Proč je důležité říkat dětem pravdu, i když...

Víte, proč je podle mého názoru důležité říkat dětem pravdu, i když se nám to zrovna nehodí?

Ve svém životě se více či méně řídíme intuicí. Jak procházíme životními lekcemi, stále více si uvědomujeme, jak je důležité umět číst ve svých pocitech.
Ve škole jsme se naučili, jak počítat, jak psát, jak vypadá lidské tělo, co roste v přírodě, naučili jsme se Newtonův zákon a kdo objevil telefon, ale něco nás neunačili - jak se orientovat sami v sobě, jak dosáhnout spokojenosti a štěstí, jak poznat kdy se řídit rozumem a kdy intuicí, jak si věřit, jak vycházet s druhými...

Byla jsem vychována láskyplnými rodiči, kteří mi mnohé dali. Předali mi to, co sami považovali za to nejlepší a předali mi nevědomky i to, o čem si mysleli, že jako dítě nevnímám. Ale já to vnímala.

Ve své výchově chceme dát dětem to nejlepší, často jim dáváme i to, co se nám nelíbí a o čem netušíme, že naše děti mohou vnímat.

Poznámka k videu: Při nahrávání videa nebyla možnost zastavit nahrávání a pak pokračovat, a tak video nemá "konec". Přišlo mi, že v podstatě to důležité jsem sdělila, a tak jsem ho zpřístupnila tak, jak je....bez přípravy, bez korektur, prostě tak, jak to cítím a jak to s vámi chci sdílet.

Krásný den všem :)

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Nová cesta k výchově dětí

Kladete si otázku, jak vychovávat své děti správně? Míváte pochyby o tom, zda vaše reakce a rozhodnutí bývají ty pravé? Odpověď na to, která forma výchovy je ta správná si musí najít každý sám. Neexistuje jedna univrzální pravda, která by posunovala nějaký způsob jako ten jediný správný. Každý jsme v jiné fázi vývoje a vyhovuje nám něco jiného. Něco jsme prožili, vycházíme z jistých rodinných poměrů, byli jsme sami vychováni určitým způsobem, který nám dává buď pocit jak to chceme dělat, nebo to, co se nám nelíbilo a svým dětem to dělat nebudeme.

Vždy jsem vnitřně cítila, že mi nejvíc vyhovuje střední cesta. Vzít si od různých způsobů to, co mi vyhovuje a pokud mi to vyhovovat přestane, pak přejít na jiný způsob.

Vše je o našem vnímání. Nakolik promítáme do dětí vlastní potřeby? Vlastní snahy a cíly? Umíme vnímat potřeby dítěte? Umíme změnit své názory a odložit ty, které nám už nevyhovují?

Video, na které jsem narazila dnes na Cesty k sobě pro mě bylo velmi obohacující. Podobným způsobem vychovávám své děti. Paní Kateřina Králová je sympatická, mladá, na jednu stranu logicky působící, na stranu druhou velmi intuitivní žena, která prezentuje způsob výchovy mě osobně velmi velmi blízký.

Její pohled mě velmi obohatil, jsem ráda, že jsem si ji přitáhla. Kateřina se s Alžbětou vzájemně doplňují předávají mnoho důležitých, zajímavých a podnětných námětů, jak vycházet s našemi dětmi lépe, ke spokojenosti jak rodičů, tak dětí.

Video spustíte kliknutím na fotografii nebo na tento odkaz.

Krásný den všem,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet

Z poradny - Jak může obyčejný člověk žít přítomností?

Dobrý den Jolanko,

děkuji Vám za odpověď:) Napsala jste to velmi pěkně a trefně.

Napadlo mě k té Vaší odpovědi, že vlastně tím jak si člověk začne uvědomovat vše co dělá, začne i lépe absolutně přijímat vše a všechny tak jak je a jsou..:)

Tím.."jak je možné, že někteří lidé to mají automaticky, jako vy..."...jsem myslela, nejen intuici, ale všechno, ty všeobecné "pravdy", o kterých píšete a mluvíte...a já když je čtu a poslouchám, jako byste mi mluvila z duše, ale přesto, to "všechno" nemám v sobě tak automatické, NEŽIJI TO, a ne proto, že bych nechtěla, nejde mi to. 

Také zjišťuji, že lidé jako vy, kteří provozují terapeutickou činnost, web stránky atd., všichni tvrdí, že "uvědomění, pravda, láska..." nevím jak to přesně nazvat, je potkalo ve většině případů jako následek klinické smrti nebo už jako děti na sobě pozorovaly, že se liší od ostatních dětí např. svými " nadpřirozenými " schopnostmi apd. A tak mě z toho přepadá lehký smutek, že nikdo z těch duchovních učitelů není obyčejný člověk, který je naštvaný na celý svět, že chodí do práce, že mu nestačí peníze na měsíc, kterého potkám v tramvaji... nebo jako já nevyspalá někdy vystresovaná matka na MD:)  

Uvedu pár jmen duchovních učitelů jestli znáte : Teal Scott, Thu-Hien, Kateřina Karaimi Motyčková, Miguel Ruiz, Kataryna Lone Mytna, Leila Lee, Ernestina Velechovská atd...- ti všichni zažili to, o čem píšu výše.

Nevím jestli mi teď rozumíte, co přesně mám na mysli??? Jestli obyčejný člověk, smrtelník, chlápek z tramvaje, opravdu může dosáhnout takového stavu jako oni??? Pokud ano JAK?? Když jim to bylo dáno v podstatě jako dar??

Předem Vám děkuji za odpověd.

Přeji Vám krásné dny plné sluníčka i v tomto počasí:) 

S pozdravem

K. F.

PS: Jste úžasná a vaše stránky stejně tak:)

Milá K.,

chápu, co mi chcete říct a odpovím tak, jak to vidím já...

Sama sebe vnímám jako úplně obyčejného člověka. Nemám něco navíc, co jiní nemají. Jsem stejný "model" jako vy. To, jak se vnímám, je odrazem mých minulých životů, mých osobních cest, mých poznání a toho, jak se na svět dívám. To, kde jsem teď, byl postupný proces. Krůček za krůčkem...Uvedu příklad:

Učitel - řekněme třeba na základní škole - má takové znalosti, aby mohl děti, které do školy přijdou, naučit to, co sám ví. Děti, když do školy vstoupí, neumí psát, počítat ani číst, odmocňovat, násobit, dělit, nerozumí fyzice, geometrii, atd...Jakmile děti začnou do školy chodit, každý den mají příležitost naučit se od svých učitelů víc a víc. Stejně, jak se tomu učili i jejich učitelé. I oni byli dětmi, chodili do první třídy, na střední školu a pak na vysokou. Byl to pro ně postupný proces. Během studia "dozrály" k rozhodnutí, že by rádi předali to, co znají, jiným a rozhodnou se vědomě býti učiteli.

A tak začnou svou kariéru. Jejich rukama projde mnoho dětí, ale ne všechny se stanou učiteli, protože ne všechny děti cítí a vnímají, že se mají učiteli stát. Učitel není nadčlověkem, není jiným "modelem" člověka, než ty děti, které se rozhodnou pro jinou kariéru.

Nemohu mluvit za druhé, které jste jmenovala, tedy opět sama za sebe...To, co jsem se naučila, vnímám jako něco, co bych ráda předávala dál. Vše, co znám, jsem si sama prožila a postupně dospěla k rozhodnutí dělat to, co dělám. Vědomě jsem se rozhodla být duchovním učitelem. Je mnoho duchovních učitelů na různých úrovních.

Když se řídíme intuicí, vnímáme hlas svého srdce, které nám ukáže, co je pro nás to nejlepší. Není zapotřebí, abychom byli všichni duchovními učiteli. Prozření může přijít kdykoliv během života, někdo to vnímá už od dětství, jiný později, někdo v jiném životě...Nevíme, kolik životů za sebou kdo z nás má, kolik vědomostí už nabral. Důležité je, že až "dozrajeme", pochopíme.

Není potřeba, abyste od mala cítila, že jste výjimečná, nebo abyste zažila klinickou smrt. I obyčejní lidé mohou být duchovní. Každý nemusí být Picasso, Rembrandt nebo Beethoven či Mozart. Nebo Karel Gott či Lucie Bílá.

Každý sám za sebe má "něco svého", něco co ho dělá šťastným. Kdo dělá to, co ho činí šťastným, užívá si život plnými doušky. Jsou lidé, kteří o duchovnu teoreticky neví nic, ale prakticky ho žijí. Jsou šťastní, milují bezpodmínečně, užívají si život, žijí přítomností, vychutnávají si to, co právě dělají. Nepotřebují hledat teorii. Jsou dál. Aniž by to tušili, jsou víc duchovní než ti, co o duchovnu jen mluví a zůstávají u teorií.

Vše k nám přijde vždy v pravý čas. Tak, jako jste si "přitáhla" web Nové cesty, si přitáhnete vždy to, co v dané období potřebujete.

My lidé jsme jako sad plný jabloní. Některé stromy plodí dřív, jiné později. Jablka dozrávají postupně, až když přijde jejich čas. Být netrpělivý, protože jsem "teprve" tam, kde jsem je stejné, jako kdyby se jablko na sebe zlobilo, že ještě nedozrálo. Až přijde jeho čas, dozraje....stejně jako my všichni :)

Přeji vám krásný čas,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

Vaše dotazy - intuice, sebeláska, chtění

Dobrý den paní Jolano,

moc se mi líbí Vaše stránky. Je to asi rok , co jsem narazila na knihy Miluj svůj život, Čtyři dohody, Pátá dohoda, Muž, který chtěl být  šťastný ..no je toho spousta...a i na nějakých seminářích jsem byla. Teď přemýšlím o reiki. Ale nechci chodit z kurzu do kurzu a žádný výsledek.

Se vším se ztotožňuji co říkáte, nicméně stále to není ono, nejde mi to, "být sama se sebou v souladu", pamatuji, že jako holka jsem byla intuitivní, a teď už tolik ne, asi jsem to za ty roky zadupala. Je možné se k tomu navrátit??? Získat sebelásku, kterou jsem asi jako dítě měla, ale nevzpomínám si tedy kdy...radovat se ze života, získat energii, zkrátka být a žít v pohodě a harmonii.

Je možné, že moc CHCI a proto to nejde?? Dívám se na různá videa, je jich také mnoho zajímavých.

Byla bych Vám moc vděčná za radu, jak na to:)

Mějte se moc hezky!

S pozdravem

K.F.

PS: Jak je možné, že někteří lidé to mají jako vy, prostě automaticky to jde z Vás???

 ***

Dobrý večer K,

děkuji vám za váš email a za důvěru, s jakou se na mě obracíte.

Musela jsem se usmát, když jsem četla vaše PS. Tím bych začala - jak je možné, že někteří lidé to mají automaticky jako já?

Já jsem stejný člověk, obyčejný člověk, jako kdokoliv jiný. Jsem stejná jako vy. I já se učila postupně. Nic na mě nepadlo samo z nebe, všechno to byl vývoj, postupný. Nemám žádné super dary, které by jiní lidé neměli. Všichni máme stejné vlohy a stejné dary, ne každý je využívá naplno.

Intuice, to je dar, který máme všichni. Pokud se jí neřídíme, nemůžeme se divit, že nefunguje, jak bychom chtěli. To je jako když budete chtít jet podle mapy, ale kdykoliv byste se měla podívat do mapy, kudy vede cesta, mapu schováte a pojedete jen tak. Jednou do cíle určitě dorazíte, ale může to trvat opravdu dlouho a může to stát hodně sil....Přitom stačí dívat se do mapy....

Intuice k nám přichází neustále. Je to hlas v naší hlavě, je to signál, který přichází, kdykoliv si s něčím nevíme rady. Přichází dokonce i když se neptáme....přijde jako výstraha.

Pokud se chcete k intuici vrátit, stačí začít ji opět poslouchat. Intuice je řízena pravou mozkovou hemisférou, logické myšlení levou. Myšlením se k intuici nedostanete.

Abychom mohli intuici využívat, potřebujeme přepnout na pravou mozkovou hemisféru. Ta je "odpovědná" za naši kreativitu, estetické cítění, je to svět ženy.

Naproti tomu levá mozková hemisféra je logické myšlení, hmatatelno, vypočitatelno, svět mužů.

Tak třeba naše ruce - každá ruka má jinou schopnost, s každou rukou děláme jiné úkony. Když máme udělat levou něco, co děláme pravou, vůbec nám to nejde. Chce to cvik.

I intuice chce cvik. Je třeba naučit se naslouchat jejímu hlasu, vnímat ten první pocit, kterým k nám mluví.

Stačí jen začít. Dejte své intuici příležitost k vám promluvit. Trénujte opět svou pravou mozkovou hemisféru, věnujte více času svým pocitům, vnímání přítomného okamžiku. To vás dostane do přítomnosti. Když piju vodu, vnímám vodu, vnímám její chuť, bezbarvost, průzračnost, chladivost, je toho hodně, co člověk může vnímat jen při "obyčejném" pití vody. Když jím, vnímám skladbu potravy, vyjadřuju vděčnost za to, že potravu mám, vyjádřím vděčnost rostlinám,  které se stávají mou součástí. Když žijeme tím, co právě děláme, jsme ve spojení se svým Vyšším já. Intuice je jazyk, kterým k nám promlouvá. Proto je důležité naladit se na to, co je teď a tady.

Zkuste se zamyslet nad vším, co děláte. Žít vědomě, ne automaticky. Vnímat vše okolo sebe, lidi, rostliny, zvířata, věci, samu sebe. Vnímat své pocity, prožívat to, co prožívám. Možná se vám to bude zdát bláznivé, ale já si užívám i vztek, rozčarování, znechucení, bolest...jakýkoliv pocit, který mám.

Vědomě vnímat své pocity nám umožní poznat sami sebe. Často se něčeho obáváme, ale v podstatě ani nevíme, jaké to je.

Určitě znáte ten pocit, když máte před sebou jídlo a čtete si u něho nebo se díváte na telku nebo na počítač. Po chvíli zjistíte, že je talíř prázdný, ale nemáte pocit, že jste něco snědla. Jak je to možné? Protože když nevnímáme to, co právě děláme, jako bychom ten okamžik neprožili. Ten stav byl přítomností v momentě, kdy my jsme byli někde jinde...jen ne tam, kde jsme být měli. A tak jsme ho "prošvihli".

Přeji vám hodně zdaru při nalaďování se na intuici. Vše je o cviku, každý to dokáže. Jen začít :)

Krásný večer, Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Duchovno a peníze - jde to nějak "dohromady"?

Když jsem začala s Novou cestou, vnitřně jsem cítila, že nastala další etapa mého života, která bude jiná, než jak jsem svůj život znala doposud.

Duchovno, ezoterika, Bůh, to byly pojmy, které mne zajímaly vždy....teoreticky.... V posledních několika letech jsem cítila, že je můj život veden. Důvěřovala jsem své intuici a ač jsem nevěděla, proč mám některé kroky udělat a jaký "zisk" z toho můžu mít, šla jsem tam, kam mě posílali mí duchovní rádci, moje intuice, MŮJ BŮH. A tak jsem byla vedena přes polovinu zeměkoule, dovedena do jednoho města, do jedné komunity...neustále přicházely "indicie". Stačilo jen věřit a konat v souladu s nimi. Vše se dělo tak nějak samo, jednoduše...

Když přišla Nová cesta a já cítila, že nastává "nová doba" i pro mě, trochu jsem se bránila. Nedokázala jsem úplně vše slepě přijmout....občas se objevila nějaká pochybnost....Vize, které přicházely, byly stále intenzivnější, stále konkrétnější....cítila jsem, že mám konat. Nevěděla jsem přesně jak, kdy a proč...Jakmile jsem se napojila na "zdroj", opět synchronicita zapracovala a vše přišlo. 

Mě to ale nestačilo, ptala jsem se Boha, ano drze jsem se obracela přímo na něj a žádala "DŮKAZY". Takové, které mne přesvědčí, že ty vize jsou opravdové, ne pouhé představy a fantazie, sny.... 

A Bůh opravdu přicházel.....dával mi důkazy.....měl se mnou tu trpělivost a stále dokola mi dokazoval, že mé vize jsou opravdové, že to JÁ SAMA jsem si kdysi předurčila to, co nyní přichází. Vnímala jsem sílu svého Vyššího Já.....

Začala jsem konat. Vše bylo nové, neznámé. Lidé okolo mě podporovali, kdykoliv jsem požádala o pomoc, ta přišla....kdykoliv jsem potřebovala poradit....objevil se někdo a dané téma mi objasnil....."náhoda za náhodou" jak by možná někdo řekl....jenže - náhody nejsou :)

Stále více času padalo na Novou cestu. Ozývalo se víc a víc lidí s žádostí o pomoc. Intuice mi radila opustit velmi lukrativní a velmi dobře placené místo, které svého času bylo pro mě velkým přínosem. Cítila jsem, že mám odejít. Mnoho lidí okolo mě mi radilo v dobré víře, ať neblázním a zůstanu na teplém a jistém místečku. Ale moje intuice, mé Vyšší Já mi stále intenzivněji a naléhavěji sdělovalo, že MUSÍM opustit práci, kterou jsem dělala, práci kde bych mohla být po celý zbytek života (z jejich strany). Že musím opustit tuto jistotu. Po několika měsících jsem cítila, že přišel ten okamžik. Odešla jsem. Vůbec jsem se nebála, protože jsem se cítila vedena. Je to krásný pocit, když se můžeme oprostit od strachu, když se necháme vést. Protože to, že se necháváme vést je větší pocit jistoty než jisté pracovní místo. Je to pocit, jako když se malé dítě může s jistotou obrátit na svého rodiče a ví, že když ho potřebuje, bude tam. Že ho vezme za ruku a povede tam, kde mu bude dobře. Tam, kde to pro něj bude nejlepší....

Jako malá jsem se nebála o budoucnost, neměla jsem pochyby....byly tu mí rodiče, kteří vždy věděli, co dělat. Byla jsem v bezpečí tenkrát a cítím se v bezpečí i dnes.

Ze srdce přeji každému, aby našel odvahu vrátit se do této bezpečné zóny, do pocitu, který zná z dětství. Děti jsou naši největší učitelé, ukazují nám, kde jsme se ztratili na cestě....

Ale abych se vrátila k tématu...peníze....co mají společného s duchovnem? Hodně. Peníze jsou prostředkem. I duchovní člověk je člověk, který má své potřeby. Je to stejný člověk jako dělník, ředitel nebo kdokoliv jiný. Všichni máme své potřeby. Věřím, že jednoho dne přijde čas, kdy prostředkem k uspokojení našich potřeb bude "nový systém, nový prostředek". 

Hodně lidí by chtělo, aby "duchovní věci" byly zadarmo. Aby kurzy, konzultace, porady, články.....aby vše spojené s duchovním růstem, bylo zdarma. I já jsem vedla svůj vnitřní boj, cítila jsem, jak hluboce je v nás zakořeněno chtění "něčeho za něco" na hmotné úrovni. Nejsme příliš zvyklí dát něco hmotného a dostat něco nehmotného. Jediné, co mě tak napadá, je elektrická energie....ta v podstatě taky není vidět a většina za ni platí bez přemýšlení.

V mých vizích přišla i vize toho, co bude mou náplní do budoucna. Přišla vize "duchovního učitele". Pojem duchovní učitel pro mě byl nejprve příliš "vysoko", necítila jsem se natolik dokonalá. Ale pochopila jsem, že i duchovní učitel je práce jako každá jiná a že má mnoho různých hladin. Tak jako jsou učitelé v jeslích, mateřských školách, základní školách, středních školách a univerzitách, jsou i duchovní učitelé v různých energetických úrovních. Děje se tak právě proto, že my lidé se nacházíme v různých úrovních, vibracích, frekvencích chcete li....jako když ladíme rádio. V jeden okamžik existuje mnoho různých frekvencích...žádná není horší ani lepší, všechny mají své posluchače....Nejde o to "být nejlepším", jde o to posloužit druhým, umožnit jim pochopit to, co vědí, jen to neumějí prakticky uchopit. 

Při svých konzultacích, terapiích nebo třeba i jen přátelských posezeních jsem pochopila jedno...záleží na tom, co z nás vychází, co vysíláme směrem k druhým. Pokud mám dobrý záměr pomoci druhému člověku, cítím se dobře. Pokud ten druhý chce chápat souvislosti, umožní sám sobě vidět to, co předtím neviděl. Já nepředávám druhým informace, které by nevěděli. Někdy se dozví něco nového, tady jde ale o to, aby to, co vědí, uměli uchopit, pracovat s tím, aby viděli spojitosti, souvislosti, aby viděli proč se jim děje to, co se jim v životě děje....kde v minulosti to má souvislost a jak to mohou sami napravit....Duchovní učitel je pouhý prostředník. Není to někdo, kdo by rozdával moudra, kdo by učil "novou látku". Duchovní učitel ukazuje druhým, jak v sobě najít to, co právě potřebují a jak to použít. Všichni v sobě máme již vše obsažené, jen jsme to zapomněli. Počítač plný informací bude člověku, který ho neumí používat, k ničemu. Ale pokud mu někdo dá školení, jak se počítač používá, jak se dostane k informacím a jak je může využívat ke svému prospěchu, rázem se z nepotřebné věci stane něco velmi potřebného.

Pomáhat druhým najít svou podstatu, najít sami sebe, se stalo mou novou prací, mým posláním, mým povoláním a mým úkolem. Cítím, že konám v souladu jak sama se sebou, tak v souladu s Univerzem. Cítím, že to, co dělám, má smysl. Píšou mi nejrůznější lidé s žádostí o pomoc při nejrůznějších problémech v jejich životě. Mým jediným úmyslem je jedno - dovolit jim nahlédnout na jejich problém mýma očima. Ukázat jim "jiný úhel pohledu". Energie plyne a čím vyšší vibrace máme, tím snažší je vidět různé úhly pohledů. Je možné vidět situace z několika úhlů, které se vzájemně doplňují. 

Pokud cítíte potřebu pomoci s nějakou oblastí vašeho života, jsem tady. Nechci z nikoho tahat peníze "ve jménu duchovna". Pouze chci plynout a dovolit i vám plynout s proudem života. Pokud máte pochybnosti...nechte si své peníze. Vemte si svůj díl zpět. Pro mě je důležitější ponechat energii na úrovni, která nás obohatí všechny. Pokud by měl vzniknout blok na vaší straně proto, že máte pocit, že jste za své peníze nedostali "dost", raději si své peníze vemte zpět. Nebo mi je ani nedávejte. Pro mě je důležitější, že zůstanete v dobré náladě, než abyste měli sklouznout do nízkých hladin v pocitu, že vás někdo ošálil. Konzultace, kde by si někdo už v počátku nebo v jejím průběhu vytvořil blok, by nebyla přínosná. Byl by to ztracený čas. Je jednodužší někomu darovat část mého času než vytvořit blok v toku energie mezi námi. Vždyť jsme všichni jedna rodina. Peníze jsou důležité, je jich třeba k životu (alespoň pro většinu lidí), ale nejsou tím nejdůležitějším.

A tak až půjdete někam na nějaký kurz, terapii nebo oslovíte třeba i mě....nemyslete na to, kolik vás to stálo. Neblokujte se zbytečně! Nedovolte, aby vám vaše ego neumožnilo přijímat to, co k vám proudí. Raději se ozvěte a řekněte to, co cítíte. Myslím, že každý, komu jde o blaho celé společnosti, vás pochopí. 

Krásný den všem :)

 
Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Co dělat, když se bojíme aneb proč k nám přichází strach

Strach je pocit, který zná myslím každý člověk. Kdo by se s ním někdy nesetkal? Někdo se bojí často, propadá strachům, někdo jen občas, a pak je tu "většina" lidí, která se bojí tak nějak "průměrně často". Ke které skupině patříte vy?

Co je vlastně strach? Proč ho cítíme, proč k nám přichází? Proč když se něčeho bojíme, obáváme, tak si to k sobě přitahujeme?

Strach je úžasná emoce. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si některý ze svých strachů. Jaké to je? Kde na těle ho cítíte? Jakou formou ho cítíte? Forem strachů je bezpočet. Jedno však mají stejné.....

Strach je stav, kdy nejsme sami sebou. Strach je projevem našeho ega. Strachu se učíme odmalička. Naši rodiče - a pak když my jsme rodiči tak to děláme i my - nás strachu učí "v dobré víře". Používají strachu jako formy manipulace, kdy se snaží docílit něčeho, co nám má být "dobrým".
 

Malé děti strach neznají. Když dítě pláče, dává najevo hlad, žízeň nebo jinou fyzickou nepohodu. Třeba nemoc. Když byla moje dcera malá, vůbec se nebála tmy, pavouků, švábů a jiné havěti...překvapovalo mě, že se ničeho nebála. Tenkrát jsem byla "jinde" a nevnímala jsem ještě, že strach v ní teprve "bude vypěstován". Fascinovalo mě, jak se beze strachu pohybovala po domě v době když byl vypnut elektrický proud (běžný to stav v zemi, kde jsme tenkrát pobývali), jak klidně šla do místnosti, kde nebyla svíčka...jak nosila langusty v rukou a nic se jí nestalo...


Dítě je dokonalé. Až tohle pochopíme, přestaneme děti (de)formovat a začneme se od nich učit. Děti jsou úžasní učitelé. Jsou napojeny na své vyšší já, na své duchovní rádce, na Boha/Zdroj/Vesmír/Stvořitele....(opět doplňte ten název, který je pro vás nejpřijatelnější)
Malé dítě ví, že nepotřebuje strach, že ho mít nemusí, protože NENÍ NIC, ČEHO BY SE MĚLO BÁT! Jenže na malé dítě dáváme přeci pozor, aby se mu NIC NESTALO a začneme mu vštěpovat zásady, které mu mají jeho fyzickou bezpečnost zaručit....A jak to děláme? Přeci přes strachy...."tam nechoď, mohl bys spadnout a zlomit si nohu"....."jestli se nebudeš učit, budeš popelářem"......"v životě se musí tvrdě makat"......"v noci nechoď sama parkem, mohl by tě někdo přepadnout(znásilnit/zabít)"......"neplav tak daleko, mohl by ses utopit"..... a pokud nám argumenty nestačí, neváháme sáhnout k těžším kalibrům a strašit děti tragickými případy, které se staly (nebo by se stát mohly)....
A tak v dobré víře naučíme dítě, že si musí dávat pozor, aby ho neštípla včela, aby se nenapilo vody v přehradě, protože by z toho mohlo onemocnět, se musí dobře učit, jinak mu Ježíšek nedonese dárky......

Zkuste si sami přehrát v hlavě, co všechno jste použili pro dobro svých dětí, aby udělali to, co jste potřebovali? Aby reagovali tak, jak jste si mysleli, že reagovat mají? Zkuste si vzpomenout, čím vás strašívali vaše rodiče? Vzpomeňte na všechny horory, co jste kdy viděli v televizi, na zprávy, které bývají každý den v televizi, novinách, na internetu....pozorujte, jak jsme stále vystavováni tlaku, abychom se báli....prasečí chřipky, klíšťat, očkování, válek, znásilňování a jiných katastrof, které se dnes a denně dějí....

Strach je pouze vibrace, je to druh energie. Tato energie je velmi nízká. Když cítíme strach, necítíme se dobře, jsme sevření, nemůže k nám naše intuice. V momentě strachu k nám nemůže Bůh. Nejsme schopni ho vnímat. Strach není přítomností, my se nebojíme něčeho, co se děje nyní ani se nebojíme něčeho, co se již stalo. Pouze používáme svých zkušeností z minula, které nebyly příjemné a bojíme se, aby se nestaly v budoucnosti. Strach je tedy v budoucnosti. Proto člověk, který je ve strachu není schopen žít přítomností, být tady a teď, užívat si přítomný okamžik....protože je sevřený a i když je jeho fyzické tělo teď a tady, jeho mysl je v budoucnosti. Člověk, který se bojí, zaměřuje svou veškerou energii přesně tím směrem, kterým nechce. Neuvědomuje si, že dává velkou sílu právě tomu, co nechce, aby se stalo. Čím silnější strach je a čím častěji si ho vizualizujeme tím, že se na něj zaměřujeme, přemýšlíme o něm, tím rychleji se stane naší přítomností.


Svého strachu se můžeme zbavit. Protože je to pouze energie, můžeme ji přetvořit. Zvýšením svých vibrací a zaměřením naší pozornosti na to, co nás zajímá a čím se zabývat chceme odlákáme sami sebe od toho, čeho se bojíme. V prvé řadě ale potřebujeme pochopit, že není čeho se bát. Pokud věříme, že vše je dobré a vše má svůj smysl, že naše životy nejsou pouhé náhody, pokud jsme schopni vnímat synchronicitu událostí, pak cítíme, že jsme součástí vyššího plánu. Proč se bát, pokud vše, co se děje, je dobré? Proč se bát, když se vyvíjíme? Bojí se malé dítě toho, že mu začne růst první zub? Nebo že udělá první krůček? Bojí se dítě, že začne jíst tuhou stravu? V životě malého dítěte je spoustu okamžiků, kdy by se bát mohlo, protože dělá stále nové věci. To dítě se ale nebojí. Vnímá, že je součástí Boha. Vnitřně cítí, že vše se děje jak má, nepotřebuje vynakládat svou energii na to, aby si zjišťovalo, zda Bůh je. Dítě o tom nepochybuje a ani nemá potřebu o tom mluvit (pokud nechce sdělit nějakou myšlenku). Dítě začne chodit, protože cítí, že je to jeho úkolem.

Jakmile odhodíme své strachy, budeme schopni vnímat synchronicitu okolo sebe. Budeme schopni vnímat kdy máme kam jít, s kým se máme setkat, co máme jíst, jakou práci máme dělat....budeme napojeni a intuice nás povede. Nebudeme pochybovat o tom, že to, co činíme, je správné, protože vnitřně ucítíme, že to správné je. Když kousnu do jablka, nemusím pochybovat o tom, že jej mé zuby dokážou rozkousat, že to dokážu polknout, strávit, vyloučit, že si mé tělo dokáže vzít vše potřebné. Proč bych o tom měla pochybovat? Proč tedy tak často pochybujeme? Zkusme si na tuto otázku odpovědět....Co nám způsobuje pochyby?

Nedostatek víry ať již v Boha nebo v nás samé je hlavní příčinou dle mého názoru. Nedostatek víry nás vede v nedostatek lásky. Protože kde je víra je i láska. Kdo věří, nepochybuje. Pochybuje ten, kdo nevěří.

Strach je považován za negativní emoci. Strach má sice negativní náboj, ale je pro nás velkým dobrem. Díky strachu si uvědomíme, že máme někde nedostatek a že se tomu máme věnovat. My - lidé - sami od sebe jsme příliš leniví na to, abychom bádali sami od sebe. Většinou potřebujeme popostrčit. Proto máme nemoci....nemoci jsou pro nás ukazatelem, stejně jako strach.

Emoce, které v nás vyvolávají příjemné a láskyplné pocity, jsou vysokovibrační emoce. Ty, které nás tíží, jsou nízkovibrační. Naše podstata je vysokovibrační, jsme velké "živé baterie" které jsou plné energií. Celé životy si neseme všechnu svou energii sebou. Podstata naší energie je láska. Ta je vysokovibrační. Když se nám podaří postupně vyplavit na povrch všechny nízkovibrační energie, pak zůstane jen láska, naše pravá podstata.

Strach, kdykoliv k nám přijde, je pouze prostředník. Něco jako listonoš. Donese zásilku. Strach nám ukazuje, v jakém místě se oddělujeme od Boha. Abychom strach mohli přetransformovat, potřebujeme pochopit jeho podstatu. Uvědomit si, čeho se doopravdy bojíme. Často máme pocit, že se něčeho bojíme, ale jakmile začneme opravdu pátrat, zjistíme, že příčinou strachu je něco jiného. Třeba se bojíme, abychom netratili práci, ale v podstatě máme obavu, abychom měli dostatek peněz na živobytí. Nebo se bojíme, abychom neztratili partnera a přitom máme strach ze samoty....z neznáma.

Většina našich strachů je převzata od rodičů, vychovatelů, ze školy, z médií...Strachy nepotřebujeme. Můžeme je jeden po druhém zpracovávat. Uvědomovat si je. Zaměřit pozornost na strach. Dovolit mu chvíli být. Uvědomit si, kde na těle ho cítím. Dovolit mu aby se ukázal v celé své velikosti. Pak ho pouze pozorovat, být v roli pozorovatele, neprociťovat, nehodnotit, pouze mu dovolit být. Pak stačí už jen poděkovat této energii že s námi byla, aby nám předala zprávu, kterou předat měla a dovolit této energii aby se vrátila ke svému Zdroji. Když máme strach, jsme odděleni od Boha. V té části, kde se bojíme, námi nemůže procházet božská energie. Jakmile strach zpracujeme, dovolíme mu být a předat zprávu, pochopíme, že už ten strach nepotřebujeme a dovolíme mu odejít....

Jak se vypořádat se strachem? Například strach o práci....nebo o dostatek peněz...."vše je dané, to jaké prostředky budeme mít, jak budeme žít, kterou lekcí si máme projít, vše je naplánované, proto nemá cenu se bát. vše je naplánované dokonale a tak, aby to umožnilo náš vlastní vzestup. Pokud v jednu dobu budeme bez práce, tento stav nám napomůže se posunout směrem, kterým jsme potřebovali. Kdybychom se tomu vyhýbali, nedostali bychom se tam, kam se dostat máme. Brzdili bychom svůj vlastní rozvoj, naši vlastní evoluci. Proč bychom to měli dělat? Náš stvořitel nám dopřává vše, co potřebujeme, kdykoliv se na něj napojíme a s vírou a důvěrou očekáváme, že k nám bude proudit přesně to, co potřebujeme, tak se i stane.
Naše cesta je jako růže.....můžeme obdivovat její krásu, můžeme k ní přivonět anebo si o ni popíchat prsty....Růže je daná, ale co s ní uděláme je naše volba....To kam zaměříme naši pozornost, to se stane...a tak rozmýšlejme, zda chceme obdivovat krásu a vůni nebo naříkat nad rozpíchanými prsty.....

Krásný den všem,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
foto: zdroj google-internet
pro konzultace: jola.domin@gmail.com

Poznámka: Tento blog můžete dále šířit v nepozměněné formě včetně uvedení odkazu na autora a web a včetně uvedení této poznámky. Děkuji :)

Jak být sami sebou?

V naší společnosti je stále velké množství lidí, kteří mají problémy se sebepřijímáním. Doba, do které jsme se narodili, je plná převratů, přerodů, změn, náročných zkoušek, je plná násilí, hledání smyslu života.... Všichni lidé na planetě se rodí s nějakým "restem". Podle toho, kam jsme ve svém vývoji už došli, se zformoval náš nynější osud. Jsme ztělesněnou minulostí. Vše, co se nám v životě děje je odrazem toho, jak jsme mysleli v minulosti. To, co jsme zaseli, teď sklízíme. Doba žní je vlastně neustále. Každý den, každý moment, to co prožíváme je odrazem toho, jací jsme byli. To, jak vnímáme, myslíme a jíme teď je naše budoucnost. To je to, co sejeme....

Náš osobní vývoj můžeme pozorovat při pohledu zpět....Vyvíjíme se jednak jako jednotlivé bytosti a jako celé skupiny, národy, stejně se vyvíjíme jako celé lidstvo, naše planeta se vyvíjí, celý planetární systém se vyvíjí...kdo ví, kam až dosahujeme...

Pozorujme třeba stravu...jak se vyvíjela...co jsme my lidé jedli v minulosti...Naše těla se postupně přizpůsobují všem změnám. Naše věda dochází k různým poznatkům, které si často protiřečí. Lidé ztrácí orientaci, co je tedy zdravé a co nezdravé? Je cholesterol nebezpečný nebo není? Máme pít kávu? Můžeme pít mléko? Co máslo, je lepší než margarín? A co maso? Vařit? Nevařit? Jíst syrové? Jíst makrobioticky? Být vegetariánem, vitariánem, frutariánem? Nebo jsme breathariáni?

Byly doby, kdy hmota byla stavěna nad ducha. Dnes už se ví, že jakákoliv hmota je vlastně shlukem energie na určité vibrační rovině. Necháváme se klamat naším zrakem a to, co nám připadá hmatatelné, vnímáme jako skutečné. Učili nás, že existuje pouze to, na co si můžeme sáhnout. Vše ostatní byly nesmysly a pavědy...

Dnes, v době internetu, jsme zahlceni informacemi. Je pro nás náročné vybrat si ty správné. Čemu věřit? Co dělat? Televize chrlí hororové zprávy jednu za druhou. Ze všech stran na nás útočí reklamy o dalších úžasných výrobcích, které určitě musíme mít.....

Jak mezi tou přemírou informací a útoků ze všech stran najít sami sebe? Kdo vlastně jsme? Někdy celý život hledáme a hledáme, stále se rozhlížíme všude okolo a hledáme ten smysl života...Kým jsme, kým máme být, jaký je náš úkol na planetě, proč jsme se narodili....

Vše je velmi jednoduché. Je to natolik jednoduché, že se bojíme této jednoduchosti uvěřit, a tak běháme ze strany na stranu a hledáme, jak si ten život zkomplikovat. Co dalšího na sebe nabalit...

Život sám je velmi jednoduchý. Vše je dané. Jsme herci svého života. Naše duše toužila narodit se do této doby, rozhodla se na sebe vzít tuto fyzickou formu, aby mohla zažívat a prožívat. Aby si mohla hrát. Tak, jako malé děti milují hraní...Podívejme se na malé děti. Co řeší? Jak žijí? Kolik času věnují dělání toho, co je baví? Jak se smějí? Jak dlouho se zlobí? Takové malé dítě, i když dostane na zadek, za chvíli o ničem neví a zase je veselé... To my, dospělí, si život komplikujeme jen co vylezeme z dětství. Děláme to, co nás naučili naši rodiče. A oni nás to naučili, protože je to naučili jejich rodiče.

Je na nás zastavit se, zamyslet se, rozhodnout se, kdo jsme, kým chceme být, jak chceme žít, co doopravdy chceme dělat, co nám způsobuje radost. Naučit se vzájemně si odpouštět, milovat sami sebe, milovat druhé tak, jako by byly naší součástí, protože oni opravdu jsou. To jen naše oči, které se naučili vnímat pouze hmotu nevidí, že jsme všichni vzájemně propojeni jemnou energetickou pavučinkou. Zapomněli jsme, že to, co činíme druhému, činíme sami sobě. Nevidíme okamžitou reakci a nespojujeme si že to, co se nám děje teď je to, co jsme my dělali v minulosti, jak jsme mysleli, čím se živili. Dám opět jeden příklad:

Vezměme si třeba elektrickou energii. Téměř každý má doma zavedenou elektriku. Když potřebujeme zapnout pračku, stačí zmáčknout knoflík. Stejně tak můžeme luxovat, mixovat, zapnout myčku, žehličku, rádio, televizi, počítač....stačí jeden "klik"....Stejně tak jsou na tom všichni okolo nás. I jim stačí "jeden klik"...Kolik z nás si ale uvědomuje, že je napojeno na síť, která vede od "zdroje" k jednotlivým uživatelům? Jak málo stačí, aby jeden nezodpovědný uživatel ohrozil celou síť? Stačí zapnout příliš přístrojů najednou a vyhodíme pojistky v jednom bytě (domě). Někdy se díky jedné fréze podaří vyhodit celou ulici, čtvrť....Občas se stane výpadek proudu v celém městě....Viník bývá jeden....Až v takových chvílích si uvědomujeme, jak důležitá je pro nás elektřina. Jak moc jsme na ní závislí a jak nám chybí, když ji chvilku nemáme k dispozici.

Zapomněli jsme, že tvoříme kolektivní energii, že my všichni tvoříme to, co se děje na celém světě. Zapomněli jsme jak obrovskou moc má každý z nás....Jak důležité je "jeden za všechny, všichni za jednoho"....jak důležité je, abychom vědomě vybírali myšlenky a jednali uváženě, abychom brali v potaz i ostatní. Je důležité probudit se a uvědomit si, že naše vlastní konání ovlivňuje nejen nás, ale i ostatní.
Nemusíme "páchat dobro", vysílat pozitivní energii ostatním, zaměřovat se na pomoc druhým. V prvé řadě potřebujeme posílit sami sebe. Protože když se každý zaměří sám na sebe a začne zvyšovat své vlastní vibrace, jednak začne přispívat do kolektivního vědomí, druhak nepřímo ovlivní lidi okolo. Vaši přátelé, rodina, známí, děti...si všimnou, že jste se změnili. Pokud na ně nebudete tlačit, pouze jim budete  sloužit svým vlastním příkladem, dosáhnete změny u druhých rychleji a efektivněji. Protože "ti druzí" nebudou cítit z vaší strany nátlak, nebudou cítit že je soudíte či odsuzujete jejich chování, způsob myšlení.....

Všichni pocházíme ze stejného zdroje. I ti "negativní" mají svoji úlohu zde. I oni si potřebují zažít a prožít to svoje. Pokud je budeme odsuzovat, posuzovat či kritizovat, jsme to my, kdo se odděluje od jednoty. Jsme to my, kdo se odděluje od "Božství". Proč bychom měli posuzovat to, že druhý člověk má jiné potřeby než my? Z jakého titulu? Jen proto, že my takové potřeby nemáme? Když vedle sebe budou stát dva lidé, jeden bude mít žízeň a druhý hlad, žádný z nich není horší než ten druhý. Jen mají rozdílné potřeby. Toto je velmi důležité, abychom jako lidstvo pochopili. Až pochopíme a přijmeme, že máme rozdílné potřeby, že jsme v rozdílných etapách vývoje a že máme v prvé řadě pracovat na svém osobním vzrůstu, "zametat si svůj dvoreček a nekoukat k sousedovi", pak umožníme vzestup. Jak náš, tak všech ostatních....

Přeji vám krásný den,
s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Kým jsou naše životy řízeny?

Kdo je Bůh? Jak si ho představujete vy? Jak ho nazýváte? Je pro vás Bohem křesťanským, Energií, Vesmírem, Zdrojem, Otcem, Stvořitelem nebo máte jiný název?

V minulosti se lidé nenáviděli a vraždili jen kvůli jeho pojmenování. Ať Bůh, Budha, Allah....tento název je společným jmenovatelem jednoho. Ve jménu Boha/Alláha/.... se masakrovalo, zabíjelo. V jeho jménu se rozdělily rodiny a bojovaly proti sobě.
Můžeme se přít o to, jak jej nazývat. V jádru nám jde o to stejné. Mluvíme o  něčem nadlidském, nadrozměrném, všudesahajícím, všudepřítomném.....Já osobně používám nejčastěji slovo Bůh, Vesmír, Energie, Zdroj a Stvořitel.Všechna tato slova psána s velkým písmenem jsou pro mě synonymem a vyjadřují Stvořitele.


Bývalo pro mě těžké představit si Boha. Neuměla jsem ve své fantazii vytvořit něco, co je nadlidské, nadrozměrné, všudepřítomné a stálepřítomné. Pak jednou ke mě přišla myšlenka, která mi podobu Boží přiblížila. Vzduch je všude a stále, není vidět a přeci věříme, že tu je, má různé podoby, rychlosti, můžeme ho stlačit, rozpínat....Vzduch pro mě byl dobrým měřítkem představy....Už jsem si dokázala představit jak může být všudypřítomný a stálepřítomný.

A šlo to ještě dále. Postupně jsem do své představivosti přidala všechny živé bytosti, rostliny, neživé předměty, vodu.....a pak.....pak má podoba Boha uzrála. Už vím jak vypadá Bůh. Už vím jak je možné, že je všude a stále.....Bůh je energie, proto na sebe může brát jakoukoliv podobu. Energie je všude a ve všem...Cokoliv dáme pod mikroskop, ve zvětšeném uvidíme, že i v neživých věcech probíhá život... Energie má různé podoby, i myšlenka je druh energie. Vše, co nás obklopuje, bylo jednou pouhou myšlenkou, kterou někdo zrealizoval. Vše, co děláme, přijde nejprve ve formě myšlenky. Tedy energie.

Bůh je jako slunce, které je stále přítomno. Slunce vychází každý den a svítí stejně na všechny. Je na nás, zda se slunci oddáme. Je jen na nás, jak často a jak dlouho se slunci vystavujeme. I to, že v poslední době je slunce málo a že naše obloha je pokryta mraky, to že teplota je neobvykle nízká, je to, co jsme vytvořili. My jsme bohové, kteří tvoří. S každou novou myšlenkou přispíváme ke kolektivnímu vědomí. Ke kolektivní energii.


Jen jedno téma zbývalo k plnému pochopení pojmu Boha. Dilema - zda je náš život předem dán a my máme v podstatě velmi malou moc nad svým životem.....nebo zda svůj život utváříme sami. Po krátké meditaci přišla tato odpověď:


Představme si náš život jako elektrickou energii. Bůh nám dal život a my ho přijali. Bůh má s naším životem záměr, kvůli kterému nás stvořil. Skrze nás prožívá a zažívá. Stejně, jako ten, kdo stvořil elektrickou energii, ji stvořil se záměrem rozsvítit žárovku. K tomuto účelu elektřinu používá. To ale neznamená, že by se elektřina nemohla využívat jinak. Možností, co s elektřinou provést, je bezpočet. S elektřinou můžeme též zabít. Elektřina je stále stejná, to jen náš záměr se změnil....My jsme ti, kteří tvoří náš život. Pokud se necháme nést proudem (Stvořitelovým záměrem), dovolíme mu aby zažíval to, co zažít chtěl, dovolíme mu prožívat skrze nás to, co zamýšlel, když nás stvořil. Dává nám svobodu. My se můžeme jeho záměru podvolit, ale stejně tak můžeme zvolit cokoliv jiného. Svým životem, tak jak ho žijeme a prožíváme, vytváříme energii. Můžeme vytvářet energii blahodárnou, léčivou, příjemnou, plnou lásky (rozsvěcujeme žárovku), můžeme vytvářet energii destruktivní, plnou zloby, žárlivosti, nenávisti (posíláme elektřinu do elektrického křesla). Ten, kdo nás soudí, jsme v konečném stavu jen my sami. V našem programu při narození je veškerá informace o tom, proč se rodíme a co máme zažívat - stejně jako když programátor vytvoří program a vloží ho do počítače. Máme v sobě programy a je nám dána svoboda. Můžeme používat ty programy, které chceme....Můžeme vytvářet své vlastní programy. Pak neseme zodpovědnost za to, kam nás tyto programy dovedou.

Kdykoliv během života, ať už jsme se rozhodli prožívat cokoliv....můžeme svůj program změnit a vrátit se k tomu původnímu, Božímu, tomu, který do nás byl vložen při stvoření. Můžeme se nechat unášet proudem a vychutnávat vše, co nám bylo dáno. A že nám toho bylo dopřáno opravdu hodně.

Často, když si stěžujeme, zapomínáme, že jsme to my, kdo určuje, co ze svého příslušenství použijeme....Možná jsme jen zapomněli, co všechno máme k dispozici. Zapomněli jsme, že naším Stvořitelem nám bylo dáno úplně všechno a že můžeme kdykoliv opět "sáhnout" do možností a zvolit to, co potřebujeme....

Život je krásný, bohatý, má spoustu tónů, barev, chutí.....Máme neomezený počet možností, co můžeme vytvořit.

A jak rozlišit, kdy se jedná o Boží programy a kdy o naše vlastní, které jsme vytvořili....?
Já to vnímám tak, že co přichází intuicí, je to, kdy nás Bůh vede podle jeho plánu....To se necháváme nést proudem. Plujeme klidně po proudu, vynakládáme minimální úsilí a máme maximální výsledky. Kdykoliv se chceme rozhodnout a máme z toho rozhodnutí dobrý pocit, pak jsme na cestě intuice...

Abychom intuici slyšeli, potřebujeme se zbavit závislosti na strachu. Strach je tady pro nás tak dlouho, dokud ho potřebujeme. Jakmile se rozhodneme ho už nepotřebovat, můžeme ho propustit zpět do Zdroje.

Ten, kdo plave proti proudu, vynakládá obrovské úsilí s minimálním výsledkem. Stále plave, už je unavený a buď se neposunuje vůbec, nebo jen o maličký kousek proti proudu a čím je proud silnější a my unavenější, tím víc nás proud strhává. A my se bráníme. Bojíme se oddat tomu proudu a nechat se unášet, protože si myslíme, že musíme svůj život stále řídit. Myslíme si, že pokud nemáme život pod kontrolou, že jsme v nebezpečí....a přitom je to přesně naopak :)

Přeji krásný den,

s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz 


fotografie: převzaty z internetu
autor článku: Jolana Dominguez, www.nova-cesta.com

Ženský kruh - harmonizace ženských energií

Vítám vás na dalším blogu, věnovanému ženským kruhům. Bližší informace o tom, co kruh je a proč je dobré se ho účastnit, naleznete v tomto blogu.

První kruh, který byl zdařilejší, než jsem si vůbec uměla představit, probíhal v Olomouci v krásném Centru Vitality. Bylo to opravdu velmi emotivní.

Další ženský kruh bude probíhat v Brně v Centru Ren Slunce (bývalý Dvojpaprsek). Dnes jsem si byla osobně prostory prohlédnout. Jsou úplně jiné než v Olomouci...To místo je opravdu energeticky velmi zvláštní. Protože jsem do centra dorazila o něco dřív, stála jsem venku před vchodem asi 20 minut a prohlížela si budovy, sochy v horní části... Toto místo je stvořené pro řešení vztahů a harmonizaci ženských energií. Bylo rozhodnuto.

Co nás čeká a nemine...
Bude vytvořen kruh přátelství, podpory, harmonie, sdílení, opory. Je třeba zažehnout plamen ženství a usměrnit mužské energie, které nás obklopovaly na každém kroku. Už od školy nás učily užívat spíš levou hemisféru (mužskou energii). A tak jsme se naučily víc se spoléhat na rozum než na intuici.

Nadešel čas navrátit se k ženství. Je čas dát ženám jejich ženské energie zpět, vysvětlit jim důležitost harmonie mezi ženskou a mužskou energií. Protože jen harmonie energií může vést k harmonii ve vztahu. A žena, která je v harmonii, je přínosem nejen pro svou rodinu, ale i pro celou společnost.

Věnujme samy sobě jedno sobotní dopoledne. V kruhu zažijeme posunování energie od jedné ženy k další. Budeme se též věnovat vztahům, ať manželským nebo v rodině. Ukážeme si, na jak jednoduchých přincipech vztahy fungují a jak ovlivňují vztahy naše zdraví.

Co budeme potřebovat? Předně si vezmeme svoje papuče, pantofle, domácí obuv, která je pro nás pohodlná. Židle jsou k dispozici, ale můžeme sedět i na podlaze. Můžeme si vzít sebou svou karimatku, svíčky, drahé kameny, talismany, pohodlné oblečení, nějakou svačinu a něco k pití. V centru máme možnost uvařit si kávu nebo čaj.

Kdy a kde? Centrum Slunce, Schodová 2, Brno, od 9.00 do 13.00, příspěvek 500 Kč (závazná rezervace proběhne po zaplacení zálohy 250 Kč - rezervace na mailu jola.domin@gmail.com)

Těším se na vás všechny.

www.spokojeny-zivot.cz

Ženský kruh a jeho síla

 

Ženství je krásné. Být ženou je krásné. Neměnila bych s žádným mužem. Porodní bolesti pro mě byly požehnáním a díky nim jsem dnes matkou. Být ženou neznamená jen mateřství. My ženy jsme citlivé, jemné, schopné vnímat velmi jemné vibrace, signály. Máme vyvinutou intuici, dokážeme předvídat, pomáhat, milovat a to i tehdy, když nám to nikdo nevrací.

Být ženou je privilegium. Muž má svou roli ve společnosti, umí logicky přemýšlet, vymýšlet, počítat a měřit, válčit, dobývat a lovit. Ale žena... žena umí vládnout muži.

V posledních staletích byla ženská energie velmi potlačena. My ženy jsme byly utlačovány na úkor mužů. Byly jsme zasazeny do světa, kde slovo menstruace se na veřejnosti nevyslovuje, kde se vložky kupují se studem. V některých zemích to došlo tak daleko, že ženy zahalily svou tvář i své tělo. Tak velký byl strach můžu z žen. Muži ví, že my ženy máme velkou sílu. Ale nerozumí ji. Mají z ní strach, protože naši sílu nemohou zvážit ani změřit.


A tak jsme vyrůstaly ve světě mužů. Na ženy nebyly brány žádné ohledy. Musely jsme se přizpůsobit. Pracovat v práci i doma. Vychovávat děti, prát, vařit, žehlit, nakupovat a večer obšťastňovat muže.

Když se ohlédneme zpět, vidíme, kam nás mužský svět dovedl. To, co vidíme všude okolo, je to, co jsme my všichni kolektivně vytvořili. A je opět na nás, abychom to dali do pořádku.

Aby bylo na světě opět vše v pořádku, je třeba vyvážit mužskou a ženskou energii. Být v harmonii. Obě tyto energie jsou důležité a obě se spolupodílejí na tvoření společnosti.

Přišla doba, abychom se my, ženy, probraly a vzbudily plně své ženství. Je třeba opět uvolnit své ženské energie, dovolit si být ženou, dovolit si být plně vědoma svých kvalit, své krásy a lásky.

Ženský kruh je místo, kde sdílíme s ostatními. Místo, kde otevřeně mluvíme o svých slastech i strastech. Místo, kde můžeme říct úplně vše a víme, že nás nikdo neodsoudí, protože my všechny prožíváme velmi podobné příběhy.
Naši sílu nám dává vědomí, že v tom nejsme samy.

Jak budou naše ženské kruhy probíhat?
Ty z vás, které se budou chtít osobně účastnit otevírání ženské energie, budou moci přijít na naše Ženské kruhy.
Co bude ženský kruh obsahovat? Obsahem bude vše to, co potřebujeme. Jedinou podmínkou ženského klubu je být ženou duší a nejlépe i tělem :)
Co budeme potřebovat? Při osobním setkání budeme potřebovat velmi pohodlné oblečení, nejlépe v barvách, které jsou vám nejbližší. Vše ostatní bude na zvážení každé z vás. Protože je ženský kruh rituál, bude se provádět v kruhu. Pokud máte nějaké své vlastní artefakty, které vám pomáhají při meditaci nebo naladění se, tak je vemte sebou (svíčky, minerály, atd).

Většina nás, žen, nestíhá, nemá na sebe čas. A to je právě ten bod, na který se potřebujeme zaměřit. Udělat si čas samy na sebe. Udělat si čas pro ženu v nás.
Aktuální informace o plánovaných akcích najdete na stránce ŽENSKÝ KRUH.


www.spokojeny-zivot.cz

Co o nás vypovídají barvy?

Dnešní zamyšlení bude věnováno barvám. Barvy o nás vypovídají víc, než si myslíme...Největší význam pro nás má zkoumat, proč máme v oblibě tu kterou barvu, protože nám to pomůže poodhalit naše skryté bloky. Jakmile je objevíme, můžeme začít pracovat na nápravě.

Barvám jako takovým jsem v minulosti nevěnovala příliš pozornosti. Brala jsem si je tak nějak intuitivně. Když se ohlédnu zpět do minulosti, vidím, že "můj vkus" se měnil... Měla jsem období růžové, červené, černé, modré, žluté..... které se přetransformovalo do fialové.

Každá barva pracuje na určité energetické hladině a podle toho, na které hladině jsme, si můžeme intuitivně vybírat barvy, které nás budou obklopovat.

Podívejme se na děti. Když se dítě narodí, má povětšinou všechno bílé a pokud je holčička - růžové, chlapeček modré... Najdou se výjimky, ale toto barevné rozlišení je nám vštěpováno už od malička. Modrá je klučičí barva, růžová je pro holky. Zkuste dát chlapečkovi růžové kalhoty...nebude je chtít, protože se mu ostatní budou smát (ne proto, že by se mu nelíbily). Kdybychom děti nechali, aby si vybírali oblečení samy a nijak je nelimitovali, vyhrávaly by barvy syté, veselé, často smíchané dohromady a hlavně třpytivé. Děti milují všechno, co se třpytí a blýská. Stačí, když s dítětem vejdeme do hračkářství nebo obchodu s oblečením... dívejte se, po čem děti půjdou...

Proč tomu tak je? Děti jsou čisté bytosti, přichází od zdroje, jsou ještě často napojené a mohou si vzpomenout na dobu "před narozoením", na to jaké to bylo, když byly bez těla...Barvy jsou tam syté, mnohem sytější a krásně barevné. Všechno je velmi prosvětlené. Děti si to pamatují a proto takové barvy vyhledávají. Připomíná jim to dobu před narozením, dobu kdy byly v jednotě s Bohem, Univerzem, Vesmírem či Kosmickou Energií (nezáleží na názvu, ale chápu, že slovo Bůh si hodně lidí spojuje se starším vousatým chlápkem, sedícím na mraku...).

Jak děti rostou, vytvářejí se jim mentální bloky. Jejich rodiče jim kupují oblečení "podle toho, jak oni sami smýšlí o sobě". Sice si dovolí víc barev pro dítě než pro sebe, ale už se tam vkrádá khaki, béžová, šedá a barvy o dost světlejší. Výrobci oblečení to nám, rodičům, taky nezlehčují, podívejte se na nabídku barev pro malé děti a pro starší....

Všimněme si, jak síly barev využívá reklamní průmysl. Přesně vědí, na které barvy se zaměřit.

Jak na vás působí třeba červená? Barva třešní, jahod, vůně léta, ale taky vášeň, srdce, krev...Červená barva zahřeje, rozproudí krev (Býk)...

Barvy přesně kopírují naše vlastní smýšlení o nás samých. Čím sytější a barevnější oblečení nosíme, tím míň bloků pravděpodobně máme. Zatímco lidé s barvami světlounkými, převážně šedobéžovými, ti by byli nejraději neviditelní.

Černá je barva smrti, černá je barva stínu. V naší kultuře je černá spojována s truchlením a destrukcí. Proč tolik lidí nosí černé oblečení? Je zajíamvé sledovat mladé lidi v pubertě, jak si sami intuitivně kupují černé oblečení. V těle probíhají hormonální změny a pokud dospívající pochází z energeticky nestabilní rodiny, kde bylo "osázeno bloky", není divu, že jde po černé...

Bílá je naopak barvou svobody, světla, čistoty.

Všimněme si kolik žen nosí černé oblečení. Ženská energie byla potlačována, ženy se potřebují probudit a uvědomit si sílu svého ženství. Ženy si celkově jsou málo vědomy samy sebe = jsou málo sebevědomé. V černé "schovávají" své tělo, protože černá zeštíhluje. Ženy si obecně myslí, že je třeba se za své tělo stydět, protože není dokonalé. Ženy neumí milovat svá těla taková, jaká jsou.

Barvy nás obklopují všude, podívejme se okolo, jaké barvy má příroda. A jaké barvy produkujeme my, lidé...

Když budeme cestovat po naší planetě, najdeme velké rozdíly. Například v Karibiku je běžné nosit oblečení velmi pestré. Domky jsou natřeny na veselé barvy, dokonce i loďky jsou barevné. I to vypovídá o nás, o lidech. Míra sebevědomí se promítá do všeho kolem nás. Čím blíž jsme přírodě, tím víc cítíme sílu barev a potřebu se jimi obklopovat. Často nás brzdí strach "co by si druzí pomysleli" nebo "budu vypadat jako hlupák", případně "budou se mi vysmívat"...

Zkuste odhodit všechen stud a dopřát si takové barvy, které se vám líbí. Uvidíte, že barvy vám pomohou lépe se naladit na své tělo a porozumět mu.

www.spokojeny-zivot.cz

Jak si najít partnera

Proč je u nás tolik opuštěných a osamocených lidí?

Během svého života jsem měla možnost prožít nějakou dobu i mimo svou vlast. To mi umožnilo větší nadhled nad tím, jak se tu žije a myslí.

Je fakt, že tu žije hodně osamělých a osamocených lidí. Proč?

Proč tu lidé mají problém se seznamováním?

• nedostatek sebelásky
• neschopnost plně přijímat sám sebe
• povrchnost
• neschopnost komunikovat s lidmi, které neznáme
• konzumní život a tlak společnosti
• negativní výchova

A teď ke každému jednotlivému bodu:

Neschopnost plně přijímat sám sebe
Kolik dívek každý rok zemře ve vyspělých státech následkem bulimie a anorexie? A proč? Uzavírají se ve svém světě, myslí si, že si nezaslouží, aby je měl někdo rád. Nedokážou milovat samy sebe. Nedokážou přijímat se takové, jaké jsou. A nejen ony. Většina z nás má tendence se podceňovat.

Nedostatek sebelásky
U malých dětí  nemáme pocit, že jsou namyšlené, děti se umí radovat, mají se rády. A jak rosteme, slyšíme ze všech stran hodně negativity a to nás oseká do takového stavu, ze kterého se pak po zbytek života zase dostáváme....

Konzumní život a tlak společnosti
Lidi sami sebe neumí mít rádi a proto hledají na druhém jeho nedokonalosti, místo aby se zaměřili na vnitřní hodnoty a neposuzovali  jen vnější slupku. Od dětství je kladen velký důraz na hodnotu a důležitost peněz. Rodiče nemají čas věnovat se svým dětem, paradoxně celý den pracují proto, aby jejich děti měly všeho dostatek.

Povrchnost
Velký vliv na povrchnosti mají masmédia. Ze všech stran na nás útočí dokonalá lidská těla. Na krásu a dokonalé tělo je kladen velký důraz. Tohoto tlaku se používá i při výrobě hraček - například panenka Barbie. Panenka, která má nezdravé proporce, extrémně dlouhé nohy, extrémně útlý pas, vyvinutý hrudník a široké boky. Dívky chtějí být krásné jako ona. Až příliš často za to platí životem...

Neschopnost komunikovat s lidmi, které neznáme
Vzpomeňme si na své dětství, pozorujme své vlastní děti. Malé děti tento problém nemají. Bez problémů si hrají cizí děti a během chvilky se skamarádí. Tato neschopnost nám není dána, je nám vštěpena výchovou v rodině a škole. Dnes se už moc nekomunikuje ani uvnitř nejužších rodin. Každý si žije svůj život a zapomíná na potřeby druhých, zapomíná na to, že to nejdůležitější je sdílet s druhými.

negativní výchova
Už od dětství je nám vštěpována výchova stylu - tohle nedělej, tam se nedívej, nešťourej se, nehluč, nezpívej tak nahlas, nekopej do všeho zničíš si boty, neposmrkuj, ne ne ne ne ne. My rodiče říkáme dětem, co nemají dělat a zapomínáme, že oni potřebují slyšet, co dělat mají a můžou.

V Dominikánské republice jsem za 7 let nepotkala jediného osamoceného nebo opuštěného člověka. Každý tam někoho měl.
Lidé tam mají zdravou míru sebevědomí, jsou si vědomi své hodnoty. Neposuzují se podle povrchních pravidel lidské krásy. Tlustí lidé tam vedou stejně kvalitní život jako hubení. Krásní mají partnery stejně tak jako škaredí. I lidé s tělesným postižením tam mají partnery.
Proč?
Uplatňují jiný typ výchovy. Vliv masmédií tam nedošel ještě tak daleko jako tady. Děti vyrůstají v láskyplné rodině. Odmalička rodičům pomáhají. Navzájem si pomáhají nejen v rodině, ale i mezi sousedy. Ženy s dětmi jsou všude brány přednostně.
Pokud nastoupíte do autobusu, pozdravíte jak řidiče, tak spolucestující. Během jízdy si naprosto neznámí lidé povídají. Smějí se.
Kamkoliv vejdete, všude se hovoří. Všichni, ačkoliv často řeší velmi tíživé rodinné situace a nedostatek peněz, se radují ze života a jsou šťastní.

Jak si můžeme najít partnera?  Začněme tím, že všechny negace převedeme do kladné verze. Naše prosby jsou vždy vyslyšeny, proto je důležité správně si přát.

Např. říkat nechci být nemocen není to stejné jako říkat zdraví je přirozený stav mého těla a mé mysli.
Nebo nechci být sám není stejné jako do mého života vstupuje milovaný partner.

Naše mysl je jako rádio. Je to přístroj, který přijímá různé frekvence. A je na nás, kterou frekvenci si naladíme. Pokud se nám ta, která je tam nyní, nelíbí, přelaďme se na jinou. A jak se přeladit?

Požádejte vesmír o partnera. Vyšlete objednávku a jasně zformulujte, co hledáte. Jaký by ten člověk měl být, aby jste se oba milovali upřímně a silně... a pak ten požadavek vyšlete. Vesmír nás vždy vyslyší a pošle to, oč žádáme. Proto dávejte pozor, co si přejete. Pokud máte pocit, že vám vesmír neposlal to, co jste chtěli, že nereagoval, pak je to nesprávnou formulací vašeho přání.... Jakmile své přání zformulujete a vyšlete směrem k Bohu/Vesmíru/Univerzu/Energii (nebo jak tuto sílu nazýváte), odezvdejte mu je a důvěřujte. Důvěřujte, že se tak stane. Pevná víra je součástí této "objednávky". A její cena? Cena je vděčnost. Vděčnost za to, že toho partnera máte, vděčnost Vesmíru za to, že vám pošle přesně takového člověka do cesty, kterého potřebujete, a to vše tak, aby to bylo v harmonii s celým Univerzem.

Podrobnosti o tom, jak si přát a jak pracovat s energii najdete v mých audionahrávkách, které najdete  zde.

www.spokojeny-zivot.cz

Jak dosáhnout změny? audio č. 11

Vítám vás u mé 11. nahrávky, která je na téma "Jak dosáhnout změny?" Tentokrát jsem se zaměřila podrobně na ty pochody, které vás do procesu změny dovedou a i na ty, které vám v dosahování změn brání. Věřím, že vám moje audio bude přínosem.
Pokud se vám nahrávka líbila, zanechte mi prosím alespoň stručný komentář.

 Zde některé body, které nahrávka obsahuje:

• velké změny mohou nastat skrz drobné maličkosti
• každý člověk je schopen změnit svět okolo nás
• jediný, kdo nás v životě limituje, jsme my sami
• vědomí vlastní moci
• uvědomnění si své tvořivé síly
• nespěchat, žít svůj život
• hledat okamžiky štěstí
• důvěřovat vesmíru
• začít žít změnu
• věřit že jsme schopni něco změnit
• každý člověk má vlohy pro něco jiného, proto by měl rozvíjet to, co ho nejvíc baví 
• žít přítomný okamžik
• zažívat, prožívat, prociťovat, být
• být šťastný a tak uskutečnit změny

Těším se zase příště na slyšenou....

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Zabýváte se tím, co jíte? Víte, co vašemu tělu prospívá? - audio č. 8a, 8b, 8c

Vítám vás u 8. audia.
Internet je úžasná věc - najdete tam úplně všechno, ale je tam i dost informací, které vás mohou zmást. Ne všichni se tam umí orientovat. Proto jsem natočila 3 nahrávky, kde sdílím můj pohled na stravu a na to, co je dobré a proč.
Ve videích používám pouze mnou ověřené informace, nejedná se tedy o žádné přeposílání nebo předávání moudra druhých. Je na každém, co si z nich vezme a zda je to pro něj aktuální.

Tato videa můžete volně šířit na sociálních sítích, jen prosím o zmínku, že má tři díly, aby měl každý přístup k celému tématu.

Děkuji za vaši návštěvu a věřím, že mi ve svých komentářích sdělíte, jestli se řídíte svým pocitem a jak se cítíte po zdravotní stránce, zda potřebujete něco poradit nebo máte dojem, že tam něco chybělo.

Jíst nebo nejíst maso?

Co mléčné výrobky? Jsou zdravé?

Kolik a kdy jíst?

www.spokojeny-zivot.cz