Co dělat, když se bojíme aneb proč k nám přichází strach

Strach je pocit, který zná myslím každý člověk. Kdo by se s ním někdy nesetkal? Někdo se bojí často, propadá strachům, někdo jen občas, a pak je tu "většina" lidí, která se bojí tak nějak "průměrně často". Ke které skupině patříte vy?

Co je vlastně strach? Proč ho cítíme, proč k nám přichází? Proč když se něčeho bojíme, obáváme, tak si to k sobě přitahujeme?

Strach je úžasná emoce. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si některý ze svých strachů. Jaké to je? Kde na těle ho cítíte? Jakou formou ho cítíte? Forem strachů je bezpočet. Jedno však mají stejné.....

Strach je stav, kdy nejsme sami sebou. Strach je projevem našeho ega. Strachu se učíme odmalička. Naši rodiče - a pak když my jsme rodiči tak to děláme i my - nás strachu učí "v dobré víře". Používají strachu jako formy manipulace, kdy se snaží docílit něčeho, co nám má být "dobrým".
 

Malé děti strach neznají. Když dítě pláče, dává najevo hlad, žízeň nebo jinou fyzickou nepohodu. Třeba nemoc. Když byla moje dcera malá, vůbec se nebála tmy, pavouků, švábů a jiné havěti...překvapovalo mě, že se ničeho nebála. Tenkrát jsem byla "jinde" a nevnímala jsem ještě, že strach v ní teprve "bude vypěstován". Fascinovalo mě, jak se beze strachu pohybovala po domě v době když byl vypnut elektrický proud (běžný to stav v zemi, kde jsme tenkrát pobývali), jak klidně šla do místnosti, kde nebyla svíčka...jak nosila langusty v rukou a nic se jí nestalo...


Dítě je dokonalé. Až tohle pochopíme, přestaneme děti (de)formovat a začneme se od nich učit. Děti jsou úžasní učitelé. Jsou napojeny na své vyšší já, na své duchovní rádce, na Boha/Zdroj/Vesmír/Stvořitele....(opět doplňte ten název, který je pro vás nejpřijatelnější)
Malé dítě ví, že nepotřebuje strach, že ho mít nemusí, protože NENÍ NIC, ČEHO BY SE MĚLO BÁT! Jenže na malé dítě dáváme přeci pozor, aby se mu NIC NESTALO a začneme mu vštěpovat zásady, které mu mají jeho fyzickou bezpečnost zaručit....A jak to děláme? Přeci přes strachy...."tam nechoď, mohl bys spadnout a zlomit si nohu"....."jestli se nebudeš učit, budeš popelářem"......"v životě se musí tvrdě makat"......"v noci nechoď sama parkem, mohl by tě někdo přepadnout(znásilnit/zabít)"......"neplav tak daleko, mohl by ses utopit"..... a pokud nám argumenty nestačí, neváháme sáhnout k těžším kalibrům a strašit děti tragickými případy, které se staly (nebo by se stát mohly)....
A tak v dobré víře naučíme dítě, že si musí dávat pozor, aby ho neštípla včela, aby se nenapilo vody v přehradě, protože by z toho mohlo onemocnět, se musí dobře učit, jinak mu Ježíšek nedonese dárky......

Zkuste si sami přehrát v hlavě, co všechno jste použili pro dobro svých dětí, aby udělali to, co jste potřebovali? Aby reagovali tak, jak jste si mysleli, že reagovat mají? Zkuste si vzpomenout, čím vás strašívali vaše rodiče? Vzpomeňte na všechny horory, co jste kdy viděli v televizi, na zprávy, které bývají každý den v televizi, novinách, na internetu....pozorujte, jak jsme stále vystavováni tlaku, abychom se báli....prasečí chřipky, klíšťat, očkování, válek, znásilňování a jiných katastrof, které se dnes a denně dějí....

Strach je pouze vibrace, je to druh energie. Tato energie je velmi nízká. Když cítíme strach, necítíme se dobře, jsme sevření, nemůže k nám naše intuice. V momentě strachu k nám nemůže Bůh. Nejsme schopni ho vnímat. Strach není přítomností, my se nebojíme něčeho, co se děje nyní ani se nebojíme něčeho, co se již stalo. Pouze používáme svých zkušeností z minula, které nebyly příjemné a bojíme se, aby se nestaly v budoucnosti. Strach je tedy v budoucnosti. Proto člověk, který je ve strachu není schopen žít přítomností, být tady a teď, užívat si přítomný okamžik....protože je sevřený a i když je jeho fyzické tělo teď a tady, jeho mysl je v budoucnosti. Člověk, který se bojí, zaměřuje svou veškerou energii přesně tím směrem, kterým nechce. Neuvědomuje si, že dává velkou sílu právě tomu, co nechce, aby se stalo. Čím silnější strach je a čím častěji si ho vizualizujeme tím, že se na něj zaměřujeme, přemýšlíme o něm, tím rychleji se stane naší přítomností.


Svého strachu se můžeme zbavit. Protože je to pouze energie, můžeme ji přetvořit. Zvýšením svých vibrací a zaměřením naší pozornosti na to, co nás zajímá a čím se zabývat chceme odlákáme sami sebe od toho, čeho se bojíme. V prvé řadě ale potřebujeme pochopit, že není čeho se bát. Pokud věříme, že vše je dobré a vše má svůj smysl, že naše životy nejsou pouhé náhody, pokud jsme schopni vnímat synchronicitu událostí, pak cítíme, že jsme součástí vyššího plánu. Proč se bát, pokud vše, co se děje, je dobré? Proč se bát, když se vyvíjíme? Bojí se malé dítě toho, že mu začne růst první zub? Nebo že udělá první krůček? Bojí se dítě, že začne jíst tuhou stravu? V životě malého dítěte je spoustu okamžiků, kdy by se bát mohlo, protože dělá stále nové věci. To dítě se ale nebojí. Vnímá, že je součástí Boha. Vnitřně cítí, že vše se děje jak má, nepotřebuje vynakládat svou energii na to, aby si zjišťovalo, zda Bůh je. Dítě o tom nepochybuje a ani nemá potřebu o tom mluvit (pokud nechce sdělit nějakou myšlenku). Dítě začne chodit, protože cítí, že je to jeho úkolem.

Jakmile odhodíme své strachy, budeme schopni vnímat synchronicitu okolo sebe. Budeme schopni vnímat kdy máme kam jít, s kým se máme setkat, co máme jíst, jakou práci máme dělat....budeme napojeni a intuice nás povede. Nebudeme pochybovat o tom, že to, co činíme, je správné, protože vnitřně ucítíme, že to správné je. Když kousnu do jablka, nemusím pochybovat o tom, že jej mé zuby dokážou rozkousat, že to dokážu polknout, strávit, vyloučit, že si mé tělo dokáže vzít vše potřebné. Proč bych o tom měla pochybovat? Proč tedy tak často pochybujeme? Zkusme si na tuto otázku odpovědět....Co nám způsobuje pochyby?

Nedostatek víry ať již v Boha nebo v nás samé je hlavní příčinou dle mého názoru. Nedostatek víry nás vede v nedostatek lásky. Protože kde je víra je i láska. Kdo věří, nepochybuje. Pochybuje ten, kdo nevěří.

Strach je považován za negativní emoci. Strach má sice negativní náboj, ale je pro nás velkým dobrem. Díky strachu si uvědomíme, že máme někde nedostatek a že se tomu máme věnovat. My - lidé - sami od sebe jsme příliš leniví na to, abychom bádali sami od sebe. Většinou potřebujeme popostrčit. Proto máme nemoci....nemoci jsou pro nás ukazatelem, stejně jako strach.

Emoce, které v nás vyvolávají příjemné a láskyplné pocity, jsou vysokovibrační emoce. Ty, které nás tíží, jsou nízkovibrační. Naše podstata je vysokovibrační, jsme velké "živé baterie" které jsou plné energií. Celé životy si neseme všechnu svou energii sebou. Podstata naší energie je láska. Ta je vysokovibrační. Když se nám podaří postupně vyplavit na povrch všechny nízkovibrační energie, pak zůstane jen láska, naše pravá podstata.

Strach, kdykoliv k nám přijde, je pouze prostředník. Něco jako listonoš. Donese zásilku. Strach nám ukazuje, v jakém místě se oddělujeme od Boha. Abychom strach mohli přetransformovat, potřebujeme pochopit jeho podstatu. Uvědomit si, čeho se doopravdy bojíme. Často máme pocit, že se něčeho bojíme, ale jakmile začneme opravdu pátrat, zjistíme, že příčinou strachu je něco jiného. Třeba se bojíme, abychom netratili práci, ale v podstatě máme obavu, abychom měli dostatek peněz na živobytí. Nebo se bojíme, abychom neztratili partnera a přitom máme strach ze samoty....z neznáma.

Většina našich strachů je převzata od rodičů, vychovatelů, ze školy, z médií...Strachy nepotřebujeme. Můžeme je jeden po druhém zpracovávat. Uvědomovat si je. Zaměřit pozornost na strach. Dovolit mu chvíli být. Uvědomit si, kde na těle ho cítím. Dovolit mu aby se ukázal v celé své velikosti. Pak ho pouze pozorovat, být v roli pozorovatele, neprociťovat, nehodnotit, pouze mu dovolit být. Pak stačí už jen poděkovat této energii že s námi byla, aby nám předala zprávu, kterou předat měla a dovolit této energii aby se vrátila ke svému Zdroji. Když máme strach, jsme odděleni od Boha. V té části, kde se bojíme, námi nemůže procházet božská energie. Jakmile strach zpracujeme, dovolíme mu být a předat zprávu, pochopíme, že už ten strach nepotřebujeme a dovolíme mu odejít....

Jak se vypořádat se strachem? Například strach o práci....nebo o dostatek peněz...."vše je dané, to jaké prostředky budeme mít, jak budeme žít, kterou lekcí si máme projít, vše je naplánované, proto nemá cenu se bát. vše je naplánované dokonale a tak, aby to umožnilo náš vlastní vzestup. Pokud v jednu dobu budeme bez práce, tento stav nám napomůže se posunout směrem, kterým jsme potřebovali. Kdybychom se tomu vyhýbali, nedostali bychom se tam, kam se dostat máme. Brzdili bychom svůj vlastní rozvoj, naši vlastní evoluci. Proč bychom to měli dělat? Náš stvořitel nám dopřává vše, co potřebujeme, kdykoliv se na něj napojíme a s vírou a důvěrou očekáváme, že k nám bude proudit přesně to, co potřebujeme, tak se i stane.
Naše cesta je jako růže.....můžeme obdivovat její krásu, můžeme k ní přivonět anebo si o ni popíchat prsty....Růže je daná, ale co s ní uděláme je naše volba....To kam zaměříme naši pozornost, to se stane...a tak rozmýšlejme, zda chceme obdivovat krásu a vůni nebo naříkat nad rozpíchanými prsty.....

Krásný den všem,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
foto: zdroj google-internet
pro konzultace: jola.domin@gmail.com

Poznámka: Tento blog můžete dále šířit v nepozměněné formě včetně uvedení odkazu na autora a web a včetně uvedení této poznámky. Děkuji :)

Lákadla na duchovní cestě - na co si dát pozor - můj úhel pohledu

Nástrah, které nás na duchovní cestě potkávají, je opravdu mnoho. V dnešní době je přístup k informacím velmi jednoduchý, už nemusíme hledat ty správné knihy, stačí "brouzdat" po internetu a najít nějaké "moudré" informace.
Internet je velmi mocná zbraň. Dá se použít k dobru, ale i ke škodě. Jeho výhody všichni známe - rychle, během krátké chvilky, máme přístup k velkému počtu informací. Nevýhodou je, že některé informace jsou nepravdivé, zkreslené a zavádějící. Proto jediný způsob, jak si být jistý, je opět návrat k nám samým. Pouze naše intuice nám napoví, co je pro nás to nejlepší, která informace je ta "pravá". Jakmile cítíme tlak, strach...tak pryč. Alespoň protentokrát. Informace nemusí být nesprávná, ale v dané situaci není k našemu růstu. Strach zablokuje intuici a těžko se budeme orientovat.

Bůh nás stvořil jako dokonalé bytosti, k obrazu svému. Dal do našich srdcí klíč ke všemu vědění. Ukryl ho tam, kde ho málokdo hledá, a tak všichni lítáme a hledáme všude okolo a zeptat se nás samých nám připadá přinejmenším hloupé. Avšak vše je obsaženo v nás samých. Naše Vyšší Já nás dovede ke všemu. Naše Vyšší Já nás připojí k Vesmírnému internetu....

Na duchovní cestě jsem potkala hodně lákadel. O některých z nich vám povím v tomto blogu, taky vysvětlím, proč v nich vidím "nebezpečí" a proč se jich vyvarovat. Předem podotýkám, že toto není útok na kohokoliv, kdo tyto praktiky používá. Pokud to tak cítíte, pak je to to pravé ořechové pro vás. Pokud ale máte pochybnosti, pak čtěte dál....a ještě malý dodatek - toto je můj úhel pohledu, takto to vidím a vnímám já.

Jako jedno z velkých lákadel pro mě bylo Reiki. Vím, že hodně lidí i z mého okruhu známých a přátel, absolvovalo zasvěcení. Já ne. Ačkoliv články o reiki zněly velmi silně, moje vnitřní nastavení říkalo NE. Tenkrát jsem nevěděla proč, ale protože jsem se naučila poslouchat svou intuici, na žádný kurz jsem se nepřihlásila.
Dnes "vidím", proč jsem tenkrát nechtěla "zkrátit" svou duchovní cestu pomocí Reiki. Někdy to, co vypadá jako "zkratka" je ve skutečnosti slepá ulička a naše cesta se díky ní ještě o kus prodlouží.
 Povím vám to na příkladu, aby to bylo názornější....

Pokud máme elektronický přístroj, který je schopný fungovat při 110 V, můžeme beze strachu a obav pouštět elektrickou energii o tomto výkonu do přístroje. Vše klape, není žádný problém. Takové přístroje se používají například v Americe. Je běžné, že zásuvky tam i v Karibiku jsou pro přístroje na 110 voltů. Tady v ČR máme zásuvky na 220 V. Pokud vezmeme výrobek určený pro český trh, taky funguje bez problému.  Pokud budeme chtít použít americký výrobek v Evropě, tak ho spálíme....Jeho výkon je pouze 110 V. My ho ale můžeme upravit, a to pomocí transformátoru (technici mi snad prominou, jestli to po technické stránce není zcela korektní, používám to pouze pro příklad, pochopení....). Pak můžeme bez obav použít přístroj na 110V v zásuvce na 220V.....Bez transformátoru dojde k poškození výrobku.

Představme si naše vlastní těla. Každé tělo je na jiné hladině vibrací, každé je schopné přijímat a zpracovávat jinou hladinu energie. Každé tělo nejlépe ví, jaký má limit a co může přijímat. Při přirozeném vzestupu, tedy pokud jdeme přirozenou cestou duchovního poznání, naše tělo se postupně upravuje, zvedá svoje vibrace a je schopné přijímat stále "silnější" energii. Pojme vždy jen tolik, kolik je schopné zpracovat. Naše tělo to ví nejlépe, řídí ho naše Vyšší Já. Duchovní cesta je pak naším "transformátorem".

Při zasvěcení Reiki záleží jednak na tom, zda zasvěcení provádí dotyčný proto, aby se hlavně obohatil, nebo zda má zájem pomáhat druhým. Pokud chce opravdu pomáhat, pak pozná, kdo na zasvěcení není připravený. I tak je podle mě zasvěcení zbytečné. Pokud vaše tělo umí přijímat tyto vysoké energie, pak k němu přijdou v okamžiku, kdy bude schopné s nimi pracovat. K čemu je vám vysoká energie, pokud nevíte, jak ji využívat? Kdo ještě nemá dostatečné znalosti, může uškodit sobě i druhým.

Schopnost pracovat s energií Reiki má každý člověk. Je to dar, který k nám přijde v ten správný okamžik. Až jsme připravení, sami se napojíme a již víme, jak energii využívat ku prospěchu sebe i ostatních. Pokud již připravení jsme a zasvěcení podstoupíme, zbytečně nám unikne, že jsme sami svou vlastní pílí došli tak daleko a "výkony" připisujeme na úkor zasvěcení.

Člověk, který na tak silnou energii připravený není a násilím si ji v těle vzbudí, jednak ji neumí zpracovat, druhak si může ublížit na těle, protože tělo není schopno energii pojmout a "přebytek" se někam musí schovat...a tak může vzniknout deformace uvnitř nebo i vně těla. (Vzpomeňme si, že pokud přístroj na 110 V nemá transformátor, tak ho 220V poškodí!)

Dalším bodem v neprospěch Reiki je i to, že s jeho pomocí můžeme zasahovat druhým lidem do života. Můžeme tak činit v dobré víře, i tak pokud nechtě poškodíme druhé lidi, poneseme tento "hřích" na svých bedrech...

Vím, že některým se moje slova líbit nebudou a kdo již Reiki podstoupil, může cítit strach. VŽDY je tu řešení. Zpět se nic vzít nedá, ale vše se děje z nějakého důvodu. Proto nezoufejte a pracujte na sobě dál a zvažujte vše, co budete s Reiki dělat, velmi pečlivě. Zde platí staré přísloví "dvakrát měř a jednou řež".

Dalším lákadlem na duchovní cestě je chtění vědět, co bude až....chtění znát budoucnost. A tak navštěvujeme kartářky, sami zkoušíme výklad karet různého typu, děláme si rozbory dle čísel, postavení hvězd....I k těmto technikám jsem vždy cítila respekt. Viděla jsem jejich potenciál, ale opět mi moje Vyšší Já říkalo NE.

Chtění vědět, co bude v budoucnu, máme od pradávna. Proč? Protože jsme svět vnímali ze 3D. Vnímali jsme minulost, přítomnost a budoucnost, neviděli jsme jednotu. Nechápali jsme, že jsme tvůrci svým osudů. Proto jsme chtěli vědět, co nás v životě ještě potká a zda se tomu můžeme vyhnout. Pokud věříme, že vše, co se děje, se děje z důvodu, ne náhodně, že vše je dokonalé a správné tak, jak se to děje a vše nás obohacuje, pokud se naučíme na každé situaci vidět to pozitivní a naučíme se vnímat jednotu, přestaneme se vnímat jako jedinec se jménem a ucítíme svou Duši, pak pochopíme, že není důvod být zvědavý. Budeme si vychutnávat každý přítomný okamžik, budeme žít přítomností a vědět, že to, jak žije, vytváří naši budoucnost. Budeme dbát na čistotu svých myšlenek, protože chápeme, že to co zasadíme také sklízíme. K čemu je pak potřeba vědět, co budeme sklízet? Přeci když zasadíme rajčata, víme že sklidíme rajčata. Když zasadíme mrkev, víme že sklidíme mrkev. Nepotřebujeme se ptát druhých lidí, co budeme sklízet.

Vědomé žití nám umožňuje tvořit náš vlastní život. Můžeme chodit ke kartářkám, ptát se co nás čeká a nemine....

Povím vám jednu příhodu. Mám přítelkyni, která má ráda tarot. Stále mi říkala o jeho možnostech a kladech a já si uvědomila, že pokud tarot odsuzuji jako "špatné", že se vlastně odděluji. Nechala jsem projít svým tělem toto uvědomnění  a řekla si, že ho tedy vyzkouším a třeba pochopím, proč k němu vnitřně cítím odpor. A tak se i stalo, karty mi byly vyloženy 2x. Nejdřív jsem nevěděla, na co se ptát...Pak jsem se tedy zeptala co mi karty chtějí říct a karty mluvily o manželovi. Další výklad jsem na rady dam, které ho dělaly, dala konkrétní dotaz. Proběhl výklad. Karty byly vyloženy naopak a výsledek byl "negativní". Při výkladu jsem pocítila strach a napětí. Co mi řeknou? Co když je to pravda?Co když se tak stane?
Dnes už chápu, jak se cítí člověk, který jde ke kartářce. Je pln očekávání, v podstatě chce slyšet ale jen dobré zprávy a má strach z těch špatných. Pokud vám řeknou dobré zprávy, jste rádi, pokud ne, žijete pak v obavě, aby se výklad opravdu nestal vaší realitou. Došla jsem k závěru, že o tyto pocity nestojím a pochopila jsem, proč pro mě výklad není vhodný. Vždyť já tvořím mou budoucnost, proč bych se jí měla bát? Stejně každé rozhodnutí, které je třeba udělat, musím rozhodnout já....

Například - půjdu ke kartářce s dotazem, zda se mám rozvést, zda mám koupit pozemek, zda mám změnit práci....a kartářka mi řekne to, co vidí....pak se ale stejně musím rozhodnout já sama....Nebude pro mě pak rozhodnutí ještě těžší? Protože pokud se v budoucnu naskytnou problémy, mohu si myslet, že jsem se tak rozhodla na základě karet a ne na základě své intuice.....a jsme opět tam, kde na začátku....věřme své intuici, pouze naše intuice nás dovede bezpečně "do přístavu".....

Všechna tato "lákadla" na duchovní cestě v nás vyvolávají dojem "zkratky". Chceme se dostat na vyšší duchovní stupeň nějakou zkratkou, rychleji. Ego v nás vyvolává toto chtění. Na duchovní cestě se učíme ego ovládat a chtění přetvořit na přijímání všeho. Ve skutečnosti nás tato lákadla ve vývoji brzdí, protože přirozený duchovní vývoj je ten nejdokonalejší. Pokud máme přímku z bodu A do bodu B.....jaká může být zkratka? Vždyť nejkratší cesta je po přímce...proto jakákoliv zkratka se stává oklikou....Duchovní cesta na první pohled vypadá jako něco, co potřebuje hodně času a energie. Když vám řeknu, že vše, co dnes vím, mě stálo 25 let hledání, bude se vám to zdát jako hodně času. Jenže během těch 25 let jsem prožila spoustu prožitků, které mi žádné knihy nevynahradí. Číst knihy a poslouchat vzdělávací videa aniž bychom to prožívali je nám k ničemu. Teorie bez praxe bude vždy jen teorií.....Duchovní cesta není módní výstřelek, je to způsob života, kdy nás konzumní styl života již neuspokojuje a hledáme něco hlubšího.....

Přeji vám krásný den,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet