinou fyzickou nepohodu. Třeba nemoc. Když byla moje dcera malá, vůbec se nebála tmy, pavouků, švábů a jiné havěti...překvapovalo mě, že se ničeho nebála. Tenkrát jsem byla "jinde" a nevnímala jsem ještě, že strach v ní teprve "bude vypěstován". Fascinovalo mě, jak se beze strachu pohybovala po domě v době když byl vypnut elektrický proud (běžný to stav v zemi, kde jsme tenkrát pobývali), jak klidně šla do místnosti, kde nebyla svíčka...jak nosila langusty v rukou a nic se jí nestalo...


Dítě je dokonalé. Až tohle pochopíme, přestaneme děti (de)formovat a začneme se od nich učit. Děti jsou úžasní učitelé. Jsou napojeny na své vyšší já, na své duchovní rádce, na Boha/Zdroj/Vesmír/Stvořitele....(opět doplňte ten název, který je pro vás nejpřijatelnější)
Malé dítě ví, že nepotřebuje strach, že ho mít nemusí, protože NENÍ NIC, ČEHO BY SE MĚLO BÁT! Jenže na malé dítě dáváme přeci pozor, aby se mu NIC NESTALO a začneme mu vštěpovat zásady, které mu mají jeho fyzickou bezpečnost zaručit....A jak to děláme? Přeci přes strachy...."tam nechoď, mohl bys spadnout a zlomit si nohu"....."jestli se nebudeš učit, budeš popelářem"......"v životě se musí tvrdě makat"......"v noci nechoď sama parkem, mohl by tě někdo přepadnout(znásilnit/zabít)"......"neplav tak daleko, mohl by ses utopit"..... a pokud nám argumenty nestačí, neváháme sáhnout k těžším kalibrům a strašit děti tragickými případy, které se staly (nebo by se stát mohly)....
A tak v dobré víře naučíme dítě, že si musí dávat pozor, aby ho neštípla včela, aby se nenapilo vody v přehradě, protože by z toho mohlo onemocnět, se musí dobře učit, jinak mu Ježíšek nedonese dárky......

Zkuste si sami přehrát v hlavě, co všechno jste použili pro dobro svých dětí, aby udělali to, co jste potřebovali? Aby reagovali tak, jak jste si mysleli, že reagovat mají? Zkuste si vzpomenout, čím vás strašívali vaše rodiče? Vzpomeňte na všechny horory, co jste kdy viděli v televizi, na zprávy, které bývají každý den v televizi, novinách, na internetu....pozorujte, jak jsme stále vystavováni tlaku, abychom se báli....prasečí chřipky, klíšťat, očkování, válek, znásilňování a jiných katastrof, které se dnes a denně dějí....

Strach je pouze vibrace, je to druh energie. Tato energie je velmi nízká. Když cítíme strach, necítíme se dobře, jsme sevření, nemůže k nám naše intuice. V momentě strachu k nám nemůže Bůh. Nejsme schopni ho vnímat. Strach není přítomností, my se nebojíme něčeho, co se děje nyní ani se nebojíme něčeho, co se již stalo. Pouze používáme svých zkušeností z minula, které nebyly příjemné a bojíme se, aby se nestaly v budoucnosti. Strach je tedy v budoucnosti. Proto člověk, který je ve strachu není schopen žít přítomností, být tady a teď, užívat si přítomný okamžik....protože je sevřený a i když je jeho fyzické tělo teď a tady, jeho mysl je v budoucnosti. Člověk, který se bojí, zaměřuje svou veškerou energii přesně tím směrem, kterým nechce. Neuvědomuje si, že dává velkou sílu právě tomu, co nechce, aby se stalo. Čím silnější strach je a čím častěji si ho vizualizujeme tím, že se na něj zaměřujeme, přemýšlíme o něm, tím rychleji se stane naší přítomností.


Svého strachu se můžeme zbavit. Protože je to pouze energie, můžeme ji přetvořit. Zvýšením svých vibrací a zaměřením naší pozornosti na to, co nás zajímá a čím se zabývat chceme odlákáme sami sebe od toho, čeho se bojíme. V prvé řadě ale potřebujeme pochopit, že není čeho se bát. Pokud věříme, že vše je dobré a vše má svůj smysl, že naše životy nejsou pouhé náhody, pokud jsme schopni vnímat synchronicitu událostí, pak cítíme, že jsme součástí vyššího plánu. Proč se bát, pokud vše, co se děje, je dobré? Proč se bát, když se vyvíjíme? Bojí se malé dítě toho, že mu začne růst první zub? Nebo že udělá první krůček? Bojí se dítě, že začne jíst tuhou stravu? V životě malého dítěte je spoustu okamžiků, kdy by se bát mohlo, protože dělá stále nové věci. To dítě se ale nebojí. Vnímá, že je součástí Boha. Vnitřně cítí, že vše se děje jak má, nepotřebuje vynakládat svou energii na to, aby si zjišťovalo, zda Bůh je. Dítě o tom nepochybuje a ani nemá potřebu o tom mluvit (pokud nechce sdělit nějakou myšlenku). Dítě začne chodit, protože cítí, že je to jeho úkolem.

Jakmile odhodíme své strachy, budeme schopni vnímat synchronicitu okolo sebe. Budeme schopni vnímat kdy máme kam jít, s kým se máme setkat, co máme jíst, jakou práci máme dělat....budeme napojeni a intuice nás povede. Nebudeme pochybovat o tom, že to, co činíme, je správné, protože vnitřně ucítíme, že to správné je. Když kousnu do jablka, nemusím pochybovat o tom, že jej mé zuby dokážou rozkousat, že to dokážu polknout, strávit, vyloučit, že si mé tělo dokáže vzít vše potřebné. Proč bych o tom měla pochybovat? Proč tedy tak často pochybujeme? Zkusme si na tuto otázku odpovědět....Co nám způsobuje pochyby?

Nedostatek víry ať již v Boha nebo v nás samé je hlavní příčinou dle mého názoru. Nedostatek víry nás vede v nedostatek lásky. Protože kde je víra je i láska. Kdo věří, nepochybuje. Pochybuje ten, kdo nevěří.

Strach je považován za negativní emoci. Strach má sice negativní náboj, ale je pro nás velkým dobrem. Díky strachu si uvědomíme, že máme někde nedostatek a že se tomu máme věnovat. My - lidé - sami od sebe jsme příliš leniví na to, abychom bádali sami od sebe. Většinou potřebujeme popostrčit. Proto máme nemoci....nemoci jsou pro nás ukazatelem, stejně jako strach.

Emoce, které v nás vyvolávají příjemné a láskyplné pocity, jsou vysokovibrační emoce. Ty, které nás tíží, jsou nízkovibrační. Naše podstata je vysokovibrační, jsme velké "živé baterie" které jsou plné energií. Celé životy si neseme všechnu svou energii sebou. Podstata naší energie je láska. Ta je vysokovibrační. Když se nám podaří postupně vyplavit na povrch všechny nízkovibrační energie, pak zůstane jen láska, naše pravá podstata.

Strach, kdykoliv k nám přijde, je pouze prostředník. Něco jako listonoš. Donese zásilku. Strach nám ukazuje, v jakém místě se oddělujeme od Boha. Abychom strach mohli přetransformovat, potřebujeme pochopit jeho podstatu. Uvědomit si, čeho se doopravdy bojíme. Často máme pocit, že se něčeho bojíme, ale jakmile začneme opravdu pátrat, zjistíme, že příčinou strachu je něco jiného. Třeba se bojíme, abychom netratili práci, ale v podstatě máme obavu, abychom měli dostatek peněz na živobytí. Nebo se bojíme, abychom neztratili partnera a přitom máme strach ze samoty....z neznáma.

Většina našich strachů je převzata od rodičů, vychovatelů, ze školy, z médií...Strachy nepotřebujeme. Můžeme je jeden po druhém zpracovávat. Uvědomovat si je. Zaměřit pozornost na strach. Dovolit mu chvíli být. Uvědomit si, kde na těle ho cítím. Dovolit mu aby se ukázal v celé své velikosti. Pak ho pouze pozorovat, být v roli pozorovatele, neprociťovat, nehodnotit, pouze mu dovolit být. Pak stačí už jen poděkovat této energii že s námi byla, aby nám předala zprávu, kterou předat měla a dovolit této energii aby se vrátila ke svému Zdroji. Když máme strach, jsme odděleni od Boha. V té části, kde se bojíme, námi nemůže procházet božská energie. Jakmile strach zpracujeme, dovolíme mu být a předat zprávu, pochopíme, že už ten strach nepotřebujeme a dovolíme mu odejít....

Jak se vypořádat se strachem? Například strach o práci....nebo o dostatek peněz...."vše je dané, to jaké prostředky budeme mít, jak budeme žít, kterou lekcí si máme projít, vše je naplánované, proto nemá cenu se bát. vše je naplánované dokonale a tak, aby to umožnilo náš vlastní vzestup. Pokud v jednu dobu budeme bez práce, tento stav nám napomůže se posunout směrem, kterým jsme potřebovali. Kdybychom se tomu vyhýbali, nedostali bychom se tam, kam se dostat máme. Brzdili bychom svůj vlastní rozvoj, naši vlastní evoluci. Proč bychom to měli dělat? Náš stvořitel nám dopřává vše, co potřebujeme, kdykoliv se na něj napojíme a s vírou a důvěrou očekáváme, že k nám bude proudit přesně to, co potřebujeme, tak se i stane.
Naše cesta je jako růže.....můžeme obdivovat její krásu, můžeme k ní přivonět anebo si o ni popíchat prsty....Růže je daná, ale co s ní uděláme je naše volba....To kam zaměříme naši pozornost, to se stane...a tak rozmýšlejme, zda chceme obdivovat krásu a vůni nebo naříkat nad rozpíchanými prsty.....

Krásný den všem,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
foto: zdroj google-internet
pro konzultace: jola.domin@gmail.com

Poznámka: Tento blog můžete dále šířit v nepozměněné formě včetně uvedení odkazu na autora a web a včetně uvedení této poznámky. Děkuji :)

Jak být sami sebou?

V naší společnosti je stále velké množství lidí, kteří mají problémy se sebepřijímáním. Doba, do které jsme se narodili, je plná převratů, přerodů, změn, náročných zkoušek, je plná násilí, hledání smyslu života.... Všichni lidé na planetě se rodí s nějakým "restem". Podle toho, kam jsme ve svém vývoji už došli, se zformoval náš nynější osud. Jsme ztělesněnou minulostí. Vše, co se nám v životě děje je odrazem toho, jak jsme mysleli v minulosti. To, co jsme zaseli, teď sklízíme. Doba žní je vlastně neustále. Každý den, každý moment, to co prožíváme je odrazem toho, jací jsme byli. To, jak vnímáme, myslíme a jíme teď je naše budoucnost. To je to, co sejeme....

Náš osobní vývoj můžeme pozorovat při pohledu zpět....Vyvíjíme se jednak jako jednotlivé bytosti a jako celé skupiny, národy, stejně se vyvíjíme jako celé lidstvo, naše planeta se vyvíjí, celý planetární systém se vyvíjí...kdo ví, kam až dosahujeme...

Pozorujme třeba stravu...jak se vyvíjela...co jsme my lidé jedli v minulosti...Naše těla se postupně přizpůsobují všem změnám. Naše věda dochází k různým poznatkům, které si často protiřečí. Lidé ztrácí orientaci, co je tedy zdravé a co nezdravé? Je cholesterol nebezpečný nebo není? Máme pít kávu? Můžeme pít mléko? Co máslo, je lepší než margarín? A co maso? Vařit? Nevařit? Jíst syrové? Jíst makrobioticky? Být vegetariánem, vitariánem, frutariánem? Nebo jsme breathariáni?

Byly doby, kdy hmota byla stavěna nad ducha. Dnes už se ví, že jakákoliv hmota je vlastně shlukem energie na určité vibrační rovině. Necháváme se klamat naším zrakem a to, co nám připadá hmatatelné, vnímáme jako skutečné. Učili nás, že existuje pouze to, na co si můžeme sáhnout. Vše ostatní byly nesmysly a pavědy...

Dnes, v době internetu, jsme zahlceni informacemi. Je pro nás náročné vybrat si ty správné. Čemu věřit? Co dělat? Televize chrlí hororové zprávy jednu za druhou. Ze všech stran na nás útočí reklamy o dalších úžasných výrobcích, které určitě musíme mít.....

Jak mezi tou přemírou informací a útoků ze všech stran najít sami sebe? Kdo vlastně jsme? Někdy celý život hledáme a hledáme, stále se rozhlížíme všude okolo a hledáme ten smysl života...Kým jsme, kým máme být, jaký je náš úkol na planetě, proč jsme se narodili....

Vše je velmi jednoduché. Je to natolik jednoduché, že se bojíme této jednoduchosti uvěřit, a tak běháme ze strany na stranu a hledáme, jak si ten život zkomplikovat. Co dalšího na sebe nabalit...

Život sám je velmi jednoduchý. Vše je dané. Jsme herci svého života. Naše duše toužila narodit se do této doby, rozhodla se na sebe vzít tuto fyzickou formu, aby mohla zažívat a prožívat. Aby si mohla hrát. Tak, jako malé děti milují hraní...Podívejme se na malé děti. Co řeší? Jak žijí? Kolik času věnují dělání toho, co je baví? Jak se smějí? Jak dlouho se zlobí? Takové malé dítě, i když dostane na zadek, za chvíli o ničem neví a zase je veselé... To my, dospělí, si život komplikujeme jen co vylezeme z dětství. Děláme to, co nás naučili naši rodiče. A oni nás to naučili, protože je to naučili jejich rodiče.

Je na nás zastavit se, zamyslet se, rozhodnout se, kdo jsme, kým chceme být, jak chceme žít, co doopravdy chceme dělat, co nám způsobuje radost. Naučit se vzájemně si odpouštět, milovat sami sebe, milovat druhé tak, jako by byly naší součástí, protože oni opravdu jsou. To jen naše oči, které se naučili vnímat pouze hmotu nevidí, že jsme všichni vzájemně propojeni jemnou energetickou pavučinkou. Zapomněli jsme, že to, co činíme druhému, činíme sami sobě. Nevidíme okamžitou reakci a nespojujeme si že to, co se nám děje teď je to, co jsme my dělali v minulosti, jak jsme mysleli, čím se živili. Dám opět jeden příklad:

Vezměme si třeba elektrickou energii. Téměř každý má doma zavedenou elektriku. Když potřebujeme zapnout pračku, stačí zmáčknout knoflík. Stejně tak můžeme luxovat, mixovat, zapnout myčku, žehličku, rádio, televizi, počítač....stačí jeden "klik"....Stejně tak jsou na tom všichni okolo nás. I jim stačí "jeden klik"...Kolik z nás si ale uvědomuje, že je napojeno na síť, která vede od "zdroje" k jednotlivým uživatelům? Jak málo stačí, aby jeden nezodpovědný uživatel ohrozil celou síť? Stačí zapnout příliš přístrojů najednou a vyhodíme pojistky v jednom bytě (domě). Někdy se díky jedné fréze podaří vyhodit celou ulici, čtvrť....Občas se stane výpadek proudu v celém městě....Viník bývá jeden....Až v takových chvílích si uvědomujeme, jak důležitá je pro nás elektřina. Jak moc jsme na ní závislí a jak nám chybí, když ji chvilku nemáme k dispozici.

Zapomněli jsme, že tvoříme kolektivní energii, že my všichni tvoříme to, co se děje na celém světě. Zapomněli jsme jak obrovskou moc má každý z nás....Jak důležité je "jeden za všechny, všichni za jednoho"....jak důležité je, abychom vědomě vybírali myšlenky a jednali uváženě, abychom brali v potaz i ostatní. Je důležité probudit se a uvědomit si, že naše vlastní konání ovlivňuje nejen nás, ale i ostatní.
Nemusíme "páchat dobro", vysílat pozitivní energii ostatním, zaměřovat se na pomoc druhým. V prvé řadě potřebujeme posílit sami sebe. Protože když se každý zaměří sám na sebe a začne zvyšovat své vlastní vibrace, jednak začne přispívat do kolektivního vědomí, druhak nepřímo ovlivní lidi okolo. Vaši přátelé, rodina, známí, děti...si všimnou, že jste se změnili. Pokud na ně nebudete tlačit, pouze jim budete  sloužit svým vlastním příkladem, dosáhnete změny u druhých rychleji a efektivněji. Protože "ti druzí" nebudou cítit z vaší strany nátlak, nebudou cítit že je soudíte či odsuzujete jejich chování, způsob myšlení.....

Všichni pocházíme ze stejného zdroje. I ti "negativní" mají svoji úlohu zde. I oni si potřebují zažít a prožít to svoje. Pokud je budeme odsuzovat, posuzovat či kritizovat, jsme to my, kdo se odděluje od jednoty. Jsme to my, kdo se odděluje od "Božství". Proč bychom měli posuzovat to, že druhý člověk má jiné potřeby než my? Z jakého titulu? Jen proto, že my takové potřeby nemáme? Když vedle sebe budou stát dva lidé, jeden bude mít žízeň a druhý hlad, žádný z nich není horší než ten druhý. Jen mají rozdílné potřeby. Toto je velmi důležité, abychom jako lidstvo pochopili. Až pochopíme a přijmeme, že máme rozdílné potřeby, že jsme v rozdílných etapách vývoje a že máme v prvé řadě pracovat na svém osobním vzrůstu, "zametat si svůj dvoreček a nekoukat k sousedovi", pak umožníme vzestup. Jak náš, tak všech ostatních....

Přeji vám krásný den,
s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Tolerance - proč se nám jí nedostává?

O toleranci jsem dříve filozofovala hodně. Od malička jsem byla "jiná", cítila jsem se nepochopená a nepřijatá. Toužila jsem po tom, aby mě ostatní přijímali takovou, jaká jsem. Dnes už vím, že mi to ostatní nemohli dát, protože jsem si to nedokázala dát ani já sama.

Vše, co si přejeme dostávat, musíme nejdříve dávat. Abychom mohli dávat, potřebujeme to v sobě najít. Uvnitř nás je obsaženo úplně všechno, často je to velmi hluboko skryté a ani o tom nevíme. Pokud máme pocit, že to, co hledáme, tam není, je to způsobeno velkým nánosem nepotřebných informací. Zvykli jsme si ve svém životě "sbírat zkušenosti", "sbírat informace", jsme takoví věční sběratelé....Ale i sebemenší sběratel pokud chce mít ze své sbírky užitek, potřebuje mít sbírku zorganizovanou a všude pořádek.

Když se rozhlédneme kolem sebe, vidíme spoustu nepřizpůsobivých lidí. A tím nemyslím jen jednu menšinu.  Posledních 100 let v nás systém včetně školství a rodiny velmi vyvinul potřebu uniformity a konzumního způsobu života. Začali jsme se považovat za jedince, který má své individuální potřeby, které je třeba uspokojit za všech okolností. Ještě před sto lety byli lidé mnohem blíže přírodě, lidé měli mnohem silnější sociální pouta ke svým rodinám. S rostoucím blahobytem a koupěschopností, nátlakem reklamy a vsugerováváním potřeby nakupovat vše a stále, se z nás stali "spotřebitelé". Toto téma je samozřejmě mnohem komplexnější, více aspektů, vybrala jsem několik důležitých a zásadních, aby čtenář mohl vnímat můj úhel pohledu....

Ještě za mého dětství bylo běžné dělit se o sladkosti, běžně jsme dostávali jednu čokoládu pro dva, oblečení jsme dědili nejen po sobě, ale i po bratrancích a sestřenicích. Ano, někteří lidé to dělají ještě dnes. Tenkrát "naštěstí" nebylo příliš výrobků, nebylo prakticky co kupovat, všechno bylo stejné a jen v několika variantách. V dnešní konzumní společnosti je tolik různých výrobků, že je problém si vybrat jen jeden. Zboží je stále méně kvalitní, protože cílem je nakupovat. A nakupovat se dá pokud "to staré" už neslouží....

Tak, jak jsme se vzdalovali od přírody, vzdálili jsme se i jeden od druhého. Lidé se stěhovali do velkých měst za prací, bylo třeba stále více peněz na uspokojení potřeb. Lidé přestali mít čas jeden na druhého, jsme příliš zaneprázdnění sháněním peněz, abychom si mohli stále něco kupovat. Zboží se hromadí, my máme stále větší a pohodlnější domy, a v srdcích máme stále větší citové prázdno.

Když se podívám kolem sebe, vidím velké množství lidí, kterým chybí láska. Nemyslím tím lásku partnerskou, ale tu vnitřní, lásku člověka k sobě samému. Vnitřní citová prázdnota způsobuje, že lidé hledají city venku a přitom jim uniká, že pokud nebudou mít rádi sami sebe, nedovolí tím ani ostatním, aby je měli rádi.

Naše vlastní karma nás dohání. Co jsme zaseli, sklízíme. Tento děj příčiny a následku se stále zrychluje. Už nemusíme odžít další život, abychom pocítili, co jsme zaseli. To, co dříve trvalo životy, roky, dnes se děje za měsíc, týden, den....

Ráda uvádím příklady. Bývaly doby, a není to tak dlouho, kdy jsem se zlobila na řidiče, když mě na přechodu málem přejeli, protože si mě prostě nevšimli, nebo kdy při odbočení já vykročila a odbočující auto mě málem smetlo, bývaly doby kdy jsem nechápala, proč na sebe řidiči křičí, dělají gesta, jsou nervozní. Jedna věc by byla pokud bych tomu pouze nerozumněla, a dívala se na to jako pozorovatel. V tom případě bych si následnou karmu nezapsala. Já je ale kritizovala, vnitřně odsoudila a karmu si zapsala. Přišel čas, kdy jsem začala sama "být řidičem" a do silnice mi začli lézt chodci, při odbočování když jsem měla zelenou, jsem pochopila, že chodec má zelenou taky, když mi za autem zaparkoval nějakej frajer tak, že jsem nemohla vyjet a já se rozčílila a vztekala, tak mi došlo mnohé.....Potřebovala jsem si to odžít, vyzkoušet si, jaké to je být na druhé straně...nazout si boty druhého a ujít v nich míli, abych poznala, že je to "jinak".....
Toto byl jen malý příklad, záměrem není, aby někdo v diskuzi rozebíral moje řidičské umění, jen nastínění pochopení jak se k nám vrací, co vyšleme....

Teď je čas se vrátit k toleranci. Aby nás ostatní přijímali jací jsme, tolerovali, že jsme "jiní", že máme "jiné potřeby", že "jinak vypadáme", máme "jiné názory, myšlenky, jiný úhel pohledu na svět", že se "jinak stravujeme", prostě že něco děláme jinak než "zbytek stáda", potřebujeme vyslat tuto toleranci vůči všem těmto lidem, tedy vůči tomu zbytku stáda. Jak můžeme chtít od druhých, aby nás přijímali, když nám vadí, že nás nepřijímají? Děláme jim to stejné. Nepřijímáme ty druhé, protože jsou jiní než my. Nepřijímáme, že mají jiný názor než my. Nepřijímáme názor, že oni nás nepřijímají.

Pokud chceme změnit ty okolo, nejprve musíme změnit sami sebe. Pokud chci, aby druzí tolerovali moje odlišné potřeby a představy, musím tolerovat sama sebe a tolerovat ty, kteří mě ještě přijímat neumí. Pokud něco neumí, potřebují vidět někoho, kdo jim ukáže, jak se to má dělat. Potřebují učitele.

Když mi něco vadí, například netolerance ze strany druhých, zaměřuji svoji energii na netoleranci. Vibruji na vlně netolerance. Jak ke mě může dorazit tolerance? Představme si vlnu netolerance jako červenou a vlnu tolerance jako modrou. Pokud jsem na červené vlně, nemohu přijímat modrou. Abych mohla modrou přijímat, potřebuji se nejprve modrou stát. Tím, že chápu odlišnost "zbytku stáda", nekritizuji to, nehodnotím, pouze ho vnímám, dostávám se na modrou vlnu. Jakmile modrou vlnu vyšlu, modrá vlna se ke mě vrátí....

Být tolerantní k potřebám druhého člověka aniž bych ho hodnotila, posuzovala, či kritizovala, je bytím v přítomném okamžiku. Kam jde naše pozornost, tam jde naše energie. Posilováním tolerance zesilujeme míru tolerance na celém světě. Rozdáváním tolerance druhým je učíme, jak být tolerantními.

Přeji vám krásný den a mír v duši :)

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Proč se mi nedaří mít dostatek peněz?

Stále častěji se lidé ptají na finance. Nedostatek práce, dluhy, tíživé životní situace....to je kromě vztahů to nejčastější, s čím se v poradně při terapiích setkávám.

Jak na to, když potřebujeme peníze, ale ty se od nás stále vzdalují? Čím víc je potřebujeme, tím jsou dál....
Je jedno, jestli pro vás finance znamenají nalezení stabilní práce, více zakázek či více klientů....Jedno je všem společné.....je to chtění.

Každý, kdo zažívá nedostatek a je se situací nespokojený, vysílá chtění. Vysílá potřebu situaci změnit. Naučili jsme se být aktivní, protože "pečená kuřata nelétají sami do úst" a "ani kuře nehrabe zadarmo"...Máme zafixováno, že na to, abychom situaci změnili, máme být aktivní. Máme hledat, zkoušet, posílat životopisy, psát emaily, vyhledávat nakladatele....máme mít plán a plnit ho....jenže......

Jak to vnímám já? Všichni máme dostatek všeho, co ke svému životu potřebujeme. Každý z nás má přístup přesně k tomu, co potřebuje k tomuto životu. Každý z nás má dáno to, co mu bude přáno a je to opět každý sám, kdo udává, co to bude. Představme si obrovský katalog přání a v něm je vše obsaženo. Je v něm každá osoba, každá situace, každý předmět na světě....To vše je Vesmírný Katalog, to je to, co nám je dáno.

Ale jak se k tomuto katalogu dostaneme? Tady je právě kámen úrazu....ne aktivitou, ale pochopením souvislostí a toho, jak vesmírné energie pracují....

Abych měla přístup ke všemu v tomto katalogu, potřebuji být šťastná a spokojená ve svém životě. Každý okamžik prožívat, vnímat, být v přítomnosti. Pokud piju vodu, vnímat jaká ta voda je, být jí vděčná za to, že se stává součástí mého těla. Pokud jím pokrm, vyslat vděk rostlinám (pokud jíte maso, tak zvířatům) za to, že se staly naší součástí. Když zametám, luxuju, utírám prach, nakupuju, vařím, utírám pokakaný zadek miminu, řídím auto v parném dni, stojím ve frontě na úřadě....jsem vždy přítomna duchem. Vnímám co nejvíc své okolí. V každé situaci lze nalézt to co nám má být předáno. S každého setkání si můžeme odnést energii ve formě informace, kterou můžeme zužitkovat někdy v budoucnu.
Jakmile žijeme přítomností, i my se stáváme platnými členy společnosti. Předáváme druhým jejich část energie. Vnímáme jak jsme spojeni.

Pro některé jedince je těžké si představit, že jsme všichni propojeni, že jsme jedna velká jednota. Naučili jsme se svět vnímat očima a posuzovat vše podle toho, jak to svýma očima vidíme. Máme pocit, že naše tělo končí tam, kde končí jeho hmota. Naše tělo je ale mnohem větší. Jeho větší část se nachází mimo fyzické tělo. Všichni jsme chodící zářiče. Vibrujeme na různých frekvencích, vysíláme různé typy energie. Jsme to my, kdo určuje, jaký typ energie námi koluje a co vysíláme, to i přitahujeme.

Stejně tak rostliny a všechny předměty mají své vyzařování a protože energie nikde nezačíná a nekončí, jsme navzájem energeticky propojeni. Proto je možné se napojit na energii jiných lidí, ač jsou stovky kilometrů daleko. Proto se můžeme napojit na Vesmír....protože naše energie nekončí tu na Matce Zemi, propojené je absolutně všechno....Celý Vesmír.....

Naše těla jsou vzájemně spojená, a to jak těla lidí známých, tak i neznámí. Je pro nás těžké představit si, že jsme propojeni s "negativními bytostmi" a lidmi, kteří dělají "špatné věci", dokonce i s politiky jsme propojeni....

Pokud já jako jeden jedinec zvyšuju své vibrace, umožňuji to i lidem ve svém okolí. Ti to pak posílají dál, a tak každý člověk může vlastně změnit svět. Každý může zvyšovat své vibrace a pomáhat tak celému kolektivu. Již neplatí, že "obyčejný člověk" nic nezmůže, netřeba spoléhat se na "vládu". Jsme to my, kdo měníme svět. Každý po svém. Každý ze svého úhlu pohledu.

To, na co myslíme a čím se zabýváme, určuje náš energetický potenciál. Pokud se soustředíme většinou na to, jak druhým pomáhat, jak být vstřícný, pokud většinou děláme to, co nás baví a i naopak učíme se mít rádi všechny činnosti, které děláme, přispíváme celému kolektivu ke zvýšení vibrací. Pokud se zabýváme svým okolím ve formě kritiky, pokud kritizujeme druhé za to, co udělali špatně a hledáme na nich mouchy, jednak vysíláme svou představu sebe samých a druhak vibrace své i svého okolí snižujeme. Nezapomínejme, že jsme všichni propojeni, a tedy pokud kritizujeme druhé, kritika se dotýká i nás samých....protože kde končí energie? Energie nekončí, energie stále plyne, stále proudí, koluje, pouze může měnit svou formu. A o to nám přeci jde....takže.....jak to udělat, abychom měli dostatek toho, co potřebujeme, jak to udělat, abychom našli práci (doplňte to, co potřebujete vy).....

Přístup k Vesmírnému Katalogu získáme v momentě, kdy se na něj vyladíme. A jak se vyladíme? Jsme spokojení a šťastní, protože víme, že pocit štěstí se nezíská penězi, je to stav naší mysli, do kterého se můžeme dostat během jednoho okamžiku. Může nám v tom pomoci ocenění všeho, co máme. Vyjádříme vděčnost Vesmíru/Stvořiteli/Bohu.... za vše, co už máme. Vyjmenujeme všechno, osoby, předměty, části těla, rodinné příslušníky....vše co nás napadne. Čím víc vděku vyjádříme, tím víc se vylaďujeme.
Dalším aspektem je sebepřijetí. Přijímáme se takoví jací jsme, se všemi aspekty.
V neposlední řadě je třeba uvědomit si, že vše, co se děje, je správně. Všechna rozhodnutí, která jsme již učinili, všechny "omyly", "chyby"....to vše bylo správně. Udělali jsme to, jak nejlépe jsme v dané chvíli mohli.

Absolutní přístup k Vesmírnému Katalogu už je na dosah. Jakmile přestaneme usilovat o cokoliv, protože věříme, že se to k nám v pravý čas dostane pravou cestou, jakmile přestaneme vysílat jakékoliv chtění změny situace, člověka, financí...tak potom si tento kanál zpřístupníme. Je to trošku paradoxní, alespoň pro náš styl vnímání....že vše se k nám dostane v momentě, kdy o to neusilujeme, kdy je nám to lhostejné a je nám to úplně jedno. V tu chvíli totiž vibrujeme na velmi vysokých frekvencích, dáváme tím vesmíru najevo sílu své víry. To je okamžik, kdy otáčíme hlavním uzávěrem a otevíráme ho.

Rádi bychom věděli dopředu, jakým způsobem se k nám to, co potřebujeme dostane. To je opět další překážka na trati....Nás nemá zajímat, jak to Bůh udělá, protože pokud nás to zajímá, je to opět vyjádření nedostatečné víry...Tady teď nemluvím o nějaké krátké myšlence, ale o tom, že tuto myšlenku nerozvíjíme. Pokud se necháme chytit egem a začneme přemýšlet, jak se k nám potřebné peníze dostanou, když nemáme tu práci kterou potřebujeme...atd....tak jsme kanál uzavřeli....

Nezapomínejme, že chtění přitahuje ještě víc chtění. Kdo chce situaci změnit, vysílá vesmíru informaci, že není spokojený s tím, co dostává. A tak pokud vysíláme chtění, přitahujeme si ho ještě víc do svého života. Čím víc chceme situaci změnit vlastním úsilím, tím víc se nám to chtění násobí, situace se stále zhoršuje a my nevíme, co dělat....a přitom stačí jen přijmout vše, co přichází. Kdo přijímá vše s vděkem, plave s proudem, kdo svým chtěním vyjadřuje nesouhlas, nespokojenost - plave proti proudu.
Je na každém z nás, kterou cestu volíme. To je naše svobodná volba :)

Přeji vám všem krásný den :)
Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Fotky: internet

Aktivace hadí síly - kundalini

Když se mi aktivovala hadí síla, zvaná též kundalini, neměla jsem potuchy, co se se mnou děje.

Stalo se to někdy koncem listopadu 2012, meditovala jsem těsně před spaním tak, jak to dělám téměř každý den. Prý meditace před usínáním není vhodná, já to tak dělám intuitivně, nikde jsem nic nevyčetla.
Každý den před spaním děkuji za vše, co přišlo, přijímám co ještě není přijaté, žádám o odpuštění, odpouštím těm, kteří mě ublížili a ladím se na vesmír.

Většinou to končí tím, že mi příjemně brní celé tělo, cítívám teplo na temeni hlavy a brnění projíždí celým tělem. Někdy silněji, někdy pomaleji, někdy pár sekund, někdy déle. Taky se mi stává, že pokud jsem hodně unavená, prostě jen usnu a to "brnění" mě vzbudí.

Ten den jsem usnula. Měla jsem zvláštní - barevný a živý sen. Byla jsem na zvláštních místech, krásné a honosné domy, bohatí lidé a já směla být v místech, kam bych se jinak nedostala. Bylo tam i moře, vše bylo dokonalé....až příliš. Po svém boku jsem cítila "průvodce". Jako by mi vysvětloval, kde jsem a co se děje, že tam jednou budu taky, teď jsem tu "jen na návštěvě". Chtěla jsem vědět víc, ale on mi říkal, že ještě nepřišel můj čas...byla jsem trochu smutná ale doufala jsem, že můj čas přijde brzy. On se chvíli rozmýšlel, pak řekl no co, tak to zkusíme, myslím, že to nevyjde, ale co...

Ležela jsem na lehátku, připomínalo mi masážní. Cítila jsem tlak v oblasti kostrče. Bylo to opravdu hodně silné a tlačilo se to směrem nahoru. Nakonec jsem cítila pevný tlak v oblasti zátylku, ještě to nebyla bolest, ale bylo to opravdu silné. Celé tělo mi vibrovalo a průvodce mě bral "na zvláštní cestu", odehrávalo se to v obrovské rychlosti, viděla jsem zvláštní geometrické obrazce. Vůbec jsem tomu nerozuměla a ta rychlost a tlak...to všechno....začala jsem cítit nevolnost v oblasti žaludku. Bylo mi fyzicky špatně.

V té chvíli mi došlo, co průvodce myslel tím, že nejsem připravená. Byl to strach, kdo způsobil nevolnost. Strach, kterého jsem se bála. Cítila jsem, že průvodce čeká, jestli se vyrovnám nebo ne...dával mi šanci se vzchopit...Bylo mi na zvracení... To už jsem byla několik minut vzhůru, věděla jsem, že nespím, průvodce "stál" vedle mě jakoby vzadu za mnou a čekal...Mé tělo stále brnělo, cítila jsem ten tlak...Celé mé tělo bylo v silné vibraci, chvílemi se dostavovaly zvláštní křeče...otevřela jsem oči, abych se ujistila, že nespím....Měla jsem oči dokořán, ležela v posteli, stále se třepala jak ratlík...a stále jsem viděla ty obrazce. Posadila jsem se v posteli, obrazce stále jely, vibrace se stávaly slabšími a slabšími....

Cítila jsem, že se tam můžu vrátit...ale taky jsem cítila že tentokrát to nedám. Rozsvítila jsem si lampu, asi 5 minut seděla...byla jsem nabušená energií. Nevzpomínám si kolik bylo hodin, ale všude bylo velké ticho a tma...po chvíli jsem si opět lehla a ladila se zpět na vesmír a vibrace byly obnoveny, ale už ne na stejnou hodnotu. Průvodce mi sdělil, že to už dnes nezvládnu. Bylo mi to jasné.

Ten den jsem zjistila, co je hadí síla. Moje komunikace s průvodcem probíhala v myšlenkách, telepaticky. Bylo mi dovoleno uvidět malinkaté procento z toho, čeho je každá lidská bytost schopná. Něco jako "malá ochutnávka"....

Strach je pro nás obrovská brzda. Pokud se ho bojíme, držíme ho od sebe a jsme to my, kdo je oddělený od jednoty.

Jak zpracovat strach? Jediná cesta, kterou jsem našla, je přijmout ho. Dovolit mu být, přijmout ho, nechat ho projít tělem jako vlnu, procítit ho, poděkovat mu za to, že tu byl a rozloučit se s ním.

www.spokojeny-zivot.cz

Ženský kruh - harmonizace ženských energií

Vítám vás na dalším blogu, věnovanému ženským kruhům. Bližší informace o tom, co kruh je a proč je dobré se ho účastnit, naleznete v tomto blogu.

První kruh, který byl zdařilejší, než jsem si vůbec uměla představit, probíhal v Olomouci v krásném Centru Vitality. Bylo to opravdu velmi emotivní.

Další ženský kruh bude probíhat v Brně v Centru Ren Slunce (bývalý Dvojpaprsek). Dnes jsem si byla osobně prostory prohlédnout. Jsou úplně jiné než v Olomouci...To místo je opravdu energeticky velmi zvláštní. Protože jsem do centra dorazila o něco dřív, stála jsem venku před vchodem asi 20 minut a prohlížela si budovy, sochy v horní části... Toto místo je stvořené pro řešení vztahů a harmonizaci ženských energií. Bylo rozhodnuto.

Co nás čeká a nemine...
Bude vytvořen kruh přátelství, podpory, harmonie, sdílení, opory. Je třeba zažehnout plamen ženství a usměrnit mužské energie, které nás obklopovaly na každém kroku. Už od školy nás učily užívat spíš levou hemisféru (mužskou energii). A tak jsme se naučily víc se spoléhat na rozum než na intuici.

Nadešel čas navrátit se k ženství. Je čas dát ženám jejich ženské energie zpět, vysvětlit jim důležitost harmonie mezi ženskou a mužskou energií. Protože jen harmonie energií může vést k harmonii ve vztahu. A žena, která je v harmonii, je přínosem nejen pro svou rodinu, ale i pro celou společnost.

Věnujme samy sobě jedno sobotní dopoledne. V kruhu zažijeme posunování energie od jedné ženy k další. Budeme se též věnovat vztahům, ať manželským nebo v rodině. Ukážeme si, na jak jednoduchých přincipech vztahy fungují a jak ovlivňují vztahy naše zdraví.

Co budeme potřebovat? Předně si vezmeme svoje papuče, pantofle, domácí obuv, která je pro nás pohodlná. Židle jsou k dispozici, ale můžeme sedět i na podlaze. Můžeme si vzít sebou svou karimatku, svíčky, drahé kameny, talismany, pohodlné oblečení, nějakou svačinu a něco k pití. V centru máme možnost uvařit si kávu nebo čaj.

Kdy a kde? Centrum Slunce, Schodová 2, Brno, od 9.00 do 13.00, příspěvek 500 Kč (závazná rezervace proběhne po zaplacení zálohy 250 Kč - rezervace na mailu jola.domin@gmail.com)

Těším se na vás všechny.

www.spokojeny-zivot.cz

Celodenní ženský kruh - Znovuzrození ženy - AKTUALIZOVÁNO

V dnešní uspěchané době jsme se naučily klást na první místo rodinu, muže, děti, práci a na nás samé nám nezbyl čas. Naučily jsme se pracovat za tři, používaly jsme převážně levou polovinu mozku a došlo k vybočení z rovnováhy mezi mužskou a ženskou energií nejen v nás, ale i v celé společnosti.

Nastal čas navrátit se k ženství, probudit v sobě naše přirozené vlastnosti, opět používat pravou mozkovou hemisféru, zharmonizovat v sobě mužskou a ženskou energii a nastolit zdraví a harmonii v těle.

Jak toho docílíme?

Především tím, že si uvědomíme, kdo jsme. Jsme jemné, intuitivní, vnímavé, silné, kreativní ale i zranitelné. Našimi ochraniteli jsou silní lovci a dobyvatelé – muži, kteří potřebují, abychom ji vrátili jejich roli.

Pojďme plně probudit ženu v nás. Datum 30.3.2013 je astrologicky velmi silné, v tento den budou energie matky Země velmi silné a vhodné pro duchovní práci. Využijme této přírodní síly k posílení rituálu ženského kruhu, k opětovnému probuzení praženy v nás a opětovnému napojení na naši pramatku. Posilme své energie navzájem v magickém ženském kruhu.

Kdy: 30.03.2013

         10.00 – 17.00 hodin

Kde: Centrum Vitality, Vídeňská 20, Olomouc

Příspěvek: 500 Kč

Doporučuji: Pohodlné oblečení, svíčky, drahé kameny, svačina a pití (v centrum je k dispozici kuchyňka s                       varnou konvicí, v budově kavárna se zdravou stravou)

Závazné přihlášky posílat  na adresu jola.domin@gmail.com nebo SMS na

tel.733 659 997

VŠECHNA MÍSTA JIŽ OBSAZENA. Děkuji za zájem, můžete mě kontaktovat na další ženský kruh.

Jak se dostaneme k centru Vitality: pěšky

nebo tramvají č. 1 a 7 od hlavního vlakového nádraží, vystoupit zastávka Tržnice

www.spokojeny-zivot.cz

Jak chápat jednotu, vysvětlení kritiky, strachu... audio č. 9

Proč jsem si tentokrát vybrala téma jednoty? Protože je stále hodně lidí, kteří nechápou, co si pod tím pojmem mají představit, proč je sjednocení důležité, jakou roli v tom hraje strach, kritika a další podobné vibrace.

Jak můžeme my sami změnit svůj život.... aneb můj úhel pohledu....

Děkuji předem všem posluchačům za komentáře pod článkem. Pokud máte nápady na další témata, otázky jak řešit situace, se kterými si nevíte rady a rádi byste znali můj názor, pište na email jola.domin@gmail.com

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz