O vztazích (nejen) v rodině

Kdo by neřešil v dnešní době vztahy! Slyšíme to ze všech stran, v tomto roce a nejen v něm potřebuje dočistit své vztahy. Ty, které se nás nejvíc dotýkají, jsou vztahy v rodině.

Abychom vztahy mohli pročistit, je třeba si uvědomit, že se nacházíme přesně v té situaci, kterou jsme si svým předchozím jednáním a smýšlením vytvořili. Často tvoříme vztahy na základně naučených, převzatých automatických scénářů. Reagujeme tak, jak jsme se to už v dětství naučili. Vzpomeňme si, jak malé děti imitují rodiče, jak napodobují starší sourozence. Jak malé děti vzhlíží ke svým rodičům. Pro děti jsou rodiče často přímo nadlidští, dokonalí, pro děti jsou jejich rodiče "malí Bohové".

Děti nepochybují o správnosti jednání svých rodičů a automaticky přebírají to, co jim rodiče předkládají. Rodiče často dětem předávají schémata chování automaticky, nezamýšlejí se nad tím, že i "špatné zvyky" děti přetahují, že svým životním postojem a způsobem života předávají dětem to nejzákladnější.

Když mě moje vlastní dítě něčím rozčiluje, zastavím se (v myšlence) a poté přehrávám v hlavě proč mě to rozčiluje. Co z chování mého dítěte ve mě rozehrálo strunu nespokojenosti? Co mi moje vlastní dítě zrcadlí? Druhé vidíme zcela jasně, máme je naproti sobě, často nás to vede k tomu, abychom chování druhých hodnotili a posuzovali. Sami sebe vidíme "v lepším světle", omlouváme své chyby, protože víme, že jsme jednali z neznalosti a zapomínáme, že druzí jsou na tom úplně stejně.

Pokud chceme sami sebe vidět, potřebujeme na to zrcadlo. Tam vidíme naši fyzickou stránku. Naše nitro pak vidíme skrze lidi okolo nás. Nezáleží na tom, co nám říkají, ale na tom, co my při tom cítíme. Co nás rozčiluje, co nás uspokojuje, co se nám líbí a nelíbí. To vše je odraz našeho nitra. Lidé okolo nás nám slouží jako "zrcadla našeho nitra".

Když banánovník vyroste, přijde okamžik, kdy mu začne narůstat obrovský květ. Jak tento květ dorůstá a zraje, opadávají velké okvětní lístky a začínají dorůstat minibanány. Postupně začnou tvořit trsy a plní se a dorůstají do své velikosti. Stále ještě nejsou jedlé, je třeba dát jim čas, aby se "naplnily". Poté se celý trs uřízne a zavěsí se na balkoně naopak, takže ta část která byla dole, je nahoře.

Banány však nezrají všechny současně. Nejdřív uzraje jeden, pak začne uzrávat další a postupně je jich víc a víc zralých a když dojde k "bodu zlomu", zbytek banánů dozrává společně s malým rozmezím několika dnů.

Stejné je to i s námi lidmi. Jsme v různých stádiích vývoje a vždy je to tak správně. Stejně jako banány dozrávají postupně, i my "dozráváme" postupně. Je potřeba "kritické množství lidí", aby došlo k tomu, že "zbytek" společnosti pochopí a přijme nějakou informaci. Vzpomeňme si na historii, kde Země byla placatá. Všeobecná pravda hovořila o placaté Zemi a kdo tvrdil něco jiného, byl považován za blázna.

Naše pravdy se stále přetváří. Je to způsobeno naším vývojem. Vždy jsme schopni přijmout jen určitou část. Jakmile je dostatečné množství stejně smýšlejících lidí, je pravda přijata i zbytkem lidstva.

Včera jsem narazila na toto video, prosím podívejte se na něj, má i české titulky, je krátké a výstižné.

Aby naše vztahy mohly dobře fungovat, je potřeba, abychom všichni začali sami u sebe. Pokud změním své chování, umožním tím, aby se i ke mě mohli lidé chovat jinak. Pokud rodič vidí "chybu" svého dítěte, pak je chyba v něm. Změnou chování rodiče může nastat i změna v chování dítěte, protože jak už jsme si řekli, dítě přebírá vše od rodičů automaticky. Čím menší dítě je, tím snazší a rychlejší je jeho změna. Ani rodiče starších dětí nemusí zoufat, změna nastane vždy, jen to bude trochu déle trvat.

Co je důležité si uvědomit je též svobodná vůle každého člověka. Já jako jedinec mám "právo" vždy měnit jen sama sebe a dávat příklad těm ostatním. Už není ale na mě hodnotit a posuzovat, zda druzí přebírají to, co jim nabízím, protože stejně jako já mám vůli měnit svůj život, mají tuto vůli i ostatní. I oni jsou v určitém stadiu vývoje a kdybych se snažila o změnu jejich charakteru, narušovala bych tím jejich nastavení. Já z vnějšku můžu mít dojem, že vím, co je pro ně nejlepší, ve skutečnosti to ale ví každý člověk sám nejlépe. Každý má v sobě část Boha, každý má přístup k "univerzální pravdě". Pod nánosem starých zlozvyků se nám stává, že ačkoliv se chceme změnit, nejde nám to. Stále se vracíme ke starým zvykům. To proto, že je máme opravdu hluboce zakořeněné.

Vzpomeňme si, že už odmalička nasáváme jako houby "moudra" svých rodičů a učitelů, přebíráme to, co je nám předkládáno jako pravda. Jsou to ale jen postoje a pravdy druhých lidí, to k čemu oni ve svém vývoji došli.

Já jako rodič mohu změnit chování svého dítěte nejlépe tím, že mu budu nejlepším možným příkladem. Pokud má dítě problémy s nadváhou, budu se stravovat zdravě, konzumovat hodně ovoce a zeleniny, sportovat a předávat mu "ten nejlepší program" pro udržení kondice. Pokud ho dítě hned nepřevezme, nevadí. Zapíše se mu to do paměti a jednou se k tomuto programu může navrátit, protože uvidí náš příklad a to, jak jsme v kondici a spokojení.

Pokud má moje dítě problém s ovládáním a je roztěkané, v prvé řadě se potřebuji naučit ovládat já sama, abych mu mohla být příkladem. My rodiče často po dětech chceme něco, čeho sami nejsme schopni. Chceme po dítěti, aby něco dělalo bezchybně, přitom sami bezchybní nejsme. Chceme, aby nebylo zapomnětlivé, ale kolikrát zapomínáme my rodiče? Zde opravdu vždy jdu do hloubky sama u sebe a když se mi "nelíbí" něco na mém dítěti, hledám sama ve svém nitru, kde mu předávám chybné chování.

Dalším "faktorem" je to, co dítěti předáváme vědomě, to co mu říkáme. Tady opět můžeme udělat velký pokrok, pokud si s dítětem sedneme a budeme mu vše trpělivě vysvětlovat. I my bychom chtěli, aby s námi ostatní byli trpěliví a láskyplní.

Velmi podobné je to i v partnerských vztazích. Partner, kterého jsme si k sobě vybrali, není náhodný. Je to člověk, který nám umožňuje zpracovat stránky našeho nitra, které jsme ještě zcela nepřijali. To, co nám zobrazuje, je přesně to, co ještě neumíme. Stejně tak jsme nápomocní my pro druhého. V partnerském soužití dochází k hádkám, kde jeden vyjde jako vítěz a druhý jako poražený. Byl to boj jednoho ega proti druhému, kde jedno ego vyhrává a druhé prohrává. Pro zdravý vztah je důležité pochopit, že jakmile se do diskuze zapojí ega, dojde k boji. Kde je boj, tam je i vítěz a poražený. Pokud chceme mít láskyplný vztah, potřebujeme se naučit řešit naše neshody bez boje.

Podívejme se na stolní hru, třeba "člověče nezlob se". Představme si, že hrajeme dva 10 her a v těch 10 hrách vyhrál náš protihráč. Budeme mít stále chuť hrát znova? Pokud jsme vyhráli přibližně stejněkrát, pak chceme hrát? Když stále vyhráváme, jsme spokojení?

Zde můžeme rozkrýt vše základní o "bojích ve vztahu". Tam, kde je to "půl na půl" je vztah, kde sice dochází k bojům, ale nacházejí se kompromisy. To už je pokrok. Stále ale dochází k bojům.

Ideální vztah, to kam spějeme, je to, že si s druhým budeme moci pohovořit o našich pocitech a názorech bez boje. Jde to. Je třeba to ale často cvičit. A jak na to? Jediná možnost je odstranění ega. Bez předsudků, bez kritiky. Já sdílím svůj názor a přijímám názor druhého člověka jako jeho pravdu. Nekritizuju ji, chápu, že pro něj je to jeho realita, že je to jeho pravda a pokud bych se mu snažila vnutit svůj vlastní názor, bude to ten druhý chápat jako útok a začne se bránit. A tím už začne hra ega proti egu, tedy boj.

Psát o vztazích se dá dlouho, myslím, že to základní jsem sdělila, případné dotazy ráda zodpovím. Napsala jsem jen krátké možnosti, samozřejmě je toho mnohem víc co by stálo za zmínku. To zase někdy příště.

Krásný den a slunce v duši :)

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
fotky: zdroj internet

Kdo vlastně ovládá náš život?

Když jsem byla malá, mívala jsem hodně otázek...Stále jsem se ptala, nejdřív těch nejbližších okolo a když jsem začala mít pocit, že mi jejich odpovědi nestačí, hledala jsem je všude okolo...Často jsem se zamýšlela nad svou vlastní existencí, proč žiju, zda mám nějaký úkol na Zemi....Co určuje můj život a zda by byl můj život jiný, kdyby se změnily podmínky (rodiče, místo bydliště, ekonomická situace...)

Už tenkrát jako malá dívka jsem tušila, že je toho mnohem víc než nás učí rodiče, než nám říkají ve škole. Některým informacím, které byly všeobecně přijímány, jsem prostě odmítala uvěřit...Zamýšlela jsem se nad tím, kdo tu kterou informaci vlastně vymyslel a proč ji mám přejímat...Vždyť i já vymýšlím stále nové věci....Každý člověk na Zemi má nápady...Proč jsou přejímány jen některé informace? A co ten zbytek? Uvědomovala jsem si, že pravda je jinde...a že to, co nás učí, je pravda většiny...To, co se většina usnesla, že za pravdu považovat bude...

Ti, co měli odlišné názory, bývaly a dodnes jsou zesměšňováni....Dokud jejich názor nepřevezme "většina"....Pak se stane pravdou....Ironie...Dvě naprosto odlišné informace jsou pravdou, jen každá v jiném čase, v jiném úhlu pohledu....placatá Země, kulatá Země, dutá Země....vypouklá Země....(a kdo ví ještě jaká).

Informací je mnoho...jak si vybrat tu správnou? Stačí podívat se na pole výživy, co je zdravé a co ne...jak se tyto pravdy během let mění....

A teď zpět k mé první otázce - kdo vlastně ovládá náš život? Jsem si jistá, že jsme to my. Každý z nás je strůjcem svého osudu, svého života, každý z nás je ten, kdo rozhoduje, co se s námi bude dít, jaký osud nám bude připraven....Souhlasíte? Nesouhlasíte? Podstatné není ani jedno...Prozatím postačí, když si každý sám za sebe pouze připustí tuto možnost...Stačí, když připustíme, že by toto mohla být pravda...Zkusme jednu zajímavou vizualizaci...Ve filmu "The Secret" - česky "Tajemství" je hezky popsán případ vizualizace. Představte si že máte dům, auto, partnera...
Nám teď postačí, když si představíme, že jsme strůjci svého života...Můžeme si vzít papír a tužku a začít psát o svém životě...Jaký by byl náš život, kdybychom byli sami jeho strůjcem? Kdybychom my byli ti "Bohové", my sami bychom rozhodovali o tom, co v našem životě bude a co ne...Jaký život bychom sami sobě připravili? Zkuste si napsat do co největších detailů jaký život byste vedli, kdybyste byli strůjcem každého okamžiku ve svém životě...V této představě je vše možné...Absolutně vše....Co je to, po čem toužíte? Co vše byste chtěli do svého života zahrnout?

A teď zpět do reality...Jaký život vedete? Nakolik se shoduje s tím, který byste vedli, kdybyste mohli o všem rozhodnout? Kolik procent ze svého života tvoříte sami? Kolik procent myslíte, že rozhoduje někdo jiný za vás? Kdo to je? Proč rozhoduje za vás? Co vás vede k pocitu, že tuhle oblast nemůžete rozhodovat vy sami?

Jedna věc je teorie, teoreticky vím, že tvořím svůj život. Praxe se s teorií plně neshoduje, stále jsou ještě v mém životě oblasti, kde cítím, že jsem nepřebrala otěže na 100%. Když se podívám v čase zpět do minulosti, ještě před rokem bylo to procento mnohem nižší. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, abych udělala tento malý "vizualizační" test, bylo by toho mnohem víc co si myslím, že nemohu rozhodnout sama...Asi největší brzdou v rozhodnutích pro mě byla zodpovědnost. Pocit, že některé věci dělat prostě musím...Opravdu musím? Jak často se za toto slovo pouze schováváme? Svůj život neměníme, protože by to znamenalo pohnout zadkem a změnit spoustu věcí... a do toho se nám často nechce...a tak to necháváme tak a vymlouváme se na okolnosti, druhé osoby...vymlouváme se na to, že ten svůj život takhle žít musíme....

Vše ve svém životě tvořím já. Já rozhoduju o tom, co tam bude a co ne...Já rozhoduju, co je důležité a co ne....Já jsem ten, kdo potřebuje pocit zodpovědnosti....co by na to řekli druzí, kdybych se tak radikálně změnila? Měli by mě ještě rádi? Neměli by mě za blázna?

Ano, čím víc se budete měnit, tím víc lidí vás bude označovat za blázna nebo úleťáka, za někoho, kdo je mimo realitu...a je to tak...časem se dostanete mimo realitu lidí, kteří svou vůli, svou svobodnou vůli a moc nad svým životem, předali druhým.... S námi je to jako s kuřáky....Kdo je v partě kuřáků a rozhodne se přestat kouřit...kdo z ostatních kuřáků vás bude podporovat? Pravděpodobně nikdo...Všichni z kuřáků vědí, že kouření škodí zdraví...nejen jejich zdraví, ale i těch okolo... a přesto kouří dál. Zvykli si na to, myslí si, že to potřebují...za cigaretou skrývají nějaké své emoce....většinou nedostatek sebedůvěry a sebelásky....Když přestanete kouřit, kuřáci vás stále budou stahovat zpět k cigaretě, protože když to vy dokážete, oni ještě víc cítí, že to dělat nemají...a i zde platí...pravda je to, co dělá většina....a tak z takové party časem nejspíš odejdete...protože váš život půjde jiným směrem. Už nebudete chtít chodit tam, kde se kouří.....

Kdo jednou ochutnal sílu své moci, už ji nebude chtít pustit....ostatní okolo, kteří ji ještě stále přenechávají někomu jinému, na vás budou tlačit...protože podvědomě budou cítit, že máte pravdu, ale ještě se necítí dost silní k tomu, aby tuto odpovědnost převzali a rozhodovali o svém životě....

Kdo rozhoduje o svém životě, je i zodpovědný za všechny "chyby", které dělá....Kdo ještě odpovědnost nepřevzal, může házet vinu na druhé, to oni, oni tohle udělali, oni tohle rozhodli...to já ne....Ale i přenechání odpovědnosti druhým je rozhodnutí....

Náš život je přesně takový, jaký si ho vytváříme :) Cokoliv můžeme kdykoliv změnit, pokud se nám to nelíbí. 

www.spokojeny-zivot.cz