Vážená paní Jolano,
moc
ráda si čtu Vaše články na stránkách "Nová cesta". Poslední dobou (cca
půl roku) mě trápí zdravotní problémy, které byly lékaři vyhodnoceny
jako panické ataky způsobená psychikou. Jako léčbu doporučili
antidepresiva, která ale odmítám a snažím se najít jinou cestu k
pochopení a vyřešení svého problému.
Většina problémů,
které mě trápí jsem našla vypsané ve Vašem článku o projevech přechodu
do vyšší dimenze. Jedná se hlavně o motání hlavy, tlak na prsou a uvnitř
hlavy, problémy s viděním, třes a ztráty citu v končetinách. Děje se mi
to hlavně v noci, kdy mě tyto stavy budí, ale motání hlavy mě trápí i
přes den, kolikrát se bojím jít s dětmi ven. Mám dvě malé děti, často
jsem s nimi doma sama (manžel pracuje na turnusy a je třeba týden
pryč) a je to pro mě velice nepříjemný a stresující stav.
Snažím
se při těchto atakách prosit anděly a boha o pomoc a pochopení těchto
stavů, o klidné dýchání a uklidnění se, ale většinou se mi moc nedaří.
Mám strach, který mě svírá, bojím se, že se mi něco stane, děti tam
zůstanou samotné a tím si tyto stavy samozřejmě ještě více zhoršuji.
Mohla
byste mi prosím poradit, jak se s tím lépe vyrovnávat? Jak dlouho se
tyto stavy projevovaly u Vás? Snažím se na sobě pracovat a najít se svůj
cíl a cestu životem, ale musím přiznat, že se mi moc nedaří a tyto
stavy mě spíše vždy stáhnout zase dolů..
Budu moc ráda za jakoukoliv radu nebo doporučení.
Děkuji Vám za Vaše stránky a přeji krásný den,
DJ
* * * * * * * * * *
Milá D,
děkuju za důvěru, jsem ráda, že vás články nějakým způsobem obohacují.
Naše
duše, tedy ta naše část, která je nesmrtelná, naše VĚČNÉ BYTÍ ví. Ví
všechno, co potřebuje, ví jak co udělat, ví i to, že smrtí nic nekončí. Zatím
co naše tělo, to, co máme teď a tady, je vlastně fyzickým projevením
ega. Pokud se považujeme za tuto část, pak ano, můžeme mít strach o svůj
život, strach ze smrti, strach z čehokoliv, o cokoliv...Naše bytí je
ale něco mnohem obsáhlejšího, ego (fyzické tělo) je jednou ze složek.
Představte
si hada...Má kůži, kterou svleče, ta kůže byla jeho součástí, došlo k
transformaci, on starou kůži nepotřebuje, a tak ji vysvleče. A pokračuje
dál. Kdyby uvažoval jako člověk a považoval by svou starou kůži za
sebe, za to, kým je, pak by měl strach z vysvlékání kůže, protože by se
domníval, že tím všechno skončí.
Stejné je to s námi. Jakmile
pochopíme, že jsme mnohem komplexnější bytost, že naše tělo je jen
jednou z jeho částí, pak se oprostíme od strachu o toto tělo. To,
jak dlouho budeme pobývat v těle, které máme, je dáno. Budeme v něm tak
dlouho, jak to bude třeba, abychom na sobě udělali práci, kterou jsme
si předsevzali, ještě než jsme do těla vstoupili. Proto nemá cenu se o
toto tělo bát.
Vše je propojené, když se duše rozhoduje
vstoupit do těla, v břiše matky roste nový život a z pohledu toho malého
drobečka by se porod mohl jevit jako smrt. To malé miminko zná jen
dělohu, zná hlas matky zvenčí, neví, jak ta matka vypadá, přesto ji
cítí. Během našeho bytí přecházíme mnohokrát z jedné formy
do další, je to neustálý vývoj, neustálá transformace. Nemusíme se
ničeho bát. Bojíme se, pokud se fixujeme jen na určitou část našeho
bytí. Zasekneme se v té jedné fázi a bojíme se posunout vpřed. Ten posun
se ale uskuteční, ať už se bát budeme nebo ne.
Čím
rychleji odložíme své strachy, tím rychleji se osvobodíme a můžeme
vnímat to, co se děje a spolutvořit to. Pochopíme, že to, jak se cítíme
my, je jen a jen naším rozhodnutím. Fáze jednotlivých
přechodů je rozdílná. Je dána i naší schopností odkládat staré,
vystupovat ze své komfortní zóny a začínat něco nového. Jako malé děti
tak rádi bádáme, zkoušíme, objevujeme...děláme to, co cítíme. Čím jsme
starší a čím více moudra ostatních přebíráme, tím víc se učíme
rozhodovat kdo jsme tím, jak myslíme a zapomínáme, že nejsme jen tělo,
že jsme mnoharozměrná bytost, která se řídí srdcem, tedy tím, co cítíme.
Ptáte
se jak se lépe vyrovnávat...Je to soustředění, dostání se do svého
středu. Jinak řečeno rovnováha mezi duchem, duší, tělem a myslí. Jak na
to popisuji v mnoha článcích, nejsnadnější způsob se mi jeví
oceňování.
Hezký čas,
Jolana
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář:)