Film na víkend - Náš domov

Moji milí, je tu opět víkend a s ním přináším další tip na film, který podle mého stojí za to.Tenhle film jsem viděla už minimálně 2x a ráda se k němu budu občas vracet, proto jsem ho zařadila na stránky. 

Všechny filmové tipy najdete v rubrice Filmy, takže se  k nim můžete kdykoliv vracet.

Film NÁŠ DOMOV je o člověku, který umře a poznává svět jako "duše z druhého břehu". Film byl natočen podle knihy Chico Xaviera, která popisuje život jeho duchovního učitele - duše, se kterou byl Chico Xavier ve spojení.

Krásný víkend, hezkou podívanou.

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Film na víkend - Muž, který sázel stromy

Tento krátký film je mojí srdeční záležitostí. Viděla jsem ho už mnohokrát a jistě i mnoho z vás ho zná a rádi si ho připomenete.

Muž, který sázel stromy, je praktickou ukázkou duchovně žijícího člověka, který nepotřebuje číst knihy, navštěvovat semináře, přednášet či sám sebe jakkoliv vzdělávat. Ukazuje nám, že vše, co potřebujeme, máme již v sobě a tam to nalezneme.

Žije prostě, je to obyčejný člověk. Dokázal praktikovat to, co většina lidí zná jen z teorie a z velké dálky.

Vychutnejte si tento krásný kreslený film, který se dotkne vašeho srdce.

Krásný nejen víkend všem :)

www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet

Film (nejen) na víkend - Pět lidí, které potkáš v nebi

Film Pět lidí, které potkáš v nebi se mi líbil natolik, že jsem se rozhodla se s vámi o něj podělit.
Je to zase trochu jiný úhel pohledu na to, co se s námi děje poté, co naše fyzické tělo zemře.
Připravte si kapesníčky, protože se většině z vás zaslzí oči....v dobrém :)

Pokud si chcete o filmu nejdřív přečíst, klikněte zde.

Film je rozdělen do tří dílů


Hezký den.

www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

Pollyanna - film (nejen) na víkend

Film o Pollyanně se ke mě dostal před několika měsíci a doslova mě pohltil. Krásný a dojemný příběh, který může být inspirací pro každého, vřele doporučuji :)

Více info o filmu naleznete zde

Odkaz na video v češtině zde....Film začíná po druhé minutě - 02:05.

www.spokojeny-zivot.cz 

 

Z poradny - Jak může obyčejný člověk žít přítomností?

Dobrý den Jolanko,

děkuji Vám za odpověď:) Napsala jste to velmi pěkně a trefně.

Napadlo mě k té Vaší odpovědi, že vlastně tím jak si člověk začne uvědomovat vše co dělá, začne i lépe absolutně přijímat vše a všechny tak jak je a jsou..:)

Tím.."jak je možné, že někteří lidé to mají automaticky, jako vy..."...jsem myslela, nejen intuici, ale všechno, ty všeobecné "pravdy", o kterých píšete a mluvíte...a já když je čtu a poslouchám, jako byste mi mluvila z duše, ale přesto, to "všechno" nemám v sobě tak automatické, NEŽIJI TO, a ne proto, že bych nechtěla, nejde mi to. 

Také zjišťuji, že lidé jako vy, kteří provozují terapeutickou činnost, web stránky atd., všichni tvrdí, že "uvědomění, pravda, láska..." nevím jak to přesně nazvat, je potkalo ve většině případů jako následek klinické smrti nebo už jako děti na sobě pozorovaly, že se liší od ostatních dětí např. svými " nadpřirozenými " schopnostmi apd. A tak mě z toho přepadá lehký smutek, že nikdo z těch duchovních učitelů není obyčejný člověk, který je naštvaný na celý svět, že chodí do práce, že mu nestačí peníze na měsíc, kterého potkám v tramvaji... nebo jako já nevyspalá někdy vystresovaná matka na MD:)  

Uvedu pár jmen duchovních učitelů jestli znáte : Teal Scott, Thu-Hien, Kateřina Karaimi Motyčková, Miguel Ruiz, Kataryna Lone Mytna, Leila Lee, Ernestina Velechovská atd...- ti všichni zažili to, o čem píšu výše.

Nevím jestli mi teď rozumíte, co přesně mám na mysli??? Jestli obyčejný člověk, smrtelník, chlápek z tramvaje, opravdu může dosáhnout takového stavu jako oni??? Pokud ano JAK?? Když jim to bylo dáno v podstatě jako dar??

Předem Vám děkuji za odpověd.

Přeji Vám krásné dny plné sluníčka i v tomto počasí:) 

S pozdravem

K. F.

PS: Jste úžasná a vaše stránky stejně tak:)

Milá K.,

chápu, co mi chcete říct a odpovím tak, jak to vidím já...

Sama sebe vnímám jako úplně obyčejného člověka. Nemám něco navíc, co jiní nemají. Jsem stejný "model" jako vy. To, jak se vnímám, je odrazem mých minulých životů, mých osobních cest, mých poznání a toho, jak se na svět dívám. To, kde jsem teď, byl postupný proces. Krůček za krůčkem...Uvedu příklad:

Učitel - řekněme třeba na základní škole - má takové znalosti, aby mohl děti, které do školy přijdou, naučit to, co sám ví. Děti, když do školy vstoupí, neumí psát, počítat ani číst, odmocňovat, násobit, dělit, nerozumí fyzice, geometrii, atd...Jakmile děti začnou do školy chodit, každý den mají příležitost naučit se od svých učitelů víc a víc. Stejně, jak se tomu učili i jejich učitelé. I oni byli dětmi, chodili do první třídy, na střední školu a pak na vysokou. Byl to pro ně postupný proces. Během studia "dozrály" k rozhodnutí, že by rádi předali to, co znají, jiným a rozhodnou se vědomě býti učiteli.

A tak začnou svou kariéru. Jejich rukama projde mnoho dětí, ale ne všechny se stanou učiteli, protože ne všechny děti cítí a vnímají, že se mají učiteli stát. Učitel není nadčlověkem, není jiným "modelem" člověka, než ty děti, které se rozhodnou pro jinou kariéru.

Nemohu mluvit za druhé, které jste jmenovala, tedy opět sama za sebe...To, co jsem se naučila, vnímám jako něco, co bych ráda předávala dál. Vše, co znám, jsem si sama prožila a postupně dospěla k rozhodnutí dělat to, co dělám. Vědomě jsem se rozhodla být duchovním učitelem. Je mnoho duchovních učitelů na různých úrovních.

Když se řídíme intuicí, vnímáme hlas svého srdce, které nám ukáže, co je pro nás to nejlepší. Není zapotřebí, abychom byli všichni duchovními učiteli. Prozření může přijít kdykoliv během života, někdo to vnímá už od dětství, jiný později, někdo v jiném životě...Nevíme, kolik životů za sebou kdo z nás má, kolik vědomostí už nabral. Důležité je, že až "dozrajeme", pochopíme.

Není potřeba, abyste od mala cítila, že jste výjimečná, nebo abyste zažila klinickou smrt. I obyčejní lidé mohou být duchovní. Každý nemusí být Picasso, Rembrandt nebo Beethoven či Mozart. Nebo Karel Gott či Lucie Bílá.

Každý sám za sebe má "něco svého", něco co ho dělá šťastným. Kdo dělá to, co ho činí šťastným, užívá si život plnými doušky. Jsou lidé, kteří o duchovnu teoreticky neví nic, ale prakticky ho žijí. Jsou šťastní, milují bezpodmínečně, užívají si život, žijí přítomností, vychutnávají si to, co právě dělají. Nepotřebují hledat teorii. Jsou dál. Aniž by to tušili, jsou víc duchovní než ti, co o duchovnu jen mluví a zůstávají u teorií.

Vše k nám přijde vždy v pravý čas. Tak, jako jste si "přitáhla" web Nové cesty, si přitáhnete vždy to, co v dané období potřebujete.

My lidé jsme jako sad plný jabloní. Některé stromy plodí dřív, jiné později. Jablka dozrávají postupně, až když přijde jejich čas. Být netrpělivý, protože jsem "teprve" tam, kde jsem je stejné, jako kdyby se jablko na sebe zlobilo, že ještě nedozrálo. Až přijde jeho čas, dozraje....stejně jako my všichni :)

Přeji vám krásný čas,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

Z poradny - proč potřebuju tolik něhy a pozornosti od partnera?

Dobry den p.Jolana,

nahodou som nasla Vasa int.stranku nova cesta a chcela by som Vam vyslovit kompliment za Vasu pracu. Velmi rada si tam citam a pocuvam Vase videa. Moja nelahka zivotna situacia ma doviedla k tomu aby som zacala aktivne pracovat na sebe.
Zatial robim len male pokroky ale pomaha mi to. Viem, ze toho mate asi vela, no ak by som Vas mohla poprosit o strucnu radu, ako docielit ze nemusim stale vyzadovat tolko nehy a pozornosti od partnera. Pripadam si ako "'teenie"', no mam 40 rokov. Viem, ze vsade sa pise majte radi sam seba a partnera  vidiet ako "'ceresnicku na torte"'no to nedokazem.

Co robim zle?

Pekny den

S pozdravom S.

***

Dobrý den S.,

předem vám moc děkuji za hřejivá slova a za důvěru, s jakou se na mě obracíte. Jsem moc ráda, že moje stránky lidem pomáhají v nalézání jejich pravd.

Jsme jako děti - učíme se krůček po krůčku. To nejdůležitější už jste udělala - uvědomila jste si, že chcete změnu a začala jste na sobě pracovat. Čím víc krůčků uděláte, tím jednodužší budou další krůčky.

To, že potřebujete hodně pozornosti a něhy od partnera může pramenit jak z nedostatku v dětství, tak i z toho, že pravděpodobně nemáte dost sebevědomí a potřebujete, aby vám ho dodával partner. Tímto obdobím jsem si sama prošla, takže dobrá zpráva je, že je to jen přechodný stav :) Sebevědomí a láska k sobě samé nám nespadnou do klína "jen tak". Abych vám mohla říct detaily, potřebovala bych toho vědět víc o vás, popovídat si s váma, pomoci vám ve vaší minulosti najít vzorce chování, které způsobují to, jak se cítíte dnes. 

To, kde jste teď, je výsledek toho, kde a jak jste vyrůstala, s kým, jací byli vaši rodiče, jejich rodiče, jaké rodové zátěže si nesete....

Na stránkách jsou články a videa zdarma a pro ty, kteří cítí, že potřebují jít do hloubky nabízím různé druhy konzultací od osobní přes skype, po písemnou. To najdete v rubrice Stránky na pravé straně webu.

Přeji hodně zdaru, vše potřebuje svůj čas a nic se nedá uspěchat.

Mějte se krásně, Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Vaše dotazy - intuice, sebeláska, chtění

Dobrý den paní Jolano,

moc se mi líbí Vaše stránky. Je to asi rok , co jsem narazila na knihy Miluj svůj život, Čtyři dohody, Pátá dohoda, Muž, který chtěl být  šťastný ..no je toho spousta...a i na nějakých seminářích jsem byla. Teď přemýšlím o reiki. Ale nechci chodit z kurzu do kurzu a žádný výsledek.

Se vším se ztotožňuji co říkáte, nicméně stále to není ono, nejde mi to, "být sama se sebou v souladu", pamatuji, že jako holka jsem byla intuitivní, a teď už tolik ne, asi jsem to za ty roky zadupala. Je možné se k tomu navrátit??? Získat sebelásku, kterou jsem asi jako dítě měla, ale nevzpomínám si tedy kdy...radovat se ze života, získat energii, zkrátka být a žít v pohodě a harmonii.

Je možné, že moc CHCI a proto to nejde?? Dívám se na různá videa, je jich také mnoho zajímavých.

Byla bych Vám moc vděčná za radu, jak na to:)

Mějte se moc hezky!

S pozdravem

K.F.

PS: Jak je možné, že někteří lidé to mají jako vy, prostě automaticky to jde z Vás???

 ***

Dobrý večer K,

děkuji vám za váš email a za důvěru, s jakou se na mě obracíte.

Musela jsem se usmát, když jsem četla vaše PS. Tím bych začala - jak je možné, že někteří lidé to mají automaticky jako já?

Já jsem stejný člověk, obyčejný člověk, jako kdokoliv jiný. Jsem stejná jako vy. I já se učila postupně. Nic na mě nepadlo samo z nebe, všechno to byl vývoj, postupný. Nemám žádné super dary, které by jiní lidé neměli. Všichni máme stejné vlohy a stejné dary, ne každý je využívá naplno.

Intuice, to je dar, který máme všichni. Pokud se jí neřídíme, nemůžeme se divit, že nefunguje, jak bychom chtěli. To je jako když budete chtít jet podle mapy, ale kdykoliv byste se měla podívat do mapy, kudy vede cesta, mapu schováte a pojedete jen tak. Jednou do cíle určitě dorazíte, ale může to trvat opravdu dlouho a může to stát hodně sil....Přitom stačí dívat se do mapy....

Intuice k nám přichází neustále. Je to hlas v naší hlavě, je to signál, který přichází, kdykoliv si s něčím nevíme rady. Přichází dokonce i když se neptáme....přijde jako výstraha.

Pokud se chcete k intuici vrátit, stačí začít ji opět poslouchat. Intuice je řízena pravou mozkovou hemisférou, logické myšlení levou. Myšlením se k intuici nedostanete.

Abychom mohli intuici využívat, potřebujeme přepnout na pravou mozkovou hemisféru. Ta je "odpovědná" za naši kreativitu, estetické cítění, je to svět ženy.

Naproti tomu levá mozková hemisféra je logické myšlení, hmatatelno, vypočitatelno, svět mužů.

Tak třeba naše ruce - každá ruka má jinou schopnost, s každou rukou děláme jiné úkony. Když máme udělat levou něco, co děláme pravou, vůbec nám to nejde. Chce to cvik.

I intuice chce cvik. Je třeba naučit se naslouchat jejímu hlasu, vnímat ten první pocit, kterým k nám mluví.

Stačí jen začít. Dejte své intuici příležitost k vám promluvit. Trénujte opět svou pravou mozkovou hemisféru, věnujte více času svým pocitům, vnímání přítomného okamžiku. To vás dostane do přítomnosti. Když piju vodu, vnímám vodu, vnímám její chuť, bezbarvost, průzračnost, chladivost, je toho hodně, co člověk může vnímat jen při "obyčejném" pití vody. Když jím, vnímám skladbu potravy, vyjadřuju vděčnost za to, že potravu mám, vyjádřím vděčnost rostlinám,  které se stávají mou součástí. Když žijeme tím, co právě děláme, jsme ve spojení se svým Vyšším já. Intuice je jazyk, kterým k nám promlouvá. Proto je důležité naladit se na to, co je teď a tady.

Zkuste se zamyslet nad vším, co děláte. Žít vědomě, ne automaticky. Vnímat vše okolo sebe, lidi, rostliny, zvířata, věci, samu sebe. Vnímat své pocity, prožívat to, co prožívám. Možná se vám to bude zdát bláznivé, ale já si užívám i vztek, rozčarování, znechucení, bolest...jakýkoliv pocit, který mám.

Vědomě vnímat své pocity nám umožní poznat sami sebe. Často se něčeho obáváme, ale v podstatě ani nevíme, jaké to je.

Určitě znáte ten pocit, když máte před sebou jídlo a čtete si u něho nebo se díváte na telku nebo na počítač. Po chvíli zjistíte, že je talíř prázdný, ale nemáte pocit, že jste něco snědla. Jak je to možné? Protože když nevnímáme to, co právě děláme, jako bychom ten okamžik neprožili. Ten stav byl přítomností v momentě, kdy my jsme byli někde jinde...jen ne tam, kde jsme být měli. A tak jsme ho "prošvihli".

Přeji vám hodně zdaru při nalaďování se na intuici. Vše je o cviku, každý to dokáže. Jen začít :)

Krásný večer, Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet