Duchovno a peníze - jde to nějak "dohromady"?

Když jsem začala s Novou cestou, vnitřně jsem cítila, že nastala další etapa mého života, která bude jiná, než jak jsem svůj život znala doposud.

Duchovno, ezoterika, Bůh, to byly pojmy, které mne zajímaly vždy....teoreticky.... V posledních několika letech jsem cítila, že je můj život veden. Důvěřovala jsem své intuici a ač jsem nevěděla, proč mám některé kroky udělat a jaký "zisk" z toho můžu mít, šla jsem tam, kam mě posílali mí duchovní rádci, moje intuice, MŮJ BŮH. A tak jsem byla vedena přes polovinu zeměkoule, dovedena do jednoho města, do jedné komunity...neustále přicházely "indicie". Stačilo jen věřit a konat v souladu s nimi. Vše se dělo tak nějak samo, jednoduše...

Když přišla Nová cesta a já cítila, že nastává "nová doba" i pro mě, trochu jsem se bránila. Nedokázala jsem úplně vše slepě přijmout....občas se objevila nějaká pochybnost....Vize, které přicházely, byly stále intenzivnější, stále konkrétnější....cítila jsem, že mám konat. Nevěděla jsem přesně jak, kdy a proč...Jakmile jsem se napojila na "zdroj", opět synchronicita zapracovala a vše přišlo. 

Mě to ale nestačilo, ptala jsem se Boha, ano drze jsem se obracela přímo na něj a žádala "DŮKAZY". Takové, které mne přesvědčí, že ty vize jsou opravdové, ne pouhé představy a fantazie, sny.... 

A Bůh opravdu přicházel.....dával mi důkazy.....měl se mnou tu trpělivost a stále dokola mi dokazoval, že mé vize jsou opravdové, že to JÁ SAMA jsem si kdysi předurčila to, co nyní přichází. Vnímala jsem sílu svého Vyššího Já.....

Začala jsem konat. Vše bylo nové, neznámé. Lidé okolo mě podporovali, kdykoliv jsem požádala o pomoc, ta přišla....kdykoliv jsem potřebovala poradit....objevil se někdo a dané téma mi objasnil....."náhoda za náhodou" jak by možná někdo řekl....jenže - náhody nejsou :)

Stále více času padalo na Novou cestu. Ozývalo se víc a víc lidí s žádostí o pomoc. Intuice mi radila opustit velmi lukrativní a velmi dobře placené místo, které svého času bylo pro mě velkým přínosem. Cítila jsem, že mám odejít. Mnoho lidí okolo mě mi radilo v dobré víře, ať neblázním a zůstanu na teplém a jistém místečku. Ale moje intuice, mé Vyšší Já mi stále intenzivněji a naléhavěji sdělovalo, že MUSÍM opustit práci, kterou jsem dělala, práci kde bych mohla být po celý zbytek života (z jejich strany). Že musím opustit tuto jistotu. Po několika měsících jsem cítila, že přišel ten okamžik. Odešla jsem. Vůbec jsem se nebála, protože jsem se cítila vedena. Je to krásný pocit, když se můžeme oprostit od strachu, když se necháme vést. Protože to, že se necháváme vést je větší pocit jistoty než jisté pracovní místo. Je to pocit, jako když se malé dítě může s jistotou obrátit na svého rodiče a ví, že když ho potřebuje, bude tam. Že ho vezme za ruku a povede tam, kde mu bude dobře. Tam, kde to pro něj bude nejlepší....

Jako malá jsem se nebála o budoucnost, neměla jsem pochyby....byly tu mí rodiče, kteří vždy věděli, co dělat. Byla jsem v bezpečí tenkrát a cítím se v bezpečí i dnes.

Ze srdce přeji každému, aby našel odvahu vrátit se do této bezpečné zóny, do pocitu, který zná z dětství. Děti jsou naši největší učitelé, ukazují nám, kde jsme se ztratili na cestě....

Ale abych se vrátila k tématu...peníze....co mají společného s duchovnem? Hodně. Peníze jsou prostředkem. I duchovní člověk je člověk, který má své potřeby. Je to stejný člověk jako dělník, ředitel nebo kdokoliv jiný. Všichni máme své potřeby. Věřím, že jednoho dne přijde čas, kdy prostředkem k uspokojení našich potřeb bude "nový systém, nový prostředek". 

Hodně lidí by chtělo, aby "duchovní věci" byly zadarmo. Aby kurzy, konzultace, porady, články.....aby vše spojené s duchovním růstem, bylo zdarma. I já jsem vedla svůj vnitřní boj, cítila jsem, jak hluboce je v nás zakořeněno chtění "něčeho za něco" na hmotné úrovni. Nejsme příliš zvyklí dát něco hmotného a dostat něco nehmotného. Jediné, co mě tak napadá, je elektrická energie....ta v podstatě taky není vidět a většina za ni platí bez přemýšlení.

V mých vizích přišla i vize toho, co bude mou náplní do budoucna. Přišla vize "duchovního učitele". Pojem duchovní učitel pro mě byl nejprve příliš "vysoko", necítila jsem se natolik dokonalá. Ale pochopila jsem, že i duchovní učitel je práce jako každá jiná a že má mnoho různých hladin. Tak jako jsou učitelé v jeslích, mateřských školách, základní školách, středních školách a univerzitách, jsou i duchovní učitelé v různých energetických úrovních. Děje se tak právě proto, že my lidé se nacházíme v různých úrovních, vibracích, frekvencích chcete li....jako když ladíme rádio. V jeden okamžik existuje mnoho různých frekvencích...žádná není horší ani lepší, všechny mají své posluchače....Nejde o to "být nejlepším", jde o to posloužit druhým, umožnit jim pochopit to, co vědí, jen to neumějí prakticky uchopit. 

Při svých konzultacích, terapiích nebo třeba i jen přátelských posezeních jsem pochopila jedno...záleží na tom, co z nás vychází, co vysíláme směrem k druhým. Pokud mám dobrý záměr pomoci druhému člověku, cítím se dobře. Pokud ten druhý chce chápat souvislosti, umožní sám sobě vidět to, co předtím neviděl. Já nepředávám druhým informace, které by nevěděli. Někdy se dozví něco nového, tady jde ale o to, aby to, co vědí, uměli uchopit, pracovat s tím, aby viděli spojitosti, souvislosti, aby viděli proč se jim děje to, co se jim v životě děje....kde v minulosti to má souvislost a jak to mohou sami napravit....Duchovní učitel je pouhý prostředník. Není to někdo, kdo by rozdával moudra, kdo by učil "novou látku". Duchovní učitel ukazuje druhým, jak v sobě najít to, co právě potřebují a jak to použít. Všichni v sobě máme již vše obsažené, jen jsme to zapomněli. Počítač plný informací bude člověku, který ho neumí používat, k ničemu. Ale pokud mu někdo dá školení, jak se počítač používá, jak se dostane k informacím a jak je může využívat ke svému prospěchu, rázem se z nepotřebné věci stane něco velmi potřebného.

Pomáhat druhým najít svou podstatu, najít sami sebe, se stalo mou novou prací, mým posláním, mým povoláním a mým úkolem. Cítím, že konám v souladu jak sama se sebou, tak v souladu s Univerzem. Cítím, že to, co dělám, má smysl. Píšou mi nejrůznější lidé s žádostí o pomoc při nejrůznějších problémech v jejich životě. Mým jediným úmyslem je jedno - dovolit jim nahlédnout na jejich problém mýma očima. Ukázat jim "jiný úhel pohledu". Energie plyne a čím vyšší vibrace máme, tím snažší je vidět různé úhly pohledů. Je možné vidět situace z několika úhlů, které se vzájemně doplňují. 

Pokud cítíte potřebu pomoci s nějakou oblastí vašeho života, jsem tady. Nechci z nikoho tahat peníze "ve jménu duchovna". Pouze chci plynout a dovolit i vám plynout s proudem života. Pokud máte pochybnosti...nechte si své peníze. Vemte si svůj díl zpět. Pro mě je důležitější ponechat energii na úrovni, která nás obohatí všechny. Pokud by měl vzniknout blok na vaší straně proto, že máte pocit, že jste za své peníze nedostali "dost", raději si své peníze vemte zpět. Nebo mi je ani nedávejte. Pro mě je důležitější, že zůstanete v dobré náladě, než abyste měli sklouznout do nízkých hladin v pocitu, že vás někdo ošálil. Konzultace, kde by si někdo už v počátku nebo v jejím průběhu vytvořil blok, by nebyla přínosná. Byl by to ztracený čas. Je jednodužší někomu darovat část mého času než vytvořit blok v toku energie mezi námi. Vždyť jsme všichni jedna rodina. Peníze jsou důležité, je jich třeba k životu (alespoň pro většinu lidí), ale nejsou tím nejdůležitějším.

A tak až půjdete někam na nějaký kurz, terapii nebo oslovíte třeba i mě....nemyslete na to, kolik vás to stálo. Neblokujte se zbytečně! Nedovolte, aby vám vaše ego neumožnilo přijímat to, co k vám proudí. Raději se ozvěte a řekněte to, co cítíte. Myslím, že každý, komu jde o blaho celé společnosti, vás pochopí. 

Krásný den všem :)

 
Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Lákadla na duchovní cestě - na co si dát pozor - můj úhel pohledu

Nástrah, které nás na duchovní cestě potkávají, je opravdu mnoho. V dnešní době je přístup k informacím velmi jednoduchý, už nemusíme hledat ty správné knihy, stačí "brouzdat" po internetu a najít nějaké "moudré" informace.
Internet je velmi mocná zbraň. Dá se použít k dobru, ale i ke škodě. Jeho výhody všichni známe - rychle, během krátké chvilky, máme přístup k velkému počtu informací. Nevýhodou je, že některé informace jsou nepravdivé, zkreslené a zavádějící. Proto jediný způsob, jak si být jistý, je opět návrat k nám samým. Pouze naše intuice nám napoví, co je pro nás to nejlepší, která informace je ta "pravá". Jakmile cítíme tlak, strach...tak pryč. Alespoň protentokrát. Informace nemusí být nesprávná, ale v dané situaci není k našemu růstu. Strach zablokuje intuici a těžko se budeme orientovat.

Bůh nás stvořil jako dokonalé bytosti, k obrazu svému. Dal do našich srdcí klíč ke všemu vědění. Ukryl ho tam, kde ho málokdo hledá, a tak všichni lítáme a hledáme všude okolo a zeptat se nás samých nám připadá přinejmenším hloupé. Avšak vše je obsaženo v nás samých. Naše Vyšší Já nás dovede ke všemu. Naše Vyšší Já nás připojí k Vesmírnému internetu....

Na duchovní cestě jsem potkala hodně lákadel. O některých z nich vám povím v tomto blogu, taky vysvětlím, proč v nich vidím "nebezpečí" a proč se jich vyvarovat. Předem podotýkám, že toto není útok na kohokoliv, kdo tyto praktiky používá. Pokud to tak cítíte, pak je to to pravé ořechové pro vás. Pokud ale máte pochybnosti, pak čtěte dál....a ještě malý dodatek - toto je můj úhel pohledu, takto to vidím a vnímám já.

Jako jedno z velkých lákadel pro mě bylo Reiki. Vím, že hodně lidí i z mého okruhu známých a přátel, absolvovalo zasvěcení. Já ne. Ačkoliv články o reiki zněly velmi silně, moje vnitřní nastavení říkalo NE. Tenkrát jsem nevěděla proč, ale protože jsem se naučila poslouchat svou intuici, na žádný kurz jsem se nepřihlásila.
Dnes "vidím", proč jsem tenkrát nechtěla "zkrátit" svou duchovní cestu pomocí Reiki. Někdy to, co vypadá jako "zkratka" je ve skutečnosti slepá ulička a naše cesta se díky ní ještě o kus prodlouží.
 Povím vám to na příkladu, aby to bylo názornější....

Pokud máme elektronický přístroj, který je schopný fungovat při 110 V, můžeme beze strachu a obav pouštět elektrickou energii o tomto výkonu do přístroje. Vše klape, není žádný problém. Takové přístroje se používají například v Americe. Je běžné, že zásuvky tam i v Karibiku jsou pro přístroje na 110 voltů. Tady v ČR máme zásuvky na 220 V. Pokud vezmeme výrobek určený pro český trh, taky funguje bez problému.  Pokud budeme chtít použít americký výrobek v Evropě, tak ho spálíme....Jeho výkon je pouze 110 V. My ho ale můžeme upravit, a to pomocí transformátoru (technici mi snad prominou, jestli to po technické stránce není zcela korektní, používám to pouze pro příklad, pochopení....). Pak můžeme bez obav použít přístroj na 110V v zásuvce na 220V.....Bez transformátoru dojde k poškození výrobku.

Představme si naše vlastní těla. Každé tělo je na jiné hladině vibrací, každé je schopné přijímat a zpracovávat jinou hladinu energie. Každé tělo nejlépe ví, jaký má limit a co může přijímat. Při přirozeném vzestupu, tedy pokud jdeme přirozenou cestou duchovního poznání, naše tělo se postupně upravuje, zvedá svoje vibrace a je schopné přijímat stále "silnější" energii. Pojme vždy jen tolik, kolik je schopné zpracovat. Naše tělo to ví nejlépe, řídí ho naše Vyšší Já. Duchovní cesta je pak naším "transformátorem".

Při zasvěcení Reiki záleží jednak na tom, zda zasvěcení provádí dotyčný proto, aby se hlavně obohatil, nebo zda má zájem pomáhat druhým. Pokud chce opravdu pomáhat, pak pozná, kdo na zasvěcení není připravený. I tak je podle mě zasvěcení zbytečné. Pokud vaše tělo umí přijímat tyto vysoké energie, pak k němu přijdou v okamžiku, kdy bude schopné s nimi pracovat. K čemu je vám vysoká energie, pokud nevíte, jak ji využívat? Kdo ještě nemá dostatečné znalosti, může uškodit sobě i druhým.

Schopnost pracovat s energií Reiki má každý člověk. Je to dar, který k nám přijde v ten správný okamžik. Až jsme připravení, sami se napojíme a již víme, jak energii využívat ku prospěchu sebe i ostatních. Pokud již připravení jsme a zasvěcení podstoupíme, zbytečně nám unikne, že jsme sami svou vlastní pílí došli tak daleko a "výkony" připisujeme na úkor zasvěcení.

Člověk, který na tak silnou energii připravený není a násilím si ji v těle vzbudí, jednak ji neumí zpracovat, druhak si může ublížit na těle, protože tělo není schopno energii pojmout a "přebytek" se někam musí schovat...a tak může vzniknout deformace uvnitř nebo i vně těla. (Vzpomeňme si, že pokud přístroj na 110 V nemá transformátor, tak ho 220V poškodí!)

Dalším bodem v neprospěch Reiki je i to, že s jeho pomocí můžeme zasahovat druhým lidem do života. Můžeme tak činit v dobré víře, i tak pokud nechtě poškodíme druhé lidi, poneseme tento "hřích" na svých bedrech...

Vím, že některým se moje slova líbit nebudou a kdo již Reiki podstoupil, může cítit strach. VŽDY je tu řešení. Zpět se nic vzít nedá, ale vše se děje z nějakého důvodu. Proto nezoufejte a pracujte na sobě dál a zvažujte vše, co budete s Reiki dělat, velmi pečlivě. Zde platí staré přísloví "dvakrát měř a jednou řež".

Dalším lákadlem na duchovní cestě je chtění vědět, co bude až....chtění znát budoucnost. A tak navštěvujeme kartářky, sami zkoušíme výklad karet různého typu, děláme si rozbory dle čísel, postavení hvězd....I k těmto technikám jsem vždy cítila respekt. Viděla jsem jejich potenciál, ale opět mi moje Vyšší Já říkalo NE.

Chtění vědět, co bude v budoucnu, máme od pradávna. Proč? Protože jsme svět vnímali ze 3D. Vnímali jsme minulost, přítomnost a budoucnost, neviděli jsme jednotu. Nechápali jsme, že jsme tvůrci svým osudů. Proto jsme chtěli vědět, co nás v životě ještě potká a zda se tomu můžeme vyhnout. Pokud věříme, že vše, co se děje, se děje z důvodu, ne náhodně, že vše je dokonalé a správné tak, jak se to děje a vše nás obohacuje, pokud se naučíme na každé situaci vidět to pozitivní a naučíme se vnímat jednotu, přestaneme se vnímat jako jedinec se jménem a ucítíme svou Duši, pak pochopíme, že není důvod být zvědavý. Budeme si vychutnávat každý přítomný okamžik, budeme žít přítomností a vědět, že to, jak žije, vytváří naši budoucnost. Budeme dbát na čistotu svých myšlenek, protože chápeme, že to co zasadíme také sklízíme. K čemu je pak potřeba vědět, co budeme sklízet? Přeci když zasadíme rajčata, víme že sklidíme rajčata. Když zasadíme mrkev, víme že sklidíme mrkev. Nepotřebujeme se ptát druhých lidí, co budeme sklízet.

Vědomé žití nám umožňuje tvořit náš vlastní život. Můžeme chodit ke kartářkám, ptát se co nás čeká a nemine....

Povím vám jednu příhodu. Mám přítelkyni, která má ráda tarot. Stále mi říkala o jeho možnostech a kladech a já si uvědomila, že pokud tarot odsuzuji jako "špatné", že se vlastně odděluji. Nechala jsem projít svým tělem toto uvědomnění  a řekla si, že ho tedy vyzkouším a třeba pochopím, proč k němu vnitřně cítím odpor. A tak se i stalo, karty mi byly vyloženy 2x. Nejdřív jsem nevěděla, na co se ptát...Pak jsem se tedy zeptala co mi karty chtějí říct a karty mluvily o manželovi. Další výklad jsem na rady dam, které ho dělaly, dala konkrétní dotaz. Proběhl výklad. Karty byly vyloženy naopak a výsledek byl "negativní". Při výkladu jsem pocítila strach a napětí. Co mi řeknou? Co když je to pravda?Co když se tak stane?
Dnes už chápu, jak se cítí člověk, který jde ke kartářce. Je pln očekávání, v podstatě chce slyšet ale jen dobré zprávy a má strach z těch špatných. Pokud vám řeknou dobré zprávy, jste rádi, pokud ne, žijete pak v obavě, aby se výklad opravdu nestal vaší realitou. Došla jsem k závěru, že o tyto pocity nestojím a pochopila jsem, proč pro mě výklad není vhodný. Vždyť já tvořím mou budoucnost, proč bych se jí měla bát? Stejně každé rozhodnutí, které je třeba udělat, musím rozhodnout já....

Například - půjdu ke kartářce s dotazem, zda se mám rozvést, zda mám koupit pozemek, zda mám změnit práci....a kartářka mi řekne to, co vidí....pak se ale stejně musím rozhodnout já sama....Nebude pro mě pak rozhodnutí ještě těžší? Protože pokud se v budoucnu naskytnou problémy, mohu si myslet, že jsem se tak rozhodla na základě karet a ne na základě své intuice.....a jsme opět tam, kde na začátku....věřme své intuici, pouze naše intuice nás dovede bezpečně "do přístavu".....

Všechna tato "lákadla" na duchovní cestě v nás vyvolávají dojem "zkratky". Chceme se dostat na vyšší duchovní stupeň nějakou zkratkou, rychleji. Ego v nás vyvolává toto chtění. Na duchovní cestě se učíme ego ovládat a chtění přetvořit na přijímání všeho. Ve skutečnosti nás tato lákadla ve vývoji brzdí, protože přirozený duchovní vývoj je ten nejdokonalejší. Pokud máme přímku z bodu A do bodu B.....jaká může být zkratka? Vždyť nejkratší cesta je po přímce...proto jakákoliv zkratka se stává oklikou....Duchovní cesta na první pohled vypadá jako něco, co potřebuje hodně času a energie. Když vám řeknu, že vše, co dnes vím, mě stálo 25 let hledání, bude se vám to zdát jako hodně času. Jenže během těch 25 let jsem prožila spoustu prožitků, které mi žádné knihy nevynahradí. Číst knihy a poslouchat vzdělávací videa aniž bychom to prožívali je nám k ničemu. Teorie bez praxe bude vždy jen teorií.....Duchovní cesta není módní výstřelek, je to způsob života, kdy nás konzumní styl života již neuspokojuje a hledáme něco hlubšího.....

Přeji vám krásný den,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

Jak být šťastný a radovat se ze života

Jak být šťastný? Někteří čekají, že budou šťastní, až budou mít peníze, až budou mít partnera, až budou mít rodinu, až budou mít práci....těch až je opravdu mnoho a mohou se různě kombinovat. Takový člověk, který čeká, až se stane něco, co ho k prožitku štěstí dovede, bude čekat celý život. Protože jakmile dosáhne "mety", která mu štěstí měla zprostředkovat, přijde meta druhá, třetí....a člověk si po mnoha letech uvědomí, že štěstí není závislé na materiálních hodnotách....

Štěstí je vnitřní pocit, je to prožitek, ke kterému se dostaneme pouze jednou cestou. Ta cesta ke štěstí je velmi krátká a jednoduchá, právě proto se většina lidí ubírá cestou dlouhou a trnitou....Něco tak "hodnotného" se přeci nemůže získat tak jednoduše a rychle....

Štěstí je stav, do kterého se dostaneme během velmi krátkého okamžiku. A protože je to pocit, dostaneme se k němu přes naše srdce. Cesta ke štěstí vede přes vděčnost. Když jsme vděční, vnímáme, kolik toho už máme a že jsme vlastně velmi obdarováni. Někteří lidé mají pocit, že toho mají málo a že není za co být vděčný.

Děkovat bychom měli  za vše a stále. Nic není samozřejmostí. Na světě jsou miliony lidí, kteří nemají stejné podmínky. A i přesto dokážou být vděční. Když si nevážíme darů, které dostáváme, většinou nastane "krizový okamžik", který nás na to upozorní (třeba autonehoda, vážná nemoc, krize).

Je dobré naučit se být vděční. Těch důvodů k vděku je bezpočet - být vděční za život, za zdraví, za děti, rodinu, přátele, jídlo, bydlení, za šaty, peníze, ....za každý nový den...

Šťastní může být doslova během vteřiny, protože pokud jsme opravdu vděční, vidíme ty tisíce důvodů k dalšímu vděku, cítíme to obrovské štěstí, které nás zaplavuje, vnímáme slunce, přírodu, vodu, zvířata, ostatní lidi jako součást sebe sama a vnímáme každý přítomný okamžik, který v nás pocit štěstí stále zesiluje.

Člověk, který vnímá pocit štěstí, je šťastný. Takový člověk se dokáže radovat ze všeho a může vykonávat jakoukoliv práci, aniž by se z tohoto stavu vytrhl. Jsem šťastná, když jdu do práce, jsem šťastná když jdu z práce, dokonce jsem šťastná, když si s manželem vyměňuju názory a jsem šťastná, když cítím, že mé ego se hlásí ke slovu...protože vím, že i to, že jsem nějakou lekci "nezvládla" je díky mému egu, které mi tento nedostatek ukázalo. Proto mohu být šťastná. Už vím, kde je třeba ještě něco doladit.

Když budete šťastní, připravte se, že vás lidé okolo budou považovat za podivína, blázna nebo vás osočovat, že to jen hrajete...protože oni tento stav ještě neznají a zatím nevěří, že je to opravdu možné. Jejich ego jim brání, aby tuto myšlenku přijali za svou a bude je nabádat, aby nevěřili. A ani nemusí...jak vždy říkám, nepředávám univerzální moudro, jen můj úhel pohledu....

Každý člověk jednou dojde do stavu absolutního štěstí a návratu ke "zdroji", jen každý svým tempem a ve svém čase.

Přeji vám krásný čas,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

Terapie sebepřijetím - jak zvládat bloky v našem životě

V poslední době řešíme vztahy. Neznám nikoho, kdo by aktivně nepracoval na tématu vztahů - vztahy k rodičům, dětem, partnerům a přátelům - to je téma číslo jedna pro nadcházející čas.
Abychom mohli narovnat sami sebe, potřebujeme pochopit, proč se bloky, které máme, vytvořily, jak se vytvořily a jak je můžeme odstranit.

Někteří lidé volí cestu léčitelů, reiki a jiných zasvěcení. I to je cesta a pokud vám vyhovuje, pak je to ta vaše. Každá cesta nás nakonec dovede k jednomu - k nás samým.

Naučili jsme se hledat pomoc "zvenku" a přitom pomoc může nejrychleji a nejefektivněji přijít, pokud vychází z nás. Každý z nás má uvnitř "božskou jiskru", každý z nás má přístup ke stejným informacím. Rozdíl, proč někdo tyto informace umí čerpat a někdo ne je v tom, že abychom měli přístup ke všem vesmírným informacím, potřebujeme nejdříve pročistit sami sebe, zpracovat "staré hříchy" a naučit se, jak bloky zpracovat a odstranit a hlavně - jak přestat vytvářet stále další a další bloky.

Terapie sebepřijetím vzešla ze základní myšlenky - naše problémy a bloky, které si vytváříme a neseme ze života do života - jsou zapříčiněny nedostatkem lásky. Láska není pouze cit, který může cítit žena k muži nebo muž k ženě. Láska není pouze o sexuální stránce. Láska je energie té nejvyšší vibrace. Je obsažena všude a ve všem a čím víc lásky v sobě máme, tím vyšší jsou naše vibrace. Pouze láska je odpověď na každý náš problém.

To hlavní, co nás posune v osobním vývoji dál, je pochopení, že láska je cit, který cítíme ve svém srdci. Láska je stav bytí. Láska je zdroj života. Kde je láska, tam je štěstí. Kde je láska, tam je přítomný okamžik. Kde je láska, tam je i Bůh. A naopak - kde není Bůh, tam je bolest....

Při terapii sebepřijetím pochopíte, kde máte "staré bloky", jak se můžete odblokovat a hlavně - jak přestat vytvářet bloky nové. Představte si, že na zádech nesete velký batoh...v tom batohu jsou všechny bloky, které jste si za všechny životy nasbírali.
Teď máte možnost se naučit tyto bloky odstranit a "vyprázdnit" váš batoh. S každým dalším zpracovaným blokem vyndáte ze svého pomyslného batohu jeden těžký balvan.

Své problémy/bloky/zátěže (pojmenujte si to tak, jak vám to vyhovuje) si stále nosíme sebou. Jsou stále s námi - dokud je nepřijmeme a nezpracujeme.

Když budete v ruce držet sklenici, která má tekutinu přesně v polovině, není pro vás podstatné, zda je sklenice z poloviny plná nebo z poloviny prázdná, ale to, jak dlouho ji budete držet. Pokud sklenici s vodou držíte 5 minut, za chvíli si na ni ani nevzpomenete. Pokud ji držíte hodinu, začne vás bolet ruka... Jak dlouho takovou sklenici budete držet než vás paralyzuje? A přitom je to jen sklenice z poloviny plná.....

Je na nás, zda své problémy stále nosíme sebou nebo je odložíme....Je na nás, zda se problémem budeme zabývat 5 minut, 5 let nebo celý život.....


Terapie je vhodná pro všechny bez rozdílu. Terapie sebepřijetím vám umožní pochopit souvislosti, ale ta hlavní práce je na vás. Protože pouze to, co se sami naučíte, budete pak používat celý život. Nebudete závislí na nějakých kurzech....není stejné si chleba koupit anebo vědět, jak probíhá celý proces od zasazení zrna až po upečení chleba....Je na každém z vás, zda se chcete tento proces naučit... Jsem tu pro vás :)
Tato terapie se provádí jak při osobním setkání, tak i přes skype.

Pro zájemce o terapii bližší info zde.

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

Proč se mi nedaří mít dostatek peněz?

Stále častěji se lidé ptají na finance. Nedostatek práce, dluhy, tíživé životní situace....to je kromě vztahů to nejčastější, s čím se v poradně při terapiích setkávám.

Jak na to, když potřebujeme peníze, ale ty se od nás stále vzdalují? Čím víc je potřebujeme, tím jsou dál....
Je jedno, jestli pro vás finance znamenají nalezení stabilní práce, více zakázek či více klientů....Jedno je všem společné.....je to chtění.

Každý, kdo zažívá nedostatek a je se situací nespokojený, vysílá chtění. Vysílá potřebu situaci změnit. Naučili jsme se být aktivní, protože "pečená kuřata nelétají sami do úst" a "ani kuře nehrabe zadarmo"...Máme zafixováno, že na to, abychom situaci změnili, máme být aktivní. Máme hledat, zkoušet, posílat životopisy, psát emaily, vyhledávat nakladatele....máme mít plán a plnit ho....jenže......

Jak to vnímám já? Všichni máme dostatek všeho, co ke svému životu potřebujeme. Každý z nás má přístup přesně k tomu, co potřebuje k tomuto životu. Každý z nás má dáno to, co mu bude přáno a je to opět každý sám, kdo udává, co to bude. Představme si obrovský katalog přání a v něm je vše obsaženo. Je v něm každá osoba, každá situace, každý předmět na světě....To vše je Vesmírný Katalog, to je to, co nám je dáno.

Ale jak se k tomuto katalogu dostaneme? Tady je právě kámen úrazu....ne aktivitou, ale pochopením souvislostí a toho, jak vesmírné energie pracují....

Abych měla přístup ke všemu v tomto katalogu, potřebuji být šťastná a spokojená ve svém životě. Každý okamžik prožívat, vnímat, být v přítomnosti. Pokud piju vodu, vnímat jaká ta voda je, být jí vděčná za to, že se stává součástí mého těla. Pokud jím pokrm, vyslat vděk rostlinám (pokud jíte maso, tak zvířatům) za to, že se staly naší součástí. Když zametám, luxuju, utírám prach, nakupuju, vařím, utírám pokakaný zadek miminu, řídím auto v parném dni, stojím ve frontě na úřadě....jsem vždy přítomna duchem. Vnímám co nejvíc své okolí. V každé situaci lze nalézt to co nám má být předáno. S každého setkání si můžeme odnést energii ve formě informace, kterou můžeme zužitkovat někdy v budoucnu.
Jakmile žijeme přítomností, i my se stáváme platnými členy společnosti. Předáváme druhým jejich část energie. Vnímáme jak jsme spojeni.

Pro některé jedince je těžké si představit, že jsme všichni propojeni, že jsme jedna velká jednota. Naučili jsme se svět vnímat očima a posuzovat vše podle toho, jak to svýma očima vidíme. Máme pocit, že naše tělo končí tam, kde končí jeho hmota. Naše tělo je ale mnohem větší. Jeho větší část se nachází mimo fyzické tělo. Všichni jsme chodící zářiče. Vibrujeme na různých frekvencích, vysíláme různé typy energie. Jsme to my, kdo určuje, jaký typ energie námi koluje a co vysíláme, to i přitahujeme.

Stejně tak rostliny a všechny předměty mají své vyzařování a protože energie nikde nezačíná a nekončí, jsme navzájem energeticky propojeni. Proto je možné se napojit na energii jiných lidí, ač jsou stovky kilometrů daleko. Proto se můžeme napojit na Vesmír....protože naše energie nekončí tu na Matce Zemi, propojené je absolutně všechno....Celý Vesmír.....

Naše těla jsou vzájemně spojená, a to jak těla lidí známých, tak i neznámí. Je pro nás těžké představit si, že jsme propojeni s "negativními bytostmi" a lidmi, kteří dělají "špatné věci", dokonce i s politiky jsme propojeni....

Pokud já jako jeden jedinec zvyšuju své vibrace, umožňuji to i lidem ve svém okolí. Ti to pak posílají dál, a tak každý člověk může vlastně změnit svět. Každý může zvyšovat své vibrace a pomáhat tak celému kolektivu. Již neplatí, že "obyčejný člověk" nic nezmůže, netřeba spoléhat se na "vládu". Jsme to my, kdo měníme svět. Každý po svém. Každý ze svého úhlu pohledu.

To, na co myslíme a čím se zabýváme, určuje náš energetický potenciál. Pokud se soustředíme většinou na to, jak druhým pomáhat, jak být vstřícný, pokud většinou děláme to, co nás baví a i naopak učíme se mít rádi všechny činnosti, které děláme, přispíváme celému kolektivu ke zvýšení vibrací. Pokud se zabýváme svým okolím ve formě kritiky, pokud kritizujeme druhé za to, co udělali špatně a hledáme na nich mouchy, jednak vysíláme svou představu sebe samých a druhak vibrace své i svého okolí snižujeme. Nezapomínejme, že jsme všichni propojeni, a tedy pokud kritizujeme druhé, kritika se dotýká i nás samých....protože kde končí energie? Energie nekončí, energie stále plyne, stále proudí, koluje, pouze může měnit svou formu. A o to nám přeci jde....takže.....jak to udělat, abychom měli dostatek toho, co potřebujeme, jak to udělat, abychom našli práci (doplňte to, co potřebujete vy).....

Přístup k Vesmírnému Katalogu získáme v momentě, kdy se na něj vyladíme. A jak se vyladíme? Jsme spokojení a šťastní, protože víme, že pocit štěstí se nezíská penězi, je to stav naší mysli, do kterého se můžeme dostat během jednoho okamžiku. Může nám v tom pomoci ocenění všeho, co máme. Vyjádříme vděčnost Vesmíru/Stvořiteli/Bohu.... za vše, co už máme. Vyjmenujeme všechno, osoby, předměty, části těla, rodinné příslušníky....vše co nás napadne. Čím víc vděku vyjádříme, tím víc se vylaďujeme.
Dalším aspektem je sebepřijetí. Přijímáme se takoví jací jsme, se všemi aspekty.
V neposlední řadě je třeba uvědomit si, že vše, co se děje, je správně. Všechna rozhodnutí, která jsme již učinili, všechny "omyly", "chyby"....to vše bylo správně. Udělali jsme to, jak nejlépe jsme v dané chvíli mohli.

Absolutní přístup k Vesmírnému Katalogu už je na dosah. Jakmile přestaneme usilovat o cokoliv, protože věříme, že se to k nám v pravý čas dostane pravou cestou, jakmile přestaneme vysílat jakékoliv chtění změny situace, člověka, financí...tak potom si tento kanál zpřístupníme. Je to trošku paradoxní, alespoň pro náš styl vnímání....že vše se k nám dostane v momentě, kdy o to neusilujeme, kdy je nám to lhostejné a je nám to úplně jedno. V tu chvíli totiž vibrujeme na velmi vysokých frekvencích, dáváme tím vesmíru najevo sílu své víry. To je okamžik, kdy otáčíme hlavním uzávěrem a otevíráme ho.

Rádi bychom věděli dopředu, jakým způsobem se k nám to, co potřebujeme dostane. To je opět další překážka na trati....Nás nemá zajímat, jak to Bůh udělá, protože pokud nás to zajímá, je to opět vyjádření nedostatečné víry...Tady teď nemluvím o nějaké krátké myšlence, ale o tom, že tuto myšlenku nerozvíjíme. Pokud se necháme chytit egem a začneme přemýšlet, jak se k nám potřebné peníze dostanou, když nemáme tu práci kterou potřebujeme...atd....tak jsme kanál uzavřeli....

Nezapomínejme, že chtění přitahuje ještě víc chtění. Kdo chce situaci změnit, vysílá vesmíru informaci, že není spokojený s tím, co dostává. A tak pokud vysíláme chtění, přitahujeme si ho ještě víc do svého života. Čím víc chceme situaci změnit vlastním úsilím, tím víc se nám to chtění násobí, situace se stále zhoršuje a my nevíme, co dělat....a přitom stačí jen přijmout vše, co přichází. Kdo přijímá vše s vděkem, plave s proudem, kdo svým chtěním vyjadřuje nesouhlas, nespokojenost - plave proti proudu.
Je na každém z nás, kterou cestu volíme. To je naše svobodná volba :)

Přeji vám všem krásný den :)
Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Fotky: internet

Kým jsou naše životy řízeny?

Kdo je Bůh? Jak si ho představujete vy? Jak ho nazýváte? Je pro vás Bohem křesťanským, Energií, Vesmírem, Zdrojem, Otcem, Stvořitelem nebo máte jiný název?

V minulosti se lidé nenáviděli a vraždili jen kvůli jeho pojmenování. Ať Bůh, Budha, Allah....tento název je společným jmenovatelem jednoho. Ve jménu Boha/Alláha/.... se masakrovalo, zabíjelo. V jeho jménu se rozdělily rodiny a bojovaly proti sobě.
Můžeme se přít o to, jak jej nazývat. V jádru nám jde o to stejné. Mluvíme o  něčem nadlidském, nadrozměrném, všudesahajícím, všudepřítomném.....Já osobně používám nejčastěji slovo Bůh, Vesmír, Energie, Zdroj a Stvořitel.Všechna tato slova psána s velkým písmenem jsou pro mě synonymem a vyjadřují Stvořitele.


Bývalo pro mě těžké představit si Boha. Neuměla jsem ve své fantazii vytvořit něco, co je nadlidské, nadrozměrné, všudepřítomné a stálepřítomné. Pak jednou ke mě přišla myšlenka, která mi podobu Boží přiblížila. Vzduch je všude a stále, není vidět a přeci věříme, že tu je, má různé podoby, rychlosti, můžeme ho stlačit, rozpínat....Vzduch pro mě byl dobrým měřítkem představy....Už jsem si dokázala představit jak může být všudypřítomný a stálepřítomný.

A šlo to ještě dále. Postupně jsem do své představivosti přidala všechny živé bytosti, rostliny, neživé předměty, vodu.....a pak.....pak má podoba Boha uzrála. Už vím jak vypadá Bůh. Už vím jak je možné, že je všude a stále.....Bůh je energie, proto na sebe může brát jakoukoliv podobu. Energie je všude a ve všem...Cokoliv dáme pod mikroskop, ve zvětšeném uvidíme, že i v neživých věcech probíhá život... Energie má různé podoby, i myšlenka je druh energie. Vše, co nás obklopuje, bylo jednou pouhou myšlenkou, kterou někdo zrealizoval. Vše, co děláme, přijde nejprve ve formě myšlenky. Tedy energie.

Bůh je jako slunce, které je stále přítomno. Slunce vychází každý den a svítí stejně na všechny. Je na nás, zda se slunci oddáme. Je jen na nás, jak často a jak dlouho se slunci vystavujeme. I to, že v poslední době je slunce málo a že naše obloha je pokryta mraky, to že teplota je neobvykle nízká, je to, co jsme vytvořili. My jsme bohové, kteří tvoří. S každou novou myšlenkou přispíváme ke kolektivnímu vědomí. Ke kolektivní energii.


Jen jedno téma zbývalo k plnému pochopení pojmu Boha. Dilema - zda je náš život předem dán a my máme v podstatě velmi malou moc nad svým životem.....nebo zda svůj život utváříme sami. Po krátké meditaci přišla tato odpověď:


Představme si náš život jako elektrickou energii. Bůh nám dal život a my ho přijali. Bůh má s naším životem záměr, kvůli kterému nás stvořil. Skrze nás prožívá a zažívá. Stejně, jako ten, kdo stvořil elektrickou energii, ji stvořil se záměrem rozsvítit žárovku. K tomuto účelu elektřinu používá. To ale neznamená, že by se elektřina nemohla využívat jinak. Možností, co s elektřinou provést, je bezpočet. S elektřinou můžeme též zabít. Elektřina je stále stejná, to jen náš záměr se změnil....My jsme ti, kteří tvoří náš život. Pokud se necháme nést proudem (Stvořitelovým záměrem), dovolíme mu aby zažíval to, co zažít chtěl, dovolíme mu prožívat skrze nás to, co zamýšlel, když nás stvořil. Dává nám svobodu. My se můžeme jeho záměru podvolit, ale stejně tak můžeme zvolit cokoliv jiného. Svým životem, tak jak ho žijeme a prožíváme, vytváříme energii. Můžeme vytvářet energii blahodárnou, léčivou, příjemnou, plnou lásky (rozsvěcujeme žárovku), můžeme vytvářet energii destruktivní, plnou zloby, žárlivosti, nenávisti (posíláme elektřinu do elektrického křesla). Ten, kdo nás soudí, jsme v konečném stavu jen my sami. V našem programu při narození je veškerá informace o tom, proč se rodíme a co máme zažívat - stejně jako když programátor vytvoří program a vloží ho do počítače. Máme v sobě programy a je nám dána svoboda. Můžeme používat ty programy, které chceme....Můžeme vytvářet své vlastní programy. Pak neseme zodpovědnost za to, kam nás tyto programy dovedou.

Kdykoliv během života, ať už jsme se rozhodli prožívat cokoliv....můžeme svůj program změnit a vrátit se k tomu původnímu, Božímu, tomu, který do nás byl vložen při stvoření. Můžeme se nechat unášet proudem a vychutnávat vše, co nám bylo dáno. A že nám toho bylo dopřáno opravdu hodně.

Často, když si stěžujeme, zapomínáme, že jsme to my, kdo určuje, co ze svého příslušenství použijeme....Možná jsme jen zapomněli, co všechno máme k dispozici. Zapomněli jsme, že naším Stvořitelem nám bylo dáno úplně všechno a že můžeme kdykoliv opět "sáhnout" do možností a zvolit to, co potřebujeme....

Život je krásný, bohatý, má spoustu tónů, barev, chutí.....Máme neomezený počet možností, co můžeme vytvořit.

A jak rozlišit, kdy se jedná o Boží programy a kdy o naše vlastní, které jsme vytvořili....?
Já to vnímám tak, že co přichází intuicí, je to, kdy nás Bůh vede podle jeho plánu....To se necháváme nést proudem. Plujeme klidně po proudu, vynakládáme minimální úsilí a máme maximální výsledky. Kdykoliv se chceme rozhodnout a máme z toho rozhodnutí dobrý pocit, pak jsme na cestě intuice...

Abychom intuici slyšeli, potřebujeme se zbavit závislosti na strachu. Strach je tady pro nás tak dlouho, dokud ho potřebujeme. Jakmile se rozhodneme ho už nepotřebovat, můžeme ho propustit zpět do Zdroje.

Ten, kdo plave proti proudu, vynakládá obrovské úsilí s minimálním výsledkem. Stále plave, už je unavený a buď se neposunuje vůbec, nebo jen o maličký kousek proti proudu a čím je proud silnější a my unavenější, tím víc nás proud strhává. A my se bráníme. Bojíme se oddat tomu proudu a nechat se unášet, protože si myslíme, že musíme svůj život stále řídit. Myslíme si, že pokud nemáme život pod kontrolou, že jsme v nebezpečí....a přitom je to přesně naopak :)

Přeji krásný den,

s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz 


fotografie: převzaty z internetu
autor článku: Jolana Dominguez, www.nova-cesta.com

Síla slova

Jakou sílu mají slova? Velkou. Kdybychom věděli, jakou sílu vyslovená slova mají, více bychom přemýšleli nad tím, co necháme z úst vycházet....Svůj velký význam má i myšlenka....o síle myšlenky píšu často...

Dnes přišel čas napsat o síle slov. Slova vnímáme už v těhotenství (těhotenství je velmi důležité téma, o kterém napíšu někdy příště). Jak se narodíme, učíme se rozeznat lidi podle hlasu...Nejvíce reagujeme na matku. O tom jsem se sama přesvědčila v době, kdy se narodila moje dcera. Byla malé několikadenní miminko, spinkala a já si povídala s mojí mámou... Dcera se často budívala a hned mě k sobě volala. Po čase jsem vypozorovala, že ona reaguje na můj hlas, pokud už spánek nebyl příliš hluboký, budila jsem ji. Pokud mluvil stejně hlasitě někdo jiný, a to i moje maminka, která byla v prvních týdnech života dcery neustále s námi, spala spokojeně dál....V té době jsem se duchovně probouzela, některé informace už jsem znala, v těhotenství často k dceři mluvila, zpívala jí a i v myšlenkách s ní komunikovala. Tento malý "hlasový test" mi jen potvrdil, že mezi matkou a dítětem je pouto na světě nejsilnější.

Naše slova mají velkou sílu nejen, pokud mluvíme k druhým. Ovlivňujeme i své životy. Za zvýšenou pozornost stojí slovo "musím"..... Jak často toto slovo pronášíme? Zkuste pozorně vnímat co mluvíte a pokuste se pokaždé, když řeknete slůvko musím zamyslet, zda opravdu musíte....

Za jeden jediný den pronášíme toto slovo velmi často, musíme jít do práce, musíme vyzvednout děti ze školy, musíme nakoupit, musíme uvařit, musíme umýt nádobí, musíme napsat emaily, musíme zavolat své matce, musíme, musíme, musíme....

Když jsem se před několika lety poprvé zamýšlela nad tímto slovem, byla jsem si jistá, že ho moc často nepoužívám....dokud jsem nezačala vnímat to, co říkám....najednou jsem slyšela z mých úst vyslovit tolik musím, až mi z toho bylo těžko....

Proč stále musíme? Protože jsme se to naučili. Naučili jsme se muset věci dělat....protože jsme to stejně slyšeli u rodičů, museli jsme se učit do školy, od malička jsme si museli uklidit pokojíček, museli vysypat odpadkový koš, museli jsme pomáhat utírat prach....

Jaké by to bylo, kdybychom nemuseli? Pokud toto slovo používáme proto, že jsme se to naučili od svých rodičů a učitelů, a oni zase od svých a ti od svých....proč to vlastně všechno začalo? Protože jsme začali dělat činnosti, které jsme dělat nechtěli.....Ten počátek musení je v hluboké minulosti, v době, kdy jsme žili jako oběti, žili jsme ve světě, kde jsou daná pravidla. Začali jsme žít podle pravidel druhých.

Dnes stále více žijeme podle sebe, lidstvo se probouzí k vědomí, lidé stále častěji chápou, že jsou strůjci svého života...Začínáme si uvědomovat, že svůj život tvoříme my sami. Není tedy čas na to, abychom zahodili slovo muset? Co kdybychom zkusili žít jeden den bez tohoto slova? Dokázali jsme den? Co týden? Víte, jaký je život bez tohoto slova? Řeknu vám to. Je báječný. Krásný. Nádherný. V takovém životě dělám jen to, co chci já.....Můžete namítat....ale co placení hypotéky, musím chodit do práce, nemůžu jen tak přestat chodit do práce.....musím vařit.... musím nakupovat, jinak umřeme hlady.....
A jsme tady, na místě uvědomnění si....My můžeme chodit do práce, můžeme platit účty, můžeme vařit, můžeme dělat cokoliv chceme...ale je tu velký rozdíl....pokud tohle všechno děláme s láskou, proto, že to dělat chceme, že chápeme, že naše vědomá volba byla vzít si půjčku a splácet byt, tak můžeme s láskou jít do práce. Vše co konáme, můžeme konat s láskou. S chutí. Vše co konáme s chutí, nám dává větší radost ze života.

Pokud chodím do práce, která mě nebaví, mám dvě možnosti - budu hledat pozitiva na té práci....co dobrého mi přináší a toto budu dále rozvíjet....nebo si najdu jinou práci, která mi dá větší uspokojení....
Pokud nechci platit hypotéku, tak si najdu levnější bydlení a už nemusím platit hypotéku....(vím že často jsou osudy složitější, tady to vyzní tak jednoduše....mě nejde o to zlehčovat, pouze ukázat, že vždy je tu východisko, vždy je řešení jak si uzpůsobit svůj život tak, abychom žili svůj život vědomě a nebyli otroky peněz, společnosti, systému a slůvka musím).
Musím vařit večeři? Nemusím. Buď ji uvařit chci (v tom případě nemusím říkat musím) a uvařím ji nebo se dohodnu s dalším členem rodiny, aby večeři připravil. Nikdo nechce večeři připravit? Tak nevečeříme....Vždy je tu cesta....buď hledáme jak dělat věci s chutí a láskou nebo je neděláme. Pak nám zbyde čas na ty činnosti, které dělat chceme :)

Můžete si říct, že jde přeci jen o jedno pitomý slovo a že takový jedno krátký slovo nemůže mít takový vliv na náš život....možná se pletu....ale....co když ne? Jak zjistíte, jak velký vliv má takovéto slovo na váš život, pokud to nevyzkoušíte? Nemusíte souhlasit s názorem druhého člověka, postačí když přijmete, že druhý člověk má jiný názor než vy... a pokud tohle přijmete, můžete si říct, že to prostě jen vyzkoušíte....a když to nebude fungovat, vrátíte se zpět tam, kde jste byli....vždyť co můžete ztratit? Ale co můžete získat?

Jak často pronášíme slovo musím, i když vlastně nemusíme? Prostě to jen jdeme udělat...Jdu nakoupit, jdu uvařit, jdu do práce, peču koláče, učím se do školy, uklízím byt.....Často stačí prostě to slůvko jen vypustit....Když něco musíme nebo bychom to měli dělat, je to pro nás zpráva "TEĎ BUDEŠ DĚLAT NĚCO CO NECHCEŠ"....ale jen my sami určujeme, co děláme..co dělat budeme....

Přeji krásý den,
s láskou Jolana