7. den projektu “Změň svůj život”

Chcete změnit svůj život? Nečekejte na ideální podmínky. Ty nikdy nebudou. Neodkládejte to “na zítra”, nebo na “pondělí” či “další měsíc”. Jestli něco chceme změnit, musíme začít hned. Odkládání “na potom” je vlastně sdělení pro nás samé, že o to nestojíme. Protože kdybychom opravdu změnu chtěli, tak začneme.

Každý potřebuje nějaký impuls, něco co ho vytáhne z letargie a sladkého ukolébávání se ve stavu, že to ještě není tak hrozné. Dokážeme si nalhat spoustu věcí. Dokážeme si namlouvat a vymýšlet různá schémata, abychom odůvodnili druhým, proč změna udělat nejde. Naše vlastní mysl je velmi vynalézavá, dokáže vykonstruovat neuvěřitelná schémata výmluv proč něco nejde či proč něco musí zůstat takové jaké to je.

Pokud někdo cítí, že něco má udělat, ale nemůže proto, že…….pak je za tím mysl, která hledá výmluvy. Naše nitro nás dokáže vést nejlépe, problém je, že mu málo nasloucháme. Tolik mluvíme a myslíme, že nemáme moc šancí něco z nitra zaslechnout. A když už se k nám něco protlačí, tak to zamáčkneme jako obtížný hmyz jen proto, abychom nemuseli měnit svůj život. Jen abychom nemuseli vylézt ze své zóny pohodlí a jistoty a vykročit novým směrem, kde nevíme co nás čeká, jaké to bude a co nám to přinese.

Dnes v sobotu 1.3. je poslední den mého týdenního projektu “Změň svůj život” věnovanému změně stravovacích návyků. Celý týden jsem poctivě ráno co ráno připravovala svůj živý koktejl, vždy s trochu jinými ingrediencemi a vždy podle toho, na co jsem měla chuť a co bylo k dispozici. Nebudu vám věšet bulíky na nos…několikrát se mi nechtělo vymýšlet, chystat, měla jsem hlad, chtěla jsem jíst a moje staré já mi našeptávalo, abych si vzala kus pečiva a uvařila si k němu hrnek kafe s mlíkem.

Jsem ráda, že jsem vydržela. Zdravé ovocné živé snídaně jsem si už dělala v létě, ale nikdy jsem nevydržela tolik dní bez pauzy. Můžu říct, že jsem šťastná, mám ze sebe dobrý pocit. Někomu se možná 7 dní zdá jako nic. I já si myslela, že to bude hračka, že 7 dní dám bez problémů… Dala jsem, ale to pokušení tam bylo. Jsem ráda, že jsem odolala:)

Moje poslední dnešní snídane byla opět trošku jiná. Ve čtvrtek jsem si koupila krásný kokos a měla jsem na něj chuť. V pátek jsem šla kokos rozlousknout…Mrška má pěkně tvrdou skořápku, ale když se ví jak na to, povolí snadno a rychle. Ostatně tak jako skořápka každého z nás, že? A tak tip pro ty, kdo se nechtějí zdržovat pilováním kokosu…Jak to dělám já. Tak jako první vyndám manželův kufřík s nářadím, vyndám šroubovám s křížkem. Pak vezmu kokos a otočím ho 3 dírami směrem nahoru. Jedna z těch dírek je měkčí, do té strčím šroubovák a šťourám, dokud neprorazím kokos. Pak opatrně odchytnu vodu do skleničky. Občas je nutno otvor pročistit. Pak jdu ven, najdu si čisté kamenné místo (dlaždice chodníku poslouží taky) a párkrát s kokosem prásknu o zem. POZOR, nepráskejte moc intenzivně, nebo se rozletí na mnoho dílů. Když ho budete pouštět asi z metrové výšky několikrát po sobě, skořápka popraská a vy ji pak jednoduše odloupnete. Jeden konec bývá pevně přichycen, tam si pomůžu nožíkem. Celá akce mi zabere maximálně 5 minut.

Tak a jdem na to – malinový koktejl s kokosem – pro 3 osoby:

• 1 čerstvý suchý kokos
• 2 banány
• 2 jablka
• plná miska malin /mražené nebo čerstvé
• voda z kokosu
• asi lžíce namočené pohanky
• voda dle potřeby

Do vysoké nádoby dáme pohanku, vodu z kokosu, jablka bez jádřince nakrájená na menší kousky, misku malin, nakrájené banány a vše rozmixujeme do hladka. Já mám ráda kousky uvnitř, nemixuju moc dlouho. Používám tyčový mixér.

Dekorujeme kouskem kokosu, já si kokos dávám až později, po ránu je to na mě moc těžké, ale děti ho snědly a chtěly přidat.

Jak už jsem psala včera, všechny další recepty budou v budoucnu pokračovat na stránce nové stravy, najdete tam vícero typů, nejen mé vlastní recepty.

Od zítřka se s vámi podělím o můj další projekt. Pokud jste se tohoto mého projektu zúčastnili, dejte o sobě vědět. Sdílejte jak vám to šlo či nešlo, pro co jste se rozhodli. Nezapomínejte, že připojit se můžete kdykoliv, sami vidíte, že já začala v neděli.

Mějte se pohádkově, užívejte si život a mějte se rádi.

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj Jolana Dominguez

Tento článek můžete dále bezplatně šířit v celém znění včetně odkazu na zdroj a tuto poznámku. Děkuji za pochopení.

5. Rescue cream - aneb Krizový krém - z mých berliček

Dnes vám představím další z mých "berliček". Stal se jím krém, česky krizový, jinak v originále Rescue Cream od Bachových esencí.

Tento krém se mi poprvé dostal do rukou někdy asi před 10-12 lety, v době, kdy jsem žila v Karibiku. Jedna paní z Finska, která tam každoročně jezdila, a která se stala mou velmi blízkou přítelkyní, si ho vozila s sebou na štípance od komárů. Jednou, když jsem u ní byla na návštěvě, mě ošklivě štípla vosa. Přítelkyně vytáhla krém, natřela a už po chvíli to bylo lepší. (Když to porovnám, tak účinek krému sice není tak dobrý jako horká voda, ale určitě znatelný.
To bylo moje seznámení se s krémem. Tenkrát jsem ještě netušila, jak všestranný může být.

Od té doby se u nás v rodině krém používá velmi často. Díky svému přírodnímu složení ho používám i jako krém na obličej (pravda nejsem z těch žen, které by se denně natíraly krémy) a všude tam, kde se na pokožce projeví jakákoliv odchylka od normálu.

V Karibiku jsem ho natírala hlavně dcerce. Byla malé miminko a kdykoliv se odřela a plakala, zachránil to "žlutý krém", který pak dostal jméno "crema de golpes" tedy přeloženo něco jako krém na odřeniny. Nejprve jsem ho používala u dcerky spíš abych ji uklidnila, ani jsem netušila, že bude mít krém účinek i na odřeniny, otoky po nárazech a jiné drobné dětské nehody. Krém se stal naší každodenní součástí. Jakmile se jí něco stalo, už sama přišla a ptala se po něm. I ostatní děti v okolí se naučily, že krém všechno spraví. Nevím nakolik v tom hrála roli psychika a víra, že krém pomáhá. Každopádně krém pomohl každému, ať malému či velkému, ať věřil či neměl tušení co mu nanáším na kůži.

Je velmi účinný i na opruzeniny, boláky na rtech, ve vlasech, atopický ekzem či popraskanou kůži za ušima.

Za celou dobu jeho používání jsem zjistila, že kdykoliv si ho natřu na obličej, mám ho hladký a jemný jako dětskou prdelku, vrásky se vyhladí a já mám pocit, jako by mi ho někdo vyžehlil.
Krém bereme na každou dovolenou, je v naší lékárničce jako první pomoc na cokoliv. Jeho rozsah se neustále rozšiřuje a kdykoliv mě napadne, zkusím ho použít na něco dalšího. Existuje i ve formě kapek, žvýkaček a dalších doplňků, já osobně dávám přednost krému, je pro nás praktický a lehce dostupný.

Podotýkám, že nemám opravdu žádnou provizi za to, že na tento přípravek pěju chválu, reklamu si dělá sám, každý kdo ho bude používat na to přijde.


Ať vám mé zkušenosti poslouží k dobru.

www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet, morguefile.com

Článek můžete dále sdílet v celé jeho podobě za podmínek, že uvedete i odkaz na zdroj a autora. Děkuji

Máte pocit, že vám někdo bere energii?

Je vám v blízkosti nějakého člověka špatně? Cítíte se slabí? Vyhýbáte se někomu, protože se s ním necítíte dobře? Pak z vás "cucá" energii jako limonádu brčkem.

Nejspíš každý už se někdy setkal s tím, že mu někdo "saje krev". Upír nemusí být člověk s nadměrně vyvinutými špičáky, co se živí lidskou krví. Mezi námi jsou upíři energetičtí. Jsou to lidé jako vy nebo já. Na první pohled je těžko rozeznáte. To, že jste se s upírem setkali si  pamatujete, protože rozhovor s takovým člověkem vás stojí vaši energii.

Našimi největšími upírky bývají naše vlastní děti.Tahají  z nás energii, proto se pak cítíme vycuclí a potřebujeme chvíli pro sebe, abychom si hladinu své energie opět doplnili. Děti si berou energii od dospělých, protože to jinak neumí. Od malička se učíme o energii bojovat, protože málokterá rodina je plně funkční a harmonická. Partneři, kteří se často hádají a neumí ustoupit, hádka která trvá dokud jeden "nekapituluje" je v podstatě hádka o energii. Tuto hádku vyvolávají naše ega. Je to boj jednoho ega s druhým a kdo vyhraje, odnáší si energii a prohraný je "na dně". Děti tento proces vnímají a vlastně se ho od nás automaticky učí. A když vyrostou, praktikují ho ve svých vztazích. Podle toho čí model se naučili jsou buď sami upíry nebo jejich oběťmi.


Děti jsou naše zrcadla, ukazují nám jací doopravdy jsme.


Vaším upírem může být partner, kolega, kamarád...Je to člověk, v jehož blízkosti se cítíme vyčerpaní, unavení. Časem si to začneme uvědomovat a snažíme se tomuto člověku vyhýbat. Tento člověk z nás energii může dostávat různým způsobem - třeba svým nešťastným životním příběhem. Vypráví nám o svém životě, o tom jak těžké to má, jaké nespravedlnosti se mu dějí a jak mu všichni ubližují. Vypadá jako oběť, jako někdo komu se dějí strašné věci.

Když někdo vysává nás, neznamená to, že i my nemůžeme vysávat někoho jiného...A jak to poznáme? Když jsme obětí upíra, cítíme to, uvědomujeme si unavenost, není nám to příjemné. Když jsme upíry, často si to neuvědomujeme. Poznáme to tak, že se s tím člověkem cítíme mnohem líp, jako by nás dobil energií. A ono to tak je.

Všechny lidi ve svém okolí si k sobě přitahujeme. Toto přitahování není vědomé. Vychází z našich karmických dluhů a z toho jak jsme naladěni. Kdo má u sebe upíra a vyhýbá se mu, může si být jist, že po čase se v jeho životě objeví jiný a s velkou pravděpodobností ještě horší upír.

Abychom pochopili proč, je třeba pochopit, co je karma. Zjednodušeně si můžeme svou karmu představit jako žákovskou knížku, do které se zapisuje vše. To "dobré" i to "zlé". Zlé ve smyslu nedokonalé, chybující. Protože nic není zlé, nic není špatné. Vše se děje z nějaké příčiny.

Bát se karmy je to stejné jako bát se pětky. Pokud žák ve škole látku neumí, dostane pětku a ví, že se to potřebuje naučit.
Pokud si chce známku opravit, látku se naučí a až ji bude umět perfektně, dostane jedničku.
Naše karma zapisuje vše. To co umíme i to co se potřebujeme naučit.

Například pokud já odsoudím někoho, že je energetický upír, dostala jsem pětku. Neumím přijímat lidi takové jací jsou a do budoucna se to budu muset naučit. Můžu se zlobit na učitele, že mi dal pětku. To ale nic nezmění na tom, že se látku budu muset naučit, pokud nechci dostávat stále pětky.

Energetické upíry si k sobě také přitahujeme. Kdo je příliš slabý a nechá se využívat, je nucen naučit se udržovat svou energii na optimální míře.Potřebuje se naučit být v rovnováze. Takový člověk se může zlobit, že ho někdo vysává. To ale nezmění nic na tom, že dokud se nenaučí hlídat si energii, budou ho lidé stále vycucávat a on se na ně bude zlobit, bude je kritizovat, pomlouvat  a bude si zapisovat další a další karmy. Nakonec se bude cítit jako oběť, bude se ptát "proč já, co jsem komu udělal?" Někdy to není co jsme komu udělali, ale i to co jsme neudělali. Hlavně sami k sobě...

Submisivní typy lidí k sobě upíry opravdu přitahují. Proč je někdo dominantní a druhý submisivní? I toto si přinášíme z rodiny, učíme se od svých rodičů jejich životní postoje a názory, jejich způsob vyjadřování, přemýšlení, jejich způsob jednání s druhými lidmi. Žena, která je ušlápnutá, bojí se ozvat, dělá vše co jí manžel nakáže, snaží se ho nerozčílit stejně bude odměněna týráním - fyzickým, psychickým nebo obojím. Tento životní postoj si tato žena nese pravděpodobně od své matky, ta od své matky...Toto jsou naše rodové zátěže.
Stejně tak "tyran", zlý muž, který si neváží dobré ženy. I on se naučil svému jednání v rodině, i on je odrazem svých rodičů. Jedná tak, jak se to naučil. Automaticky převzal model chování.

Ať už vás někdo vysává nebo jste upírkem vy - můžete to změnit. Ideálem totiž není ani jeden způsob. Člověk se má naučit svou energii  udržovat v rovnováze, vydávat jen tolik, kolik je potřeba, přijímat z vesmíru, ne z jiných lidí. Toto vše se můžete naučit. Je k tomu potřebná jen jedna věc - vaše vůle to změnit.




Pro ty kdo se chtějí aktivně zapojit a dozvědět se víc sledujte kalendář akcí a seminářů.


Přeji vám krásný den,

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet a morguefile.com

Film na víkend - Celestinské proroctví

Před lety se mi dostala do rukou kniha Jamese Redfielda "Celstinské proroctví" a moc se mi líbila. V Česku v té době ještě nevyšla, kniha byla v němčině a já si následně sehnala i další díl - desáté proroctví (byl pak ještě další díl, který jsem našla až nedávno - Tajemství Shambally)

Filmové zpracování jsem našla až dnes, a tak se s vámi o něj ráda podělím.


Věřím, že se vám film bude líbit, kniha byla inspirativní a v mnohém mi tenkrát pomohla pochopit některé aspekty duchovního světa.

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Ženský kruh – Síla ženství

Srdečně vás zvu do Olomouce na ženský kruh, zaměřený na posílení ženské energie a intuice. Nadcházející úplněk nám napomůže silněji prožít a procítit silné energie, které má každá žena v sobě. 

Mnoho žen se domnívá, že musí mít na prvním místě rodinu. Žena, která nemyslí na sebe, vydává vše ze sebe a nedopřeje si čas, který potřebuje pro své tělo, pro svou duši, po čase nabyde pocitu, že jen dává a nic nedostává zpět. 

Stará se o všechny okolo a na ni samotnou jí nezbývá čas. Rodina pak bere jako samozřejmost, že máma je pro všechny k dispozici kdykoliv je potřeba. 

Máma chodí do práce, uklízí, nakupuje, vaří, pere, žehlí, dělá úkoly, stará se o blaho všech, venčí psa, opatrovává nemocné děti a uspokojuje manžela. Po čase takového koloběhu je žena frustrovaná.

Je krásné být ženou, když si to dovolíme. Vyrovnaná a spokojená žena se umí přijímat a milovat taková jaká je proto, že si dovolí mít čas i sama na sebe. Každá žena rozhoduje o svém čase. Nikdo pro nás není důležitější než my sami. 

Využívejme plně potenciál svého ženství tím, že zharmonizujeme mužskou a ženskou energii. Již při početí bylo přítomno 50% muže a 50% ženy. V každém z nás je rovný díl od obou rodičů. Každá žena v sobě nese spermii i vajíčko. Můžeme plně využívat mužské charakteristiky, stejně jako ženské. 

 

Dovolme si být sami sebou, dovolme si milovat se takové jaké jsme, dovolme si být nedokonalé, dovolme si mít na sebe čas a sdílet své touhy, sny i problémy.

Co budete potřebovat na seminář?

• Pohodlné oblečení. Vezměte si to, co je vám příjemné a v čem se cítíte dobře

• Pohodlnou obuv pokud ji používáte. V sále jsou dřevěné parkety

• Talismany, drahé kameny, svíčky (nemusí být, pouze pokud chcete)

• Oběd nebo jiné občerstvení (v centru si můžeme udělat kávu a čaj. Svůj oběd si sníme v centru, případně v přilehlém parku – dle počasí.)
  

Místo konání: Centrum Vitality Olomouc, Vídeňská 20, malý sál

Datum a čas: 30.3.2014, 10.00-16.00 hodin

Cena semináře: 600 Kč za osobu. Účast na kruhu si zajistíte závaznou rezervací na emailu jola.domin@gmail.com a zaplacením zálohy 300 Kč na číslo účtu, které vám bude sděleno. 

Kapacita sálu max. 10 osob včetně lektora.

Přicházet do Centra můžete od 9.30 hodin. Odcházet budeme do 16.30 hodin. Poté musí být Centrum vyklizeno.

Chcete vědět jak probíhal první ženský kruh v Olomouci?

www.spokojeny-zivot.cz

 

foto: zdroj morguefile.com

Film na víkend - The Encounter - Setkání

Dnes jsem si vzpomněla na tento film. Patří k těm, ke kterým se člověk rád po čase vrátí. Nemusíte být křesťané, abyste vnímali poselství tohoto filmu.

Více o filmu

Uprostřed noční bouřky nachází pět cizinců útočiště v opuštěné restauraci. Arogantní podnikatel (Steve Borden), osamělá svobodná žena (Jaci Velazquez), pár na pokraji rozvodu, a mladá uprchlice. Majitel jim však slouží nejen chlebem. Tento geniální hostitel (Bruce Marchiano) zná všechna jejich tajemství a má odpovědi na všechny problémy - stačí mu věřit. Je to zázračné setkání, které všechny přítomné poznamená.


Zdroj: ČSFD.cz


www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj interne

Z poradny - pozice matky versus partnerky

Dobry den Jolana,

dakujem Vam za Vasu odpoved, ano mate pravdu co pisete, casto chodim na Vasu stranku a ucim sa od Vas.

Zaujalo ma, ze mate partnera z inej kultury, ten moj je tiez z Karibskej oblasti. Chcem sa Vas opytat ako si poradit s tym, ze ludia s touto kulturou su vacsinou naviazani tak silno na svoju povodnu rodinu hlavne matku, ze ako partnerka na takej pozicii nikdy nebudem. Je to smutne a hlavne velmi vycerpavajuce takto bojovat o miesto ktore by malo samozrejme patrit Vam. Mozno o to este tazsie ked zijete daleko od svojho domova a Vas partner je jediny clovek ku ktoremu mate blizko.

Dakujem za cas ktory ste si zobrali na precitanie mojich riadkov.

Dobrý den S.,

o pozici ve vztahu se bojovat nemusí. Vy jdete do vztahu s vaší kulturou, s vašimi očekáváními o vztahu a partner také tak. 

Toto nemá s tím, že máte partnera z Karibiku, nic společného. Podobné problémy mají ženy po celém světě. Je fakt, že v Karibiku mají lidé jiný vztah k matkám, nejen muži. Mají celkově jiný vztah k pojmu a významu rodiny. Rodina je tam to nejdůležitější.

S mým manželem jsme založili vlastní rodinu. Já respektuji, že on má své potřeby a že se liší od mých potřeb. Stejně tak on respektuje ty moje. O to přeci jde - umět se vzájemně přijímat takoví, jací jsme.

Do pozice, o které píšete, se usazujete tím, že věříte že to tak je a chováte se podle toho. Zkuste se zamyslet co přesně vám vadí a proč vám to vadí.  Žádná pozice vám nebude dána samozřejmě. Vy sama rozhodnete o to, jakou pozici máte. Pokud se vám ta nynější nelíbí, můžete to kdykoliv změnit.

Teplo domova vytváří hlavně žena. Milující žena. Aby takovéto teplo mohla vytvářet, potřebuje se mít ráda. Žena si má dopřát i něco pro sebe, aby byla vyrovnaná a mohla udržovat teplo rodinného krbu. Upínání se na jednoho člověka přináší velké zklamání, protože on se nikdy nebude chovat tak, jak vy byste chtěla. Vy se máte jen naučit mít ho ráda takového jaký je a věnovat se svým zálibám. Pokud je ještě nemáte, tak si nějaké najděte. Hledejte to, co vás těší, co vám přináší radost.

Zkuste si se svým přítelem vyjasnit co se vám líbí a co nelíbí. Ale bez zášti, bez výčitek. Řekněte mu co přesně vám vadí a proč vám to vadí. Vadí vám, že nemáte stejnou pozici jako jeho matka? Takovou ani nikdy mít nemáte. Vy jste jeho žena. Nebo máte představu, kterou jste pravděpodobně převzala od svých rodičů o tom, jakou pozici by měla žena mít a nemáte takovou? 

Ať už je to co vás trápí cokoliv - jen vy to můžete změnit. Nikdy není pozdě na změnu, nikdy není pozdě začít. Stačí udělat první krok.

Ano, žít daleko od své domoviny je těžké. Vždy něco ztrácíme ale něco nového získáváme. Můžeme se zaměřit na to, co máme teď a nedívat se zpět a litovat, co jsme ztratili.

Hezký den,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet