Jak být sami sebou?

V naší společnosti je stále velké množství lidí, kteří mají problémy se sebepřijímáním. Doba, do které jsme se narodili, je plná převratů, přerodů, změn, náročných zkoušek, je plná násilí, hledání smyslu života.... Všichni lidé na planetě se rodí s nějakým "restem". Podle toho, kam jsme ve svém vývoji už došli, se zformoval náš nynější osud. Jsme ztělesněnou minulostí. Vše, co se nám v životě děje je odrazem toho, jak jsme mysleli v minulosti. To, co jsme zaseli, teď sklízíme. Doba žní je vlastně neustále. Každý den, každý moment, to co prožíváme je odrazem toho, jací jsme byli. To, jak vnímáme, myslíme a jíme teď je naše budoucnost. To je to, co sejeme....

Náš osobní vývoj můžeme pozorovat při pohledu zpět....Vyvíjíme se jednak jako jednotlivé bytosti a jako celé skupiny, národy, stejně se vyvíjíme jako celé lidstvo, naše planeta se vyvíjí, celý planetární systém se vyvíjí...kdo ví, kam až dosahujeme...

Pozorujme třeba stravu...jak se vyvíjela...co jsme my lidé jedli v minulosti...Naše těla se postupně přizpůsobují všem změnám. Naše věda dochází k různým poznatkům, které si často protiřečí. Lidé ztrácí orientaci, co je tedy zdravé a co nezdravé? Je cholesterol nebezpečný nebo není? Máme pít kávu? Můžeme pít mléko? Co máslo, je lepší než margarín? A co maso? Vařit? Nevařit? Jíst syrové? Jíst makrobioticky? Být vegetariánem, vitariánem, frutariánem? Nebo jsme breathariáni?

Byly doby, kdy hmota byla stavěna nad ducha. Dnes už se ví, že jakákoliv hmota je vlastně shlukem energie na určité vibrační rovině. Necháváme se klamat naším zrakem a to, co nám připadá hmatatelné, vnímáme jako skutečné. Učili nás, že existuje pouze to, na co si můžeme sáhnout. Vše ostatní byly nesmysly a pavědy...

Dnes, v době internetu, jsme zahlceni informacemi. Je pro nás náročné vybrat si ty správné. Čemu věřit? Co dělat? Televize chrlí hororové zprávy jednu za druhou. Ze všech stran na nás útočí reklamy o dalších úžasných výrobcích, které určitě musíme mít.....

Jak mezi tou přemírou informací a útoků ze všech stran najít sami sebe? Kdo vlastně jsme? Někdy celý život hledáme a hledáme, stále se rozhlížíme všude okolo a hledáme ten smysl života...Kým jsme, kým máme být, jaký je náš úkol na planetě, proč jsme se narodili....

Vše je velmi jednoduché. Je to natolik jednoduché, že se bojíme této jednoduchosti uvěřit, a tak běháme ze strany na stranu a hledáme, jak si ten život zkomplikovat. Co dalšího na sebe nabalit...

Život sám je velmi jednoduchý. Vše je dané. Jsme herci svého života. Naše duše toužila narodit se do této doby, rozhodla se na sebe vzít tuto fyzickou formu, aby mohla zažívat a prožívat. Aby si mohla hrát. Tak, jako malé děti milují hraní...Podívejme se na malé děti. Co řeší? Jak žijí? Kolik času věnují dělání toho, co je baví? Jak se smějí? Jak dlouho se zlobí? Takové malé dítě, i když dostane na zadek, za chvíli o ničem neví a zase je veselé... To my, dospělí, si život komplikujeme jen co vylezeme z dětství. Děláme to, co nás naučili naši rodiče. A oni nás to naučili, protože je to naučili jejich rodiče.

Je na nás zastavit se, zamyslet se, rozhodnout se, kdo jsme, kým chceme být, jak chceme žít, co doopravdy chceme dělat, co nám způsobuje radost. Naučit se vzájemně si odpouštět, milovat sami sebe, milovat druhé tak, jako by byly naší součástí, protože oni opravdu jsou. To jen naše oči, které se naučili vnímat pouze hmotu nevidí, že jsme všichni vzájemně propojeni jemnou energetickou pavučinkou. Zapomněli jsme, že to, co činíme druhému, činíme sami sobě. Nevidíme okamžitou reakci a nespojujeme si že to, co se nám děje teď je to, co jsme my dělali v minulosti, jak jsme mysleli, čím se živili. Dám opět jeden příklad:

Vezměme si třeba elektrickou energii. Téměř každý má doma zavedenou elektriku. Když potřebujeme zapnout pračku, stačí zmáčknout knoflík. Stejně tak můžeme luxovat, mixovat, zapnout myčku, žehličku, rádio, televizi, počítač....stačí jeden "klik"....Stejně tak jsou na tom všichni okolo nás. I jim stačí "jeden klik"...Kolik z nás si ale uvědomuje, že je napojeno na síť, která vede od "zdroje" k jednotlivým uživatelům? Jak málo stačí, aby jeden nezodpovědný uživatel ohrozil celou síť? Stačí zapnout příliš přístrojů najednou a vyhodíme pojistky v jednom bytě (domě). Někdy se díky jedné fréze podaří vyhodit celou ulici, čtvrť....Občas se stane výpadek proudu v celém městě....Viník bývá jeden....Až v takových chvílích si uvědomujeme, jak důležitá je pro nás elektřina. Jak moc jsme na ní závislí a jak nám chybí, když ji chvilku nemáme k dispozici.

Zapomněli jsme, že tvoříme kolektivní energii, že my všichni tvoříme to, co se děje na celém světě. Zapomněli jsme jak obrovskou moc má každý z nás....Jak důležité je "jeden za všechny, všichni za jednoho"....jak důležité je, abychom vědomě vybírali myšlenky a jednali uváženě, abychom brali v potaz i ostatní. Je důležité probudit se a uvědomit si, že naše vlastní konání ovlivňuje nejen nás, ale i ostatní.
Nemusíme "páchat dobro", vysílat pozitivní energii ostatním, zaměřovat se na pomoc druhým. V prvé řadě potřebujeme posílit sami sebe. Protože když se každý zaměří sám na sebe a začne zvyšovat své vlastní vibrace, jednak začne přispívat do kolektivního vědomí, druhak nepřímo ovlivní lidi okolo. Vaši přátelé, rodina, známí, děti...si všimnou, že jste se změnili. Pokud na ně nebudete tlačit, pouze jim budete  sloužit svým vlastním příkladem, dosáhnete změny u druhých rychleji a efektivněji. Protože "ti druzí" nebudou cítit z vaší strany nátlak, nebudou cítit že je soudíte či odsuzujete jejich chování, způsob myšlení.....

Všichni pocházíme ze stejného zdroje. I ti "negativní" mají svoji úlohu zde. I oni si potřebují zažít a prožít to svoje. Pokud je budeme odsuzovat, posuzovat či kritizovat, jsme to my, kdo se odděluje od jednoty. Jsme to my, kdo se odděluje od "Božství". Proč bychom měli posuzovat to, že druhý člověk má jiné potřeby než my? Z jakého titulu? Jen proto, že my takové potřeby nemáme? Když vedle sebe budou stát dva lidé, jeden bude mít žízeň a druhý hlad, žádný z nich není horší než ten druhý. Jen mají rozdílné potřeby. Toto je velmi důležité, abychom jako lidstvo pochopili. Až pochopíme a přijmeme, že máme rozdílné potřeby, že jsme v rozdílných etapách vývoje a že máme v prvé řadě pracovat na svém osobním vzrůstu, "zametat si svůj dvoreček a nekoukat k sousedovi", pak umožníme vzestup. Jak náš, tak všech ostatních....

Přeji vám krásný den,
s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj internet

Kdo vlastně ovládá náš život?

Když jsem byla malá, mívala jsem hodně otázek...Stále jsem se ptala, nejdřív těch nejbližších okolo a když jsem začala mít pocit, že mi jejich odpovědi nestačí, hledala jsem je všude okolo...Často jsem se zamýšlela nad svou vlastní existencí, proč žiju, zda mám nějaký úkol na Zemi....Co určuje můj život a zda by byl můj život jiný, kdyby se změnily podmínky (rodiče, místo bydliště, ekonomická situace...)

Už tenkrát jako malá dívka jsem tušila, že je toho mnohem víc než nás učí rodiče, než nám říkají ve škole. Některým informacím, které byly všeobecně přijímány, jsem prostě odmítala uvěřit...Zamýšlela jsem se nad tím, kdo tu kterou informaci vlastně vymyslel a proč ji mám přejímat...Vždyť i já vymýšlím stále nové věci....Každý člověk na Zemi má nápady...Proč jsou přejímány jen některé informace? A co ten zbytek? Uvědomovala jsem si, že pravda je jinde...a že to, co nás učí, je pravda většiny...To, co se většina usnesla, že za pravdu považovat bude...

Ti, co měli odlišné názory, bývaly a dodnes jsou zesměšňováni....Dokud jejich názor nepřevezme "většina"....Pak se stane pravdou....Ironie...Dvě naprosto odlišné informace jsou pravdou, jen každá v jiném čase, v jiném úhlu pohledu....placatá Země, kulatá Země, dutá Země....vypouklá Země....(a kdo ví ještě jaká).

Informací je mnoho...jak si vybrat tu správnou? Stačí podívat se na pole výživy, co je zdravé a co ne...jak se tyto pravdy během let mění....

A teď zpět k mé první otázce - kdo vlastně ovládá náš život? Jsem si jistá, že jsme to my. Každý z nás je strůjcem svého osudu, svého života, každý z nás je ten, kdo rozhoduje, co se s námi bude dít, jaký osud nám bude připraven....Souhlasíte? Nesouhlasíte? Podstatné není ani jedno...Prozatím postačí, když si každý sám za sebe pouze připustí tuto možnost...Stačí, když připustíme, že by toto mohla být pravda...Zkusme jednu zajímavou vizualizaci...Ve filmu "The Secret" - česky "Tajemství" je hezky popsán případ vizualizace. Představte si že máte dům, auto, partnera...
Nám teď postačí, když si představíme, že jsme strůjci svého života...Můžeme si vzít papír a tužku a začít psát o svém životě...Jaký by byl náš život, kdybychom byli sami jeho strůjcem? Kdybychom my byli ti "Bohové", my sami bychom rozhodovali o tom, co v našem životě bude a co ne...Jaký život bychom sami sobě připravili? Zkuste si napsat do co největších detailů jaký život byste vedli, kdybyste byli strůjcem každého okamžiku ve svém životě...V této představě je vše možné...Absolutně vše....Co je to, po čem toužíte? Co vše byste chtěli do svého života zahrnout?

A teď zpět do reality...Jaký život vedete? Nakolik se shoduje s tím, který byste vedli, kdybyste mohli o všem rozhodnout? Kolik procent ze svého života tvoříte sami? Kolik procent myslíte, že rozhoduje někdo jiný za vás? Kdo to je? Proč rozhoduje za vás? Co vás vede k pocitu, že tuhle oblast nemůžete rozhodovat vy sami?

Jedna věc je teorie, teoreticky vím, že tvořím svůj život. Praxe se s teorií plně neshoduje, stále jsou ještě v mém životě oblasti, kde cítím, že jsem nepřebrala otěže na 100%. Když se podívám v čase zpět do minulosti, ještě před rokem bylo to procento mnohem nižší. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, abych udělala tento malý "vizualizační" test, bylo by toho mnohem víc co si myslím, že nemohu rozhodnout sama...Asi největší brzdou v rozhodnutích pro mě byla zodpovědnost. Pocit, že některé věci dělat prostě musím...Opravdu musím? Jak často se za toto slovo pouze schováváme? Svůj život neměníme, protože by to znamenalo pohnout zadkem a změnit spoustu věcí... a do toho se nám často nechce...a tak to necháváme tak a vymlouváme se na okolnosti, druhé osoby...vymlouváme se na to, že ten svůj život takhle žít musíme....

Vše ve svém životě tvořím já. Já rozhoduju o tom, co tam bude a co ne...Já rozhoduju, co je důležité a co ne....Já jsem ten, kdo potřebuje pocit zodpovědnosti....co by na to řekli druzí, kdybych se tak radikálně změnila? Měli by mě ještě rádi? Neměli by mě za blázna?

Ano, čím víc se budete měnit, tím víc lidí vás bude označovat za blázna nebo úleťáka, za někoho, kdo je mimo realitu...a je to tak...časem se dostanete mimo realitu lidí, kteří svou vůli, svou svobodnou vůli a moc nad svým životem, předali druhým.... S námi je to jako s kuřáky....Kdo je v partě kuřáků a rozhodne se přestat kouřit...kdo z ostatních kuřáků vás bude podporovat? Pravděpodobně nikdo...Všichni z kuřáků vědí, že kouření škodí zdraví...nejen jejich zdraví, ale i těch okolo... a přesto kouří dál. Zvykli si na to, myslí si, že to potřebují...za cigaretou skrývají nějaké své emoce....většinou nedostatek sebedůvěry a sebelásky....Když přestanete kouřit, kuřáci vás stále budou stahovat zpět k cigaretě, protože když to vy dokážete, oni ještě víc cítí, že to dělat nemají...a i zde platí...pravda je to, co dělá většina....a tak z takové party časem nejspíš odejdete...protože váš život půjde jiným směrem. Už nebudete chtít chodit tam, kde se kouří.....

Kdo jednou ochutnal sílu své moci, už ji nebude chtít pustit....ostatní okolo, kteří ji ještě stále přenechávají někomu jinému, na vás budou tlačit...protože podvědomě budou cítit, že máte pravdu, ale ještě se necítí dost silní k tomu, aby tuto odpovědnost převzali a rozhodovali o svém životě....

Kdo rozhoduje o svém životě, je i zodpovědný za všechny "chyby", které dělá....Kdo ještě odpovědnost nepřevzal, může házet vinu na druhé, to oni, oni tohle udělali, oni tohle rozhodli...to já ne....Ale i přenechání odpovědnosti druhým je rozhodnutí....

Náš život je přesně takový, jaký si ho vytváříme :) Cokoliv můžeme kdykoliv změnit, pokud se nám to nelíbí. 

www.spokojeny-zivot.cz