O vztazích (nejen) v rodině

Kdo by neřešil v dnešní době vztahy! Slyšíme to ze všech stran, v tomto roce a nejen v něm potřebuje dočistit své vztahy. Ty, které se nás nejvíc dotýkají, jsou vztahy v rodině.

Abychom vztahy mohli pročistit, je třeba si uvědomit, že se nacházíme přesně v té situaci, kterou jsme si svým předchozím jednáním a smýšlením vytvořili. Často tvoříme vztahy na základně naučených, převzatých automatických scénářů. Reagujeme tak, jak jsme se to už v dětství naučili. Vzpomeňme si, jak malé děti imitují rodiče, jak napodobují starší sourozence. Jak malé děti vzhlíží ke svým rodičům. Pro děti jsou rodiče často přímo nadlidští, dokonalí, pro děti jsou jejich rodiče "malí Bohové".

Děti nepochybují o správnosti jednání svých rodičů a automaticky přebírají to, co jim rodiče předkládají. Rodiče často dětem předávají schémata chování automaticky, nezamýšlejí se nad tím, že i "špatné zvyky" děti přetahují, že svým životním postojem a způsobem života předávají dětem to nejzákladnější.

Když mě moje vlastní dítě něčím rozčiluje, zastavím se (v myšlence) a poté přehrávám v hlavě proč mě to rozčiluje. Co z chování mého dítěte ve mě rozehrálo strunu nespokojenosti? Co mi moje vlastní dítě zrcadlí? Druhé vidíme zcela jasně, máme je naproti sobě, často nás to vede k tomu, abychom chování druhých hodnotili a posuzovali. Sami sebe vidíme "v lepším světle", omlouváme své chyby, protože víme, že jsme jednali z neznalosti a zapomínáme, že druzí jsou na tom úplně stejně.

Pokud chceme sami sebe vidět, potřebujeme na to zrcadlo. Tam vidíme naši fyzickou stránku. Naše nitro pak vidíme skrze lidi okolo nás. Nezáleží na tom, co nám říkají, ale na tom, co my při tom cítíme. Co nás rozčiluje, co nás uspokojuje, co se nám líbí a nelíbí. To vše je odraz našeho nitra. Lidé okolo nás nám slouží jako "zrcadla našeho nitra".

Když banánovník vyroste, přijde okamžik, kdy mu začne narůstat obrovský květ. Jak tento květ dorůstá a zraje, opadávají velké okvětní lístky a začínají dorůstat minibanány. Postupně začnou tvořit trsy a plní se a dorůstají do své velikosti. Stále ještě nejsou jedlé, je třeba dát jim čas, aby se "naplnily". Poté se celý trs uřízne a zavěsí se na balkoně naopak, takže ta část která byla dole, je nahoře.

Banány však nezrají všechny současně. Nejdřív uzraje jeden, pak začne uzrávat další a postupně je jich víc a víc zralých a když dojde k "bodu zlomu", zbytek banánů dozrává společně s malým rozmezím několika dnů.

Stejné je to i s námi lidmi. Jsme v různých stádiích vývoje a vždy je to tak správně. Stejně jako banány dozrávají postupně, i my "dozráváme" postupně. Je potřeba "kritické množství lidí", aby došlo k tomu, že "zbytek" společnosti pochopí a přijme nějakou informaci. Vzpomeňme si na historii, kde Země byla placatá. Všeobecná pravda hovořila o placaté Zemi a kdo tvrdil něco jiného, byl považován za blázna.

Naše pravdy se stále přetváří. Je to způsobeno naším vývojem. Vždy jsme schopni přijmout jen určitou část. Jakmile je dostatečné množství stejně smýšlejících lidí, je pravda přijata i zbytkem lidstva.

Včera jsem narazila na toto video, prosím podívejte se na něj, má i české titulky, je krátké a výstižné.

Aby naše vztahy mohly dobře fungovat, je potřeba, abychom všichni začali sami u sebe. Pokud změním své chování, umožním tím, aby se i ke mě mohli lidé chovat jinak. Pokud rodič vidí "chybu" svého dítěte, pak je chyba v něm. Změnou chování rodiče může nastat i změna v chování dítěte, protože jak už jsme si řekli, dítě přebírá vše od rodičů automaticky. Čím menší dítě je, tím snazší a rychlejší je jeho změna. Ani rodiče starších dětí nemusí zoufat, změna nastane vždy, jen to bude trochu déle trvat.

Co je důležité si uvědomit je též svobodná vůle každého člověka. Já jako jedinec mám "právo" vždy měnit jen sama sebe a dávat příklad těm ostatním. Už není ale na mě hodnotit a posuzovat, zda druzí přebírají to, co jim nabízím, protože stejně jako já mám vůli měnit svůj život, mají tuto vůli i ostatní. I oni jsou v určitém stadiu vývoje a kdybych se snažila o změnu jejich charakteru, narušovala bych tím jejich nastavení. Já z vnějšku můžu mít dojem, že vím, co je pro ně nejlepší, ve skutečnosti to ale ví každý člověk sám nejlépe. Každý má v sobě část Boha, každý má přístup k "univerzální pravdě". Pod nánosem starých zlozvyků se nám stává, že ačkoliv se chceme změnit, nejde nám to. Stále se vracíme ke starým zvykům. To proto, že je máme opravdu hluboce zakořeněné.

Vzpomeňme si, že už odmalička nasáváme jako houby "moudra" svých rodičů a učitelů, přebíráme to, co je nám předkládáno jako pravda. Jsou to ale jen postoje a pravdy druhých lidí, to k čemu oni ve svém vývoji došli.

Já jako rodič mohu změnit chování svého dítěte nejlépe tím, že mu budu nejlepším možným příkladem. Pokud má dítě problémy s nadváhou, budu se stravovat zdravě, konzumovat hodně ovoce a zeleniny, sportovat a předávat mu "ten nejlepší program" pro udržení kondice. Pokud ho dítě hned nepřevezme, nevadí. Zapíše se mu to do paměti a jednou se k tomuto programu může navrátit, protože uvidí náš příklad a to, jak jsme v kondici a spokojení.

Pokud má moje dítě problém s ovládáním a je roztěkané, v prvé řadě se potřebuji naučit ovládat já sama, abych mu mohla být příkladem. My rodiče často po dětech chceme něco, čeho sami nejsme schopni. Chceme po dítěti, aby něco dělalo bezchybně, přitom sami bezchybní nejsme. Chceme, aby nebylo zapomnětlivé, ale kolikrát zapomínáme my rodiče? Zde opravdu vždy jdu do hloubky sama u sebe a když se mi "nelíbí" něco na mém dítěti, hledám sama ve svém nitru, kde mu předávám chybné chování.

Dalším "faktorem" je to, co dítěti předáváme vědomě, to co mu říkáme. Tady opět můžeme udělat velký pokrok, pokud si s dítětem sedneme a budeme mu vše trpělivě vysvětlovat. I my bychom chtěli, aby s námi ostatní byli trpěliví a láskyplní.

Velmi podobné je to i v partnerských vztazích. Partner, kterého jsme si k sobě vybrali, není náhodný. Je to člověk, který nám umožňuje zpracovat stránky našeho nitra, které jsme ještě zcela nepřijali. To, co nám zobrazuje, je přesně to, co ještě neumíme. Stejně tak jsme nápomocní my pro druhého. V partnerském soužití dochází k hádkám, kde jeden vyjde jako vítěz a druhý jako poražený. Byl to boj jednoho ega proti druhému, kde jedno ego vyhrává a druhé prohrává. Pro zdravý vztah je důležité pochopit, že jakmile se do diskuze zapojí ega, dojde k boji. Kde je boj, tam je i vítěz a poražený. Pokud chceme mít láskyplný vztah, potřebujeme se naučit řešit naše neshody bez boje.

Podívejme se na stolní hru, třeba "člověče nezlob se". Představme si, že hrajeme dva 10 her a v těch 10 hrách vyhrál náš protihráč. Budeme mít stále chuť hrát znova? Pokud jsme vyhráli přibližně stejněkrát, pak chceme hrát? Když stále vyhráváme, jsme spokojení?

Zde můžeme rozkrýt vše základní o "bojích ve vztahu". Tam, kde je to "půl na půl" je vztah, kde sice dochází k bojům, ale nacházejí se kompromisy. To už je pokrok. Stále ale dochází k bojům.

Ideální vztah, to kam spějeme, je to, že si s druhým budeme moci pohovořit o našich pocitech a názorech bez boje. Jde to. Je třeba to ale často cvičit. A jak na to? Jediná možnost je odstranění ega. Bez předsudků, bez kritiky. Já sdílím svůj názor a přijímám názor druhého člověka jako jeho pravdu. Nekritizuju ji, chápu, že pro něj je to jeho realita, že je to jeho pravda a pokud bych se mu snažila vnutit svůj vlastní názor, bude to ten druhý chápat jako útok a začne se bránit. A tím už začne hra ega proti egu, tedy boj.

Psát o vztazích se dá dlouho, myslím, že to základní jsem sdělila, případné dotazy ráda zodpovím. Napsala jsem jen krátké možnosti, samozřejmě je toho mnohem víc co by stálo za zmínku. To zase někdy příště.

Krásný den a slunce v duši :)

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
fotky: zdroj internet

Proč upustit od starého způsobu myšlení....

Děkuji několika mým blízkým dušičkám, které mi předložili velmi důležité téma....Vlastně jsem o tom ani nepřemýšlela... a vtom začli přicházet informace.....a tak dovolte abych předala co přišlo.....

V životě prahneme po příjemných zážitcích. Vybíráme si situace, které v nás navozují příjemné pocity. Vědomě volíme raději to, co známe, často se zaměřujeme na druhé, abychom neřešili sami sebe....

Kdykoliv se k nám blíží změna, přemýšlíme jak to udělat, aby se ona změna nemusela stát. Často volíme změnu sami u sebe jen aby situace zůstala tak, jak je...protože pokud bychom zvolili změnu celé situace, byli bychom donuceni vystoupit z bezpečné zóny a vstoupit do neznáma...

Odmala se učíme, že jistota je to "dobré" a nejistota to "špatné". Učíme se vzorce, založené na těchto dvou zásadách a pak je během života neustále uplatňujeme....To už není vědomé, toto je nevědomé jednání. Automatické. Vezmeme pár příkladů.

Takový pejskař....Každý den jde alespoň 3x s pejskem na procházku. Možnosti jsou omezené, pokud nevyjíždíte dál z domova, každý den se vám naskytne možnost....jít doleva? jít doprava? a my volíme....Tady to ještě děláme vědomě....Kdo má pejska už dlouho tak určitě zažil moment, kdy vyjde ven a nechce se mu přemýšlet na kterou stranu se vydat...nechá psa, ať si vybere... a jdete...často přemýšlíme o něčem svém, nevnímáme stromy okolo, kytky okolo, jsme ve své hlavě....rozebíráme co se stalo, co se stane....a nejsme v přítomnosti...."vždy, když jedeme automaticky, nejsme v přítomnosti".... a "vždy když jsme v přítomnosti, žijeme vědomě"....

Proč se stále obáváme změn? Třeba manželství....co vše jsme ochotni a schopni vydržet v manželství, a to i přesto, že jsme týráni, podváděni, ponižováni a jinak snižováni....A proč to děláme? Protože jsme se naučili vydržet to, co známe, abychom nemuseli vystoupit ze zaběhlého chodu a vstoupit do nové, nepoznané zóny...
Víme, co opouštíme ale nevíme, co nás čeká pokud to opustíme....

Jednáme dle zásady "lepší vrabec v hrsti než holub na střeše"....Jsme spokojeni s málem....a tento scénář si převádíme do celého života. A pak, kdykoliv nastane změna, kdykoliv přijde něco nového, bojíme se....Protože nevíme, co přijde.... a naučili jsme se, že neznámo je nebezpečné.....

Toto nemá co dočinění s reálným nebezpečím, kde podvědomě, instinktivně cítíme nebezpečí.....kdo žije intuicí, ví, že srdce ho vždy bezpečně dovede do přístavu. Ale kdo se rozhoduje na základě strachu, vypíná intuici a řídí se mozkem....Intuice dokáže jít dál než mozek...možnosti mozku jsou omezené, ale intuice - to je napojení na vyšší energie, na naše vyšší já, na Božské energie....

Příklad další komfortní zóny je zdraví. Často volíme tabletku na bolest hlavy, protože jsme se to naučili. Nepřemýšlíme jinak...proč nás vlastně hlava bolí a co nám tato bolest má předat....důvody jsou různé, může to být nadměrné přemýšlení nad nějakým problémem, dehydratace organismu....stačí vypít dvě sklenice vody najednou a hned uvidíme, zda to byl nedostatek vody.... Bolest hlavy může být i zprávou, že nejednáme  v souladu se sebou samými...například nám někdo vypráví o svojí složité životní situaci, jaký je chudák, jaká je to vlastně oběť....a nás začne po čase bolet hlava....to je signál toho, že si nehlídáme svou energii a ten druhý nám ji bere...je to opět zpráva pro nás - jednak hlídat si svou energii a druhak - můžeme se naučit rozpoznat, kdy druhý opravdu potřebuje pomoc a kdy si chce jen "ucucnout naší energie", protože to je způsob, který se naučil a jak to dělá, velmi často nevědomě.....


Může to být jakýkoliv zdravotní problém, ať něco banálního nebo něco vážného, až životně důležitého....vždy je tu informace pro nás. Nemoci jsou z emocí, nemoc je vždy ukazatelem nesouladu našeho těla fyzického a naší mysli a srdce....Pokud jednáme automaticky, předáváme zodpovědnost za své zdraví druhým - lékařům, léčitelům, bylinám, homeopatii...Jestliže si svou lekci bereme a chápeme, co nám nemoc chtěla říct a rozhodneme se vědomě posílit energii v daném místě nějakou "berličkou", pak nemoc splnila svůj účel. Pokud tak neučiníme, lékař atd. nám "pomůže", odstraní "problém" ale protože jsme nepochopili, že je třeba jednání a myšlení změnit, neodešli jsme bohatší o informaci, kterou nám tělo chtělo předat a celé se to bude opakovat....na jiném místě těla a hlavně...SILNĚJI.....Vždy když nenasloucháme svému tělu, ono se ozve znovu, ale musí se ozvat silněji, protože minule jsme ho neslyšeli. Ozve se silněji a na citlivějším místě, abychom si toho konečně začli všímat.....

Chceme být zdraví za každou cenu. Naučili jsme se, že jakmile cítíme fyzické příznaky nemoci, jdeme k lékaři a necháme si předepsat nějaký "lék". Proč ležet v posteli s angínou 2 týdny, když si můžeme dát antibiotika a chodit do práce? Nechápeme, že když jsme nemocní, máme zklidnit své tělo. Chceme jet na plný výkon. Nemoc se pak často vrací znova a my se divíme, proč nejsme vyléčení, když jsme dostali antibiotika...Zapomínáme, že lékař nám bylinky nepředepíše, protože z těch nemá provize, protože to ho na fakultě nenaučili...On dělá to, co si on sám myslí, že je to nejlepší. Ve škole, která učí jednotě myšlení se ani nic jiného naučit nemohl....Jedná podle své mysli, ne podle toho, co mu říká jeho srdce (až na několik výjimek)

Vyjít z pohodlí a začít prožívat "nepříjemné okamžiky" je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Jakmile to začneme praktikovat, zjistíme, že tu vlastně nejde ani tak o příjemno a nepříjemno... ale o to, že když se něčeho bojíme, tak k sobě tu emoci ani nepustíme. Strach nás sevře a my ani nevíme, jaké to je cítit tu danou emoci. I strach je třeba nechat proznít tělem, procítit ho a vnímat, kde a jak ho cítíme....

K našim fyzickým tělům nám chybí manuál, návod na použití. Pracně se celý život učíme formou zkoušek a omylů. Přitom procesy v našem těle jsou jasné, vše je dokonale vymyšlené. Stačí naučit se zacházet se svým vlastním tělem, naučit se vnímat, co nám chce sdělit. Začít žít vědomě, protože pouze člověk, který žije vědomě, je schopen vystoupit ze své zóny pohodlí, ze zaběhlých automatických  reakcí a začít jednat vědomě. Pokud cítím strach a nebráním se mu, dovolím mu, aby se projevil, tak mnou projede jako vlna...a jak vstoupí, tak opět vystoupí a já jsem opět schopna vnímat srdcem a skrze své pocity rozkódovat důležité informace. Pokud strachu nedovolím, aby se projevil, držím ho od sebe, tak jednak on se neztratí, bude stále se mnou a druhak mi brání v napojení na intuici, protože odmítáním strachu jsme odděleni...Odmítáním čehokoliv se oddělujeme z jednoty...

Nejtěžší je, když máme odpovědnost za druhé, za děti. Protože pokud se mýlíme sami za sebe, víme, že to odneseme my sami, ale co pokud se mýlíme u dítěte a nesprávným rozhodnutím mu zkomplikujeme život? I tady jako všude jinde platí - rozhodujme se srdcem. Rozhodujme se pocitem, který přichází, protože jen pocit, který vnímáme skrze srdce nám předá zprávu přímo ze Zdroje, od Boha, od Vesmíru.....vše ostatní je jen používání prostředníků. A čím víc prostředníků je ve spojení, tím spíš dochází k omylům. Mozek je dokonalý nástroj, díky naší mysli můžeme měnit svět. Síla myšlenky je obrovská.... A co teprve síla srdce, které je 5000x silnější? (a i kdyby to bylo jen 5x......stále je silnější)....


Když jsem byla mladší a hledala Boha, vyzkoušela jsem různé náboženství, navštívila jsem kostely....vyslechla kázání..... a odešla domů s myšlenkou, že stále nenacházím to, co hledám.....až jsem to jednou nalezla....Přišla jsem na to, že opravdová víra nás v ničem neomezuje. V kostele bylo vždy nějaké omezení, něco co se přikazovalo a něco co se ne(s)mělo....ale na spojení s Bohem nepotřebujeme nic víc než otevřenou mysl a víru....Netřeba kostely, chrámy a kláštery....Bůh je v našem srdci....Máme ho tam všichni kousek a když otevřeme své srdce, tak se propojíme se zbytkem....

www.spokojeny-zivot.cz

Nástrahy na duchovní cestě

Kdo na sobě začal už pracovat, tak ví, že prvním krokem ke změně je uvědomnění. Jakmile si uvědomíme, že jsme to my, kdo tvoří náš život a že jen my ho můžeme měnit, vykročili jsme na naší cestě směrem vpřed.

Někdo tuto naši cestu ke světlu, k pochopení, k sjednocení, nazývá duchovní cestou, někdo je proti tomuto názvu. Mě se tento název líbí, proto ho používám. Srdce cítí kam jít, duše to vnímá a předá to tělu, které to zrealizuje :)

Když začneme vědomě rozhodovat, co do svého života vpustíme a co ne, dostáváme se do zvláštní synchronicity, do stavu, kdy vše dává víc smysl, všechno na sebe tak nějak podivně navazuje....je až k neuvěření, jak je to naplánované....Člověku se ani nechce věřit, že  Bůh by mohl nějakému jednomu jednotlivci věnovat tolik pozornosti, aby mu nachystal v životě tolik dokonalosti...Cítíme to tak proto, že ještě nevidíme naši plnou jednotu, nevidíme, že jsme součástí jednoho velkého celku a že je třeba věnovat každé jeho součásti stejnou pozornost, protožekaždá jedna malá část je propojena s celkem.

Jak stoupáme stále výš a výš na naší cestě a stále vidíme víc souvislostí, začne se nám naše cesta opravdově líbit. Přicházíme na další úžasné souvislosti, všechno je báječné a my se cítíme stále jistější a jistější. Jak je to vše krásně naplánované, stačí se nechat unášet proudem....dokud se nezačne projevovat ego....Ego poznáme velmi jistě, protože když posloucháme své ego a dáváme mu víc prostoru než by mělo dostat, hned se to projeví....Začneme si myslet, jak jsme úžasní. To je v pořádku do té doby, pokud tuto svou úžasnou stránku přijímáme s pokorou, protože víme, že jsme součástí něčeho mnohem většího, že jsme součástí Božího plánu. Když tohle zapomeneme a začneme se chovat, jednat a cítit jako "vyvolení", "dokonalí", začneme se pyšnit, jak nám to jde a kam už jsme došli a zapomeneme, že jsme byli vedeni.....tak následuje pád.

Velikost pádu je přímo závislá na míře našeho "naparování", na síle, kterou jsme svému egu propůjčili. Ego je úžasnou váhou. Učí nás jak se udržovat v rovnováze. Kdykoliv se vychýlíme....hned je tu ego, aby nám hlásnou troubou oznámilo, že jsme v nerovnováze....Bez ega by to pro nás bylo mnohem těžší...jak bychom věděli, že něco už je mimo pokoru? Jak bychom poznali, že přestáváme vnímat dokonalost vesmírných zákonů a začínáme pyšnět?

Pokud jsme opravdu bystří a stále si udržujeme rovnováhu, všimneme si včas, že se ego projevuje. Jsme stále bystří a v této bystrosti nás udržuje naše pokora....Pokud pokoru neprocítíme dostatečně hluboce, už je tu ego a šup....zkouší naši pokoru :)

Zásady, které dodržujeme na duchovní cestě:

• víra....bez víry by to pro nás nebylo možné. Víra v Boží plán, víra v nás, víra v to, že vše se stane jak má a že vše je dobré tak, jak to přichází
• vděk...bez vděku by to taky nešlo...být vděčný za to, co přichází a za to co přijde, protože věřím, že vše má svůj smysl a že vše je správně tak jak je a bude to pro můj osobní růst
• láska...je to, co nás drží...láska Boha ke mě, láska mě ke všem živým bytostem, pochopení propojení se světem...
• obdiv nad dokonalostí všeho a všech...obdiv nad tím, jak dokonalý a krásný je strom, květina, pták, kočka...obdiv jak dokonalý je člověk....obdiv nad dokonalostí stvořitelova díla a plánu
• děkovat za vše, co k nám přichází, děkovat za každou lekci, která přišla, za každý pád, za vše...to příjemné i to méně příjemné, protože vím, že vše je v můj prospěch 
• soucítit se všemi živými bytostmi, soucítit s naší planetou...ale pozor, nezaměňovat s lítostí...protože ten kdo lituje, již kritizuje...ale kdo soucítí, dokáže se vcítit do pocitů a potřeb druhých ale je stále pozorovatel
• důvěra....v sebe samé...sebe-důvěra, důvěra že co se má stát se i stane a že to bude pro nás přínosem. 

Kritika je něco, co se nám stále plete do cesty, ať víc či míň.... Na míře kritiky poznáme, jak moc už jsme pochopili a co ještě pochopit potřebujeme...Kritika je úžasné měřítko. Dokud stále rozlišujeme mezi dobrým a zlým, pokud jsme stále v dualitě, pak máme potřebuj kritizovat....Jakmile pochopíme, že vše je v určitém stádiu svého vývoje a že je to správně tak, jak to je...jakmile věříme, že to, co se nám děje, je odrazem minulých činů a to jak žijeme teď je naše budoucnost, přestaneme mít potřebu kritizovat kohokoli nebo cokoli. Už nemusíme kritizovat vraha za to, že vraždil, protože chápeme, že on si vraždit zvolil...potřeboval prožít jaké to je vraždit...a přestaneme litovat jeho obět, protože chápeme, že i ona si svým způsobem zvolila být zavražděna, protože ona na jisté úrovni svolila k tomu být prostředníkem těchto pocitů...Byla natolik ušlechtilá, že svolila, že dá příležitost vrahovi k tomu, aby pochopil jaké to je....

Kritizujeme, protože nechápeme jednotu. Nevidíme, že vše je propojené a že někdy potřebujeme zažít to, kým nejsme abychom pochopili, kým jsme...Vše máme obsaženo v sobě...a my rozhodujeme, co je aktivní a co je pasivní...ale vše je v nás. Každý z nás může být vrahem, ale záleží na podmínkách...Proto odsuzováním vraha odsuzujeme i malou část nás samých....

A protože my jsme tvůrci našeho života, mějme na paměti, že to, co si přejeme, to co vyzařujeme, se k nám vrátí...Vrací se něco, co se nám nelíbí? Zvažme, co jsme vyslali....Přijměme to, co přichází bez kritiky a hodnocení. Přijměme vše jako to nejlepší pro nás....Věřme své intuici, důvěřujme sami sobě. Naše srdce nás díky naší důvěře a víře bezpečně dopraví "do přístavu"....

www.spokojeny-zivot.cz

Automatická kresba - jak vypadá její průběh, co rozkrývá a jak v ní číst

Před krátkou dobou jsem psala článek o tom, jak jsem začala s automatickou kresbou. Mezitím mám za sebou několik dalších kreseb. Někteří měli zájem nahlédnout "pod pokličku"...ne jen jak kresba vypadá, ale i to, co se z ní můžete dozvědět....

V tomto článku se dozvíte, jak kresbu dělám, proč ji dělám, jak to probíhá, co se dozvím a jak se to dozvím a co máte udělat vy pro to, abych vám mohla takovou kresbu vyhotovit taky.

Takže....vezmu to postupně....

Před každou automatickou kresbou si napíšu údaje o těch, kteří mě o kresbu požádali. Vše dělám intuitivně... Do levého rohu si píšu většinou žadatele o kresbu, jeho jméno, příjmení, datum a místo narození a pokud ví tak i hodinu.... Do pravého horního rohu napíšu to stejné o tom druhém... o tom, kdo vás zajímá.

Pak jdu na nerušené místo, zapálím si svíčku, nachystám si aromalampu s grepovým Saloos olejem, pastelky v základních barvách, obyčejnou tužku a papír, na kterém mám údaje.

Provedu krátkou meditaci. Někdy je velmi krátká, někdy delší...Opět to provádím intuitivně...Poté přivolám mého průvodce, který povede mou ruku a požádám ho o rozkreslení kresby vztahů (případně i zdraví...toho, na co se mě ptáte) mezi těmi dvěma lidmi....Vždy udávám, v jakém vztahu jsou k sobě tyto osoby a vždy požádám svého průvodce, aby mi rozkryl pouze to, co má býti rozkryto a aby skryl to, co se ten daný člověk dozvědět nemá.

Vezmu obyčejnou tužku a poprosím průvodce, aby namaloval tu kterou osobu...většinou začne levou, ale někdy i pravou....
Pak vezmu pastelky do ruky, všechny, zavřu oči a míchám je. Po promíchání je rozložím do řady a stále se zavřenýma očima přejedu rukou a kde cítím, že se mám zastavit, se zastavím a pastelku vezmu. Otevřu oči. Někdy vím barvu ještě předtím, než oči otevřu. Nic nedělám na sílu.

Nechám ruku, aby začala tam, kde chce začít.... Toto opakuju tolikrát, kolikrát cítím, že je třeba. Vždy zavírám oči a čekám, co se rozkreslí. Někdy během kresby cítím, že nevím, co daný tah znamená....ale nerozebírám to a opět se soustředím na svého průvodce.

Po provedení kresby očistím ruce nad plamenem, poděkuji průvodci a požádám ho, aby mi pomohl rozkrýt, co kresba znamená. Jdu si umýt ruce.

Někdy se mi stane, že už během kresby cítím, co přichází a tak zapisuju hesla na papír k dané postavě (to většinou při zdravotních problémech...např.klouby...lymfa...atd)

Zde dvě ukázky s rozborem a zpětnou vazbou od žadatele(žadatelky):

kresba č. 1
vlevo žena - vpravo její manžel (ji znám pouze z internetu, nikdy jsem ji osobně neviděla a neznám žádné detaily jejího vztahu - známe se jen velmi krátce a povrchově)

Já: Ptala jsem se na to, jaký je tvůj vztah k němu. Vysíláš vůči němu hodně lásky, vše se odehrává na fyzické úrovni, tedy týká se to hlavně fyzického těla. Sdílíš s ním svou lásk a je opravdu silná. Máš velmi dobré srdce a částečně tu dobrotu sdílíš se svým mužem, něco tě ale brzdí, takže tvá dobrota k němu nedorazí...on o tvých pocitech neví (myslíš to s ním dobře, ale on to netuší).
Duchovno tě velmi zajímá a hodně se tím zabýváš, víš, že tudy vede tvoje cesta... Toto s ním nesdílíš, ani to k němu nevysíláš...Jsi velmi silná duchovní bytost.
Co se týče jeho vztahu k tobě....vysílá k tobě částečně léčivé signály, ale ty o tom nevíš, tato energie zůstává u něj a vyráží tvým směrem, ale nedorazí k tobě...
Sám pro sebe má opravdu hodně energie, tuto energii s tebou nesdílí, má ji pro sebe (tak jako ty tu duchovní). Z jeho strany vychází velmi silné emoce vůči tobě, vypadá to, že má problém v komunikaci s tebou a ten problém je hlavně z jeho strany... neví jak s tebou komunikovat, v tomto je bloklý...nemá zdravotní problémy?
On již má taky nějaké duchovní myšlenky, ale nejsou tak silné jako tvoje.
Od něho vychází problémy co se financí týče...materiálno je pro něj stále velmi důležité...jako by se mu míchalo duchovno s materiálnem a on si s tím nevěděl rady...vychází mi tam do budoucna z jeho strany spíš zájem o hmotné statky.
jo ještě mi vyšlo, že on je víc dominantní...

a tady odpověď žadatelky :
Pěkný večer Joli,
ted jen koukám a zírám všem všem jsi měla pravdu. Zítra napíšu víc ..................děkuji moc.
(druhý den)
Ano plně souhlasím, že moje láska k němu je velká a on má ovšem pocit, že jej svým zájmem a láskou jako by tluču do země. Já mu o svým pocitech a lásce říkám na rovinu a on tvrdí "ano vím". To že on ke mě něco vysílá je asi možné, ale já to necítím jakoby vůbec nebo spíš hrozně málo. Jestli jeho signály jsou léčivé mě nikdy nepřišlo, ale tím jak jsem dnes poslouchala tvoje audia mě došlo, že mi dělá zrcadlo toho jak jsem se k němu já zle chovala (uměla jsem být někdy až krutá). Ikdyž jsem se mu nahlas omluvila a on tvdí, že mou omluvu vzal tak je stále vůči mě chladný.
Problém v komunikaci se mnou má určitě, hodně mi lže přesto že ví, že tu pravdu na sebe jako by pak prozradí. Nevím jestli to dělá záměrně.
A nemocné má svaly,o nemoci ví přes 10 let. Jenže ted od podzimu lonského roku začal utíkat ode mě ke kamarádům a alkoholem. Podařilo se mi  jej dostat i k pscholožce a ta mu řekla že má lehké deprese. Ale jinak nic změnit nechce, stále má pocit že to zvládne sám.
Chci náš vztah udržet, protože takzvaně to duchovno co mám já v sobě nám už tehdy pomohlo. Právě, že já v sobě ztratila něco co neumím pojmenovat. Syn má totiž stejnou nemoc jako on a my to vždy nějak ustály. Já před lety zůstala kvůli synovi doma a šperky dělám jako koníček a práci nemám.
On stále ted mluví o tom, že chce takzvaně milion, když se jej zeptám co by chtěl. Nebyl takový a tím, že uteče klidně i na celý víkend a nedá o sobě vědět, mě hrozně emocionálně ždímá. Pár věcí jsem si uvědomila, ale i tak jsem jako takzvaně okousané jablko co stačí jen vyhodit.
Možná jsme mu o tomto neměla říkat, ale chtěla jsem aby věděl že člověk který nás nezná nás dokáže takzvaně přečíst na dálku.
Jen mě zarazilo, že jsi psala že je víc dominantní (mě spíš příjde sobecký). Je pravda, že dnes jsme zažili dost velkou hádku a on chtěl odejít a takzvaně nic neřešit a rychle pryč. Nějak jsem jej ukecala a to i díky tvým slovům co jsme dopoledne poslouchala. Předtím mi přišlo, že jsme oba dva stejně a doplnujeme se.
Víš já si celou dobu myslela, že já jsem ten tahou rodin, že oběma pomáhám aby jim bylo líp, protože já se snažím pochopit jejich stavy nemoci a tak nějak jim vycházet vstříc.
Doufám, že díky tvým audiům získám to co bych moc ráda a budu doufat, že se mi podaří se dostat na ten sraz do Brna. Do kdy to potřebuješ vědět?
Ještě jednou děkuji za to co děláš a jsem velkým dlužníkem.
Dobrou noc či raději krásné ráno

a opět já... ráda bych ti upřesnila, jak jsem myslela tu jeho dominanci....ne vůči rodině, ale vůči vašemu vztahu, on byl namalován větší....není tím myšleno, že on dělá víc pro vztah nebo že ty děláš míň...ale že on je, kdo rozhoduje, co se bude či nebude v tom vztahu dít... což když čtu tvoje slova, tak mi to tak i přijde... nehledá s tebou nějaký kompromis, raději odejde pryč...

kresba č. 2

 vlevo žena (je hodně malá...hlava je ve fialové elipse) vpravo žena (ta má hlavu v modrém kolečku a nohy až dole)

se žadatelkou se znám i osobně, ale tu druhou ženu neznám

Já: Tak kresba....budu psát tak, jak mi to přichází....požádala jsem toho, kdo mi vedl ruku, aby mi dal i klíč k interpretaci....
tvoje postava vyšla poloviny velikosti její a hodně dole...ona je velmi velmi velmi dominantní vůči tobě....ty ji cítíš mnohem silnější, jsi v podřazené pozici
ona je duchovní člověk, ale sešla z cesty....potvrdilo se to, co jsi cítila...a to jsem se opravdu nedívala na barvu pastelek a chvílema jsem zavírala oči abych ani neviděla, co se maluje....abych nebyla ovlivněná...
ona tě manipuluje z její hlavy do tvé hlavy, sdílí s tebou energii, což by nebylo tak zlé....ale pak tě chytá přes třetí čakru černou energií...což je navození strachu, sevřeného žaludku...myslím, že tvůj žaludek není úplně spokojený, i když se mi to překreslilo žlutou, slabě...jako bys na tom zapracovala...byla sis toho vědomá a začla to napravovat....ale ta její energie je o dost silnější než ta tvoje
co mě velmi překvapilo je tvoje levá? noha...máš v ní energii, která utíká pryč...máš něco s nohou??? první co mě napadlo je lymfatický systém v nepořádku....
mezi vámi oběma je hodně emocí....je to nastejno....ty k ní něco cítíš a ona k tobě taky....výčitky...emoce...a jsou celkem ostré...žádné obloučky...
jo tobě se vykreslila fialová 7 čakra...takže snažíš se snažíš...je vidět, že makáš....ještě chvíli budeš muset zatlačit...ale jsi na dobré cestě
a největší překvapení nakonec....máte karmické propojení z nějaké minulosti....a je to něco co si nesete z minula z milostného vztahu....takže proto možná ty vaše zblázněné emoce...v minulém životě jste byly pár (nevím detaily, jen že jste byly milenecký pár) a zůstalo to nedořešeno.....
nemusíš jít do minulosti abys to dořešila, vše můžeš udělat teď....

Žadatelka: 
Joli ani nevíš co jsi napsala. Nejraději bych tě objala. Je to všechno pravda. Nejdřív jsem z ní byla nadšená a jako by to byl někdo po kom jsem toužila a moc si ho přivolávala. Jako když se ti odstěhuje nejlepší kamarádka a pak se potkáte. Ale jak mne odkázala na stránky , tak se to postupně měnilo. Jsem jí psala, co a jak a pak najednou se mi udělalo špatně a ona se ihned nabídla, že mi pomůže a že jde o strach. Opravdu jsm na tom byla špatně i přítel se zhrozil, když přišel, co se mnou je. Jak se mi ulevilo, tak mi prostě jelo hlavou spoustu věcí , ale říkala jsem si, že není možné, aby to tak bylo a ikdyby, tak nejsem já tak silná, abych to cítila a abych to poznala ( a hlavně mít takové myšlenky v hlavě je nízké a to já nechci). Ale všechno potvrzuješ. Měla jsem vztek, né na to co udělala ,ale na to že nejsem opatrná, že jsem stále důvěřivec. Pak jsem i byla ráda, že k tomu došlo, říkala jsem si je to zkouška a já si jí projdu, ať bude výsledek jaký chce.....je to dobře, protože je to nová zkušenost. Říkala jsem si , že to proberu s M. a tebou a uvidím, co mi na to povíte. Později, jak jsem nad tím čím dál víc uvažovala, tak jsem měla pocit, že je mezi náma něco více než jen tohle. O tom že mám pocit, že jde o něco z minulého života jsem ti už psala včera. Jen jsem si to potřebovala urovnat v hlavě a ujistit se, že jen neblázním.
K té noze, myslím, že máš pravdu. Jde o to, že jsem měla operaci nohy, je možné, že je tam narušený tok lymfy,ale netuším zatím co s tím.
Joli mooooc děkuji, ani nevíš jako moc si mi pomohla, jsi vážně třída

Toto byly dvě ukázky z mnoha....

********

Pokud i vy máte zájem o rozkreslení vztahu k partnerovi, rodiči, dítěti, příteli....či se zajímáte hlavně o svůj zdravotní stav....
Co potřebuji od vás:

• jméno a příjmení
• datum a místo narození
• pokud možno i čas, ale není podmínkou
• v jakém vztahu jste s druhé osobě a na co se ptáte...co chcete rozkrýt

Mám své etické zásady, toto po mě nechtějte:

• dotazy, které se netýkají vás, ale dalších osob
• zdravotní stav jiných osob (kde nejste součástí kresby)
• jakékoliv informace o vašich dětech, které jsou už dospělé (pokud nejste součástí kresby)
• nevěra partnera/partnerky

PTEJTE SE POUZE NA TO, CO JE PRO VÁS ETICKÉ A CO BY VÁM NEVADILO, KDYBY SE ZEPTAL NĚKDO DRUHÝ O VÁS....



S láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Jak jsem se dostala k automatické kresbě a k čemu ji využívám....

Ještě donedávna jsem netušila, co vlastně automatická kresba je...
Asi před rokem jsem cítila, že bych se automatickou kresbou měla zabývat. Přitahovala mě. Hledala jsem kurz, který bych absolvovala, abych pochopila, jak se dělá a k čemu je dobrá... Na internetu jsem hledala, co bych potřebovala.... v podstatě jen pastelky alespoň v základních barvách a spoustu bílých papírů...

Jsem člověk mnoha aktivit a pokud svůj záměr nezrealizuju hned, je odsunut do přihrádky "možná někdy jindy". Pokud se jedná o něco, co opravdu vnitřně cítím, že je pro mě důležité, tak se k tomu vrátím...

Automatickou kresbu jsem začala nedávno, v únoru, opět silně pociťovat. Přemýšlela jsem, kde najít ten správný kurz pro mě... aby tam byl opravdu někdo, kdo se to naučil "přímo od Zdroje" a ne nějaký "rádoby odborník"...

Ale pro koho se rozhodnout? Bylo to dilema...
Jednou večer u mě byla známá na konzultaci a hovor se "náhodou" stočil na automatickou kresbu. Vůbec si nepamatuju, co přesně jsem jí říkala...Náš hovor se potom stočil zpět k jejímu problému. Když odcházela, otočila se a "jen tak mimochodem" mi řekla, abych vzala pastelky a papír a začla kreslit. Ať to zkusím. Třeba mi to půjde a nebudu ani žádný kurz potřebovat...

Pár dnů mi ten její názor stále "hlodal" v hlavě...Vlastně - proč ne? Proč to nezkusit? Ale jak budu vědět, co ten nákres znamená? Automatická kresba je většinou tak nejasná....Ona mi tenkrát řekla... ale budeš vědět...

Většinu rozhodnutí ve svém životě dělám intuitivně. I tady zapracovala intuice. Jednoho dne jsem cítila, že mám zkusit automatickou kresbu, že ji pochopím. Tak jsem ji namalovala. A ta kresba ke mě začala promlouvat. Cítila jsem tak nějak vnitřně, co jednotlivé nákresy znamejí.

S každou další kresbou se zlepšuje moje interpretace. Kresba není moje. Já pouze propůjčuju svou ruku. Výběr pastelek i toho, co se bude na papíře dít, jde mimo mě. Moje ruka je pouze prostředníkem k vytvoření díla "někoho jiného". Nevím, kdo je ten, kdo moje kresby maluje. Vím jen to, že ví kde co namalovat a radí mi, jak kresby pochopit.... S automatickou kresbou je to jako s elektřinou - není třeba vědět, jak funguje. Důležité je, že funguje :)

Jsem vděčná mé známé za to, že řekla ve správný čas ta správná slova. Jsem vděčná sama sobě za to, že jsem si dala šanci vyzkoušet sama něco, o čem jsem ani netušila, že bych mohla umět. Jsem vděčná tomu, kdo vede moji ruku a pomáhá mi pochopit, jak fungují energetické pochody v nás.

Hodně už toho chápu, ale stále zůstává hodně k pochopení. Díky automatickým kresbám se mi podařilo rozkrýt nejen přítomnou situaci ve vztazích, ale i to, kam se ubírat v budoucnosti. Je i prostředníkem k pochopení, kde na těle máme fyzické bloky, kterým energetickým místem neprochází energie tak, jak by měla a na co se mám soustředit, abych pomohla mým klientům rozkrýt stávající problémy.

Automatická kresba je úžasný instrument... Je to velký dar, který můžeme využívat ku prospěchu. Pokud máte zájem o vykreslení vašeho vztahu, potřebuji znát vaše jména, příjmení, datum a místa narození, typ vztahu. Pokud znáte hodinu narození, ještě lépe.

Proč potřebuji znát všechny tyto údaje? To proto, že abych mohla automatickou kresbu uskutečnit, napojuji se na energii dané osoby. Při nepřesných údajích se napojím na nesprávnou energii...Jak to funguje už jsem zjistila...Jedna paní mi předala nedostatečné informace, nechtěla prozradit, v jakém typu vztahu je s danou osobou, neznala jsem ani místo narození... Podle roku narození obou žen jsem si vydedukovala, že se jedná o matku a dceru a místo na tchýni jsem se napojila na matku... :) Jsem ráda, že jsem měla možnost tuto zkušenost zažít. Protože teď už vím, jak důležité je vědět přesné údaje... :) Naštěstí maminku jsem popsala prý na 100%, a tak bylo hned jasné, co se vlastně stalo.

Mám své etické zásady, a tak prosím, abyste mě nežádali, zda je vám manžel či manželka nevěrný...Takovéto informace opravdu nesděluji... Pro tento případ mám se svým průvodcem dohodu...aby mi sděloval pouze to, co mohu s klidným svědomím sdělit dál a aby bylo rozkryto jen to, co rozkryto být má...

www.spokojeny-zivot.cz

Jak ozdravit vztah mezi matkou a dcerou?

Vztah matky a dcery je natolik komplexní téma, že ho zpracuji do několika částí. V následujících nahrávkách vám nastíním můj úhel pohledu, a to jak v roli matky, tak v roli dcery.

To, jaký vztah máme ke své matce, se s námi táhne celý život, a pokud naše vzájemné vztahy mají velké praskliny, poškozuje to pak i náš vlastní vztah k dcerám.

Díky tomu, že jsem sama dcera i matka jsem si uvědomila vzájemné souvislosti, o které se s vámi ráda podělím. Věřím, že některým z vás pomohou lépe pochopit složitost našich vztahů, na čem zapracovat, pochopit proč se některé věci dějí tak, jak se dějí a že se vám podaří  zlepšit kvalitu svého života.

1.část

www.spokojeny-zivot.cz

Celodenní ženský kruh - Znovuzrození ženy - AKTUALIZOVÁNO

V dnešní uspěchané době jsme se naučily klást na první místo rodinu, muže, děti, práci a na nás samé nám nezbyl čas. Naučily jsme se pracovat za tři, používaly jsme převážně levou polovinu mozku a došlo k vybočení z rovnováhy mezi mužskou a ženskou energií nejen v nás, ale i v celé společnosti.

Nastal čas navrátit se k ženství, probudit v sobě naše přirozené vlastnosti, opět používat pravou mozkovou hemisféru, zharmonizovat v sobě mužskou a ženskou energii a nastolit zdraví a harmonii v těle.

Jak toho docílíme?

Především tím, že si uvědomíme, kdo jsme. Jsme jemné, intuitivní, vnímavé, silné, kreativní ale i zranitelné. Našimi ochraniteli jsou silní lovci a dobyvatelé – muži, kteří potřebují, abychom ji vrátili jejich roli.

Pojďme plně probudit ženu v nás. Datum 30.3.2013 je astrologicky velmi silné, v tento den budou energie matky Země velmi silné a vhodné pro duchovní práci. Využijme této přírodní síly k posílení rituálu ženského kruhu, k opětovnému probuzení praženy v nás a opětovnému napojení na naši pramatku. Posilme své energie navzájem v magickém ženském kruhu.

Kdy: 30.03.2013

         10.00 – 17.00 hodin

Kde: Centrum Vitality, Vídeňská 20, Olomouc

Příspěvek: 500 Kč

Doporučuji: Pohodlné oblečení, svíčky, drahé kameny, svačina a pití (v centrum je k dispozici kuchyňka s                       varnou konvicí, v budově kavárna se zdravou stravou)

Závazné přihlášky posílat  na adresu jola.domin@gmail.com nebo SMS na

tel.733 659 997

VŠECHNA MÍSTA JIŽ OBSAZENA. Děkuji za zájem, můžete mě kontaktovat na další ženský kruh.

Jak se dostaneme k centru Vitality: pěšky

nebo tramvají č. 1 a 7 od hlavního vlakového nádraží, vystoupit zastávka Tržnice

www.spokojeny-zivot.cz

Kdy pomáhat druhým?

 My lidé rádi pomáháme. Když vidíme problémy druhých, snaději zapomínáme na ty vlastní. Učili nás, že máme pomáhat slabším, starším, postiženým, že nemáme být lhostejní k ostatním.
Kdo z nás  už někdy nezažil, že máme chuť a vůli pomáhat, ale druhá strana místo, aby nám vděčně poděkovala, nás kritizuje.... Pomáháme a nakonec z toho vycházíme jako špatní my.....Proč?

 Pomáhat je krásné, ale...co se pod pojmem pomoc vlastně rozumí? Pomoc je pro mě služba druhému, aniž bych něco čekala na oplátku. Ale - jsme takové nezištné pomoci schopni? Kolikrát pomáháme druhým nezištně? A hlavně - pomáháme, když nás o to požádali?

Často se setkávám s lidmi, kteří se svěřují se svými problémy v rodině. My rodiče nejraději pomáháme svým dětem. Vidíme jejich situaci a zdá se nám, že dítě potřebuje pomoci (a tady na věku dítěte opravdu nezáleží). A tak pomáháme. Ale naše pomoc se setkává s nepochopením a mnohdy odmítnutím. Proč tomu tak je?
Naše děti mají svou vlastní představu o svém životě. To, co se nám, rodičům, jeví jako velké nedostatky, problémy a komplikace, naše děti vnímají úplně jinak. Pro ně jsou to příležitosti. Když se pak chystáme pomáhat a bourat jim jejich příležitosti, setkáváme se s nepochopením a zlobou. Jak by bylo nám, kdyby nám někdo bortil ty naše? Myslím, že stačí zalovit v paměti a najdeme nějaký příklad z vlastního života...

Často máme potřebu pomáhat v oblasti vztahů. Známá či kamarádka, bratr, partner... kdokoliv nám vypráví nějaký svůj příběh, svěřuje se s těžkou životní situací.  A tu už spěcháme hop hop pomáhat. Podporovat toho chudáka, který je na tom tak špatně... že potřebuje pomoci. A staráme se a zajímáme se a hlavně radíme, jak a co dělat...Ale - je toto opravdu pomocí?

Mnohdy se nám blízcí pouze chtějí vypovídat ze svých starostí. Chtějí cítit účast a blízkost druhé soucítící osoby. To jim dodává sílu. Když přispěcháme se všemi svými radami a pokyny, tak jim bereme tu možnost být sami sebou. Tlačíme jim svou vlastní představu toho, jak by měla jejich životní situace vypadat.

Je třeba naučit se rozlišovat, kdy někdo pomoc potřebuje a kdy se jedná pouze o sdílení. Zjistit to lze jednoduše - pokud máme pocit, že ten druhý pomoc potřebuje a chce, ale stydí se o ni říci, můžeme se ho přímo zeptat. Je to přeci někdo nám blízký. Když se zeptáme, už víme, na čem jsme. Pokud ten člověk pomoc potřebuje a požádal o ni, je na nás, zda mu pomůžeme. Někdy ta pomoc je pouze ve vyslechnutí jeho problému, obejmutí a popřání hodně sil. Někdy můžeme pomoci radou, penězi...To už záleží na situaci.
Vždy bychom ale měli mít na mysli, jestli naše pomoc je pro druhého opravdu pomocí. Zda si jen naše dušička nechce ulevit od svých problémů a zaměřit pozornost na druhého, abychom nemuseli řešit to svoje.

I zde platí - zamést si nejdřív ten vlastní dvůr než nakoukneme k sousedům, co jim tam vítr navál....

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

Ženský kruh a jeho síla

 

Ženství je krásné. Být ženou je krásné. Neměnila bych s žádným mužem. Porodní bolesti pro mě byly požehnáním a díky nim jsem dnes matkou. Být ženou neznamená jen mateřství. My ženy jsme citlivé, jemné, schopné vnímat velmi jemné vibrace, signály. Máme vyvinutou intuici, dokážeme předvídat, pomáhat, milovat a to i tehdy, když nám to nikdo nevrací.

Být ženou je privilegium. Muž má svou roli ve společnosti, umí logicky přemýšlet, vymýšlet, počítat a měřit, válčit, dobývat a lovit. Ale žena... žena umí vládnout muži.

V posledních staletích byla ženská energie velmi potlačena. My ženy jsme byly utlačovány na úkor mužů. Byly jsme zasazeny do světa, kde slovo menstruace se na veřejnosti nevyslovuje, kde se vložky kupují se studem. V některých zemích to došlo tak daleko, že ženy zahalily svou tvář i své tělo. Tak velký byl strach můžu z žen. Muži ví, že my ženy máme velkou sílu. Ale nerozumí ji. Mají z ní strach, protože naši sílu nemohou zvážit ani změřit.


A tak jsme vyrůstaly ve světě mužů. Na ženy nebyly brány žádné ohledy. Musely jsme se přizpůsobit. Pracovat v práci i doma. Vychovávat děti, prát, vařit, žehlit, nakupovat a večer obšťastňovat muže.

Když se ohlédneme zpět, vidíme, kam nás mužský svět dovedl. To, co vidíme všude okolo, je to, co jsme my všichni kolektivně vytvořili. A je opět na nás, abychom to dali do pořádku.

Aby bylo na světě opět vše v pořádku, je třeba vyvážit mužskou a ženskou energii. Být v harmonii. Obě tyto energie jsou důležité a obě se spolupodílejí na tvoření společnosti.

Přišla doba, abychom se my, ženy, probraly a vzbudily plně své ženství. Je třeba opět uvolnit své ženské energie, dovolit si být ženou, dovolit si být plně vědoma svých kvalit, své krásy a lásky.

Ženský kruh je místo, kde sdílíme s ostatními. Místo, kde otevřeně mluvíme o svých slastech i strastech. Místo, kde můžeme říct úplně vše a víme, že nás nikdo neodsoudí, protože my všechny prožíváme velmi podobné příběhy.
Naši sílu nám dává vědomí, že v tom nejsme samy.

Jak budou naše ženské kruhy probíhat?
Ty z vás, které se budou chtít osobně účastnit otevírání ženské energie, budou moci přijít na naše Ženské kruhy.
Co bude ženský kruh obsahovat? Obsahem bude vše to, co potřebujeme. Jedinou podmínkou ženského klubu je být ženou duší a nejlépe i tělem :)
Co budeme potřebovat? Při osobním setkání budeme potřebovat velmi pohodlné oblečení, nejlépe v barvách, které jsou vám nejbližší. Vše ostatní bude na zvážení každé z vás. Protože je ženský kruh rituál, bude se provádět v kruhu. Pokud máte nějaké své vlastní artefakty, které vám pomáhají při meditaci nebo naladění se, tak je vemte sebou (svíčky, minerály, atd).

Většina nás, žen, nestíhá, nemá na sebe čas. A to je právě ten bod, na který se potřebujeme zaměřit. Udělat si čas samy na sebe. Udělat si čas pro ženu v nás.
Aktuální informace o plánovaných akcích najdete na stránce ŽENSKÝ KRUH.


www.spokojeny-zivot.cz

Co o nás vypovídají barvy?

Dnešní zamyšlení bude věnováno barvám. Barvy o nás vypovídají víc, než si myslíme...Největší význam pro nás má zkoumat, proč máme v oblibě tu kterou barvu, protože nám to pomůže poodhalit naše skryté bloky. Jakmile je objevíme, můžeme začít pracovat na nápravě.

Barvám jako takovým jsem v minulosti nevěnovala příliš pozornosti. Brala jsem si je tak nějak intuitivně. Když se ohlédnu zpět do minulosti, vidím, že "můj vkus" se měnil... Měla jsem období růžové, červené, černé, modré, žluté..... které se přetransformovalo do fialové.

Každá barva pracuje na určité energetické hladině a podle toho, na které hladině jsme, si můžeme intuitivně vybírat barvy, které nás budou obklopovat.

Podívejme se na děti. Když se dítě narodí, má povětšinou všechno bílé a pokud je holčička - růžové, chlapeček modré... Najdou se výjimky, ale toto barevné rozlišení je nám vštěpováno už od malička. Modrá je klučičí barva, růžová je pro holky. Zkuste dát chlapečkovi růžové kalhoty...nebude je chtít, protože se mu ostatní budou smát (ne proto, že by se mu nelíbily). Kdybychom děti nechali, aby si vybírali oblečení samy a nijak je nelimitovali, vyhrávaly by barvy syté, veselé, často smíchané dohromady a hlavně třpytivé. Děti milují všechno, co se třpytí a blýská. Stačí, když s dítětem vejdeme do hračkářství nebo obchodu s oblečením... dívejte se, po čem děti půjdou...

Proč tomu tak je? Děti jsou čisté bytosti, přichází od zdroje, jsou ještě často napojené a mohou si vzpomenout na dobu "před narozoením", na to jaké to bylo, když byly bez těla...Barvy jsou tam syté, mnohem sytější a krásně barevné. Všechno je velmi prosvětlené. Děti si to pamatují a proto takové barvy vyhledávají. Připomíná jim to dobu před narozením, dobu kdy byly v jednotě s Bohem, Univerzem, Vesmírem či Kosmickou Energií (nezáleží na názvu, ale chápu, že slovo Bůh si hodně lidí spojuje se starším vousatým chlápkem, sedícím na mraku...).

Jak děti rostou, vytvářejí se jim mentální bloky. Jejich rodiče jim kupují oblečení "podle toho, jak oni sami smýšlí o sobě". Sice si dovolí víc barev pro dítě než pro sebe, ale už se tam vkrádá khaki, béžová, šedá a barvy o dost světlejší. Výrobci oblečení to nám, rodičům, taky nezlehčují, podívejte se na nabídku barev pro malé děti a pro starší....

Všimněme si, jak síly barev využívá reklamní průmysl. Přesně vědí, na které barvy se zaměřit.

Jak na vás působí třeba červená? Barva třešní, jahod, vůně léta, ale taky vášeň, srdce, krev...Červená barva zahřeje, rozproudí krev (Býk)...

Barvy přesně kopírují naše vlastní smýšlení o nás samých. Čím sytější a barevnější oblečení nosíme, tím míň bloků pravděpodobně máme. Zatímco lidé s barvami světlounkými, převážně šedobéžovými, ti by byli nejraději neviditelní.

Černá je barva smrti, černá je barva stínu. V naší kultuře je černá spojována s truchlením a destrukcí. Proč tolik lidí nosí černé oblečení? Je zajíamvé sledovat mladé lidi v pubertě, jak si sami intuitivně kupují černé oblečení. V těle probíhají hormonální změny a pokud dospívající pochází z energeticky nestabilní rodiny, kde bylo "osázeno bloky", není divu, že jde po černé...

Bílá je naopak barvou svobody, světla, čistoty.

Všimněme si kolik žen nosí černé oblečení. Ženská energie byla potlačována, ženy se potřebují probudit a uvědomit si sílu svého ženství. Ženy si celkově jsou málo vědomy samy sebe = jsou málo sebevědomé. V černé "schovávají" své tělo, protože černá zeštíhluje. Ženy si obecně myslí, že je třeba se za své tělo stydět, protože není dokonalé. Ženy neumí milovat svá těla taková, jaká jsou.

Barvy nás obklopují všude, podívejme se okolo, jaké barvy má příroda. A jaké barvy produkujeme my, lidé...

Když budeme cestovat po naší planetě, najdeme velké rozdíly. Například v Karibiku je běžné nosit oblečení velmi pestré. Domky jsou natřeny na veselé barvy, dokonce i loďky jsou barevné. I to vypovídá o nás, o lidech. Míra sebevědomí se promítá do všeho kolem nás. Čím blíž jsme přírodě, tím víc cítíme sílu barev a potřebu se jimi obklopovat. Často nás brzdí strach "co by si druzí pomysleli" nebo "budu vypadat jako hlupák", případně "budou se mi vysmívat"...

Zkuste odhodit všechen stud a dopřát si takové barvy, které se vám líbí. Uvidíte, že barvy vám pomohou lépe se naladit na své tělo a porozumět mu.

www.spokojeny-zivot.cz

I nepříjemné zkušenosti je potřeba prožít

Je důležité projít vším, co se nám v životě postaví do cesty. Je důležité se ničemu nevyhýbat a vše řešit postupně. Pokud v některé fázi života cítíme, že na něco "nemáme sílu" a odsuneme to stranou, vrátí se to počase znovu a ještě silněji. Proto všem doporučuju se situacím nevyhýbat.

Ne nadarmo se říká "co tě nezabije, to tě posílí". Každý prožitek je důležitý. Protože jedině prožitím, procítěním a uvědomněním si té dané situace ji zpracujeme a už se nebude vracet. Pokud má někdo panickou hrůzu z pavouků a celý život se jim bude vyhýbat, bude mít ve svém životě opravdu hodně pavouků...

Jak zdolat svůj strach? Jak zdolat panickou hrůzu? Nejúčinější je ji prožít. Dovolit, aby byla prožita. Neubírat na její síle, ale ani ji nepřikrmovat. Prostě jí jen dovolit být. V té chvíli to sice nebude zrovna příjemné, ale ta chvíle pomine a po ní už nepřijde další, protože tuto emoci budete mít zpracovanou...

A co vy? Čeho se bojíte? Co je vaší "noční můrou"?

www.spokojeny-zivot.cz 

Jak se oprostit od závislosti?

Dotaz od čtenářky
--------------------
Milá Joli, já bych měla dotaz na míru, pokud mohu. Co když má někdo ve svém životě pocit závislosti na ostatních lidech (ať už existenční nebo psychický či obojí) Co se s tím dá dělat a jak by se daný člověk mohl osvobodit a nechat druhé trochu dýchat ?
Děkuji moc
 -------------------

Toto bylo opravdu náročné téma. Sice se mi pletl jazyk únavou, ale  zprávu jsem předala tak, jak ke mě přišla :)

I pro mě bylo poučné "slyšet" a díky této čtenářce jsem pochopila svoji závislost. Dnes už chápu, proč je pro nás důležité dávat a nečekat nic na oplátku. Protože když dáváme něco druhému člověku od srdce, z lásky, a nic neočekáváme, dostáváme mnohem víc nazpět:)

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz