Každý okamžik je novým začátkem

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste něco ve svém životě byli bývali udělali jinak?
Prožíváte nešťastné období a chcete, aby skončilo?
Zažíváte těžké chvíle, samotu, nedostatek čehokoliv?
Chybí vám pochopení druhých, pocit ocenění?
Nebo něco podobného?

Pak nastal ten pravý čas na změnu.

Nezáleží na tom, co prožíváme, jak strašné se to zdá, jak beznadějná situace to je. Každý se občas dostane na dno. Každý někdy chybuje, zvolí cestu, která se po čase projeví jako ta "špatná". 
No a co?

Co je to, co nás drží ve starých kolejích? Proč se nezměníme? Vždyť každý den, každou hodinu, každý okamžik je příležitost pro změnu. Právě teď, teď, teď, teď se můžeme změnit. Můžeme začít věci dělat jinak, myslet jinak, chovat se jinak. Někdy to i zkoušíme. Chceme změnu. Ale nejde to tak rychle, jak bychom chtěli. Proč?

Cokoliv, co jsme prožívali dosud, náš "starý" život je jen síla zvyku. Je jedno, co děláme, jestli se přejídáme, kouříme, chodíme pozdě spát, střídáme partnery, jsme lenošní...Dělali jsme to dlouho, někdy i roky. Někdy si u toho dokonce i vytvoříme rituál, něco jako "káva a cigareta".

Když plánujeme změny od zítra, ve skutečnosti se ani změnit nechceme. Není třeba se plísnit a nemít rádi za to, že jsme slabí. Za to, že nemáme dost sil k uskutečnění změny. Stačí, když se podíváme na situaci, kterou chceme změnit, trochu jinak. Problém nespočívá v tom, že bychom změnu nechtěli uskutečnit. Problém je v tom, že pro to nejsme ochotni udělat dostatek.

Co je to, co vás drží? Co je to, co nechcete pustit, aby mohla změna stavu nastat?

Třeba člověk, který se přejídá. Chtěl by být hubený, ale naučil se jíst velké porce. Naučil se málo hýbat. Naučil se volit nesprávné jídlo. Změna stavu by znamenala, že by musel něco začít dělat jinak. Nejlépe zmenšit porce, začít se víc hýbat a změnit staré způsoby stravování. Pokud člověk není ochoten tyto změny provést, nemohou ani nastat.

Aby změna mohla nastat, je potřeba věci začít dělat jinak. Protože jen jiné konání může přinést jiné výsledky.
Kdo dělá věci stejně, bude mít stejné výsledky.
Není možné dosáhnout změny, pokud se budeme chovat stále stejně, pokud budeme myslet stále stejně.

Nejprve přijde idea, pak je potřeba ji uskutečnit.

Přemýšlet a plánovat změnu nám nepomůže. Je potřeba přistoupit k činům. Začít dělat to jinak. Začít teď hned. Protože když to odložíme "na zítra", nebo "na další měsíc" případně "na začátek Nového roku", jsou to jen iluze, kterými se ukolébáváme. Ve skutečnosti nejsme ochotni pro změnu udělat vše, co je třeba. Nechceme si připustit, že tu změnu vlastně ještě nechceme, nejsme ochotni ji uskutečnit.

Vždy je tu něco, co nás drží zpět. Názor, postoj, zaběhlý způsob života. To všechno jsou ale jen zvyky. A zvyky se dají změnit!

Často konáme automaticky, vědomě nezvažujeme, zda to, co právě hodláme udělat či naplánovat je opravdu to, co pro nás bude přínosné. Tyto automaticky naučené rituály pak provádíme stále znovu dokola a dokola, až se je naučíme jako roboti. Proto je pak těžké to změnit.

Kuřák, který za svůj život vykouří krabičku denně a bude kouřit 10 let - to znamená 20x365x10 cigaret.
Celkem 73.000krát si ten člověk zapálil. Nejprve si nachystal krabičku, pak naklepl, vyklouzl kousek cigarety, člověk vzal cigaretu do rtů, zapálil zapalovač (sirky), připálil cigaretu, vykouřil, típl... To je opravdu hodně silný rituál. Změnit ho znamená velké odhodlání a touhu chtít to změnit. Takovému člověku to bude nejspíš trvat nějaký ten týden či měsíc, než překoná největší chuť si opětovně zapálit. Vždyť není divu, když to udělal tolikrát po sobě!

Nebo člověk, co každý den vypije kávu ráno před snídaní, pak v práci, pak další v práci a pak večer. Nebo kdo si ke kávě dává něco sladkého...Kdo řeší problémy sklenkou vína...Nebo další "zlozvyk"...Lidé, co přijdou z práce, sednou na sedačku a pustí televizi... Není podstatné, co dávají, pro takové lidi to může být způsob relaxace, odpočinku. Aniž tuší, že se stávají automatickými konzumenty spotřebního průmyslu. Reklamy, které běží, se vpisují do hlavy. Den po dni, týden po týdnu. Nebo filmy, na které se takový člověk dívá, aniž by je sledoval...to vše vnímáme a zapisuje se do nás. Emoce, které prožíváme při sledování hororů či nešťastných zpráv. Při sledování násilí...Našemu tělu je v podstatě jedno, zda emoce, které prožívá, jsou opravdové, nebo jen sledované v televizi. Tělo je prožívá tak jako tak.

Nebojte se začít s jakoukoliv změnou. Nebojte se, že vás to stáhne zpět. Protože pokud vás to stáhne zpět, pak víte, že je to jen automaticky naučené a že se potřebujete víc soustředit. Potřebujete být víc "v přítomnosti", vnímat to, co se děje. Prožívat naplno.

Já osobně jsem měla jeden rituál - k jídlu jsem si brávala knihu, časopis, noviny, cokoliv na čtení. Když začala éra počítačů, naučila jsem se nosit si jídlo k počítači. Všimla jsem si, že když jsem snědla svůj talíř u počítače, tak nějak jsem necítila, že jsem něco snědla, neměla jsem pocit, že by do mě opravdu něco padlo. Za chvíli jsem si šla pro něco dalšího...To vše právě proto, že jsem se nesoustředila na to, co dělám. Dělala jsem 2 věci najednou. S jakým výsledkem? Sice jsem si přečetla článek, ale nestihla jsem vyjádřit vděčnost nad jídlem, protože jsem ani nepocítila, že bych něco snědla. K tomu jsem si přidala další porci, takže množství jídla bylo příliš vysoké a začala jsem nabírat na váze.

Sama jsem se často zlobila u dětí, že jídlo, které jim někdy připravuji třeba 2 hodiny, zhltnou za 5 minut a letí od stolu...nebo že si nosí něco ke čtení ke stolu. Proč? Není divu, když mají velký vzor právě před nosem.
Začala jsem měnit tyto zvyky. Uvědomila jsem si, že mohu pomoci nejen sobě, ale i svým dětem. A to svým příkladem. Mohu jim ukázat, že změna je možná. Že to jde.


Není důležité, jestli to, co chcete změnit, je důležité pro vaše okolí či nikoliv. Pokud je to důležité pro vás, tak to udělejte. Nečekejte, až vám okolí schválí, že tu změnu potřebujete.

A co vy, co je to, co byste rádi změnili? A co je to, co vás drží zpět?

Krásný den všem,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Foto: zdroj morguefile.com

Význam barev trochu jinak

O barvách se dá uvažovat z mnoha různých perspektiv. Jednu z nich jsem vám představila tady.
Dnes se s vámi chci podělit o trochu jiný úhel pohledu.

Samotnou by mě asi nenapadlo o barvách takto uvažovat. Informaci, kterou předám, přišla sama, v okamžik, kdy bych to nečekala, téma, kterým jsem se vůbec nezabývala. Asi to tak má být.

Berte můj příspěvek prosím pouze jako mou zpověď, můj úhel pohledu, není to žádná teorie někde z internetu, z knih, či z jiných běžných zdrojů. Informace přišla jak jsem již uvedla "sama", a tak si zaslouží samostatný článek.

Barvy mají velmi velký význam. Jsou všude kolem nás a my jsme si zvykli o nich nijak neuvažovat, bereme je jako běžnou součást našeho života, aniž bychom zkoumali, jaký hlubší smysl v sobě ukrývají. Některé nás vzpruží, jiné uklidní, naladí, ochladí, zahřejí...

Jak už z mých článků víte - nabízím nestandartní úhel pohledu. Barvy vnímáme povrchově. Vybíráme si oblečení podle toho, na jakou barvu máme zrovna náladu, možná taky podle toho, co nám náš šatník nabízí. Barvy v podstatě volíme neustále - ať už zařizujeme byt, sázíme zeleninu, oblékáme se, nakupujeme. Děláme to ve velké většině případů podvědomě a automaticky. Nezamýšlíme se nad tím, PROČ nás napadla právě tato barva. Proč nás přitahuje ta daná barva zrovna v to dané období.

Myslím, že každé jsme si zažili období, kdy nás přitahovala silně jedna barva, která se postupně přetransformovala v jinou, případně ve skupinu barev. Někdo má černé období v pubertě, s jiným se to táhne po část života.

Dnes se zaměřím i na ty barvy, které nás nepřitahují. Zkuste se zamyslet, kterou barvu nemáte rádi. Určitě nějakou najdete. Jaká je ta "vaše" barva, ta kterou nemusíte, ta které se vyhýbáte?
Zkoušeli jste hledat proč?

Každá barva je informace. Každá barva má i energii. Naše tělo má barvy, jak tělo fyzické, tak i energetické. Máme několik těl a každé vibruje na jiné barvě, na jiné úrovni. Každé z našich těl se soustředí na "jinou práci", tudíž potřebuje i jinou frekvenci a tu má právě díky dané barvě. Možná vám budou bližší čakry - naše energetická centra.

Barva, které se vyhýbáme, může být barvou čakry (energetického těla), kde se nachází nějaký problém. Třeba oranžová. Někdo by řekl, že je to barva agresivní. Je to barva druhé čakry. Člověk, který nesnese ve svém okolí oranžovou nebo má blok k určité skupině oranžových věcí, neřeší určitou část své bytosti. Řešením není oranžové se vyhýbat, náprava nastane přijetím. Čemu se bráníme? Co nechceme přijmout? Situaci? Osobu? Sami sebe?

Když se zdráhám zabývat nějakým svým problémem, pak se to projeví. Variant a kombinací je mnoho. Barvy samy nás vedou. Stačí začít vnímat své tělo, své pocity a vypozorovat, proč se té dané barvě vyhýbáme.

Žádná barva není špatná sama o sobě. Každá barva je v přírodě zastoupena a má tam své místo. Pokud některou z barev nesneseme, pak je problém v nás. Někde v nás je blok, který nás nepustí dál. A tak se barvě vyhýbáme. Dokud nedozrajeme do bodu, že daný problém začneme řešit. Po čase si tak můžeme všimnout, že už nám ta barva, co nám před časem tak vadila, vlastně už ani nevadí. Můžeme ji dokonce začít mít rádi.

Barvy nám mohou i pomáhat. Pokud si nejsme dostatečně jistí, někde máme nedostatek, začneme se danou barvou obklopovat. Dodáváme si sílu. Třeba žlutá - barva sebedůvěry, sebevědomí, vědomí své hodnoty. Člověk, který si chce dodat sebedůvěru může vyhledávat hodně žluté barvy. Jak v oblečení, tak v interiéru.

Když se nad každou barvou zamyslím, co mi dává, jaký pocit z ní mám, mohu se v sobě lépe orientovat. Mohu se líp zaměřit na to, co bych ráda změnila. Barvy mohu vnímat jako pomocníky. Ty, které si volím, mi dodávají sílu v dané oblasti a ty, kterým se vyhýbám, mi napovídají, kterým směrem bych se měla vydat.

A jak to vnímáte vy?

Krásný čas všem, s láskou

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Vše je neutrální, náboj pozitiva nebo negativa si vytváří každý sám aneb jak se naučit brát si z každé situace to, co nám prospívá

Vše se děje tak, jak má.

Každá situace, každý člověk a každý stav nám mohou předat důležité informace. Je jen na nás, zda se naučíme je vidět a přijímat.

To, co nás obklopuje, je svět takový, jaký ho chceme vidět, svět jaký chceme mít. V každý okamžik se můžeme rozhodnout, zda v dané situaci přijmeme to, co je pro nás přínosné.






Přeji vám krásný den,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Využíváme vědomě svůj potenciál?

Když se dějí nějaké katastrofy, vraždy, matky se zbavují svých nenarozených dětí tím, že polknou tabletku a plod umře.....máme potřebu hodnotit. Když hurikán zničí celou zemi, když muži znásilňují ženy, stále máme potřebu hodnotit. Když vyprávíme o tom, co se nám stalo, ať už příjemného či nepříjemného, automaticky máme potřebu to hodnotit, přidat se na něčí stranu nebo být v opozici...Neustále hodnotíme...Hodnotíme sebe, druhé, počasí, situace, stavy....Proč?

Protože jsme se to naučili. Odmalička si zvětšujeme slovní zásobu tím, že přidáváme přívlastky, přídavná jména, rozvíjíme věty. Když někam jedeme, po příjezdu se nás ptají, jak jsme se tam měli, jaké to tam bylo....a my hodnotíme...

Slova mají obrovskou sílu. Málokdo nejprve přemýšlí a pak mluví. Slova se většinou hrnou ven a až když jsou venku, uvědomíme si, že jsme řekli něco, co vyznělo nevhodně. Ale zpět už to vzít nejde.

Stejně tak hodnotíme situace, aniž bychom věděli, proč se staly a kam v budoucnu povedou.....Člověk, který měl nehodu a je v nemocnici, je chudák, ale když vybouchne dům, kde bydlel a všichni zemřou, jen on přežije, protože je v nemocnici, má obrovské štěstí.... 

Člověk, který bude brutálně zavražděn, bude velký chudák. Může nám ho být v horším případě líto, v lepším případě s ním budeme soucítit. Byl by ale stále stejným chudákem, kdybychom věděli, že znásilňoval malé děti?!

A tak je to se vším v našem životě....Hodnotíme, ale nevidíme, kam co vede....Něco, co v jednu chvíli vypadá jako smůla, se může během chvíle otočit ve štěstí. Když se oprostíme od potřeby neustále vše hodnotit, získáme obrovskou volnost. Pouze pozorujeme, nemusíme se nikam přiklánět, hodnotit, přemýšlet, zda jsme se rozhodli správně, případně pak měnit názor, omlouvat se.....

Můžeme žít, život milovat, mluvit a povídat si s druhými, aniž bychom museli hodnotit či přiklánět se k něčí straně. Protože když se přikláníme ke straně jedné, dáváme tím světu najevo, že ta druhá strana je "ta špatná". Jenže špatné není nic....Každý člověk vnímá jinak....Vemte si třeba práci. Jeden člověk chodí do práce. Dá výpověď, protože ta práce ho nenaplňuje. Na jeho místo přijde jiný člověk, který je štěstím bez sebe, protože právě taková práce ho naplňuje, takovou práci hledal a konečně ji našel....Žádná práce není špatná, každá práce je důležitá a pro každého je ideální jiná práce.

Když každý bude dělat to, co ho baví, budeme mít krásný život. Představte si ten rozdíl, když jdete k lékaři, který vystudoval jen proto, aby měl titul. Na VŠ se dostal z protekce. Pracuje v nemocnici, chodí do ní proto, že chce jen peníze, lidi ho nebaví, vnímá je jako otravné. Je to bručoun, který by se nejraději viděl někde na golfovém hřišti (nebo prostě někde jinde). A pak si představte, že jdete k lékaři, který se jím stal proto, že má potřebu pomáhat druhým. Cítí, že lékařství je jeho osudem a úkolem. Každému člověku se věnuje podle jeho potřeb, kde je třeba uklidnit, uklidní, kde je třeba povzbudit, povzbudí...

Určitě máte zkušenosti s operátory zákaznických linek. Voláte víckrát na stejnou službu. V jednom případě vás odbudou a řeknou vám, že vám nemohou pomoci. Jiný člověk jindy vám ukáže, že jste pro něj důležití, bude spolu s vámi zkoušet vymyslet řešení vašeho problému, a i když vám možná nebude moct pomoci, hovor ukončíte s pocitem, že pro vás udělal co nejvíc mohl.....

Nebo takový učitel. Někdo, kdo učí předmět, který ho baví, umí své žáky nadchnout, motivovat, vzbudit jejich zájem....nebo učitel, který řekne "přečtěte si látku od strany 20 do str. 25 a udělejte si poznámky"....Jeden "nevhodný" učitel dokáže odradit spoustu žáků od předmětu, který by s jiným učitelem měli rádi....

Když dva dělají totéž, není to totéž....Když každý bude dělat to, co ho baví, bude okolo sebe rozdávat to nejlepší, co umí. Společnosti bude odvádět co nejvíc. Dokážete si to představit? Zkuste to....Není to nemožné....

Často slýchám lidi stěžovat si jak jsou u nás lidé bezohlední, jak si nepomáháme, jak jsou prodavačky neochotné, lékaři berou pacienty jen podle čísla.....Tito lidé nejsou nějaká jiná rasa. Jsou to stejní lidé jako vy a já. Všichni máme potenciál dělat pro společnost maximum. Když se zaměříme na druhé a budeme se zdráhat dávat ze sebe to nejlepší jen proto, že to ostatní nedělají, žádná změna nenastane. Protože to stejné si můžou říkat i ostatní....

Jsme to my, kdo může změnit tento svět. Každý má začít sám u sebe bez ohledu na to, co dělají ostatní. Často je potřeba jen prvotní impulz, někdo, kdo začne....jako když jdete na diskotéku a nikdo netancuje.....a stačí, aby se zvedl jeden pár a šel tančit...po chvíli se přidají ostatní a sál je náhle plný tančících lidí...Kdyby se ten první pár neosmělil, možná by všichni zůstali sedět....

Lidé okolo potřebují "kladné vzory", potřebují vidět, že TO JDE. Protože těch, co tvrdí, že něco nejde, jsou spousty. Stačí, když se objeví jeden, který ukazuje cestu a přidají se další....

Můžeme kritizovat konání druhých, odsuzovat to, co udělali, aniž bychom byli v jejich pozici....anebo se můžeme přestat zabývat druhými a začít sami u sebe....Začít jednou větou...

Jak mohu pomáhat společnosti?

Když pomáháme společnosti, pomáháme sami sobě. Nejprve dáváme, a podle toho, co dáváme, se nám vrací....Byli jsme zvyklí čekat, co dostaneme...Jenže pasivní přístup vede k další pasivitě...

Kdo chce změnit svůj život, potřebuje být aktivní. Začít první. Nečekat na to, co dostane, začít sám u sebe.

Je na každém z nás, čím začne. Jsou lidé, kteří rozdávají úsměvy. Jsou lidé, kteří objímají druhé. Jsou tací, co pomáhají v útulcích. Další pomáhají starým lidem. Někdo pomáhá tím, že vychovává "novou generaci". Pomáhat druhým můžeme všude, v každé profesi. Je zcela lhostejné, co děláme.....Záleží na tom, JAK to děláme.....

Proto je tak důležité, aby každý dělal co nejvíc toho, co má rád a co nejmíň toho, co ho nebaví....aby mohl to, co dělá, dělat s láskou. Tím zvyšuje úroveň lásky na celé planetě.

Když celý den chodíme do práce, která nás nebaví, ještě se v tom utvrzujeme tím, že se nám do práce nechce....co myslíte...jak moc tím přispíváme lásce?

Existuje kolektivní vědomí....je to naše společné vědomí. Je tam od každého člověka jeho energetická vibrace. Čím víc lidí se otočí ke světlu a začne přispívat optimismem, dobrou náladou, láskou, chutí k životu, tím vyšší vibrace bude toto kolektivní vědomí mít.

Čím víc se soustředíme na zoufalství, tragédie, utrpení, války, tím nižší jsou naše vibrace a my kolektivní vědomí snižujeme....

Můžete si říct - co já jeden člověk můžu změnit? Vždyť je nás na světě miliardy.....Jeden člověk nemůže být poznat.....

Každý jeden člověk je stejně důležitý. Každý jeden člověk přispívá do kolektivního vědomí svým dílem. Prezident USA přispívá stejným dílem jako žebrák na ulici....každý z nich má stejný prostor....ale každý z nich si vybere jinou vibrační hladinu, každý z nich přispívá jiným dílem, protože se pro to sám tak rozhodl....Prezident nemá víc moci než kdokoliv jiný. Prezident má jen tu moc, kterou mu kdo dá. Má sám za sebe a za ty lidi, kteří se dobrovolně rozhodnou ho podporovat, nebo mu svou moc předat a čekat, že za ně bude konat on....

Přeji vám krásný den

vaše Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet

Jak být šťastný a radovat se ze života

Jak být šťastný? Někteří čekají, že budou šťastní, až budou mít peníze, až budou mít partnera, až budou mít rodinu, až budou mít práci....těch až je opravdu mnoho a mohou se různě kombinovat. Takový člověk, který čeká, až se stane něco, co ho k prožitku štěstí dovede, bude čekat celý život. Protože jakmile dosáhne "mety", která mu štěstí měla zprostředkovat, přijde meta druhá, třetí....a člověk si po mnoha letech uvědomí, že štěstí není závislé na materiálních hodnotách....

Štěstí je vnitřní pocit, je to prožitek, ke kterému se dostaneme pouze jednou cestou. Ta cesta ke štěstí je velmi krátká a jednoduchá, právě proto se většina lidí ubírá cestou dlouhou a trnitou....Něco tak "hodnotného" se přeci nemůže získat tak jednoduše a rychle....

Štěstí je stav, do kterého se dostaneme během velmi krátkého okamžiku. A protože je to pocit, dostaneme se k němu přes naše srdce. Cesta ke štěstí vede přes vděčnost. Když jsme vděční, vnímáme, kolik toho už máme a že jsme vlastně velmi obdarováni. Někteří lidé mají pocit, že toho mají málo a že není za co být vděčný.

Děkovat bychom měli  za vše a stále. Nic není samozřejmostí. Na světě jsou miliony lidí, kteří nemají stejné podmínky. A i přesto dokážou být vděční. Když si nevážíme darů, které dostáváme, většinou nastane "krizový okamžik", který nás na to upozorní (třeba autonehoda, vážná nemoc, krize).

Je dobré naučit se být vděční. Těch důvodů k vděku je bezpočet - být vděční za život, za zdraví, za děti, rodinu, přátele, jídlo, bydlení, za šaty, peníze, ....za každý nový den...

Šťastní může být doslova během vteřiny, protože pokud jsme opravdu vděční, vidíme ty tisíce důvodů k dalšímu vděku, cítíme to obrovské štěstí, které nás zaplavuje, vnímáme slunce, přírodu, vodu, zvířata, ostatní lidi jako součást sebe sama a vnímáme každý přítomný okamžik, který v nás pocit štěstí stále zesiluje.

Člověk, který vnímá pocit štěstí, je šťastný. Takový člověk se dokáže radovat ze všeho a může vykonávat jakoukoliv práci, aniž by se z tohoto stavu vytrhl. Jsem šťastná, když jdu do práce, jsem šťastná když jdu z práce, dokonce jsem šťastná, když si s manželem vyměňuju názory a jsem šťastná, když cítím, že mé ego se hlásí ke slovu...protože vím, že i to, že jsem nějakou lekci "nezvládla" je díky mému egu, které mi tento nedostatek ukázalo. Proto mohu být šťastná. Už vím, kde je třeba ještě něco doladit.

Když budete šťastní, připravte se, že vás lidé okolo budou považovat za podivína, blázna nebo vás osočovat, že to jen hrajete...protože oni tento stav ještě neznají a zatím nevěří, že je to opravdu možné. Jejich ego jim brání, aby tuto myšlenku přijali za svou a bude je nabádat, aby nevěřili. A ani nemusí...jak vždy říkám, nepředávám univerzální moudro, jen můj úhel pohledu....

Každý člověk jednou dojde do stavu absolutního štěstí a návratu ke "zdroji", jen každý svým tempem a ve svém čase.

Přeji vám krásný čas,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

O vztazích (nejen) v rodině

Kdo by neřešil v dnešní době vztahy! Slyšíme to ze všech stran, v tomto roce a nejen v něm potřebuje dočistit své vztahy. Ty, které se nás nejvíc dotýkají, jsou vztahy v rodině.

Abychom vztahy mohli pročistit, je třeba si uvědomit, že se nacházíme přesně v té situaci, kterou jsme si svým předchozím jednáním a smýšlením vytvořili. Často tvoříme vztahy na základně naučených, převzatých automatických scénářů. Reagujeme tak, jak jsme se to už v dětství naučili. Vzpomeňme si, jak malé děti imitují rodiče, jak napodobují starší sourozence. Jak malé děti vzhlíží ke svým rodičům. Pro děti jsou rodiče často přímo nadlidští, dokonalí, pro děti jsou jejich rodiče "malí Bohové".

Děti nepochybují o správnosti jednání svých rodičů a automaticky přebírají to, co jim rodiče předkládají. Rodiče často dětem předávají schémata chování automaticky, nezamýšlejí se nad tím, že i "špatné zvyky" děti přetahují, že svým životním postojem a způsobem života předávají dětem to nejzákladnější.

Když mě moje vlastní dítě něčím rozčiluje, zastavím se (v myšlence) a poté přehrávám v hlavě proč mě to rozčiluje. Co z chování mého dítěte ve mě rozehrálo strunu nespokojenosti? Co mi moje vlastní dítě zrcadlí? Druhé vidíme zcela jasně, máme je naproti sobě, často nás to vede k tomu, abychom chování druhých hodnotili a posuzovali. Sami sebe vidíme "v lepším světle", omlouváme své chyby, protože víme, že jsme jednali z neznalosti a zapomínáme, že druzí jsou na tom úplně stejně.

Pokud chceme sami sebe vidět, potřebujeme na to zrcadlo. Tam vidíme naši fyzickou stránku. Naše nitro pak vidíme skrze lidi okolo nás. Nezáleží na tom, co nám říkají, ale na tom, co my při tom cítíme. Co nás rozčiluje, co nás uspokojuje, co se nám líbí a nelíbí. To vše je odraz našeho nitra. Lidé okolo nás nám slouží jako "zrcadla našeho nitra".

Když banánovník vyroste, přijde okamžik, kdy mu začne narůstat obrovský květ. Jak tento květ dorůstá a zraje, opadávají velké okvětní lístky a začínají dorůstat minibanány. Postupně začnou tvořit trsy a plní se a dorůstají do své velikosti. Stále ještě nejsou jedlé, je třeba dát jim čas, aby se "naplnily". Poté se celý trs uřízne a zavěsí se na balkoně naopak, takže ta část která byla dole, je nahoře.

Banány však nezrají všechny současně. Nejdřív uzraje jeden, pak začne uzrávat další a postupně je jich víc a víc zralých a když dojde k "bodu zlomu", zbytek banánů dozrává společně s malým rozmezím několika dnů.

Stejné je to i s námi lidmi. Jsme v různých stádiích vývoje a vždy je to tak správně. Stejně jako banány dozrávají postupně, i my "dozráváme" postupně. Je potřeba "kritické množství lidí", aby došlo k tomu, že "zbytek" společnosti pochopí a přijme nějakou informaci. Vzpomeňme si na historii, kde Země byla placatá. Všeobecná pravda hovořila o placaté Zemi a kdo tvrdil něco jiného, byl považován za blázna.

Naše pravdy se stále přetváří. Je to způsobeno naším vývojem. Vždy jsme schopni přijmout jen určitou část. Jakmile je dostatečné množství stejně smýšlejících lidí, je pravda přijata i zbytkem lidstva.

Včera jsem narazila na toto video, prosím podívejte se na něj, má i české titulky, je krátké a výstižné.

Aby naše vztahy mohly dobře fungovat, je potřeba, abychom všichni začali sami u sebe. Pokud změním své chování, umožním tím, aby se i ke mě mohli lidé chovat jinak. Pokud rodič vidí "chybu" svého dítěte, pak je chyba v něm. Změnou chování rodiče může nastat i změna v chování dítěte, protože jak už jsme si řekli, dítě přebírá vše od rodičů automaticky. Čím menší dítě je, tím snazší a rychlejší je jeho změna. Ani rodiče starších dětí nemusí zoufat, změna nastane vždy, jen to bude trochu déle trvat.

Co je důležité si uvědomit je též svobodná vůle každého člověka. Já jako jedinec mám "právo" vždy měnit jen sama sebe a dávat příklad těm ostatním. Už není ale na mě hodnotit a posuzovat, zda druzí přebírají to, co jim nabízím, protože stejně jako já mám vůli měnit svůj život, mají tuto vůli i ostatní. I oni jsou v určitém stadiu vývoje a kdybych se snažila o změnu jejich charakteru, narušovala bych tím jejich nastavení. Já z vnějšku můžu mít dojem, že vím, co je pro ně nejlepší, ve skutečnosti to ale ví každý člověk sám nejlépe. Každý má v sobě část Boha, každý má přístup k "univerzální pravdě". Pod nánosem starých zlozvyků se nám stává, že ačkoliv se chceme změnit, nejde nám to. Stále se vracíme ke starým zvykům. To proto, že je máme opravdu hluboce zakořeněné.

Vzpomeňme si, že už odmalička nasáváme jako houby "moudra" svých rodičů a učitelů, přebíráme to, co je nám předkládáno jako pravda. Jsou to ale jen postoje a pravdy druhých lidí, to k čemu oni ve svém vývoji došli.

Já jako rodič mohu změnit chování svého dítěte nejlépe tím, že mu budu nejlepším možným příkladem. Pokud má dítě problémy s nadváhou, budu se stravovat zdravě, konzumovat hodně ovoce a zeleniny, sportovat a předávat mu "ten nejlepší program" pro udržení kondice. Pokud ho dítě hned nepřevezme, nevadí. Zapíše se mu to do paměti a jednou se k tomuto programu může navrátit, protože uvidí náš příklad a to, jak jsme v kondici a spokojení.

Pokud má moje dítě problém s ovládáním a je roztěkané, v prvé řadě se potřebuji naučit ovládat já sama, abych mu mohla být příkladem. My rodiče často po dětech chceme něco, čeho sami nejsme schopni. Chceme po dítěti, aby něco dělalo bezchybně, přitom sami bezchybní nejsme. Chceme, aby nebylo zapomnětlivé, ale kolikrát zapomínáme my rodiče? Zde opravdu vždy jdu do hloubky sama u sebe a když se mi "nelíbí" něco na mém dítěti, hledám sama ve svém nitru, kde mu předávám chybné chování.

Dalším "faktorem" je to, co dítěti předáváme vědomě, to co mu říkáme. Tady opět můžeme udělat velký pokrok, pokud si s dítětem sedneme a budeme mu vše trpělivě vysvětlovat. I my bychom chtěli, aby s námi ostatní byli trpěliví a láskyplní.

Velmi podobné je to i v partnerských vztazích. Partner, kterého jsme si k sobě vybrali, není náhodný. Je to člověk, který nám umožňuje zpracovat stránky našeho nitra, které jsme ještě zcela nepřijali. To, co nám zobrazuje, je přesně to, co ještě neumíme. Stejně tak jsme nápomocní my pro druhého. V partnerském soužití dochází k hádkám, kde jeden vyjde jako vítěz a druhý jako poražený. Byl to boj jednoho ega proti druhému, kde jedno ego vyhrává a druhé prohrává. Pro zdravý vztah je důležité pochopit, že jakmile se do diskuze zapojí ega, dojde k boji. Kde je boj, tam je i vítěz a poražený. Pokud chceme mít láskyplný vztah, potřebujeme se naučit řešit naše neshody bez boje.

Podívejme se na stolní hru, třeba "člověče nezlob se". Představme si, že hrajeme dva 10 her a v těch 10 hrách vyhrál náš protihráč. Budeme mít stále chuť hrát znova? Pokud jsme vyhráli přibližně stejněkrát, pak chceme hrát? Když stále vyhráváme, jsme spokojení?

Zde můžeme rozkrýt vše základní o "bojích ve vztahu". Tam, kde je to "půl na půl" je vztah, kde sice dochází k bojům, ale nacházejí se kompromisy. To už je pokrok. Stále ale dochází k bojům.

Ideální vztah, to kam spějeme, je to, že si s druhým budeme moci pohovořit o našich pocitech a názorech bez boje. Jde to. Je třeba to ale často cvičit. A jak na to? Jediná možnost je odstranění ega. Bez předsudků, bez kritiky. Já sdílím svůj názor a přijímám názor druhého člověka jako jeho pravdu. Nekritizuju ji, chápu, že pro něj je to jeho realita, že je to jeho pravda a pokud bych se mu snažila vnutit svůj vlastní názor, bude to ten druhý chápat jako útok a začne se bránit. A tím už začne hra ega proti egu, tedy boj.

Psát o vztazích se dá dlouho, myslím, že to základní jsem sdělila, případné dotazy ráda zodpovím. Napsala jsem jen krátké možnosti, samozřejmě je toho mnohem víc co by stálo za zmínku. To zase někdy příště.

Krásný den a slunce v duši :)

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
fotky: zdroj internet

Terapie sebepřijetím - jak zvládat bloky v našem životě

V poslední době řešíme vztahy. Neznám nikoho, kdo by aktivně nepracoval na tématu vztahů - vztahy k rodičům, dětem, partnerům a přátelům - to je téma číslo jedna pro nadcházející čas.
Abychom mohli narovnat sami sebe, potřebujeme pochopit, proč se bloky, které máme, vytvořily, jak se vytvořily a jak je můžeme odstranit.

Někteří lidé volí cestu léčitelů, reiki a jiných zasvěcení. I to je cesta a pokud vám vyhovuje, pak je to ta vaše. Každá cesta nás nakonec dovede k jednomu - k nás samým.

Naučili jsme se hledat pomoc "zvenku" a přitom pomoc může nejrychleji a nejefektivněji přijít, pokud vychází z nás. Každý z nás má uvnitř "božskou jiskru", každý z nás má přístup ke stejným informacím. Rozdíl, proč někdo tyto informace umí čerpat a někdo ne je v tom, že abychom měli přístup ke všem vesmírným informacím, potřebujeme nejdříve pročistit sami sebe, zpracovat "staré hříchy" a naučit se, jak bloky zpracovat a odstranit a hlavně - jak přestat vytvářet stále další a další bloky.

Terapie sebepřijetím vzešla ze základní myšlenky - naše problémy a bloky, které si vytváříme a neseme ze života do života - jsou zapříčiněny nedostatkem lásky. Láska není pouze cit, který může cítit žena k muži nebo muž k ženě. Láska není pouze o sexuální stránce. Láska je energie té nejvyšší vibrace. Je obsažena všude a ve všem a čím víc lásky v sobě máme, tím vyšší jsou naše vibrace. Pouze láska je odpověď na každý náš problém.

To hlavní, co nás posune v osobním vývoji dál, je pochopení, že láska je cit, který cítíme ve svém srdci. Láska je stav bytí. Láska je zdroj života. Kde je láska, tam je štěstí. Kde je láska, tam je přítomný okamžik. Kde je láska, tam je i Bůh. A naopak - kde není Bůh, tam je bolest....

Při terapii sebepřijetím pochopíte, kde máte "staré bloky", jak se můžete odblokovat a hlavně - jak přestat vytvářet bloky nové. Představte si, že na zádech nesete velký batoh...v tom batohu jsou všechny bloky, které jste si za všechny životy nasbírali.
Teď máte možnost se naučit tyto bloky odstranit a "vyprázdnit" váš batoh. S každým dalším zpracovaným blokem vyndáte ze svého pomyslného batohu jeden těžký balvan.

Své problémy/bloky/zátěže (pojmenujte si to tak, jak vám to vyhovuje) si stále nosíme sebou. Jsou stále s námi - dokud je nepřijmeme a nezpracujeme.

Když budete v ruce držet sklenici, která má tekutinu přesně v polovině, není pro vás podstatné, zda je sklenice z poloviny plná nebo z poloviny prázdná, ale to, jak dlouho ji budete držet. Pokud sklenici s vodou držíte 5 minut, za chvíli si na ni ani nevzpomenete. Pokud ji držíte hodinu, začne vás bolet ruka... Jak dlouho takovou sklenici budete držet než vás paralyzuje? A přitom je to jen sklenice z poloviny plná.....

Je na nás, zda své problémy stále nosíme sebou nebo je odložíme....Je na nás, zda se problémem budeme zabývat 5 minut, 5 let nebo celý život.....


Terapie je vhodná pro všechny bez rozdílu. Terapie sebepřijetím vám umožní pochopit souvislosti, ale ta hlavní práce je na vás. Protože pouze to, co se sami naučíte, budete pak používat celý život. Nebudete závislí na nějakých kurzech....není stejné si chleba koupit anebo vědět, jak probíhá celý proces od zasazení zrna až po upečení chleba....Je na každém z vás, zda se chcete tento proces naučit... Jsem tu pro vás :)
Tato terapie se provádí jak při osobním setkání, tak i přes skype.

Pro zájemce o terapii bližší info zde.

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

Síla slova

Jakou sílu mají slova? Velkou. Kdybychom věděli, jakou sílu vyslovená slova mají, více bychom přemýšleli nad tím, co necháme z úst vycházet....Svůj velký význam má i myšlenka....o síle myšlenky píšu často...

Dnes přišel čas napsat o síle slov. Slova vnímáme už v těhotenství (těhotenství je velmi důležité téma, o kterém napíšu někdy příště). Jak se narodíme, učíme se rozeznat lidi podle hlasu...Nejvíce reagujeme na matku. O tom jsem se sama přesvědčila v době, kdy se narodila moje dcera. Byla malé několikadenní miminko, spinkala a já si povídala s mojí mámou... Dcera se často budívala a hned mě k sobě volala. Po čase jsem vypozorovala, že ona reaguje na můj hlas, pokud už spánek nebyl příliš hluboký, budila jsem ji. Pokud mluvil stejně hlasitě někdo jiný, a to i moje maminka, která byla v prvních týdnech života dcery neustále s námi, spala spokojeně dál....V té době jsem se duchovně probouzela, některé informace už jsem znala, v těhotenství často k dceři mluvila, zpívala jí a i v myšlenkách s ní komunikovala. Tento malý "hlasový test" mi jen potvrdil, že mezi matkou a dítětem je pouto na světě nejsilnější.

Naše slova mají velkou sílu nejen, pokud mluvíme k druhým. Ovlivňujeme i své životy. Za zvýšenou pozornost stojí slovo "musím"..... Jak často toto slovo pronášíme? Zkuste pozorně vnímat co mluvíte a pokuste se pokaždé, když řeknete slůvko musím zamyslet, zda opravdu musíte....

Za jeden jediný den pronášíme toto slovo velmi často, musíme jít do práce, musíme vyzvednout děti ze školy, musíme nakoupit, musíme uvařit, musíme umýt nádobí, musíme napsat emaily, musíme zavolat své matce, musíme, musíme, musíme....

Když jsem se před několika lety poprvé zamýšlela nad tímto slovem, byla jsem si jistá, že ho moc často nepoužívám....dokud jsem nezačala vnímat to, co říkám....najednou jsem slyšela z mých úst vyslovit tolik musím, až mi z toho bylo těžko....

Proč stále musíme? Protože jsme se to naučili. Naučili jsme se muset věci dělat....protože jsme to stejně slyšeli u rodičů, museli jsme se učit do školy, od malička jsme si museli uklidit pokojíček, museli vysypat odpadkový koš, museli jsme pomáhat utírat prach....

Jaké by to bylo, kdybychom nemuseli? Pokud toto slovo používáme proto, že jsme se to naučili od svých rodičů a učitelů, a oni zase od svých a ti od svých....proč to vlastně všechno začalo? Protože jsme začali dělat činnosti, které jsme dělat nechtěli.....Ten počátek musení je v hluboké minulosti, v době, kdy jsme žili jako oběti, žili jsme ve světě, kde jsou daná pravidla. Začali jsme žít podle pravidel druhých.

Dnes stále více žijeme podle sebe, lidstvo se probouzí k vědomí, lidé stále častěji chápou, že jsou strůjci svého života...Začínáme si uvědomovat, že svůj život tvoříme my sami. Není tedy čas na to, abychom zahodili slovo muset? Co kdybychom zkusili žít jeden den bez tohoto slova? Dokázali jsme den? Co týden? Víte, jaký je život bez tohoto slova? Řeknu vám to. Je báječný. Krásný. Nádherný. V takovém životě dělám jen to, co chci já.....Můžete namítat....ale co placení hypotéky, musím chodit do práce, nemůžu jen tak přestat chodit do práce.....musím vařit.... musím nakupovat, jinak umřeme hlady.....
A jsme tady, na místě uvědomnění si....My můžeme chodit do práce, můžeme platit účty, můžeme vařit, můžeme dělat cokoliv chceme...ale je tu velký rozdíl....pokud tohle všechno děláme s láskou, proto, že to dělat chceme, že chápeme, že naše vědomá volba byla vzít si půjčku a splácet byt, tak můžeme s láskou jít do práce. Vše co konáme, můžeme konat s láskou. S chutí. Vše co konáme s chutí, nám dává větší radost ze života.

Pokud chodím do práce, která mě nebaví, mám dvě možnosti - budu hledat pozitiva na té práci....co dobrého mi přináší a toto budu dále rozvíjet....nebo si najdu jinou práci, která mi dá větší uspokojení....
Pokud nechci platit hypotéku, tak si najdu levnější bydlení a už nemusím platit hypotéku....(vím že často jsou osudy složitější, tady to vyzní tak jednoduše....mě nejde o to zlehčovat, pouze ukázat, že vždy je tu východisko, vždy je řešení jak si uzpůsobit svůj život tak, abychom žili svůj život vědomě a nebyli otroky peněz, společnosti, systému a slůvka musím).
Musím vařit večeři? Nemusím. Buď ji uvařit chci (v tom případě nemusím říkat musím) a uvařím ji nebo se dohodnu s dalším členem rodiny, aby večeři připravil. Nikdo nechce večeři připravit? Tak nevečeříme....Vždy je tu cesta....buď hledáme jak dělat věci s chutí a láskou nebo je neděláme. Pak nám zbyde čas na ty činnosti, které dělat chceme :)

Můžete si říct, že jde přeci jen o jedno pitomý slovo a že takový jedno krátký slovo nemůže mít takový vliv na náš život....možná se pletu....ale....co když ne? Jak zjistíte, jak velký vliv má takovéto slovo na váš život, pokud to nevyzkoušíte? Nemusíte souhlasit s názorem druhého člověka, postačí když přijmete, že druhý člověk má jiný názor než vy... a pokud tohle přijmete, můžete si říct, že to prostě jen vyzkoušíte....a když to nebude fungovat, vrátíte se zpět tam, kde jste byli....vždyť co můžete ztratit? Ale co můžete získat?

Jak často pronášíme slovo musím, i když vlastně nemusíme? Prostě to jen jdeme udělat...Jdu nakoupit, jdu uvařit, jdu do práce, peču koláče, učím se do školy, uklízím byt.....Často stačí prostě to slůvko jen vypustit....Když něco musíme nebo bychom to měli dělat, je to pro nás zpráva "TEĎ BUDEŠ DĚLAT NĚCO CO NECHCEŠ"....ale jen my sami určujeme, co děláme..co dělat budeme....

Přeji krásý den,
s láskou Jolana

Nástrahy na duchovní cestě

Kdo na sobě začal už pracovat, tak ví, že prvním krokem ke změně je uvědomnění. Jakmile si uvědomíme, že jsme to my, kdo tvoří náš život a že jen my ho můžeme měnit, vykročili jsme na naší cestě směrem vpřed.

Někdo tuto naši cestu ke světlu, k pochopení, k sjednocení, nazývá duchovní cestou, někdo je proti tomuto názvu. Mě se tento název líbí, proto ho používám. Srdce cítí kam jít, duše to vnímá a předá to tělu, které to zrealizuje :)

Když začneme vědomě rozhodovat, co do svého života vpustíme a co ne, dostáváme se do zvláštní synchronicity, do stavu, kdy vše dává víc smysl, všechno na sebe tak nějak podivně navazuje....je až k neuvěření, jak je to naplánované....Člověku se ani nechce věřit, že  Bůh by mohl nějakému jednomu jednotlivci věnovat tolik pozornosti, aby mu nachystal v životě tolik dokonalosti...Cítíme to tak proto, že ještě nevidíme naši plnou jednotu, nevidíme, že jsme součástí jednoho velkého celku a že je třeba věnovat každé jeho součásti stejnou pozornost, protožekaždá jedna malá část je propojena s celkem.

Jak stoupáme stále výš a výš na naší cestě a stále vidíme víc souvislostí, začne se nám naše cesta opravdově líbit. Přicházíme na další úžasné souvislosti, všechno je báječné a my se cítíme stále jistější a jistější. Jak je to vše krásně naplánované, stačí se nechat unášet proudem....dokud se nezačne projevovat ego....Ego poznáme velmi jistě, protože když posloucháme své ego a dáváme mu víc prostoru než by mělo dostat, hned se to projeví....Začneme si myslet, jak jsme úžasní. To je v pořádku do té doby, pokud tuto svou úžasnou stránku přijímáme s pokorou, protože víme, že jsme součástí něčeho mnohem většího, že jsme součástí Božího plánu. Když tohle zapomeneme a začneme se chovat, jednat a cítit jako "vyvolení", "dokonalí", začneme se pyšnit, jak nám to jde a kam už jsme došli a zapomeneme, že jsme byli vedeni.....tak následuje pád.

Velikost pádu je přímo závislá na míře našeho "naparování", na síle, kterou jsme svému egu propůjčili. Ego je úžasnou váhou. Učí nás jak se udržovat v rovnováze. Kdykoliv se vychýlíme....hned je tu ego, aby nám hlásnou troubou oznámilo, že jsme v nerovnováze....Bez ega by to pro nás bylo mnohem těžší...jak bychom věděli, že něco už je mimo pokoru? Jak bychom poznali, že přestáváme vnímat dokonalost vesmírných zákonů a začínáme pyšnět?

Pokud jsme opravdu bystří a stále si udržujeme rovnováhu, všimneme si včas, že se ego projevuje. Jsme stále bystří a v této bystrosti nás udržuje naše pokora....Pokud pokoru neprocítíme dostatečně hluboce, už je tu ego a šup....zkouší naši pokoru :)

Zásady, které dodržujeme na duchovní cestě:

• víra....bez víry by to pro nás nebylo možné. Víra v Boží plán, víra v nás, víra v to, že vše se stane jak má a že vše je dobré tak, jak to přichází
• vděk...bez vděku by to taky nešlo...být vděčný za to, co přichází a za to co přijde, protože věřím, že vše má svůj smysl a že vše je správně tak jak je a bude to pro můj osobní růst
• láska...je to, co nás drží...láska Boha ke mě, láska mě ke všem živým bytostem, pochopení propojení se světem...
• obdiv nad dokonalostí všeho a všech...obdiv nad tím, jak dokonalý a krásný je strom, květina, pták, kočka...obdiv jak dokonalý je člověk....obdiv nad dokonalostí stvořitelova díla a plánu
• děkovat za vše, co k nám přichází, děkovat za každou lekci, která přišla, za každý pád, za vše...to příjemné i to méně příjemné, protože vím, že vše je v můj prospěch 
• soucítit se všemi živými bytostmi, soucítit s naší planetou...ale pozor, nezaměňovat s lítostí...protože ten kdo lituje, již kritizuje...ale kdo soucítí, dokáže se vcítit do pocitů a potřeb druhých ale je stále pozorovatel
• důvěra....v sebe samé...sebe-důvěra, důvěra že co se má stát se i stane a že to bude pro nás přínosem. 

Kritika je něco, co se nám stále plete do cesty, ať víc či míň.... Na míře kritiky poznáme, jak moc už jsme pochopili a co ještě pochopit potřebujeme...Kritika je úžasné měřítko. Dokud stále rozlišujeme mezi dobrým a zlým, pokud jsme stále v dualitě, pak máme potřebuj kritizovat....Jakmile pochopíme, že vše je v určitém stádiu svého vývoje a že je to správně tak, jak to je...jakmile věříme, že to, co se nám děje, je odrazem minulých činů a to jak žijeme teď je naše budoucnost, přestaneme mít potřebu kritizovat kohokoli nebo cokoli. Už nemusíme kritizovat vraha za to, že vraždil, protože chápeme, že on si vraždit zvolil...potřeboval prožít jaké to je vraždit...a přestaneme litovat jeho obět, protože chápeme, že i ona si svým způsobem zvolila být zavražděna, protože ona na jisté úrovni svolila k tomu být prostředníkem těchto pocitů...Byla natolik ušlechtilá, že svolila, že dá příležitost vrahovi k tomu, aby pochopil jaké to je....

Kritizujeme, protože nechápeme jednotu. Nevidíme, že vše je propojené a že někdy potřebujeme zažít to, kým nejsme abychom pochopili, kým jsme...Vše máme obsaženo v sobě...a my rozhodujeme, co je aktivní a co je pasivní...ale vše je v nás. Každý z nás může být vrahem, ale záleží na podmínkách...Proto odsuzováním vraha odsuzujeme i malou část nás samých....

A protože my jsme tvůrci našeho života, mějme na paměti, že to, co si přejeme, to co vyzařujeme, se k nám vrátí...Vrací se něco, co se nám nelíbí? Zvažme, co jsme vyslali....Přijměme to, co přichází bez kritiky a hodnocení. Přijměme vše jako to nejlepší pro nás....Věřme své intuici, důvěřujme sami sobě. Naše srdce nás díky naší důvěře a víře bezpečně dopraví "do přístavu"....

www.spokojeny-zivot.cz

Jak jsem se dostala k automatické kresbě a k čemu ji využívám....

Ještě donedávna jsem netušila, co vlastně automatická kresba je...
Asi před rokem jsem cítila, že bych se automatickou kresbou měla zabývat. Přitahovala mě. Hledala jsem kurz, který bych absolvovala, abych pochopila, jak se dělá a k čemu je dobrá... Na internetu jsem hledala, co bych potřebovala.... v podstatě jen pastelky alespoň v základních barvách a spoustu bílých papírů...

Jsem člověk mnoha aktivit a pokud svůj záměr nezrealizuju hned, je odsunut do přihrádky "možná někdy jindy". Pokud se jedná o něco, co opravdu vnitřně cítím, že je pro mě důležité, tak se k tomu vrátím...

Automatickou kresbu jsem začala nedávno, v únoru, opět silně pociťovat. Přemýšlela jsem, kde najít ten správný kurz pro mě... aby tam byl opravdu někdo, kdo se to naučil "přímo od Zdroje" a ne nějaký "rádoby odborník"...

Ale pro koho se rozhodnout? Bylo to dilema...
Jednou večer u mě byla známá na konzultaci a hovor se "náhodou" stočil na automatickou kresbu. Vůbec si nepamatuju, co přesně jsem jí říkala...Náš hovor se potom stočil zpět k jejímu problému. Když odcházela, otočila se a "jen tak mimochodem" mi řekla, abych vzala pastelky a papír a začla kreslit. Ať to zkusím. Třeba mi to půjde a nebudu ani žádný kurz potřebovat...

Pár dnů mi ten její názor stále "hlodal" v hlavě...Vlastně - proč ne? Proč to nezkusit? Ale jak budu vědět, co ten nákres znamená? Automatická kresba je většinou tak nejasná....Ona mi tenkrát řekla... ale budeš vědět...

Většinu rozhodnutí ve svém životě dělám intuitivně. I tady zapracovala intuice. Jednoho dne jsem cítila, že mám zkusit automatickou kresbu, že ji pochopím. Tak jsem ji namalovala. A ta kresba ke mě začala promlouvat. Cítila jsem tak nějak vnitřně, co jednotlivé nákresy znamejí.

S každou další kresbou se zlepšuje moje interpretace. Kresba není moje. Já pouze propůjčuju svou ruku. Výběr pastelek i toho, co se bude na papíře dít, jde mimo mě. Moje ruka je pouze prostředníkem k vytvoření díla "někoho jiného". Nevím, kdo je ten, kdo moje kresby maluje. Vím jen to, že ví kde co namalovat a radí mi, jak kresby pochopit.... S automatickou kresbou je to jako s elektřinou - není třeba vědět, jak funguje. Důležité je, že funguje :)

Jsem vděčná mé známé za to, že řekla ve správný čas ta správná slova. Jsem vděčná sama sobě za to, že jsem si dala šanci vyzkoušet sama něco, o čem jsem ani netušila, že bych mohla umět. Jsem vděčná tomu, kdo vede moji ruku a pomáhá mi pochopit, jak fungují energetické pochody v nás.

Hodně už toho chápu, ale stále zůstává hodně k pochopení. Díky automatickým kresbám se mi podařilo rozkrýt nejen přítomnou situaci ve vztazích, ale i to, kam se ubírat v budoucnosti. Je i prostředníkem k pochopení, kde na těle máme fyzické bloky, kterým energetickým místem neprochází energie tak, jak by měla a na co se mám soustředit, abych pomohla mým klientům rozkrýt stávající problémy.

Automatická kresba je úžasný instrument... Je to velký dar, který můžeme využívat ku prospěchu. Pokud máte zájem o vykreslení vašeho vztahu, potřebuji znát vaše jména, příjmení, datum a místa narození, typ vztahu. Pokud znáte hodinu narození, ještě lépe.

Proč potřebuji znát všechny tyto údaje? To proto, že abych mohla automatickou kresbu uskutečnit, napojuji se na energii dané osoby. Při nepřesných údajích se napojím na nesprávnou energii...Jak to funguje už jsem zjistila...Jedna paní mi předala nedostatečné informace, nechtěla prozradit, v jakém typu vztahu je s danou osobou, neznala jsem ani místo narození... Podle roku narození obou žen jsem si vydedukovala, že se jedná o matku a dceru a místo na tchýni jsem se napojila na matku... :) Jsem ráda, že jsem měla možnost tuto zkušenost zažít. Protože teď už vím, jak důležité je vědět přesné údaje... :) Naštěstí maminku jsem popsala prý na 100%, a tak bylo hned jasné, co se vlastně stalo.

Mám své etické zásady, a tak prosím, abyste mě nežádali, zda je vám manžel či manželka nevěrný...Takovéto informace opravdu nesděluji... Pro tento případ mám se svým průvodcem dohodu...aby mi sděloval pouze to, co mohu s klidným svědomím sdělit dál a aby bylo rozkryto jen to, co rozkryto být má...

www.spokojeny-zivot.cz

Proč se radovat, když Země pláče

V poslední době se setkávám se stále větším počtem lidí, kteří upadají do pesimismu, deprese, špatné nálady. Jsou to překvapivě i lidé, kteří jinak myslí optimisticky, lidé kteří se začínají duchovně probouzet. Zima trvá už příliš dlouho, nedostatek slunečního svitu zdá se ovlivňuje naši náladu a náš pocit štěstí.

Ráda bych nám všem připomněla, že pocit štěstí se nedá něčím získat. Je to stav mysli. Ke štěstí se buď rozhodneme, nebo ne. Dřív, řekla bych za mých "starých časů", kdy jsem ještě neviděla jednotlivé souvislosti mezi námi lidmi, planetou, přírodou, jsem se nechávala počasím silně ovlivňovat.

Pak přišlo probuzení. Uvědomila jsem si, kdo jsem, proč tu jsem a kam jdu. Uvědomila jsem si sílu, kterou každý z nás má. Najednou jsem v celé velikosti na nepatrný okamžik zahlédla jak jsme spolu navzájem propojeni, lidé mezi sebou, mezi planetou, přírodou, celým Vesmírem. Tento okamžik byl sice velmi krátký, ale otevřel mi bránu do další úrovně, o které jsem ani nevěděla, že je.

Od té doby mívám často tyto okamžiky, chviky prozření, momenty kdy chápu věci tak složité, které ani popsat nedokážu. Zároveň si uvědomuju, že jak rychle je zahlédnu, tak rychle se rozplývají, abych se pak k nim pracně dopracovávala vlastním žitím v přítomném okamžiku.

Jakmile je jednou prožiju "na vlastní kůži", už si je pamatuji a mohu se k nim kdykoliv vracet. Když jsem pochopila velikost a sílu jednoty, důležitost proč žít v jednotě, přišla vize jak mohu i ostatním pomáhat ji pocítit.

Zdá se, že jsem se vzdálila od tématu - proč se máme radovat, když Země pláče - ale to bylo jen na vysvětlenou. Vše se vším souvisí.

Tak jako naše těla mají své zákonitosti, tak i naše Země, naše planeta, je má. Člověk se stále vyvíjí, zažívá chvilky šťastné a chvilky méně šťastné. V každém momentu svého bytí vytváří energii. Podle toho, jak se cítí a co prožívá, je vibrace jeho energie. Protože se energie neztrácí a nijak nemizí, obklopuje nás neustále. A to všechny. A tak se každý jeden člověk podílí na vytváření kolektivního vědomí. Pokud hodně lidí ve stejný okamžik začne vysílat energii lásky, tato láska dokáže ovlivnit všechny přítomné. Pokud se ponoříme do depresí a negativních (nízkých) vibrací, tak také ovlivňuje všechny.

To, v jaké situace se nachází dnes naše planeta, je tedy výsledkem nás všech. Naší kolektivní existence. Naše planeta je živá, je to tvor stejný jako my - má své potřeby, je součástí něčeho většího. Tak jako se naše tělo skládá z miliard buněk, které všechny dohromady tvoří naše tělo, se planeta Země skládá z miliard lidí, kteří tvoří ji. Nejsme jediní tvůrci zde na Zemi, ale díky tomu, že je nás stále víc, je naše energie stále silnější.

Energie dokáže zhotmit vše, nač pomyslíme. Vše, co dnes fyzicky vidíme, bylo jednou pouhou myšlenkou. A myšlenka - to je vibrace, energie v určité vibrační hodnotě. Proto pokud hodně lidí má špatnou náladu a depresi, se to promítá i do naší planety. Tak jako my potřebujeme dostat svoje emoce ven, abychom si je mohli odžít a propustit, tak i naše planeta se čistí...Někdy stačí člověku chvilka, aby se očistil. Ale někdy potřebuje víc času, protože to, co zpracovává je něco mnohem hlubšího.

Naše planeta je ve fázi očisty. My jako její obyvatelé bychom s ní měli mít víc trpělivosti a pochopení. I ona se potřebuje očistit. I ona uvolňuje něco, co bylo hluboko uvnitř. Planeta aby se mohla posunout dál, potřebuje odložit to staré, nižší, aby mohla přejít do něčeho vyššího. I my, když se na duchovní cestě potkáváme s těžkostmi, se občas zastavíme. Vypadá to, že stojíme, ale i to je posun. My se čistíme a připravujeme na další kus cesty. Někdy malý odpočinek přinese větší efekt než neustálý shon.

Dejme naší planetě čas, který potřebuje. Podpořme ji svou pozitivní energií. Vyzařujme příjemné, láskyplné vibrace. Zaměřujme svou pozornost na krásné a příjemné věci. Protože těch nepříjemných je vždycky dost. Ty není třeba přikrmovat. Mějme na paměti, že kam jde naše pozornost, náš záměr, tam jde i naše energie. Pokud se soustředíme na vysokovibrační energie jako láska, pochopení, soucítění, tak to podporujeme.
Čím víc lidí se zapojí, tím rychleji se může naše matka, naše Země uzdravit. A o to rychleji může pokračovat ve své cestě.

Představme si své tělo, které je složeno z buněk. Představme si sami sebe, když máme depresi. Chtěli bychom, aby se naše buňky na nás naštvaly, že máme depresi? Chtěli bychom, aby naše buňky naši depresi prohlubovaly?

Uvědomme si, že tak jak je nahoře, tak je i dole a jak je dole je i nahoře...Naše tělo je jeden malý vesmír. Zákonitosti, které fungují uvnitř, jsou na stejných principech, jako zákony, podle kterých obíhají planety. Pokud víme, jak vše funguje a pokud jsme si vědomi toho, že i my jsme stvořiteli, pak můžeme společně tvořit naši vlastní budoucnost. Každá myšlenka tvoří. Nezapomínejme na to.

Když naše země pláče, je to dobré znamení. Je to pro nás signál, že něco starého odchází, aby mohlo přijít něco nového. A to nové - to je to, co vytvoříme my :) Pojďme vytvořit krásnou budoucnost nejen pro nás, ale i pro naše děti a pro celou planetu :)

www.spokojeny-zivot.cz

 

Jak ozdravit vztah mezi matkou a dcerou?

Vztah matky a dcery je natolik komplexní téma, že ho zpracuji do několika částí. V následujících nahrávkách vám nastíním můj úhel pohledu, a to jak v roli matky, tak v roli dcery.

To, jaký vztah máme ke své matce, se s námi táhne celý život, a pokud naše vzájemné vztahy mají velké praskliny, poškozuje to pak i náš vlastní vztah k dcerám.

Díky tomu, že jsem sama dcera i matka jsem si uvědomila vzájemné souvislosti, o které se s vámi ráda podělím. Věřím, že některým z vás pomohou lépe pochopit složitost našich vztahů, na čem zapracovat, pochopit proč se některé věci dějí tak, jak se dějí a že se vám podaří  zlepšit kvalitu svého života.

1.část

www.spokojeny-zivot.cz

Celodenní ženský kruh - Znovuzrození ženy - AKTUALIZOVÁNO

V dnešní uspěchané době jsme se naučily klást na první místo rodinu, muže, děti, práci a na nás samé nám nezbyl čas. Naučily jsme se pracovat za tři, používaly jsme převážně levou polovinu mozku a došlo k vybočení z rovnováhy mezi mužskou a ženskou energií nejen v nás, ale i v celé společnosti.

Nastal čas navrátit se k ženství, probudit v sobě naše přirozené vlastnosti, opět používat pravou mozkovou hemisféru, zharmonizovat v sobě mužskou a ženskou energii a nastolit zdraví a harmonii v těle.

Jak toho docílíme?

Především tím, že si uvědomíme, kdo jsme. Jsme jemné, intuitivní, vnímavé, silné, kreativní ale i zranitelné. Našimi ochraniteli jsou silní lovci a dobyvatelé – muži, kteří potřebují, abychom ji vrátili jejich roli.

Pojďme plně probudit ženu v nás. Datum 30.3.2013 je astrologicky velmi silné, v tento den budou energie matky Země velmi silné a vhodné pro duchovní práci. Využijme této přírodní síly k posílení rituálu ženského kruhu, k opětovnému probuzení praženy v nás a opětovnému napojení na naši pramatku. Posilme své energie navzájem v magickém ženském kruhu.

Kdy: 30.03.2013

         10.00 – 17.00 hodin

Kde: Centrum Vitality, Vídeňská 20, Olomouc

Příspěvek: 500 Kč

Doporučuji: Pohodlné oblečení, svíčky, drahé kameny, svačina a pití (v centrum je k dispozici kuchyňka s                       varnou konvicí, v budově kavárna se zdravou stravou)

Závazné přihlášky posílat  na adresu jola.domin@gmail.com nebo SMS na

tel.733 659 997

VŠECHNA MÍSTA JIŽ OBSAZENA. Děkuji za zájem, můžete mě kontaktovat na další ženský kruh.

Jak se dostaneme k centru Vitality: pěšky

nebo tramvají č. 1 a 7 od hlavního vlakového nádraží, vystoupit zastávka Tržnice

www.spokojeny-zivot.cz