Proč je důležité vyjadřovat vlastní pocity a potřeby

Pocit frustrace a vnitřní nespokojenosti a nenaplnění není výsadou žen. Tyto pocity zažívají miliony lidí všude ve světe. Dříve jsem se vnímala jako jedinec, který zažívá těžké chvilky. Myslela jsem si, že mé problémy nikdo jiný nechápe, že to, co se mi děje, je svým způsobem nespravedlivé a chtěla jsem to změnit.

Začala jsem hledat jak změnit svou frustraci na pocit uspokojení ze sebe samé, jak mít dobrý pocit z toho, co právě dělám, jak si věřit a jak umět uspokojit své potřeby.

Znáte pocit, že vás nikdo nemá rád, že vás nikdo nechápe, máte pocit, že jste outsider, člověk který nezapadá do žádné kolonky, v každé společnosti jste mimo, protože témata o konzumním způsobu života vám nic neříkají? Vidíte jak druzí dělají něco špatně a chcete jim poradit a místo toho jste za toho špatného vy? Že chcete změnit svět k lepšímu, ale nikdo vám nenaslouchá, všem se to zdá být jedno?  Pokud jste si zodpověděli alespoň na jednu otázku ano, pak víte, jak jsem se cítila.

To všechno jsem jako mávnutím kouzelného proutku změnila. Pochopila jsem totiž princip, na kterém funguji. Pochopila jsem jaký myšlenkový vzorec mě ve starých pocitech udržoval, změnila jsem ho a vytvořila jsem vlastní myšlenkový vzorec, který mi vyhovuje.

Cítit vnitřní naplnění, mít radost sama ze sebe, mít dobrý pocit ze všeho co dělám i když se mi to vždy nepodaří na jedničku - to je moje dnešní realita. Naučila jsem se přeladit.

Pochopila jsem, že vše, co nás obklopuje, vše co tvoří naši vlastní realitu, je neutrální. Každá daná situace nemá předem dáno, zda je "dobrá či špatná", "pozitivní či negativní". Ač to často vypadá, že něco je vyloženě negativní a něco je vyloženě pozitivní, opravdu vše je neutrální. Každý člověk sám udává, jak na něj situace působí, zda ji vnímá pro sebe přínosnou nebo ne.

Zjistila jsem, že je pro mě těžké říkat co chci. Odešla jsem z bývalé práce a chtěla si hledat novou, ale bylo těžké najít práci, která by odpovídala mým požadavkům. Věděla jsem jistě, co už dělat nechci, ale nebyla jsem si jistá, co vlastně dělat chci. Nevěděla jsem na co se zaměřit, kterým směrem jít, co je to správné, co mám dělat.

Je těžké jít za svým cílem, když nevíme, co naším cílem je. Nejprve je potřeba si uvědomit, o co usilujeme. Pak se můžeme vydat tím směrem. 

Když nevíme, co chceme, nejlepší je začít tím, co nás nejvíc baví. Dělat to, co nás těší, baví a naplňuje, co nám pomůže naladit se na vibrační hladinu tvořivosti. Když tvoříme, jsme tvořitelé. Možná hned napoprvé nepoznáte, co vlastně dělat chcete. Je úplně jedno čím začnete. Jakmile děláte, co vás těší a děláte to tak dlouho, dokud vás to těší, sami pocítíte, zda u té činnosti setrváte nebo vás napadne jiná činnost, která vás těší víc. A tak se postupně dostanete až tam, kam jste chtěli - dozvíte se, co chcete.

Vždy jsem si myslela, že jsem otevřená a nemám problém s tím říct, co chci. Moje upřímnost mi bývala vytýkána jako nedostatek. Zvláštní - protože pokud se zeptáte lidí, co jim nejvíce vadí, většina řekne, že lež.
Říct upřímně svůj názor jsem uměla, ale říct, co opravdu chci byl trošku problém. Bála jsem se reakcí svého okolí, bála jsem se zda mě budou přijímat a mít rádi, i když jim řeknu něco, co se jim třeba nebude líbit. A tak jsem si nechávala líbit to, co se mi nelíbilo. A to až do bodu, kdy jsem si uvědomila, že druzí lidé sami nepochopí co chci, že jim to budu muset říct, anebo budu odsouzená celý život žít ve frustraci z toho, že manžel nepozná co mám ráda, že neví jakou květinu mi dát, že ho nenapadne mi nějakou koupit, že si nevzpomene na mé narozeniny, že v práci nikdo neocení mou práci, protože se neumím vychválit a svou práci prezentovat, že děti budou opakovat ty stejné chyby, protože jim neukážu, jak to mají dělat "správně" - tedy přínosně pro ně...

Kdo neumí říct, co má rád, má problém i v sexu. Ten druhý může poznat co se vám líbí, ale taky nemusí. Většinou se řídíme tím, co nám samotným dělá dobře a to pak děláme tomu druhému. Jenže už tady narazíme na první úskalí - muž má jiné potřeby než žena. Muž je energeticky úplně někde jinde. Tak, jako muž neví, jaké to je být ženou, neví žena, jaké to je být mužem. Aby vztah fungoval po všech stránkách, je důležité mít bezbariérovou komunikaci. Možnost říct, co potřebuji, co mám ráda, umět naslouchat potřebám partnera.

Hovor o intimních stránkách sexuálního života bývá pro mnoho lidí ožehavé téma, právě proto, že se bojí vyjádřit upřímně své potřeby. Často se soustředíme na to, co se nám nelíbí, říkáme partnerovi, co dělat nemá, ale už zapomínáme říkat, co dělat má, co se nám líbí. Partner může pak být frustrovaný, protože nabyde pocitu, že nic nedělá dobře.

Řekla jsem STOP všem svým myšlenkovým hrám, které mě udržovaly v pozici chudáka. Začala jsem komunikovat na jiné úrovni - vyjadřuji své potřeby, sdílím své pocity a hlavně - NIC si neberu osobně z toho, co mi říká druhý člověk. Každý vyjadřuje svou realitu, každý má svou vlastní pravdu, protože se na ni dívá svýma očima, očima člověka se specifickými potřebami. Když ve škole zbývá 5 minut do zazvonění konce hodiny, jeden žák může sedět a netrpělivě čekat, kdy zazvoní, aby už byla přestávka, zatímco druhý by chtěl, aby minuty plynuly pomaleji, protože dopisuje písemnou práci. Žena, která nechtěně otěhotněla, vidí své těhotenství jako problém, zatímco žena, která roky usiluje o otěhotnění by byla v sedmém nebi, kdyby jí její těhotenský test ukázal pozitivní výsledek.

Vždy je to jen o úhlu pohledu, nic není takové, jaké se na první pohled zdá.

Nebojte se říct si o to, co potřebujete. Když to neřeknete vy, kdo to udělá za vás? Když to neřeknete teď, tak kdy bude lepší příležitost? Ta správná chvíle je vždy. Vždy můžete změnit své myšlenkové pochody tak, aby vám bylo dobře, abyste byli vnitřně naplnění, uspokojení, šťastní a tvořili si takový život, v jakém vám je nejlíp.

Někdy si zažíváme těžké chvíle, někdy sejdeme z cesty a zažíváme přesně to, co nechceme. I to je správně. Krátká odbočka nás pomůže rychleji nasměrovat zpět na správnou cestu.

Žádná změna nenastane sama od sebe, je potřeba nejprve vědět, co chceme, a pak udělat potřebnou akci - neboli teorie bez praxe bude vždy jen teorií.

Ať se vám hezky tvoří vaše realita a zažíváte přesně to, co potřebujete :)

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Jak jednoduše a efektivně řešit problémy

Když si nevíme se svými problémy rady  nebo když náš systém řešení problémů selhává, hledáme alternativní způsoby. Jak snadno, rychle a efektivně řešit problémy? Je to možné? Proč problémy vznikají? Dají se i vážné problémy řešit jednoduše?

Problémy řeším každý den. Někdy jsou to třeba jen drobnosti, ale jsou dny, kdy se mi problém zdá na první pohled neřešitelný, obrovský, jako velký balvan. Jsou dny, kdy se takových balvanů spojí víc a přede mnou je celá skála. Zkoušela jsem různé techniky, způsoby jak řešit problémy, zkoušela jsem i problémy neřešit a čekat, jestli třeba sami nezmizí.

Během roků, kdy jsem hledala svou cestu, jsem našla jeden jediný efektivní způsob jak vyřešit problémy.

Věřte mi, že cesta byla trnitá. Někdy to nešlo tak, jak jsem chtěla. Jsem člověk, který se nevzdává, nezůstávám jen u teorií, když mě něco zaujme, přejdu k praktikování. Zkouším nové věci a teprve až je sama vyzkouším a osvědčí se, dovolím si je doporučit dál. Proto následné berte jako můj úhel pohledu na řešení problémů, způsob, který mě vyhovuje.

Než se rozhodnete hodnotit jej, dopřejte si alespoň jednou vyzkoušet můj způsob řešení problémů. Už ze školy se učíme neustále něco hodnotit, jenže pokud hodnotíme něco, co jsme sami nevyzkoušeli, je to jako plácání do vody. K ničemu. Nikam nás to neposouvá.

Problémem nazývám vše, co se mi v mém životě nelíbí, situace, lidé, pocity, které jsou nepříjemné. Je jedno, zda řeším problém nepříjemného člověka, nepříjemné situace nebo nepříjemných pocitů. Vždy je to stejný princip. To, co je pro mě problém, nemusí být problémem pro každého. Vždy se jedná jen o jeden úhel pohledu. Ten můj.

Pokud je mým problémem člověk, který ve mě vyvolává nepříjemné pocity, soustředím se do sebe. Hledám v sobě, proč cítím tyto nepříjemné pocity. Tím, že odkloním druhého z problému a soustředím se na sebe, umožňuji nalezení řešení. Kdybych se soustředila na toho daného člověka jako na problém a vnímala bych ho jako ten problém, byla bych odkázaná na toho člověka. Byla bych obětí, která čeká, co ten druhý a musí se řídit jednáním a chováním druhého člověka. To byl způsob, který jsem praktikovala v minulosti.
V okamžiku, kdy pochopím, že daný člověk jen vysílá do okolí svůj postoj a svoje mínění o sobě samém, přestávám ho vnímat jako problém.  Začínám chápat, že problémem jsou moje nepříjemné pocity. Ten člověk je ve mě jen vyvolal, pocity jsou moje. Jen já mohu specifikovat, co je pro mě příjemné a co nikoliv.

Teď už vím, co za problémem stojí. Jsem to já sama. Můj nepříjemný pocit, který vyvolal druhý člověk, je odhalen a já se zaměřím opět do sebe, do svého nitra. Proč cítím tento nepříjemný pocit? Jaký pocit to je? Kde na těle ho vnímám? Je to pocit viny, studu, nepochopení, nedokonalosti, neschopnosti být dost dobrá, být dost krásná...Hledám, dokud nenaleznu uspokojivou odpověď. Pokud výsledkem je třeba to, že si v blízkosti toho člověka připadám jako hloupá, je základní pocit pro zpracování nedostatek sebevědomí. Tento nedostatek míří do mého dětství, kde jsem mohla být srovnávána s druhými v můj neprospěch. S velkou pravděpodobností k tomuto docházelo v rodině, často i ve škole, nebo v obou případech.

Je pro mě problém chování mého dítěte? Opět hledám co konkrétního mi vadí. Dítě nechce pomáhat nebo se nechce učit? Proč mi to vadí? Jakmile odkloním problém od dítěte směrem k sobě a hledám ve svém nitru, ve svých pocitech proč mi to vadí, opět se dostanu k jádru věci.

Aby toto spolehlivě fungovalo, je třeba jedna základní věc - být upřímný sám k sobě. Oprostit se od obviňování všech a všeho okolo a převzít zodpovědnost za vše, co se mi děje. Jen pokud budu upřímná a ochotná hledat co způsobuje problémy v mém životě, mohu je identifikovat a odstranit.

Tento způsob řešení problémů vnímá mě jako tvůrce. Jsem tvůrce svého života, a proto mám schopnost vše změnit tak, aby mi to vyhovovalo.

Ve způsobu, kde řešení problémů je závislé na druhých lidech jsem obětí, která je závislá na činech druhých. I tento způsob je možné praktikovat, je to v podstatě způsob, který jsme používali téměř všichni. Tento způsob v nás ale posiluje nepříjemný pocit - že nemáme moc. Pocit, že nemůžeme měnit svět okolo sebe podle svých představ.

Výše popsaný způsob přebírání zodpovědnosti na sebe používám opravdu na úplně všechno. Byly doby, kdy mi velmi vadila rozhodnutí politiků, jednání kolegů v práci, chování členů rodiny, vadilo mi i to, že v obchodě prodávají nekvalitní potraviny, že náš vzduch je znečištěný, že půda je kontaminovaná, že většina obyvatel Země je chudá a že na světě je nespravedlnost.

Dnes vnímám všechny tyto okolnosti jako velké dary, díky nimž jsem se naučila, že můžu kdykoliv cokoliv změnit. Potřebuji se k tomu rozhodnout a hledat cestu, jak to řešit.

Jsme zvyklí cítit se bezmocní. Naučili jsme se vnímat se jako někoho, kdo nemůže nic velkého ve světě dokázat, a že politici, kteří nám vládnou, jsou zkorumpovaní a myslí jen na své kapsy. Ano, v takovém světě žije každý, kdo se vnímá jako oběť. I já tam žila.

Lidé rádi oponují nesmyslnými příklady, aby mi dokázali, že měnit svět podle obrazu svého není tak lehké, jak naznačuji. Uvádí třeba, že nemohou být prezidentem, a tak můj systém nefunguje. Otázka je - chtěli byste být prezidentem? Chtěli byste dělat tuto práci?

Víme, co se nám nelíbí, ale co se nám líbí? Co vlastně chceme? Umíme pojmenovat přesně to, o co nám jde? Když mluvíme o nedostatku peněz a chceme víc peněz, opravdu jsou to peníze, co chceme? Je třeba mířit přesně, abychom mohli jít za svým cílem.

Když budu chtít vyjít jakýmkoliv směrem, pokud nevím kam mám jít, co je mým cílem, budu bloudit. Jakmile si zadám konkrétní data, už vím kam jdu. Můžu si vychutnávat cestu, užívat si každé chvíle, protože vím kdo jsem a kam jdu. Cestou se může stát, že budu chtít směr své cesty změnit. Proč ne? Naším cílem není cíl samotný, naším cílem je cesta, která nás má bavit, která nás má naplňovat štěstím. A když po takové cestě jdeme, sama nás dovede do toho správného cíle.

Přeji vám, ať se daří při hledání řešení problémů. Pro zájemce z Brna a okolí a pro všechny ty, kdo by se chtěli zúčastnit osobně semináře a naučit se jak měnit svůj život, odkaz zde.

S láskou Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj www.morguefile.com

Písemná konzultace

Když jsem pročítala několik posledních emailů od čtenářů Nové cesty, zjistila jsem, že je potřeba vytvořit "mezischod" mezi automatickou kresbou a osobní konzultací. 

Nechala jsem to několik dní být, nijak jsem se tím nezabývala. Dnes, když jsem četla další 2 emaily, přišla vize tohoto "mezischodku". Miluju tenhle proces - ničím se nezabývat, prostě se jen otevřít intuici - a to co má přijít, přijde samo. Dokonalé. Nemusím nic vymýšlet....

Ta vize mi ukázala jak mohu čtenářům pomáhat s jejich dotazy. Někteří lidé si nejsou jistí, zda mají na osobní konzultaci jít. Charakter jejich dotazu je mezi automatickou kresbou a osobní konzultací. Proto se zrodila "Písemná konzultace" (dále jen PK).

Má vize mi předala kompletní "balíček", jak má PK vypadat, jak ji zjednodušit natolik, aby pro vás byla přínosná a já ji zvládala začlenit do svého programu.

Co potřebuji od vás?

Na můj email jola.domin@gmail.com zašlete popis vaší životní situace (přibližně ve 20 větách). 

Napište váš dotaz (týkající se jednoho tématu).

Do okénka předmetu v emailu napiště Písemná konzultace nebo PK.

Nezapomeňte uvést vaše jméno, datum narození, můžete přiložit fotografii nebo odkaz na váš profil s fotkou.

Cena této jedné konzultace je 50 Kč. 

Takže - vy pošlete email, já odepíšu, vy se můžete ještě jednou zeptat, pokud vám v mé odpovědi něco není jasné, já ještě jednou odepíšu. Toto je forma 1 písemné konzultace. Každá další konzultace stojí 50 Kč.

Nyní máte možnost vyzkoušet si konzultaci. 10 písemných dotazů = 1 hodina osobní konzultace.

10 písemných dotazů mi  zabere mnohem víc času než 1 hodinu. Vy budete mít příležitost zeptat se. Buď zůstanete u písemné formy nebo si domluvíte osobní schůzku. To je zcela na vás. Vy určujete, zda se zeptáte jednou, dvakrát, 10x nebo přijdete osobně (případně přes skype).

Těším se na vaše emaily.

Krásný den, Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

O vztazích (nejen) v rodině

Kdo by neřešil v dnešní době vztahy! Slyšíme to ze všech stran, v tomto roce a nejen v něm potřebuje dočistit své vztahy. Ty, které se nás nejvíc dotýkají, jsou vztahy v rodině.

Abychom vztahy mohli pročistit, je třeba si uvědomit, že se nacházíme přesně v té situaci, kterou jsme si svým předchozím jednáním a smýšlením vytvořili. Často tvoříme vztahy na základně naučených, převzatých automatických scénářů. Reagujeme tak, jak jsme se to už v dětství naučili. Vzpomeňme si, jak malé děti imitují rodiče, jak napodobují starší sourozence. Jak malé děti vzhlíží ke svým rodičům. Pro děti jsou rodiče často přímo nadlidští, dokonalí, pro děti jsou jejich rodiče "malí Bohové".

Děti nepochybují o správnosti jednání svých rodičů a automaticky přebírají to, co jim rodiče předkládají. Rodiče často dětem předávají schémata chování automaticky, nezamýšlejí se nad tím, že i "špatné zvyky" děti přetahují, že svým životním postojem a způsobem života předávají dětem to nejzákladnější.

Když mě moje vlastní dítě něčím rozčiluje, zastavím se (v myšlence) a poté přehrávám v hlavě proč mě to rozčiluje. Co z chování mého dítěte ve mě rozehrálo strunu nespokojenosti? Co mi moje vlastní dítě zrcadlí? Druhé vidíme zcela jasně, máme je naproti sobě, často nás to vede k tomu, abychom chování druhých hodnotili a posuzovali. Sami sebe vidíme "v lepším světle", omlouváme své chyby, protože víme, že jsme jednali z neznalosti a zapomínáme, že druzí jsou na tom úplně stejně.

Pokud chceme sami sebe vidět, potřebujeme na to zrcadlo. Tam vidíme naši fyzickou stránku. Naše nitro pak vidíme skrze lidi okolo nás. Nezáleží na tom, co nám říkají, ale na tom, co my při tom cítíme. Co nás rozčiluje, co nás uspokojuje, co se nám líbí a nelíbí. To vše je odraz našeho nitra. Lidé okolo nás nám slouží jako "zrcadla našeho nitra".

Když banánovník vyroste, přijde okamžik, kdy mu začne narůstat obrovský květ. Jak tento květ dorůstá a zraje, opadávají velké okvětní lístky a začínají dorůstat minibanány. Postupně začnou tvořit trsy a plní se a dorůstají do své velikosti. Stále ještě nejsou jedlé, je třeba dát jim čas, aby se "naplnily". Poté se celý trs uřízne a zavěsí se na balkoně naopak, takže ta část která byla dole, je nahoře.

Banány však nezrají všechny současně. Nejdřív uzraje jeden, pak začne uzrávat další a postupně je jich víc a víc zralých a když dojde k "bodu zlomu", zbytek banánů dozrává společně s malým rozmezím několika dnů.

Stejné je to i s námi lidmi. Jsme v různých stádiích vývoje a vždy je to tak správně. Stejně jako banány dozrávají postupně, i my "dozráváme" postupně. Je potřeba "kritické množství lidí", aby došlo k tomu, že "zbytek" společnosti pochopí a přijme nějakou informaci. Vzpomeňme si na historii, kde Země byla placatá. Všeobecná pravda hovořila o placaté Zemi a kdo tvrdil něco jiného, byl považován za blázna.

Naše pravdy se stále přetváří. Je to způsobeno naším vývojem. Vždy jsme schopni přijmout jen určitou část. Jakmile je dostatečné množství stejně smýšlejících lidí, je pravda přijata i zbytkem lidstva.

Včera jsem narazila na toto video, prosím podívejte se na něj, má i české titulky, je krátké a výstižné.

Aby naše vztahy mohly dobře fungovat, je potřeba, abychom všichni začali sami u sebe. Pokud změním své chování, umožním tím, aby se i ke mě mohli lidé chovat jinak. Pokud rodič vidí "chybu" svého dítěte, pak je chyba v něm. Změnou chování rodiče může nastat i změna v chování dítěte, protože jak už jsme si řekli, dítě přebírá vše od rodičů automaticky. Čím menší dítě je, tím snazší a rychlejší je jeho změna. Ani rodiče starších dětí nemusí zoufat, změna nastane vždy, jen to bude trochu déle trvat.

Co je důležité si uvědomit je též svobodná vůle každého člověka. Já jako jedinec mám "právo" vždy měnit jen sama sebe a dávat příklad těm ostatním. Už není ale na mě hodnotit a posuzovat, zda druzí přebírají to, co jim nabízím, protože stejně jako já mám vůli měnit svůj život, mají tuto vůli i ostatní. I oni jsou v určitém stadiu vývoje a kdybych se snažila o změnu jejich charakteru, narušovala bych tím jejich nastavení. Já z vnějšku můžu mít dojem, že vím, co je pro ně nejlepší, ve skutečnosti to ale ví každý člověk sám nejlépe. Každý má v sobě část Boha, každý má přístup k "univerzální pravdě". Pod nánosem starých zlozvyků se nám stává, že ačkoliv se chceme změnit, nejde nám to. Stále se vracíme ke starým zvykům. To proto, že je máme opravdu hluboce zakořeněné.

Vzpomeňme si, že už odmalička nasáváme jako houby "moudra" svých rodičů a učitelů, přebíráme to, co je nám předkládáno jako pravda. Jsou to ale jen postoje a pravdy druhých lidí, to k čemu oni ve svém vývoji došli.

Já jako rodič mohu změnit chování svého dítěte nejlépe tím, že mu budu nejlepším možným příkladem. Pokud má dítě problémy s nadváhou, budu se stravovat zdravě, konzumovat hodně ovoce a zeleniny, sportovat a předávat mu "ten nejlepší program" pro udržení kondice. Pokud ho dítě hned nepřevezme, nevadí. Zapíše se mu to do paměti a jednou se k tomuto programu může navrátit, protože uvidí náš příklad a to, jak jsme v kondici a spokojení.

Pokud má moje dítě problém s ovládáním a je roztěkané, v prvé řadě se potřebuji naučit ovládat já sama, abych mu mohla být příkladem. My rodiče často po dětech chceme něco, čeho sami nejsme schopni. Chceme po dítěti, aby něco dělalo bezchybně, přitom sami bezchybní nejsme. Chceme, aby nebylo zapomnětlivé, ale kolikrát zapomínáme my rodiče? Zde opravdu vždy jdu do hloubky sama u sebe a když se mi "nelíbí" něco na mém dítěti, hledám sama ve svém nitru, kde mu předávám chybné chování.

Dalším "faktorem" je to, co dítěti předáváme vědomě, to co mu říkáme. Tady opět můžeme udělat velký pokrok, pokud si s dítětem sedneme a budeme mu vše trpělivě vysvětlovat. I my bychom chtěli, aby s námi ostatní byli trpěliví a láskyplní.

Velmi podobné je to i v partnerských vztazích. Partner, kterého jsme si k sobě vybrali, není náhodný. Je to člověk, který nám umožňuje zpracovat stránky našeho nitra, které jsme ještě zcela nepřijali. To, co nám zobrazuje, je přesně to, co ještě neumíme. Stejně tak jsme nápomocní my pro druhého. V partnerském soužití dochází k hádkám, kde jeden vyjde jako vítěz a druhý jako poražený. Byl to boj jednoho ega proti druhému, kde jedno ego vyhrává a druhé prohrává. Pro zdravý vztah je důležité pochopit, že jakmile se do diskuze zapojí ega, dojde k boji. Kde je boj, tam je i vítěz a poražený. Pokud chceme mít láskyplný vztah, potřebujeme se naučit řešit naše neshody bez boje.

Podívejme se na stolní hru, třeba "člověče nezlob se". Představme si, že hrajeme dva 10 her a v těch 10 hrách vyhrál náš protihráč. Budeme mít stále chuť hrát znova? Pokud jsme vyhráli přibližně stejněkrát, pak chceme hrát? Když stále vyhráváme, jsme spokojení?

Zde můžeme rozkrýt vše základní o "bojích ve vztahu". Tam, kde je to "půl na půl" je vztah, kde sice dochází k bojům, ale nacházejí se kompromisy. To už je pokrok. Stále ale dochází k bojům.

Ideální vztah, to kam spějeme, je to, že si s druhým budeme moci pohovořit o našich pocitech a názorech bez boje. Jde to. Je třeba to ale často cvičit. A jak na to? Jediná možnost je odstranění ega. Bez předsudků, bez kritiky. Já sdílím svůj názor a přijímám názor druhého člověka jako jeho pravdu. Nekritizuju ji, chápu, že pro něj je to jeho realita, že je to jeho pravda a pokud bych se mu snažila vnutit svůj vlastní názor, bude to ten druhý chápat jako útok a začne se bránit. A tím už začne hra ega proti egu, tedy boj.

Psát o vztazích se dá dlouho, myslím, že to základní jsem sdělila, případné dotazy ráda zodpovím. Napsala jsem jen krátké možnosti, samozřejmě je toho mnohem víc co by stálo za zmínku. To zase někdy příště.

Krásný den a slunce v duši :)

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz
fotky: zdroj internet

Nedočkavost, zvědavost a očekávání - proč se jich vyvarovat

Jedním z dalších témat, které bych ráda probrala, je NEDOČKAVOST. Myslím, že velká většina z nás je občas nedočkavá. Jako příklad nedočkavosti uvedu třeba

• přijímací zkoušku na školu nebo jakýkoliv test ve škole, kde čekáte na "výsledek" (zvládl jsem to?...)
• těhotenský test (která žena si tohle během života alespoň jednou nezažila....)
• přijímací pohovor do nové práce (vezmou mě, nevezmou....?)

Příkladem zvědavosti může být kterýkoliv okamžik našeho života, kde něco děláme s "očekáváním". Neděláme to tedy proto, že chceme, ale proto, že se to od nás očekává, že to dělat "musíme" nebo máme, děláme to proto, že máme pocit, že tohle se přeci takhle dělá.....

Proč je nedočkavost "překážkou" v našem životě? Nedočkavost vyjadřuje nespokojenost s tím, co je, co je dané, co už máme, to co je nám dáváno. Nedočkavost vyjadřuje stav našeho ega, které by chtělo něco jinak a není si jisté, jestli to dopadne k jeho spokojenosti.

V ideálním stavu, kdy už umíme řešit své bloky a další nevytváříme, víme a chápeme, že vše, co se děje, se tak děje z nějakého důvodu. Věříme, že "náhody" neexistují a umíme přijímat vše, co příchází, jako to nejlepší pro nás, BEZPODMÍNEČNĚ. Jsme v pozici lásky, která vnímá vše jako své blaho, jsme láskou, jsme Bohem. My jsme Bohem tak jako tak, ale při bezpodmínečném přijímání jsme Bohem vědomým. Cítíme Boha v sobě. Vnímáme ho. Nepochybujeme.

Kde jsou pochyby, tam je i zvědavost. Zvědavost nám ukazuje, kde máme ještě "mezery", na co se můžeme zaměřit, abychom se posunuli o stupínek výš....

Malé dítě rádo zkoumá nové oblasti, to na první pohled může jako zvědavost vypadat, ve škutečnosti to je zvídavost, díky které se naučí všechno to, co se naučit potřebuje. Pod pojmem zvědavost je ale něco jiného - je to stav nespokojenosti. Kdo je zvědavý, není spokojení s tím, co je, s tím co má. Kdo je zvědavý, nepřijímá to, co přichází, jako to nejlepší v daný moment a v dané situaci....Zvědavost nás tlačí někam, kde jsme neměli být. Chceme vědět něco "dopředu", ještě než to nastane. Zvědavý člověk chce vědět, jaká budoucnost ho čeká, není v přítomném okamžiku.

Zvědavost nás vede k tomu, abychom zkoumali situace, které zkoumat nepotřebujeme. Zvědavost odvádí našeho Ducha opačným směrem. Každý sám v sobě má hledat své bloky, odblokovávat je a posunovat se blíže k Univerzálnímu Božství, pokud se ale zabýváme druhými, zvědavě nakukujeme do jejich životů, odlákáváme svůj záměr pryč od nás, směrem ven.

Vše je obsaženo v nás. Ve svém nitru najdeme odpověď na každou otázku. Někdy máme pocit, že k nám promlouvá druhý člověk, třeba náš duchovní učitel, nebo rodič, někdo, koho považujeme za dokonalého, ke kterému vzhlížíme....Je nepodstatné, přes koho k nám informace plynou, jsou vždy z našeho nitra. Protože jakmile se propojíme s celkem, jsme součástí jednoty a vnímáme, že nikde nekončíme.....Naše nitro k nám promlouvá skrze lidi, kterým důvěřujeme, protože se zdráháme věřit svému vlastnímu nitru. Je pro nás těžko pochopitelné, že jsme dokonalé bytosti a že víme vše....

Nedočkavost je úzce spojena s očekáváním. Pokud očekáváme, máme svou představu. Nejvíc se to projevuje ve vztazích. Když se žena zamiluje do muže (může to být klidně i naopak) a začne s ním mít vážný partnerský vztah, začne očekávat. Očekává, že partner se k ní bude chovat určitým způsobem, může očekávat, že si ji vezme, že s ní bude mít dítě....těch možností je bezpočet...Každý sám nejlíp ví, co od druhých očekává. Pokud máme očekávání a realita se neshoduje s naším očekáváním, přijde zklamání. Uvnitř to vnímáme jako že nás zklamal ten který člověk. Jenže ten člověk třeba neměl ani ponětí co od něj očekáváme, jaké máme představy...Neví, že nás zklamal...A takhle se to začne na sebe nabalovat a začne se vytvářet blok.

Pokud druhé přijímáme takové, jací jsou, bez očekávání a bez podmínek, není nic, co by nás zklamalo. Přijímáme toho druhého jako člověka, který je stejně jako my na své cestě poznání a probuzení, rozvzpomenutí si na to, kdo opravdu je. Všichni jsme dokonalí a učíme se. Jsme v různých fázích vývoje a vše se k nám dostane v pravý čas, ve chvíli, kdy budeme připraveni. Nedočkavost náš rozvoj brzdí.
Když sníme plod třešně, zůstane nám v ruce malá pecka. To jsme my při narození. Pecku zasadíme a ona začne klíčit. Postupně z ní začne vyrůstat stromek, který každým rokem sílí, až jednoho dne vykvete a začne rodit plody. Ta malá pecka je stejně dokonalá jako strom obsypaný třešněmi. V té pecce je stejná síla, jen je zapotřebí dostatku času, aby se z malé pecky stal velký plodný strom. Nesuďme druhé jen proto, že se nacházejí ve svém vývoji v jiné etapě než my. Všichni jsme stejně dokonalí, nezapomínejme na to. Všichni se jednou staneme plodnými stromy plnými třešní. Tím, že budeme netrpěliví, nic neuspěcháme. Vše má svá pravidla a svůj vnitřní řád.

Hezký den vám přeji,
Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Ženský kruh - harmonizace ženských energií

Vítám vás na dalším blogu, věnovanému ženským kruhům. Bližší informace o tom, co kruh je a proč je dobré se ho účastnit, naleznete v tomto blogu.

První kruh, který byl zdařilejší, než jsem si vůbec uměla představit, probíhal v Olomouci v krásném Centru Vitality. Bylo to opravdu velmi emotivní.

Další ženský kruh bude probíhat v Brně v Centru Ren Slunce (bývalý Dvojpaprsek). Dnes jsem si byla osobně prostory prohlédnout. Jsou úplně jiné než v Olomouci...To místo je opravdu energeticky velmi zvláštní. Protože jsem do centra dorazila o něco dřív, stála jsem venku před vchodem asi 20 minut a prohlížela si budovy, sochy v horní části... Toto místo je stvořené pro řešení vztahů a harmonizaci ženských energií. Bylo rozhodnuto.

Co nás čeká a nemine...
Bude vytvořen kruh přátelství, podpory, harmonie, sdílení, opory. Je třeba zažehnout plamen ženství a usměrnit mužské energie, které nás obklopovaly na každém kroku. Už od školy nás učily užívat spíš levou hemisféru (mužskou energii). A tak jsme se naučily víc se spoléhat na rozum než na intuici.

Nadešel čas navrátit se k ženství. Je čas dát ženám jejich ženské energie zpět, vysvětlit jim důležitost harmonie mezi ženskou a mužskou energií. Protože jen harmonie energií může vést k harmonii ve vztahu. A žena, která je v harmonii, je přínosem nejen pro svou rodinu, ale i pro celou společnost.

Věnujme samy sobě jedno sobotní dopoledne. V kruhu zažijeme posunování energie od jedné ženy k další. Budeme se též věnovat vztahům, ať manželským nebo v rodině. Ukážeme si, na jak jednoduchých přincipech vztahy fungují a jak ovlivňují vztahy naše zdraví.

Co budeme potřebovat? Předně si vezmeme svoje papuče, pantofle, domácí obuv, která je pro nás pohodlná. Židle jsou k dispozici, ale můžeme sedět i na podlaze. Můžeme si vzít sebou svou karimatku, svíčky, drahé kameny, talismany, pohodlné oblečení, nějakou svačinu a něco k pití. V centru máme možnost uvařit si kávu nebo čaj.

Kdy a kde? Centrum Slunce, Schodová 2, Brno, od 9.00 do 13.00, příspěvek 500 Kč (závazná rezervace proběhne po zaplacení zálohy 250 Kč - rezervace na mailu jola.domin@gmail.com)

Těším se na vás všechny.

www.spokojeny-zivot.cz

Celodenní ženský kruh - Znovuzrození ženy - AKTUALIZOVÁNO

V dnešní uspěchané době jsme se naučily klást na první místo rodinu, muže, děti, práci a na nás samé nám nezbyl čas. Naučily jsme se pracovat za tři, používaly jsme převážně levou polovinu mozku a došlo k vybočení z rovnováhy mezi mužskou a ženskou energií nejen v nás, ale i v celé společnosti.

Nastal čas navrátit se k ženství, probudit v sobě naše přirozené vlastnosti, opět používat pravou mozkovou hemisféru, zharmonizovat v sobě mužskou a ženskou energii a nastolit zdraví a harmonii v těle.

Jak toho docílíme?

Především tím, že si uvědomíme, kdo jsme. Jsme jemné, intuitivní, vnímavé, silné, kreativní ale i zranitelné. Našimi ochraniteli jsou silní lovci a dobyvatelé – muži, kteří potřebují, abychom ji vrátili jejich roli.

Pojďme plně probudit ženu v nás. Datum 30.3.2013 je astrologicky velmi silné, v tento den budou energie matky Země velmi silné a vhodné pro duchovní práci. Využijme této přírodní síly k posílení rituálu ženského kruhu, k opětovnému probuzení praženy v nás a opětovnému napojení na naši pramatku. Posilme své energie navzájem v magickém ženském kruhu.

Kdy: 30.03.2013

         10.00 – 17.00 hodin

Kde: Centrum Vitality, Vídeňská 20, Olomouc

Příspěvek: 500 Kč

Doporučuji: Pohodlné oblečení, svíčky, drahé kameny, svačina a pití (v centrum je k dispozici kuchyňka s                       varnou konvicí, v budově kavárna se zdravou stravou)

Závazné přihlášky posílat  na adresu jola.domin@gmail.com nebo SMS na

tel.733 659 997

VŠECHNA MÍSTA JIŽ OBSAZENA. Děkuji za zájem, můžete mě kontaktovat na další ženský kruh.

Jak se dostaneme k centru Vitality: pěšky

nebo tramvají č. 1 a 7 od hlavního vlakového nádraží, vystoupit zastávka Tržnice

www.spokojeny-zivot.cz

I nepříjemné zkušenosti je potřeba prožít

Je důležité projít vším, co se nám v životě postaví do cesty. Je důležité se ničemu nevyhýbat a vše řešit postupně. Pokud v některé fázi života cítíme, že na něco "nemáme sílu" a odsuneme to stranou, vrátí se to počase znovu a ještě silněji. Proto všem doporučuju se situacím nevyhýbat.

Ne nadarmo se říká "co tě nezabije, to tě posílí". Každý prožitek je důležitý. Protože jedině prožitím, procítěním a uvědomněním si té dané situace ji zpracujeme a už se nebude vracet. Pokud má někdo panickou hrůzu z pavouků a celý život se jim bude vyhýbat, bude mít ve svém životě opravdu hodně pavouků...

Jak zdolat svůj strach? Jak zdolat panickou hrůzu? Nejúčinější je ji prožít. Dovolit, aby byla prožita. Neubírat na její síle, ale ani ji nepřikrmovat. Prostě jí jen dovolit být. V té chvíli to sice nebude zrovna příjemné, ale ta chvíle pomine a po ní už nepřijde další, protože tuto emoci budete mít zpracovanou...

A co vy? Čeho se bojíte? Co je vaší "noční můrou"?

www.spokojeny-zivot.cz 

Proč se opakují "vyřešené" problémy - audio č. 2

Vítám vás u mé druhé audionahrávky, kterou jsem věnovala (nejen) Evě. Myslím, že "jojo-efekt" při řešení problémů zažil už každý z nás a že by mu tahle nahrávka mohla pomoci vidět "svůj problém" z jiného úhlu.

Vím, že zpracování nahrávky není tak profesionální, jak bych si přála, je slyšet tikat hodiny (poděkujme babičce za Tikajícího Kocoura) a moje klikání myší, které nevím jak odstranit. Nechtěla jsem, aby byly v nahrávce dlouhé pauzy ticha, proto kdykoliv cítím potřebu se zklidnit a opětovně naladit na Zdroj, kliknu na pauzu a po opětovném naladění zpět na nahrávku.

Opět budu ráda za vaše reakce, děkuji moc všem vám, kteří jste mi inspirací, i těm co mi poslali své reakce a komentáře i mimo tento blog.

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com