Když si nevíme se svými problémy rady nebo když náš systém řešení problémů selhává, hledáme alternativní způsoby. Jak snadno, rychle a efektivně řešit problémy? Je to možné? Proč problémy vznikají? Dají se i vážné problémy řešit jednoduše?
Problémy řeším každý den. Někdy jsou to třeba jen drobnosti, ale jsou dny, kdy se mi problém zdá na první pohled neřešitelný, obrovský, jako velký balvan. Jsou dny, kdy se takových balvanů spojí víc a přede mnou je celá skála. Zkoušela jsem různé techniky, způsoby jak řešit problémy, zkoušela jsem i problémy neřešit a čekat, jestli třeba sami nezmizí.
Během roků, kdy jsem hledala svou cestu, jsem našla jeden jediný efektivní způsob jak vyřešit problémy.
Věřte mi, že cesta byla trnitá. Někdy to nešlo tak, jak jsem chtěla. Jsem člověk, který se nevzdává, nezůstávám jen u teorií, když mě něco zaujme, přejdu k praktikování. Zkouším nové věci a teprve až je sama vyzkouším a osvědčí se, dovolím si je doporučit dál. Proto následné berte jako můj úhel pohledu na řešení problémů, způsob, který mě vyhovuje.
Než se rozhodnete hodnotit jej, dopřejte si alespoň jednou vyzkoušet můj způsob řešení problémů. Už ze školy se učíme neustále něco hodnotit, jenže pokud hodnotíme něco, co jsme sami nevyzkoušeli, je to jako plácání do vody. K ničemu. Nikam nás to neposouvá.
Problémem nazývám vše, co se mi v mém životě nelíbí, situace, lidé, pocity, které jsou nepříjemné. Je jedno, zda řeším problém nepříjemného člověka, nepříjemné situace nebo nepříjemných pocitů. Vždy je to stejný princip. To, co je pro mě problém, nemusí být problémem pro každého. Vždy se jedná jen o jeden úhel pohledu. Ten můj.
Pokud je mým problémem člověk, který ve mě vyvolává nepříjemné pocity, soustředím se do sebe. Hledám v sobě, proč cítím tyto nepříjemné pocity. Tím, že odkloním druhého z problému a soustředím se na sebe, umožňuji nalezení řešení. Kdybych se soustředila na toho daného člověka jako na problém a vnímala bych ho jako ten problém, byla bych odkázaná na toho člověka. Byla bych obětí, která čeká, co ten druhý a musí se řídit jednáním a chováním druhého člověka. To byl způsob, který jsem praktikovala v minulosti.
V okamžiku, kdy pochopím, že daný člověk jen vysílá do okolí svůj postoj a svoje mínění o sobě samém, přestávám ho vnímat jako problém. Začínám chápat, že problémem jsou moje nepříjemné pocity. Ten člověk je ve mě jen vyvolal, pocity jsou moje. Jen já mohu specifikovat, co je pro mě příjemné a co nikoliv.
Teď už vím, co za problémem stojí. Jsem to já sama. Můj nepříjemný pocit, který vyvolal druhý člověk, je odhalen a já se zaměřím opět do sebe, do svého nitra. Proč cítím tento nepříjemný pocit? Jaký pocit to je? Kde na těle ho vnímám? Je to pocit viny, studu, nepochopení, nedokonalosti, neschopnosti být dost dobrá, být dost krásná...Hledám, dokud nenaleznu uspokojivou odpověď. Pokud výsledkem je třeba to, že si v blízkosti toho člověka připadám jako hloupá, je základní pocit pro zpracování nedostatek sebevědomí. Tento nedostatek míří do mého dětství, kde jsem mohla být srovnávána s druhými v můj neprospěch. S velkou pravděpodobností k tomuto docházelo v rodině, často i ve škole, nebo v obou případech.
Je pro mě problém chování mého dítěte? Opět hledám co konkrétního mi vadí. Dítě nechce pomáhat nebo se nechce učit? Proč mi to vadí? Jakmile odkloním problém od dítěte směrem k sobě a hledám ve svém nitru, ve svých pocitech proč mi to vadí, opět se dostanu k jádru věci.
Aby toto spolehlivě fungovalo, je třeba jedna základní věc - být upřímný sám k sobě. Oprostit se od obviňování všech a všeho okolo a převzít zodpovědnost za vše, co se mi děje. Jen pokud budu upřímná a ochotná hledat co způsobuje problémy v mém životě, mohu je identifikovat a odstranit.
Tento způsob řešení problémů vnímá mě jako tvůrce. Jsem tvůrce svého života, a proto mám schopnost vše změnit tak, aby mi to vyhovovalo.
Ve způsobu, kde řešení problémů je závislé na druhých lidech jsem obětí, která je závislá na činech druhých. I tento způsob je možné praktikovat, je to v podstatě způsob, který jsme používali téměř všichni. Tento způsob v nás ale posiluje nepříjemný pocit - že nemáme moc. Pocit, že nemůžeme měnit svět okolo sebe podle svých představ.
Výše popsaný způsob přebírání zodpovědnosti na sebe používám opravdu na úplně všechno. Byly doby, kdy mi velmi vadila rozhodnutí politiků, jednání kolegů v práci, chování členů rodiny, vadilo mi i to, že v obchodě prodávají nekvalitní potraviny, že náš vzduch je znečištěný, že půda je kontaminovaná, že většina obyvatel Země je chudá a že na světě je nespravedlnost.
Dnes vnímám všechny tyto okolnosti jako velké dary, díky nimž jsem se naučila, že můžu kdykoliv cokoliv změnit. Potřebuji se k tomu rozhodnout a hledat cestu, jak to řešit.
Jsme zvyklí cítit se bezmocní. Naučili jsme se vnímat se jako někoho, kdo nemůže nic velkého ve světě dokázat, a že politici, kteří nám vládnou, jsou zkorumpovaní a myslí jen na své kapsy. Ano, v takovém světě žije každý, kdo se vnímá jako oběť. I já tam žila.
Lidé rádi oponují nesmyslnými příklady, aby mi dokázali, že měnit svět podle obrazu svého není tak lehké, jak naznačuji. Uvádí třeba, že nemohou být prezidentem, a tak můj systém nefunguje. Otázka je - chtěli byste být prezidentem? Chtěli byste dělat tuto práci?
Víme, co se nám nelíbí, ale co se nám líbí? Co vlastně chceme? Umíme pojmenovat přesně to, o co nám jde? Když mluvíme o nedostatku peněz a chceme víc peněz, opravdu jsou to peníze, co chceme? Je třeba mířit přesně, abychom mohli jít za svým cílem.
Když budu chtít vyjít jakýmkoliv směrem, pokud nevím kam mám jít, co je mým cílem, budu bloudit. Jakmile si zadám konkrétní data, už vím kam jdu. Můžu si vychutnávat cestu, užívat si každé chvíle, protože vím kdo jsem a kam jdu. Cestou se může stát, že budu chtít směr své cesty změnit. Proč ne? Naším cílem není cíl samotný, naším cílem je cesta, která nás má bavit, která nás má naplňovat štěstím. A když po takové cestě jdeme, sama nás dovede do toho správného cíle.
Přeji vám, ať se daří při hledání řešení problémů. Pro zájemce z Brna a okolí a pro všechny ty, kdo by se chtěli zúčastnit osobně semináře a naučit se jak měnit svůj život,
odkaz zde.
S láskou Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz
fotografie: zdroj www.morguefile.com
