Zobrazují se příspěvky se štítkemenergie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemenergie. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 11. srpna 2016

Jak mohou barvy ovlivnit náš život a jak je náš život ovlivněn barvami

Ty nejzajímavější informaci ke mě přichází ve chvílích ticha, kdy jsem sama, kochám se krásou svého okolí, na nic nespěchám, na nic netlačím, o nic se nesnažím.
Přesně v takovém stavu jsem byla při dnešní cestě z práce....jedu si, kochám se krásnou krajinou okolo, vnímám neobyčejně syté barvy stromů, rostlin, vlastně vše okolo mě se v poslední době hodně změnilo...

Při procházkách v přírodě jsem si všimla, že je svět okolo mě jaksi barevnější. Té změny jsem si všimla letos zjara. Jako kdyby někdo přimíchal sytost do barev okolo mě. Vše se rozsvítilo, rozzářilo. Nepřikládala jsem tomu pozornost, stávalo se to občas. To občas přerostlo do častěji a častěji a to mě přivedlo k zamyšlení proč. Otázka byla vyslána, je to tak týden. Netlačila jsem na odpověď, v podstatě mi to bylo i jedno, ta otázka byla položena řečnicky, aniž bych čekala odpověď. Ta mi přišla "sama" dnes cestou z práce. A tak se s vámi podělím o to, co se rozkrylo...

Barvy, které volíme, odráží hladinu, na které vibrujeme. To, jak vibrujeme, ovlivňuje, jaké barvy volíme. To, jaké barvy jsme zvolili, ovlivňuje, na jaké hladině vibrujeme. Nejsou dobré a špatné barvy, jsou jen barvy, každá je spojená s určitou úrovní. Pokud je člověk vyrovnaný, žádná barva mu nevadí, žádná ho nedráždí. Dokud nemáme nějaké téma ve svém životě "zmáknuté", jeho frekvenční barva nám "vadí".

Rodíme se kompletní, dokonalí, nepochybujeme o sobě, jsme si vědomi sami sebe, milujeme se. Děti milují lesklé, třpytivé, výrazné barvy, my dospělí je můžeme nazývat "kýčovitými" barvami. Jako od kolotočů. Ale zkusili jste se někdy zamyslet, proč jsou malé děti barvami tak přitahovány?

Syté a výrazné barvy najdeme kolem sebe v přírodě, najdeme celou škálu neuvěřitelných barev, odstínů, od těch nevýrazných, až po výrazné. Příroda si nevybírá své favority, každá barva má své místo, protože reprezentuje určitou vibrační frekvenci.

Místo, odkud sem přicházíme, vibračně odpovídá hojnosti, radosti, lásce a spokojenosti. V takovém světě jsou barvy jasné, výrazné a bohaté. Děti si toto místo ještě nějaký čas po narození většinou pamatují, a proto volí výrazné barvy. Připomíná jim to čas před příchodem.

Kdybychom odložili všechny komplexy méněcennosti, strachy o to, jak by to vypadalo, co by na to lidi řekli a podobně, měli bychom na sobě to, co nosíme teď? Zeptali jste se někdy sami sebe co nás dovedlo k tomu, abychom vyměnili růžovou, červenou a žlutou za béžovou, šedou a černou?

Tak jako vše okolo nás i potraviny a pokrmy mají svoje barvy. Jsem milovníkem sladkostí a čokolád, ale pokud by přede mě někdo postavil kousek čokolády nebo misku s různými druhy ovoce, bude pro mě ve většině případů výhercem ovoce. Ne, že by čokoláda nevoněla a že bych na ni neměla chuť. Ale po čokoládě mě bude těžko, když nebudu počítat výčitky svědomí, tak z tabulky čokolády mě nejspíš bude pálit žáha. Ovšem v případě ovoce můžu sníst misku ovoce a budu se cítit skvěle, lehce a ty nádherné barvy a vůně mě naplní ještě, než ovoce sním.

Můžete si sami za sebe udělat pokus o tom, jak se budete cítit. Když sníte uvařené jídlo - vnímejte barvy a to, jak se po jídle cítíte. Pak můžete zkusit salát a opět, jak vnímáte barvy a jak se cítíte po jídle? Všimli jste si, že čím jsou barvy vybledlejší, tím unavenější budete po jídle a čím jsou barvy výraznější a sytější, tím víc energie máte? Síla syrových potravin je v obsahu a druhu energie. Vařením dochází k transformaci, která má vliv na přísun energie do těla.

Jsme zvyklí jíst vařené jídlo, proto pokud jíme jen syrové, míváme tendence cítit vlčí hlad. To proto, že je tělo nastavené na těžké energie. Pokud začneme energie potravy zjemňovat, tělo se postupně nastaví a naladí na tyto jemnější energie a dřívější způsob stravování už mu nebude dělat dobře.


Jako rodič mám příležitost pozorovat průběh vývoje a rozvoje mého dítěte. Vnímám od prvních měsíců jak se dítě měnilo, jak se transformuje, co ho ovlivňuje. Jako rodič můžu pozorovat, můžu se pokusit poradit, můžu zkusit přikázat. Ale to je tak všechno. Jako člověk mohu měnit sama u sebe to, co potřebuji a tak, jak to potřebuji. Mohu dát dítěti příklad a dát mu svobodu volby. Dítě, které je svobodné, se často rozhodne stejně jako rodič, právě proto, že chce následovat cestu svobody.

A tak, než se s vámi pro dnešek rozloučím, vám ještě připomenu to, proč jsem to vlastně psala - pokud barvy, které vás obklopují, neodpovídají vibraci, které chcete dosáhnout, můžete je změnit. Barvy sami o sobě vaši vibraci nezmění, ale pomohou vám lépe se nasměrovat a udržet váš záměr tím směrem, kterým se chcete ubírat.

Mějte krásné dny, s láskou a pokorou

neděle 15. února 2015

Oceňování je cesta ke zvýšení vibrací

Proč oceňovat sebe i druhé a proč zvyšovat naše vibrace?

To, kde vibrujeme, udává to, jak se cítíme. Čím vyšší jsou naše vibrace, tím lépe se cítíme. Ve strachu, smutku a žalu jsou naše vibrace nízké, když se zlobíme, zuříme nebo se jinak projevujeme a není nám při tom tělesně ani pociťově dobře - jsou naše vibrace nízké.

Jakmile se nám podaří si vibrace zvýšit, hned se cítíme lépe. Třeba když je člověk smutný a podívá se na nějaké humorné video, na chvíli na svůj žal zapomene, začne se radovat a hned se cítí líp. Pokud si ale své vibrace neumí pohlídat, po chvíli si vzpomene, že byl smutný a automaticky padá do původních nízkých vibrací. Toto je možné právě proto, že dojde k automatickému chování, člověk si neuvědomuje, že může určovat a vědomě měnit to, jak se cítí.


K tomu, aby člověk začal být vědomým, se dostává přes zvyšování vibrací. Jednou z cest, jak se udržovat ve vyšších vibracích, tedy v příjemných pocitech, je oceňování. Není důležité, co přesně budu oceňovat - mohu oceňovat to, že žiju, vyjádřím vděčnost svým rodičům za to, že mě počali. Mohu být vděčná za místo, kde žiju, za to s kým žiju, za to v jakých podmínkách žiju, za své zdraví, prostě za cokoliv. Pokud je člověk nespokojený a to, co má, mu připadá jako "málo" a chtěl by víc, bude pro něj asi obtížné oceňovat to, co má. Kde chybí pokora, tam není vděk. A kde je vděk, tam je pokora. Je dobré si připomenout, že každá situace, každý člověk, má svou kladnou stránku a že tím, že se na tuto stránku zaměřím, mohu ji začít posilovat.

Třeba partner - mohu na něm najít tisíce much, mohu celý den vyprávět o všem, co mi udělal, jak mi ublížil, jak se ke mě či k jiným lidem nechoval dobře. Stejně tak na něm mohu hledat jeho kladné stránky a mohu oceňovat to dobré, co pro mě či druhé udělal. To, na co se zaměřím, udává výši mých vibrací. Pokud se budu soustředit na jeho zápory, budu v sobě posilovat nízké vibrace, pocity nebudou příjemné. Jakmile se ale "přehoupnu" do jeho kladných stránek, začnu se zaměřovat na to, co se mi na něm líbí, začnu své vibrace jemně zvyšovat. Čím víc se budu soustředit na to přínosné, tím silněji se budu cítit, moje vibrace budou stoupat vzhůru a já se budu cítit stále lépe.

Takto to mohu dělat prakticky s kýmkoliv. I se situacemi. Já určuji, na co se zaměřím. Třeba u dětí - mohu se zaměřovat na to, že zlobí, že si neuklízejí pokoj, že se neučí do školy...anebo najdu to, co se mi na nich líbí. Stejně tak v zaměstnání, v mezilidských vztazích....Vše, co nás obklopuje, je neutrální, nemá to náboj. Ten náboj udáváme my, každý sám za sebe. Proto je možné, že vedle sebe budou žít dva lidé, jeden se bude cítit šťastný a naplněný a ten druhý bude v depresích. Oba budou mít svou pravdu, mohou chtít druhého přesvědčit o tom, že to je jinak, než ten druhý říká. Ve skutečnosti je to jen o úhlu pohledu, o postoji, který kdo zaujme...

Pokud se mi nedaří naladit se na to, co dobrého se stalo, pokud se nemohu soustředit na klady a oceňovat druhé nebo i sebe, pak je dobré alespoň přestat se soustředit na to negativní, nepřínosné. Tím, že se na to přestanu soustředit, přestanu to živit a už to dále neposiluju, neroste to. Protože jak už víme - to, kam směřujeme svoji pozornost, udává to, co posilujeme. Abychom mohli přestat věnovat pozornost tomu, co se nám nelíbí a začali ji přesunovat na to, co se nám líbí, je dobré "odlákat" pozornost...Dělám to tak, že se soustředím na to, co je teď. Soustředím se na přítomný okamžik. Vědomě dýchám, vědomě piju vodu, vědomě jdu, cokoliv co dělám, dělám vědomě a neustále přivolávám svou pozornost zpět k tomu, co právě dělám. Pokud bych svou pozornost nevěnovala chůzi, pak bych dovolila, aby mou mysl opět zaplavily myšlenky, které už nechci živit. Proto je důležité se udržovat v přítomném okamžiku. Ve vědomém bytí. Pokud zrovna není nic, co byste dělali, jen sedíte, můžete věnovat svou pozornost dechu nebo počítání. Tím bude mysl "obsazena" a nebudou tam moci vlétnout negativní myšlenky.


 Když se cítím opět silnější, pak mohu přejít k oceňování. Začnu takovými běžnými věcmi jako je vděk za můj život, vděk za jídlo, které jím, za děti, za rodinu atd. Čím víc děkuju, tím víc je toho k vyjádření vděku. A čím víc vděku vyjádřím, tím větší hojnost k sobě přitahuji. Proč? Protože do vesmíru vysílám vděk. A vděk vysílá ten, kdo má dostatek a může ho ocenit. Čím více vděku vyšlu, tím větší hojnost dávám najevo. A tím více hojnosti si přitáhnu zpět. Zákon přitažlivosti funguje vždy a za všech podmínek...ať se nám to líbí nebo ne.



Hezký čas vám přeji,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 

úterý 10. února 2015

Ještě než promluvíš...

...zvaž, zda vibrace tvých slov odpovídá vibracím, které chceš přijímat...





Už jako dítě jsem držívala Bobříka mlčení. V takové chvíli nemám potřebu mluvit. Na nikoho se nezlobím, je mi fajn, užívám si to, jen nepotřebuju komentovat...



Slovem můžeme ublížit. Druhému nebo i sami sobě. Pokud nepoužíváme slov vědomě a přesně, pokud si neuvědomujeme následky svých slov, přitáhneme si k sobě takové vibrace, které nám budou nepříjemné. Protože naše vibrace vždy odpovídají slovům a záměru, který vyšel z nás. 


K druhým se chovej tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě.

Pokud se rozhodnu promluvit, měla bych zvážit, zda to, co chci říct, bude někomu přínosem. Protože mluvit jen tak, aniž by to druhého obohatilo, je jako střílet do vzduchu. Proč bychom to měli dělat? Mluvit jen tak ze zvyku? Mluvit proto, že to dělají druzí? Nebo snad proto, že jsem se to tak naučila? Toto nejsou pravé důvody daru řeči, který jsme dostali...

Když se zamyslím nad tím, co chci druhému sdělit a seznám, že bych mu tím ublížila, pak bude v prospěch nás obou, pokud zůstanu zticha. 

Mluv pouze v přítomnosti osob, o kterých se zmiňuješ. 


Tímto tvrzením nechci říkat, že by nikdy nikdo neměl mluvit o osobách, které nejsou přítomny. 
Neříkám o druhých nic, co bych jim nebyla schopná říct do očí. Proč? Protože pak by se jednalo o pomluvu. Pokud o druhých mluvím bez jejich přítomnosti a říkám o nich věci, které bych si netroufla říci jim do očí, pomlouvám je. Kritizuju. A to se mi vrátí. Protože jak už víme, co vychází ze mě, se vrátí ke mě....


Hovoř pouze o tom, co tě posiluje 

To, na co se soustředíme, to posilujeme. Pokud o něčem mluvím, tak tím směrem vysílám i svou energii. Proč bych měla svou energii vydávat na něco, co se mi nelíbí? Teoreticky je nám to jasné, ale jak to komu jde v praxi?

Někdy můžeme nabýt dojmu, že se nám děje něco, s čím nemáme nic společného. Jenže vesmírný zákon přitažlivosti funguje nejen neustále, funguje i bezchybně. To znamená, že cokoliv se ke mě dostalo, je tam z nějakého důvodu. Přitáhla jsem to svým nerozvážným jednáním. 

Staré přísloví praví, že postižená slepice kdáká nejvíce...

...přeloženo do slov dnešní doby  vibrace, které ze mě vyšly, se ke mě opět navrátí. Ať se mi to bude líbit, nebo ne.


Tak ať se vám daří volit ta slova, která nejlépe odpovídají tomu, co si chcete do života přitáhnout.

Krásný den všem, 


Jolana






Foto: zdroj morguefile.com

sobota 24. ledna 2015

Projevy přechodu do vyšší dimenze a zvyšování energií

Všimli jste si, jak se plynutí času zrychlilo? Na naší nádherné planetě se před časem započal jedinečný manévr. Planeta spolu s námi přechází do vyšší dimenze. S tímto přechodem jsou spojeny zvýšené vibrace. Tyto zvýšené přítoky energie mohou citlivější jedinci různě pociťovat. Ze začátku mohou mít obavy co se děje, protože nic takového nikdy nezažili. Začalo se dít něco nevídaného, něco co ani naše historie nepopisuje.

Příznaky, které pociťujeme v době přechodu, se mohou nejprve stupňovat, časem ale vymizí.
Často si myslíme, že to postihuje jen nás, protože v našem okolí nenacházíme lidi s podobnými prožitky.

Lidí s těmito projevy je více, nejste v tom sami. Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsem nějaký exot. Po nějakém čase jsem začala psát web Nové cesty a postupně se na mě obraceli lidé s transformačními příznaky, poznávala jsem další lidi, kteří mi potvrzovali to, co jsem sama dříve cítila. V době, kdy jsem to začala prožívat, jsem neznala nikoho, s kým bych mohla sdílet. Tento článek je určený všem těm z vás, kteří byste se mohli domnívat, že jste na to sami. Byli byste možná velmi překvapení, kdybyste věděli, kolik lidí je na tom stejně.

Sepsala jsem seznam různých příznaků, které můžete pociťovat. Mohou být různé intenzity a délky trvání.
Někdo prožívá více tlaky, někdo zase zvonění v uších, někdo všechno a dokonce je možné, že máte i jiné příznaky, než jsem vyjmenovala.
  • pocit tlaku na hrudi
  • pocit tlaku na celé tělo 
  • pískání v uších, tlak v uších, tlak uvnitř hlavy
  • pocit tlaku na celé tělo při usínání
  • tiky na těch nejneuvěřitelnějších místech, někdy trvající i několik dnů
  • fyzické bolesti částí těla, aniž by byl k tomu důvod
  • hukot v hlavě, dunění
  • zvuk jako by se sypal písek
  • točení hlavy
  • pocity na zvracení, bolest žaludku
  • únava, těžké nohy, těžké ruce
  • vypadávání předmětů z ruky, problém s udržením předmětů
  • vidění "něčeho" bočním zrakem
  • při čtení a následném zvednutí hlavy bleskové vidiny "energetických uskupení", postaviček, bytostí, různých tvarů, vlnovek, spirál, rozestupujících se kol (Chocholouška opravdu nepotřebuji :))
  • vidění "svítích teček" při pohledu proti světlu
  • vibrace částí nebo celého těla (jako by do těla vcházel proud, pracovně to nazývám "zastrčení do zásuvky") 
  • zvýšená citlivost sluchu, hlasité zvuky působí až fyzickou bolest a nervozitu
  • velké energetické výkyvy 
  • extrémní pocity únavy trvající i měsíce, hlavně po jídle
  • potřeba zjemňovat stravu, jíst lehčí potravu
  • chemické léky přestávají působit jako dříve

Jak se s těmito změnami vyrovnat?

Nejdůležitější je zůstat v klidu. Pokud jste rozrušeni a máte strach, hledejte způsob, jak strach zpracovat. Pokud se od strachu nedokážete oprostit a máte obavy, že nejste v plném zdraví, zajděte si na  lékařské vyšetření, ať máte klid. Pokud se jedná o příznaky přechodu (transformace), s největší pravděpodobností potvrdí, že jste v pořádku. A kdyby jste přeci jen nějaký ten zdravotní problém měli, alespoň o něm budete vědět a začnete jej hned řešit.

Je důležité přijmout to, co se s námi děje, jako potřebné. Přijmout to v klidu a smíření s tím, že to bude trvat jen po tu nejnutnější dobu.

Jako praktická pomůcka na vyrovnání stability se mi osvědčil "obyčejný" dech. Jakkoliv jsem rozrušená, pokud se několikrát zhluboka nadechnu, pocítím úlevu. Pomáhá mi také pobyt v přírodě a "plynutí". Nic nehrotím, když cítím, že jsem slabá, tak si dopřeji odpočinek. Když mám hlad, tak se najím.

Když uspokojíme své potřeby, udržujeme se v pohodě.

Dalším způsobem jak ulevit různým tlakům jsou protahovací cvičení. Stačí si někde o samotě sednout (můžete i ve stoje) a pomalu protahovat různé části těla. Nejvíce pak krční páteř. Pohyby by měly být co nejpomalejší, nádech a výdech pouze nosem. Řídím se intuicí, nadechuji když mám pocit, že mám nadechovat, vydechuji, když mám pocit, že ze mě odchází nepotřebné ven. Kdo cvičí jógu, určitě s tím nebude mít problémy.
Celkově je dobré procvičit celou páteř, jsou na ní nervová zakončení celého těla. 


Pokud budete cítit potřebu sdílení, můžete napsat pod článek nebo mi poslat email. Ráda vám na něj odpovím.


Mějte krásné dny plné klidu a pohody,


Jolana
www.spokojeny-zivot.cz








foto: zdroj www.morguefile.com

pondělí 1. září 2014

Víte proč je třeba kontrolovat myšlenky?

Byly doby, kdy mi kontrola mých vlastních myšlenek přišla absurdní a nemožná. Fakt, že jsem nebyla schopná je všechny kontrolovat mě utvrzoval v tom, že je to nemožné (vlastně jsem neuměla kontrolovat skoro žádné). Kdo by mohl kontrolovat tak rychlý a hustý provoz?

Pamatuju se na čas, kdy jsem vyžadovala, aby mé okolí bylo shovívavé k mému způsobu vyjadřování a aby tolerovalo to, že jsem si nehlídala pusu. Je rozdíl mezi upřímností, pravdomluvností a netaktností. Já tento rozdíl nevnímala. Kde jinde než před svými blízkými bych měla mít právo mluvit co chci a nemuset se hlídat a kontrolovat? Ano, to byl můj způsob uvažování.

Dnes když se setkávám s lidmi, kteří uvažují podobně, shovívavě se uvnitř usměju a vzpomenu si na tuto fázi svého bytí. Nesoudím ani nehodnotím, chápu je. Protože jsem si to sama prožila. Šla jsem jejich cestu a dnes už vím, že nejen že je možné své myšlenky kontrolovat, je to dokonce velmi důležité. Vlastně to nejdůležitější co je.

Když někdo začne své myšlenky kontrolovat, chce výsledky. Alespoň já to tak měla. Jak jsem s něčím začala, po čase jsem začala být netrpělivá, protože jsem neviděla postup natolik výrazný, aby mě to posílilo v pokračování. Chtěla jsem to umět hned. Chtěla jsem umět ovládat svou mysl, umět nejen své myšlenky řadit, ale i kontrolovat a umět si dopředu rozmyslet, co si vlastně budu myslet. Ano, je to možné.

Čím víc jsem se kontrolou své mysli zabývala, tím víc mi bylo jasné, jak je to důležité a jak se myšlenky postupně redukovaly. Už jich nebylo tak obrovské množství. Postupně jich bylo míň a míň a mě stále zbývalo víc času na to, abych si je třídila.

Cvičení dělá mistra. Platí to i v tomto případě. Čím víc jsem se tříděním myšlenek zabývala, tím lepší jsem se stávala. A pak přišel základní předěl - naučila jsem se na myšlenky nazírat jako pozorovatel - jako někdo, kdo k nim nemá žádný postoj. Někdy to trvalo jen malý okamžik, ale už jen tento maličkatý okamžik mi dal příležitost rozmyslet si, zda se mi tato myšlenka líbí a chci ji vlastnit či nikoliv.

Postupem času jsem zjistila, že velkou část svých myšlenek nepotřebuji. Měla jsem v hlavě spoustu názorů druhých lidí. Těch, od nichž jsem se učila. A většina těchto názorů mě brzdila ve vývoji. Jak jsem to poznala? Protože mi nedávaly křídla. Názory, které mě snižovaly a dávaly mi pocit, že nejsem dost dobrá, jsem začala odkládat.

Proč bych neměla být dost dobrá?
Proč bych nemohla být dost krásná?
Proč bych neměla být dost chytrá?
Proč si nezasloužím mít to, co potřebuji a po čem toužím?

Ve svém nitru jsem našla spoustu hloupých myšlenek. A tak jsem je vyhodila. Naučila jsem se je vyhazovat jako odpad do koše. Tak jednoduché to je.

Čím méně na něčem lpíme, tím jednodušeji se od toho oprostíme.

Někdy mi něco nešlo. Cítila jsem, že to není k mému prospěchu, a přesto jsem se toho nedokázala zbavit.
A tak jsem si řekla "no a co, zvládnu to někdy příště".

Když ego na něčem lpí, nechce to pustit. A my trpíme.

Trpíme proto, že cítíme, že to není naše, ale nejsme připraveni pro to udělat vše potřebné. Nechceme to pustit. A tak si to držíme, i když nás to nepovznáší, i když nám to není ku prospěchu. Bojíme se, co se stane, až to pustíme. Bojíme se té změny. Protože by to znamenalo jít někam, kde jsme ještě nebyli, jít někam, kde to neznáme.

Ve svém jádru je to strach. Bere na sebe jakoukoliv podobu, většinou nevidíme a nechápeme, že je to jen některý z našich strachů, který máme. A tak si ho držíme.

Mám strach...Vidíte? Máme ho. Propustit ho jde snadno a přece tak těžko. Snadno, protože se to může odehrát kdykoliv a rychle ale těžko, protože nejsme připraveni ho pustit. Svým způsobem si ho hýčkáme.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že čím zdravěji budou jíst, tím zdravější bude jejich tělo. Dělají vše, co mohou, jí podle nejnovějších trendů zdravé výživy, cvičí, a přesto onemocní.
To proto, že nehlídají své myšlenky.
Nevědí jak moc je důležlité své myšlenky hlídat a určovat, které si vpustíme dovnitř a které nikoliv.

Každá myšlenka je forma energie. Tato energie je neustále s námi, chodí s námi, spí s námi. Nemůžeme se jí zbavit. Energii nelze zničit, lze ji ale přetvořit.

Každá energie může být ku prospěchu, stejně tak může ublížit. Když se naučíme ji správně využívat, už nám nebude ubližovat. Proto je velmi důležité naučit se své myšlenky ovládat.

Ač to pro někoho může znít absurdně - každá myšlenka je důležitá. Každá naše myšlenka, kterou vyšleme, je tu. Je s námi. Přispívá do kolektivního myšlení.
Můžeme léčit. Sebe i planetu. Můžeme ubližovat. Sobě i planetě.

Vše je ve volbě. Každý den, v každý okamžik - volíme. Je na nás, pro co se rozhodneme.

Mějte krásný den plný příjemných myšlenek - pokud si tak přejete.



S láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz


foto: zdroj morguefile.com

pátek 30. května 2014

7. Z mých berliček - japonská technika stlačování bodů

Zdravím vás moji milí čtenáři,
dnes jsem si vzpomněla na jednu z berliček, která pro mě před časem byla velmi velmi důležitá.

Dnešní berlička se týká velmi staré japonské techniky. Dozvěděla jsem se o ní před mnoha lety. Má kamarádka z Finska mi o ní pověděla. Darovala mi i knihu, abych se mohla naučit jak tuto techniku sama provádět.





Podstata japonské techniky stlačování bodů je tato:

Po dobu minimálně 3 minut (více znamená lépe) si stlačujete meridiánové body na těle.

Proč je potřeba tyto body stlačovat?
Stlačováním těchto hlavních meridiánových uzlů je stimulujete. Každá nemoc, která se nám projeví, je ve své podstatě blokem v toku energie meridiány. Když na tento blok působíme, začne se uvolňovat a energie může opět proudit.

Takto to zní celkem jednoduše. Je ovšem potřeba plně pochopit, že KAŽDÁ nemoc je zpráva pro nás, že KAŽDÁ nemoc má svůj význam a VŽDY je třeba hledat důvod PROČ se nemoc projevila, tedy co nám má být sděleno. Berlička ve formě stlačování bodů nám může pomoci odblokovat problém, nepomáhá nám ale pochopit, proč problém nastal. Proto ji nazývám berličkou. Má nám pouze ulevit, urychlit proces léčení, zpříjemnit dobu, která je pro nás náročná, protože nemoc pro nás náročná je.

Když měla moje dcera asi 10 měsíců, trpěla silným kašlem. Nechtěla jsem jít opět k pediatrovi, protože už jsem věděla co by následovalo - antibiotika, sirup na kašel, tabletky na zklidnění sliznic...určitě to znáte. Poprvé jsem vytáhla knihu, která mi ležela v šuplíku, a hledala, jak bych dceři mohla pomoci. Na jednom z obrázků bylo názorně zobrazeno kam přiložit prsty. U lopatek na zádech jsou body, které se drží lehce stlačeny. Využila jsem toho, že dcera usnula, spala na bříšku, a tak jsem jí po dobu asi 20 minut držela bodíky (u nás doma se této technice říká prostě - BODY). Občas se trochu zavrtěla, zakašlala a spala dál. Já držela, stála jsem u postýlky v nepohodlné pozici, síť proti moskytům se mi lepila na tělo, ale já nepolevila. Když se dcera probudila, už nekašlala. A nezakašlala už ani jednou.

Toto pro mě bylo přímo zázračné uzdravení. Stále jsem nemohla uvěřit, že by se z něčeho tak vleklého, jako je dětský kašel, mohla vyléčit za tak krátkou dobu. Ale bylo to opravdu tak. Stačilo jedno asi 20 minutové působení a blok byl rozpuštěn.

Bodíkování nám pomohlo ještě mnohokrát. A nejen u dětí, pomáhala jsem touto technikou i sobě, sousedům, švagrové atd. Šlo s tím hezky rozpustit bolení hlavy, ospalost, výrazně jsem si pomohla při gynekologických problémech...už ani přesně nevím kolikrát jsem tuto techniku použila. Někdy se přistihnu, že ji aplikuji nevědomě. Z rukou vychází energie, a to u každého člověka. Automaticky si ruce přikládáme k bolavým místům. Tělo samo nejlépe ví, co mu uleví, co mu dělá dobře.

Pochopení podstaty nemocí nám pomáhá vnímat své tělo. Když vnímáme jeho příznaky, potřeby, pak s ním lépe spolupracujeme a nemusí docházet k velkým a závažným nemocem. Čím dříve se začneme zabývat signály svého těla, tím dříve s tím můžeme něco udělat.

Určitě vás zajímá, jak se ona kniha, kterou jsem od mé kamarádky dostala, jmenovala. Autorkou je Ingrid Schlieske a kniha se jmenuje "Japanisches Heilströmen".

I přesto, že pro některé z vás kniha nebude srozumitelná (je v němčině, pokud vím přeložena nebyla), doporučuji vám se s ní seznámit. Je plná fotografií, obrázků a popisky si můžete přeložit snadno v překladačích na internetu.

Tuto techniku jsem se naučila sama pouze s knihou. Stálo mě to mnoho hodin úsilí, pokusů, omylů, ale i úspěchů. Největší odměnou pro mě bylo když jsem pomohla od rýmy mému manželovi - skeptikovi. Stlačování bodů mu pomohlo i přesto, že v to nevěřil.

Tato technika není založena na víře, jak jsem popisovala již výše - je založena na uvolňování bloků v energiích. Stlačování můžete provádět vy sami, můžete pomáhat sobě, dětem, rodičům, partnerům, přátelům...

Při této technice nedáváte nic ze sebe, nejste léčiteli, pouze využíváte toho, že skrze nás prochází energie. Nemusíte si nic představovat, dokonce se na to ani nemusíte soustředit. Časem se naučíte najít body rychle a spolehlivě. Pak už stačí pouze přiložit prsty, stlačit a nechat "ťukat". Jakmile energie proudí, ve svém prstu budete cítit jemné ťukání, asi jako když si přiložíte prsty na tepnu a cítíte své srdce. V tomto případě se ovšem nejedná o tepny, ale meridiány. Proto je v tom rozdíl i pocitově.

V knize je mnoho tipů jak si pomoci třeba i jen jednou rukou. Stlačování můžete provádět i ve škole, v tramvaji, v autě, kdekoliv kdy můžete mít volnou jednu ruku (to s tím autem píše autorka, já osobně při řízení potřebuji ruce obě, nemám automat).

Autorka Ingrid Schlieske napsala ještě jednu knihu, kterou vlastním. Jmenuje se myslím "Klopfen sie sich frei", je založena na metodě M.E.T., u nás známou především díky Sindy Katayamě jako EFT. I tuto techniku jsem vyzkoušela a osvědčila se mi výborně.

Případné dotazy ráda zodpovím, kdo si knihu koupí a bude hledat konkrétní body, může mě kontaktovat, ráda pomohu, vysvětlím, přeložím (nečekejte překlad celé knihy, pár řádek, atd... prostě to, co bude v mých možnostech.)

Přeji krásný den.

www.spokojeny-zivot.cz

čtvrtek 20. února 2014

Máte pocit, že vám někdo bere energii?


Je vám v blízkosti nějakého člověka špatně? Cítíte se slabí? Vyhýbáte se někomu, protože se s ním necítíte dobře? Pak z vás "cucá" energii jako limonádu brčkem.

Nejspíš každý už se někdy setkal s tím, že mu někdo "saje krev". Upír nemusí být člověk s nadměrně vyvinutými špičáky, co se živí lidskou krví. Mezi námi jsou upíři energetičtí. Jsou to lidé jako vy nebo já. Na první pohled je těžko rozeznáte. To, že jste se s upírem setkali si  pamatujete, protože rozhovor s takovým člověkem vás stojí vaši energii.


Našimi největšími upírky bývají naše vlastní děti.Tahají  z nás energii, proto se pak cítíme vycuclí a potřebujeme chvíli pro sebe, abychom si hladinu své energie opět doplnili. Děti si berou energii od dospělých, protože to jinak neumí. Od malička se učíme o energii bojovat, protože málokterá rodina je plně funkční a harmonická. Partneři, kteří se často hádají a neumí ustoupit, hádka která trvá dokud jeden "nekapituluje" je v podstatě hádka o energii. Tuto hádku vyvolávají naše ega. Je to boj jednoho ega s druhým a kdo vyhraje, odnáší si energii a prohraný je "na dně". Děti tento proces vnímají a vlastně se ho od nás automaticky učí. A když vyrostou, praktikují ho ve svých vztazích. Podle toho čí model se naučili jsou buď sami upíry nebo jejich oběťmi.


Děti jsou naše zrcadla, ukazují nám jací doopravdy jsme.


Vaším upírem může být partner, kolega, kamarád...Je to člověk, v jehož blízkosti se cítíme vyčerpaní, unavení. Časem si to začneme uvědomovat a snažíme se tomuto člověku vyhýbat. Tento člověk z nás energii může dostávat různým způsobem - třeba svým nešťastným životním příběhem. Vypráví nám o svém životě, o tom jak těžké to má, jaké nespravedlnosti se mu dějí a jak mu všichni ubližují. Vypadá jako oběť, jako někdo komu se dějí strašné věci.

Když někdo vysává nás, neznamená to, že i my nemůžeme vysávat někoho jiného...A jak to poznáme? Když jsme obětí upíra, cítíme to, uvědomujeme si unavenost, není nám to příjemné. Když jsme upíry, často si to neuvědomujeme. Poznáme to tak, že se s tím člověkem cítíme mnohem líp, jako by nás dobil energií. A ono to tak je.

Všechny lidi ve svém okolí si k sobě přitahujeme. Toto přitahování není vědomé. Vychází z našich karmických dluhů a z toho jak jsme naladěni. Kdo má u sebe upíra a vyhýbá se mu, může si být jist, že po čase se v jeho životě objeví jiný a s velkou pravděpodobností ještě horší upír.


Abychom pochopili proč, je třeba pochopit, co je karma. Zjednodušeně si můžeme svou karmu představit jako žákovskou knížku, do které se zapisuje vše. To "dobré" i to "zlé". Zlé ve smyslu nedokonalé, chybující. Protože nic není zlé, nic není špatné. Vše se děje z nějaké příčiny.

Bát se karmy je to stejné jako bát se pětky. Pokud žák ve škole látku neumí, dostane pětku a ví, že se to potřebuje naučit.
Pokud si chce známku opravit, látku se naučí a až ji bude umět perfektně, dostane jedničku.
Naše karma zapisuje vše. To co umíme i to co se potřebujeme naučit.

Například pokud já odsoudím někoho, že je energetický upír, dostala jsem pětku. Neumím přijímat lidi takové jací jsou a do budoucna se to budu muset naučit. Můžu se zlobit na učitele, že mi dal pětku. To ale nic nezmění na tom, že se látku budu muset naučit, pokud nechci dostávat stále pětky.

Energetické upíry si k sobě také přitahujeme. Kdo je příliš slabý a nechá se využívat, je nucen naučit se udržovat svou energii na optimální míře.Potřebuje se naučit být v rovnováze. Takový člověk se může zlobit, že ho někdo vysává. To ale nezmění nic na tom, že dokud se nenaučí hlídat si energii, budou ho lidé stále vycucávat a on se na ně bude zlobit, bude je kritizovat, pomlouvat  a bude si zapisovat další a další karmy. Nakonec se bude cítit jako oběť, bude se ptát "proč já, co jsem komu udělal?" Někdy to není co jsme komu udělali, ale i to co jsme neudělali. Hlavně sami k sobě...

Submisivní typy lidí k sobě upíry opravdu přitahují. Proč je někdo dominantní a druhý submisivní? I toto si přinášíme z rodiny, učíme se od svých rodičů jejich životní postoje a názory, jejich způsob vyjadřování, přemýšlení, jejich způsob jednání s druhými lidmi. Žena, která je ušlápnutá, bojí se ozvat, dělá vše co jí manžel nakáže, snaží se ho nerozčílit stejně bude odměněna týráním - fyzickým, psychickým nebo obojím. Tento životní postoj si tato žena nese pravděpodobně od své matky, ta od své matky...Toto jsou naše rodové zátěže.
Stejně tak "tyran", zlý muž, který si neváží dobré ženy. I on se naučil svému jednání v rodině, i on je odrazem svých rodičů. Jedná tak, jak se to naučil. Automaticky převzal model chování.


Ať už vás někdo vysává nebo jste upírkem vy - můžete to změnit. Ideálem totiž není ani jeden způsob. Člověk se má naučit svou energii  udržovat v rovnováze, vydávat jen tolik, kolik je potřeba, přijímat z vesmíru, ne z jiných lidí. Toto vše se můžete naučit. Je k tomu potřebná jen jedna věc - vaše vůle to změnit.




Pro ty kdo se chtějí aktivně zapojit a dozvědět se víc sledujte kalendář akcí a seminářů.


Přeji vám krásný den,

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet a morguefile.com

pondělí 3. února 2014

Proč jsme nemocní?

Člověk je tvor vcelku lenošný. Kdyby nemusel, nic by neřešil. Znáte hlášku "kdybych věděl, že se tohle stane, tak bych to tenkrát udělal jinak"? Nebo něco podobného...jak často, když se nám něco stane, hledáme proč se to stalo a že by se to nestalo, kdybychom byli bývali věděli....Tak já vám řeknu -- nic bysme neudělali jinak. Je to v naší nátuře nejprve padnout na ústa, odřít si je, ušpinit od hlíny, abychom něco začali dělat.

Když jsme "tak trochu nemocní", není nám úplně dobře, ale taky nám není tak špatně, abychom museli k lékaři, tak nic neřešíme. Necháme to být, třeba se to samo spraví. 

Každá nemoc vznikne nejprve "pouze" v energetické formě. Podle toho co nechceme přijmout se vytvoří blok v průtoku energie. Naše tělo nám začne vysílat velmi jemné signály, které většinou nechceme slyšet. Ignorujeme je. Tak tělo musí zesílit. A zesiluje tak dlouho, dokud nezačneme naslouchat.

Zvykli jsme si řešit nemoci, až když se projeví na fyzickém těle. To je ale až po čase, kdy k bloku došlo. Pokud nerozumíte co si máte pod slovem BLOK představit - pak je to nahuštěná energie, která se zastaví na místě a blokuje průchod. Přirovnala bych to k odpadní trubce. Takové to sítko, které míváte ve dřezu, aby zachytilo nečistoty z nádobí, to je naše vědomé rozhodování, to je to, co děláme vědomě. Když žijeme přítomným okamžikem, sítko pravidelně čistíme a odpadní trubka je neustále průchodná a bez ucpávek. Pokud ale sítko odstraníme, bude voda odtékat automaticky. To můžeme přirovnat k našemu automatickému způsobu žití. To, jak jsme žili dřív, automaticky přebírali zkušenosti druhých, názory druhých, aniž bychom je analyzovali a zvažovali, zda s nimi souzníme a zda jsou pro nás přínosné. Odpadní trubka bez takového sítka se může ucpat. Po čase může dojít k úplnému ucpání. Vznikne blok. Voda už nemůže odtékat tak jak by měla. Situace se neustále zhoršuje, a pokud nejednáme, ucpe se celý odpad a dřez se nedá používat.

Ať už vás sužují časté angíny, bolesti žaludku, problémy s vyprazdňováním či jiné, mnohem vážnější choroby, každá z nemocí je vytvořena námi. Člověk sám si vytváří všechny své nemoci. Vždyť co je to vlastně nemoc? Líbí se mi vysvětlení Jardy Duška - "nemoc znamená nemít moc nad vlastním tělem". (alespoň si teda myslím, že to někdy někde řekl on)

Pro mnoho lidí je velký problém připustit, že by si za své nemoci mohli sami. Je pro ně nemožné přijmout takovou zodpovědnost. Pokud čtete dál, pak už mezi ně nepatříte. Už jste začali přijímat pravdy, které jsou někdy tvrdé, ale velmi potřebné.

Jakmile člověk pochopí, že si každou nemoc způsobuje sám, a to způsobem myšlení, pak i člověk sám může zjednat nápravu.

Často děláme roky něco, co nám velmi škodí, a pak bychom chtěli, aby se vše změnilo jako lusknutím prstů. Tak, jako uklízíme své domovy, měli bychom uklízet i svá nitra. Máme v sobě mnoho programů chování, které jsme převzali automaticky a které nám nevyhovují. Jak často něco "musíme" dělat? Jak často máme pocit, že jsme oběťmi systému, státu, politiků či kohokoliv jiného? Být obětí je možné pouze v tom případě, že předám svou moc někomu jinému. 

Často jsem říkávala "musím" něco udělat, ale ve skutečnosti jsem nemusela. Jen jsem nechtěla čelit následkům odmítnutí. Například "musím chodit do práce". NIKDO nemusí chodit do práce. Je to naše volba. Pokud chceme žít určitým standartem, mít rodinu a zabezpečit ji podle nějakých svých představ, pak do práce chodíme. Ale nemusíme. Naučili jsme se mluvit a přemýšlet jako oběti. Jako lidé, kteří musí spoustu věcí dělat a nemůžou dělat to, co by chtěli, to co je baví. Stačí se jen začít dívat z jiného úhlu...

Člověk, který musí je pod neustálým tlakem. Tlak vytváří stres a ten pak asistuje u většiny nemocí. Každá nemoc má pak své místo na těle - kdo má problémy s komunikací, mívá často angíny. Všimněte si, že právě malé děti trpívají na angíny. Jak často dospělý umlčí dítě! A to pak v sobě drží emoci, kterou nemůže uvolnit a už je na angínu zaděláno. Nebo člověk, který se z nějakého důvodu bojí dávat průchod svým emocím a vše v sobě stlačuje po čase onemocní se žaludkem. Kolik žen má problémy se zácpou a kolik z nich neumí odpustit. Nebo ženské problémy - ty ukazují na nepřijetí v partnerství. Bolesti kloubů, artritidy apod. jsou nahromaděné zášti a neodpuštění. Podle toho, kde se na těle vytvoří nemoc se dá odvodit co ji vytvořilo.

Jak se tedy uzdravit, pokud už nemocní jsme? První krok je přijetí zodpovědnosti za svůj zdravotní stav. To, kde jsme, jsme si sami způsobili. Není proč si něco vyčítat. Stačí pouze přijmout svůj stav. To, jak se cítíme dnes, je odrazem toho, jak jsme žili. To, jak žijeme dnes, je stav, který ucítíme v budoucnu. Jsou dvě velmi důležité věci, které neděláme - jedna je naučit se mít rádi sami sebe a druhá je odpouštět. To, že řeknu někomu "odpouštím ti" ještě neznamená, že je opravdu odpuštěno. Opravdové odpuštění nastane tehdy, pokud si na danou osobu či událost můžeme vzpomenout, aniž bychom cítili staré křivdy a bolesti.

Odpuštění funguje jako čistič odpadních trubek. Čím víc odpouštíme, tím čistější je naše tělo, tím průchodnější je a energie v něm může kolovat.

Každá nemoc je způsobena nepřijetím. Buď sebe, druhých nebo situací. Když se něčemu bráníme, vytváříme odpor. Odpor je synonymem pro nepřijetí. Přijmout sebe i druhé takové jací jsme neznamená, že s nimi máme souhlasit, pokud to tak necítíme. Znamená to, že máme připustit, že pro ně je jejich pravda taková, jakou nám ji ukazují. Znamená to, že si máme uvědomit, že ač my to vidíme jinak, druhý člověk má svůj názor a ten bychom měli respektovat. A pokud ho přijmeme takového jaký je, může nás jeho názor obohatit, protože se budeme moci na svět podívat jeho očima, pochopit tak, proč cítí to co cítí, proč jedná tak jak jedná a nebudeme si nic brát osobně. Druzí nám odráží svá nitra. To, co nám sdělují, je jejich pohled na svět. S námi to nemá nic společného. To, co vidíme my, to co se nám odráží a jak vnímáme slova druhého je odraz našeho nitra. Je to náš úhel pohledu, náš způsob, jakým se díváme na svět a jak ho vnímáme. 

Dochází k mnoha zbytečným nedorozumněním a to právě z toho důvodu, že si lidé myslí, že pravda je jen jedna, snaží se přesvědčit druhé o té své a hovor se pak mění v boj ega proti egu druhého. Z každého boje pak vychází vítěz a poražený. Vítěz je ten, který zůstal s energií druhého, poražený se cítí špatně, protože chtě nechtě předal svou energii druhému. Nebyl pochopen, vyslyšen a jeho pravda nebyla přijata.

Ještě jednu informaci bych vám ráda připomněla, mnozí ji už vnímáte. Je jí síla slova. I slovo má na nás velkou moc. Používáte nějakou frázi, třeba "mám toho plné zuby", "leze mi na nervy", "já se z toho zblázním"? Jak často automaticky řekneme něco, co si ani neuvědomujeme? I takováto prohlášení mají svou váhu. 

Začněte si všímat co komu říkáte a co vám říkají druzí, aniž byste si to brali osobně. Vnímejte jak na vás slova působí. Jak probíhají vaše konverzace? Dráždí vás slova druhého? Proč? Jakou strunku ve vás rozdrnkávají? To, co jeden řekne nemusí být to, co druhý pochopí. 

Žít vědomě znamená kontrolovat to, co řekneme, to co uděláme a co přijmeme. Nemusíme kontrolovat úplně každou myšlenku, stačí naučit se žít přítomným okamžikem. Věnovat se té činnosti, kterou děláme. Znáte ten pocit, když vyjdete z domu a nevíte, zda jste zamkli? Nebo vypli žehličku? To by se vám nestalo, pokud byste žili v přítomnosti. Jsme zvyklí dělat jednu činnost a přitom myslet na něco jiného. Fyzicky jsme tady, ale naše myšlenky jsou buď v minulosti nebo v budoucnosti. Pijeme vodu, ale ani nevíme, že jsme pili, sníme pokrm a ani si nepamatujeme, jak chutnal, sedíme v práci a každých 5 minut se díváme, kolik je hodin, celou neděli myslíme na to, že zítra (v pondělí) zase musíme do práce....Poznáváte se v něčem?  Tak to změňte :)

Hezký den všem.

www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet


středa 15. ledna 2014

Tip na víkend - seriál Dotek anděla

Dnes bych vám ráda představila jeden americký seriál, který se mi moc líbí. Jmenuje se Dotek anděla (Touched by an angel), natočen už před 20 lety a přesto tolik aktuální.

Na seriál jsem narazila "náhodou". Nejdřív jsem ho poslouchala jen kvůli procvičení angličtiny (v původním znění), ale s každým dalším dílem jsem žasla, kolik úžasných pravd tam už tenkrát zaznělo.

Neustále hledáme "nové informace", a přitom vše, co potřebujeme vědět, už bylo řečeno. Jen jsme to přes svůj spěch a shon neslyšeli.

Můžete začít v kterémkoliv díle, já začala u prvního. Přeji vám hezké pokoukání a pokud si budete potřebovat poplakat, tím líp. Dejte průchod svým emocím.

Krásný nejen víkend všem :)

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet


neděle 5. ledna 2014

Jak darovat pomoc




Představte si planetu, kde každý může mít vše, co k životu potřebuje, planetu kde všichni mohou mít dostatek všeho, protože nikdo nemá potřebu hromadit. Hezká představa, že?

Někdo může namítnout, že tu vždy budou lidé, kteří chtějí hromadit a chudí, na které nezbude. Pokud máte tento program v hlavě, pak se stane i vaší realitou.

Na všem můžeme vidět různé úhly pohledu...vezměme nějaký úplně obyčejný příklad - třeba uvařený pokrm, který před nás někdo položil na stůl a my ho můžeme sníst. Můžeme se na něj dívat z mnoha úhlů pohledu, já pro představu nastíním několik z nich...

Na stole je dar - pečené kuře....Vegetarián nebude jíst, protože jeho přesvědčení je, že jíst maso není potřeba, některým je zvířátek líto, důvodů může být mnoho - výsledek stejný, pokrm nesní. Vedle něj sedí vitarián, který jí pouze syrovou stravu. Opět pokrm nesní, protože jí pouze syrové ovoce, zeleninu a ořechy. Vedle něj sedí průměrný běžný člověk, který jí všechno. Kuře sní. Tečka. Další je budhista, který nejen že pokrm sní, ještě za něj poděkuje Bohu, projeví vděk za to, že dostal pokrm zdarma a poděkuje zvířeti, že obětovalo život proto, aby se stalo součástí jeho fyzického těla, poděkuje mu za to, že ho vyživilo.

Cílem mého příkladu není vyvolat v někom špatný pocit, Cílem je pochopit a uvědomit si, že každý může nahlížet svým vlastním způsobem. Čím více úhlů pohledu jsme schopni vnímat, tím celistvěji vidíme svět. Jednotlivé úhly se doplňují a každý si volí ten svůj, nebo ty své...Žádný nevylučuje ty druhé, žádný není ten správný či ten špatný...Je to jen o volbě...

S příklady bych mohla pokračovat. Nezabývejte se prosím tím,  zda by ten daný budhista opravdu řekl to, co řekl. Chtěla jsem vám pouze nastínit jak na jednu a tu stejnou věc mohou lidé pomýšlet různým způsobem. Jejich úhel pohledu pak určuje jejich realitu. Vnímáte to, jak jedna a ta stejná situace umožní lidem žít rozdílné životy? A tak je to se vším přátelé, vše na co pohlížíme, vše co činíme, jak myslíme, vnímáme, co k sobě pustíme...to vše určuje jak se cítíme. Není to někdo zvenčí, kdo nám určí, zda se máme radovat nebo truchlit, být uražení nebo se cítit nějak jinak špatně....Každý z těch lidí, co sedí u pečeného kuřete si může vybrat co chce vnímat.

Každý z nás může být druhým darem, každý může přispět k tomu, abychom se měli na této planetě a v tomto čase tak, jak jsem psala v úvodu....mít dostatek všeho, cítit se dobře, být součástí všeho a všech...Je to jen a jen naše volba, jakou realitu si vytvoříme a čím se obklopíme. Na každé situaci můžeme vidět něco, co nás obdaruje.

Moje volba pomáhat druhým prostřednictvím Nové cesty vzešla z vnitřního pocitu potřeby pomáhat druhým. Jak jinak mohu pomoci vytvořit krásnější svět než tím, že začnu sama u sebe? To, že darem dávám informace, které druzí zpeněží je pouze moje volba. Není ani dobrá ani špatná. K této volbě mě dovedl můj vnitřní pocit, moje vlastní potřeba a moje vize, která přišla v okamžiku, kdy jsem byla ochotna ji připustit, naslouchat a realizovat. Někdo může namítnout, že i já se duchovnem "živím". Je a není to tak. Vše, co vám tu zdarma předávám jsou stejné myšlenky, které používám při konzultacích a seminářích. Nikdy jsem neodmítla pomoc člověku, který mě o ni požádal. I člověku, který mi napsal, že by potřeboval, ale nemá peníze, jsem nabídla alternativní řešení. Přistoupila jsem na každou dohodu. Stalo se i to, že mě kontaktoval člověk, který vlastně pomoc nechtěl, jen potřeboval mít pocit, že pomoc potřebuje, ale nemůže se mu jí dostat, protože na ni nemá peníze. Když jsem pak tomu člověku nabídla řešení, zjistila jsem, že mu opravdu o mou pomoc nešlo. Jen se potřeboval udržovat ve stavu oběti, ve stavu, pro který se sám rozhodl a ve kterém setrvá dokud to tak bude potřebovat.

Naše potřeby jsou různé. Někdo má potřebu sdílet s druhými zdarma své zkušenosti a znalosti, někdo se na takové lidi zlobí, protože se sám touto činností živí a má pocit, že mu "kazí živobytí." Oba jednají správně, protože oba jen plní své vlastní potřeby. Každý je na jiném stupínku vývoje, došel k jiným poznáním a pravdám a nikomu z nás nepřísluší hodnotit a kritizovat druhého jen proto, že má jiné potřeby než my.

Pokud se chcete sami připojit k pomoci druhým, zamyslete se nad tím, jak můžete druhým pomoci. Jak můžete nabídnout svou pomoc v něčem, co umíte, aniž byste druhým svou pomoc nutili. Je tolik forem, jak nabídnout ruku potřebným. Nemusí to být nic hmotného a může...Je to vždy naše volba. V každém větším městě jsou sběrny věcí, které jsou k darování, možná znáte lidi, kteří potřebují oblečení, které vy už nepotřebujete, nebo máte možnost darovat jídlo, které by se jinak vyhodilo...Je to na každém z nás k jakému kroku se rozhodne. Možná k žádnému. Možná nemáte potřebu pomáhat druhým. I to je v pořádku. Nic se nemá dělat na sílu, nebo pomáhat jen z pocitu viny...


A tak až najdete svou vlastní odpověď na otázku "Jak mohu darovat pomoc", konejte. Sdílejte. Vše se vrátí, protože my jedno jsme. Jsme celek, který funguje společně. To, co zasejeme, sklidíme. Vždy se k nám jako bumerang vrátí to, co jsme vyslali...





Namasté,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet

úterý 15. října 2013

Jak rozšifrovat naše sny

Sny nás provázejí celým životem. Sny si můžeme pamatovat celé, nebo jen části. Vysvětlit význam snů bývá velkým oříškem. Někdo sáhne po knize - snáři, jiný hledá na internetu nebo vypráví své sny přátelům a známým ve snaze pochopit jejich hlubší význam.

Ani já na tom dlouho nebyla jinak. Své sny jsem si často pamatovala, ale ne vždy jsem je chápala. Někdy byl děj jasný, jindy se míchaly místa a situace dohromady. Ve své době má touha pochopit sny došla tak daleko, že jsem si koupila malý snář a hledala pomoc tam. Ale ani to mě neuspokojilo...

Pak přišlo dlouhé období, kdy jsem se svými nočními sny přestala zabývat...Až do nedávné doby....

Přibližně před rokem mi cestu zkřížil jeden článek. Byl o snech. Kdo článek napsal už nevím. Tenkrát při čtení jsem ucítila, že "TO JE ONO". Zacvakl další puclík a od té doby jsem své sny začala vnímat úplně jinak. Tento článek jsem pak šířila mezi svými známými v domnění, že i jim zacvakne jejich dílek do správného místa. Jenže oni tam "to je ono" nevnímali a já pochopila, že článek jako takový u mě byl pouhým spouštěčem. 

Začala jsem se svými sny pracovat jinak. Uvědomila jsem si totiž, že i sny jsou naší vlastní realitou a že pokud víme, jak se sny pracovat, pomohou nám vytvářet naši realitu bytí a zkvalitní náš život. Pomohou nám pochopit procesy v našem těle, které nám vědomým způsobem vnímání v běžném životě unikají...

Umět rozluštit význam snu chce dávku trpělivosti. Tuto techniku je třeba "pilovat". Čím častěji ji budete praktikovat, tím lépe můžete své sny chápat a pracovat s nimi.

A jak na to? Jednejte vědomě.

Uvědomte si, že jdete spát a že se vám bude zdát sen. Ulehněte s vědomím, že sen přijde a že si ho po probuzení budete pamatovat. Nevnášejte žádná chtění do tohoto procesu. Chtění vás bude blokovat. Zkuste to formou víry v sebe a že až na tento proces budete připraveni, sny si budete pamatovat automaticky. Naprosto postačí, když tento proces proběhnete v myšlenkách a dále se mu nebudete věnovat. 

Víte, že každé ráno vyjde slunce. Nemusíte to nijak zpochybňovat. Nemusíte se každý večer věnovat myšlence na to, aby ráno vyšlo slunce. Stejně tak se nemusíte věnovat myšlence snu. Prostě si před spaním jen uvědomte, že sen přijde a že si ho budete pamatovat.

Abyste se myšlenkově "nezaháčkovali" na chtění si sen pamatovat, věnujte se myšlenkově něčemu jinému. Já krátce medituji (alespoň tomu tak říkám). Vědomě vnímám svůj dech, své tělo, odpouštím všem, kteří mi nějak ublížili a i já žádám za odpuštění ty, kterým jsem mohla já nějak ublížit. Tento vědomý proces zaměstná mysl dostatečně a zklidní ji. Po pár minutách přijde spánek sám. Můžete si vytvořit svou vlastní meditaci nebo hru, které se budete věnovat. Já pouze dávám návod a zprostředkovávám způsob, který to funguje u mě a který jsem si osvojila.

Ráno, nebo po probuzení v noci, pokud si sen nepamatujete, zůstaňte chvíli v klidu a svou mysl opět vědomě soustřeďte na sen a proces rozvzpomínání si. I pokud si nevzpomenete, nepochybujte o tom, že se vám to podaří. Zkuste si vědomě navodit myšlenkový stav, že se vám zdál sen. Věřte, že si vzpomenete o čem byl. Pak můžete vstát, ale nechoďte. Vstaňte z postele a zůstaňte v prvním kroku tak, jak jste se postavili, několik minut. Pravděpodobnost, že si vzpomenete, je minimálně 50% (alespoň u mě). Ve hře je mnoho faktorů, pokud spěcháte, abyste vstali a máte zůstat pár minut "jen tak" stát, nebudete se moci správně naladit a efekt je pryč. 

Ať už vám tento návod pomůže naladit se na svůj sen či nikoliv - to není podstatné. Důležité je to, že se učíte proces, který vám to časem umožní. Nic, co se učíme, nám jde hned napoprvé. Netrapte se pokud si na sen nevzpomenete. Pokud se vám podaří udržet si víru, že si na sen vzpomenete třeba během dne, opravdu se tak stane. Někdo okolo vás něco řekne a vy si vzpomenete, nebo se stane nějaká situace a vy si najednou sen vybavíte.

Nezapomínejte, že chtění vzpomenout si celý proces zabrzdí. Dejte si čas, až budete připravení, budete si své sny pamatovat častěji a častěji. 

Je dobré nechat si u postele papír a tužku a v případě, že se v noci vzbudíte ze sna, můžete si ho hned alespoň v hlavních bodech zapsat a spát dál. Když to neuděláte, ráno si s největší pravděpodobností sen nebudete pamatovat, nebo už pozapomenete spoustu důležitých detailů.

Se sny se dá dobře pracovat vědomě. Pokud mám nějaký osobní problém, dilema, nejsem si něčím jistá, tak si krátce na toto téma zamedituju, uvolním se a odevzdám se Vesmíru (Bohu...) s tím, že pokud mi bude řešení ku prospěchu, ať se dostaví ve spánku. Vždy jsem vděčná, ať už se sen dostaví, či nikoliv. Protože pokud se mi o tématu nezdá, pak to přijmu takové jaké to je, s vědomím, že ještě nejsem připravená. Většinou se mi o tom zdá někdy jindy nebo někdy i během dne se dostaví krátká "vize" o řešení.

Aby toto fungovalo, je třeba se oprostit od chtění, od zainteresovanosti. Například - někdo uvažuje o změně práce. Není si jistý, zda je tato změna v jeho prospěch. Ve své podstatě ale z této práce odejít nechce, protože se bojí, že už takovou podobnou nenajde. Strach zablokuje přístup k intuicím. Řešení může být servírováno na stříbrném podnose, ale my ho nebudeme vnímat, protože "spojení" bude obsazeno strachem.

A teď se posuneme dál. Svůj sen si pamatujete, ale nevíte si s ním rady. Je v něm spousta osob nebo míst, různé situace. Nevíte, co to mělo znamenat. Co kdybyste se zkusili zamyslet nad rozluštěním snu trochu jinak? Co kdyby byl celý sen jen o vás? Představte si, že ve svém snu vy hrajete hlavní a jedinou roli. Všechny osoby, které v něm jsou, vám pouze umožňují naladit se na danou energii. 

Abyste lépe pochopili jak sen rozluštit, uvedu vám můj dnešní sen.

Už dlouho vnímám nástrahy internetu. To, že média námi vědomě manipulují vím už dlouho a na TV se nedívám, rádio poslouchám výjimečně. Čeho jsem se ještě nezbavila je počítač a napojení na internet. Zajímalo mě jakým způsobem námi může manipulovat "síť". Několik týdnů se nedělo nic. Dnes v noci přišel živý sen.
V mém snu jsem se chtěla objednat k zubařce a nějakým způsobem se ke mě dostalo číslo nové zubařky. Prý dobré. Tak jsem se objednala a v objednaný den vyjela autem. Stále jsem bloudila a nemohla zubařku najít. Najednou jsem stála před zvláštní budovou, vedle které byly další budovy. Nebylo to moc hezké, spíš pro dělníky. Pak jakási hala a celé to vypadalo nevábně. Vlastně se mi tam ani nechtělo vejít, ale říkala jsem si, že potřebuju zkontrolovat chrup a vešla jsem. Uvnitř to bylo mnohem větší, než se zvenku zdálo. Všechny budovy byly zvláštně propojeny. Bylo tam hodně lidí, vypadalo to spíš jako centrum nějaké velké sekty. Chtěla jsem odejít, ale paní mi řekla, že už budu na řadě. Tak jsem čekala. Lidé se pohybovali z budovy do budovy. Stále se nic nedělo, byla tam jedna starší žena, ta měla být zubařkou. Byla velmi zvláštní, vlastně ani mi nebyla moc sympatická, chovala se divně. Přišel k ní muž s nějakým papírkem a vůbec všichni okolo měli takové zvláštní papírky a na nich jakási čísla. Později jsem pochopila, že to byly nějaké vibrační hladiny. Čím vyšší číslo, tím dále byl člověk, víc schopností měl.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že je to opravdu nějaká sekta, která manipuluje lidmi a chtěla jsem odejít, ale ta paní nás vzala ven, že prý se půjdeme na něco podívat. Seděli jsme všichni na kopci a koukali dolů do doliny, kde byly ty budovy. Po chvíli jsem si všimla chemtrails (chemické stopy na obloze), které byly uspořádány do pravidelných linek jako v sešitě, ale nastojato a z obou stran budovy a dohromady byly spojené a tvořily síť. Pak byla další síť, která sahala ještě dál a byla jemnější a tak to šlo dál. Nikdo ostatní nevypadal, že by to viděl. Když jsem o tom začala mluvit, ta "zubařka" se rozčílila a řekla, že takové bláboly nechce slyšet. A že půjdeme pryč. Chtěla jsem odejít ale ona mě nechtěla pustit. Tak jsem utíkala a už jsem byla daleko od těch budov a najednou se po mě začaly ty energetické čáry co předtím vypadaly jako chemtrails, natahovat. Stále jsem utíkala, ale ty energie byly silnější. Nakonec mě vtáhly zpět do budovy, to už jsem ale byla skoro kilometr pryč....
Nebudu vás nudit dalším popisem, šlo to dál. Ve snu byla i moje dcera, nemohla jsem se k ní dostat. Byla tam spousta osob, některé jsem znala, většinu ne.

Když jsem se ráno probudila a přemýšlela nad tím živým snem, uvažovala jsem co všechny ty děje mají společného. Vše to bylo o mě - jak jsem už psala výše....sen je vždy o nás. Po chvíli přemýšlení jsem si vzpomněla, že jsem chtěla vědět jak funguje internet a v čem tkví jeho nebezpečí. Tento sen mi pomohl pochopit, že to, co se mi zdálo, bylo o tom, jakým způsobem na nás působí. Nejdříve ho používáme, pak si na něm vytvoříme závislost a když ho chceme nechat, polapí nás a nechce nás pustit. Někteří lidé mu doslova upíší svou duší, zapomenou na své rodiny, na opravdové přátele, a žijí jen virtuálně. V tom snu jsem mohla vidět, jak daleko vlastně jde jeho vliv. To, co nám zůstává na povrchu skryto, je velmi jemná, dokonalá a hlavně propracovaná a dalekosahající strategie. Běžný uživatel si nedokáže představit jak je vše propojené a jak jsme manipulováni. Například na facebooku...nebo googlu...tyto stránky si pamatují naše pohyby. Mají vytvořeny programy, které nám podle typu našich pohybů servírují podobné stránky a reklamu, která by nás mohla zaujmout. Pohybujeme se tak ve zúženém světě, v místě, kde jsou jen informace, které pravděpodobněji budeme chtít vidět.

Pochopila jsem, v čem tkví nebezpečí internetu. Je to tak jemná síť, že vás polapí dříve, než si jí vůbec všimnete. A tak - pokud čtete tento článek - použili jste internet a já taky, abych vám ho mohla předat...
Ale - je třeba naučit se měřit čas, který věnujeme internetu, protože čím víc času na něm strávíme, tím víc času nám pak bude chybět na náš skutečný život. Je hezké poklábosit si s někým po netu, ale ještě hezčí je sejít se osobně - třeba jen na kávičku.

Měli jste nějaký zajímavý sen? Napište mi :)

Přeji vám krásný den, Jolana
www.spokojeny-zivot.cz


fotografie:zdroj internet

čtvrtek 12. září 2013

Písemná konzultace

Když jsem pročítala několik posledních emailů od čtenářů Nové cesty, zjistila jsem, že je potřeba vytvořit "mezischod" mezi automatickou kresbou a osobní konzultací. 

Nechala jsem to několik dní být, nijak jsem se tím nezabývala. Dnes, když jsem četla další 2 emaily, přišla vize tohoto "mezischodku". Miluju tenhle proces - ničím se nezabývat, prostě se jen otevřít intuici - a to co má přijít, přijde samo. Dokonalé. Nemusím nic vymýšlet....

Ta vize mi ukázala jak mohu čtenářům pomáhat s jejich dotazy. Někteří lidé si nejsou jistí, zda mají na osobní konzultaci jít. Charakter jejich dotazu je mezi automatickou kresbou a osobní konzultací. Proto se zrodila "Písemná konzultace" (dále jen PK).

Má vize mi předala kompletní "balíček", jak má PK vypadat, jak ji zjednodušit natolik, aby pro vás byla přínosná a já ji zvládala začlenit do svého programu.

Co potřebuji od vás?

Na můj email jola.domin@gmail.com zašlete popis vaší životní situace (přibližně ve 20 větách). 
Napište váš dotaz (týkající se jednoho tématu).
Do okénka předmetu v emailu napiště Písemná konzultace nebo PK.
Nezapomeňte uvést vaše jméno, datum narození, můžete přiložit fotografii nebo odkaz na váš profil s fotkou.

Cena této jedné konzultace je 50 Kč. 

Takže - vy pošlete email, já odepíšu, vy se můžete ještě jednou zeptat, pokud vám v mé odpovědi něco není jasné, já ještě jednou odepíšu. Toto je forma 1 písemné konzultace. Každá další konzultace stojí 50 Kč.

Nyní máte možnost vyzkoušet si konzultaci. 10 písemných dotazů = 1 hodina osobní konzultace.
10 písemných dotazů mi  zabere mnohem víc času než 1 hodinu. Vy budete mít příležitost zeptat se. Buď zůstanete u písemné formy nebo si domluvíte osobní schůzku. To je zcela na vás. Vy určujete, zda se zeptáte jednou, dvakrát, 10x nebo přijdete osobně (případně přes skype).


Těším se na vaše emaily.

Krásný den, Jolana

www.spokojeny-zivot.cz


fotky: zdroj internet








I negativní situaci lze přetavit ve prospěch

Kdyby vám před covidem někdo řekl, že přijde doba, kdy bude zakázáno volně dýchat, jít si pro rohlíky bez respirátoru nebo se volně projít t...