Jak rozeznat ego od zdravého sebevědomí

Co je zdravá míra sebevědomí a co už je jednání, založené na egoismu? Mezi oběma směry je tenká hranice, která se někdy lehce překrývá a člověk může padnout do pochyb zda jednání, které zvolil, je to, které chtěl.

Zdravá míra sebevědomí dává člověku dobrý pocit. Dává mu křídla. Vnímá, že je stejně dobrý jako ostatní, není mezi ním a ostatními rozdílu v hodnotě kvalit. Každý člověk pochází ze stejného prazákladu, každý člověk je ze stejného "materiálu". Rozdíl je v tom, jak s tím, co dostává, zachází.

Nakolik si uvědomujeme svou vnitřní sílu a nakolik ji využíváme?
Zdravě sebevědomý člověk si uvědomuje své kvality, umí ohodnotit práci svou i práci druhých. Vnímá, že není rozdílu mezi žebrákem a boháčem. Oba typy přicházejí ze stejného Zdroje, každý na sebe ovšem přejímá jinou roli a jinak využívá darů, které mu byly předány při zrození. Na první pohled se může zdát, že jeden je na tom lépe. Je to ovšem jen zdání, klam prvního dojmu. Ve skutečnosti oba přebírají roli, pro kterou se rozhodli, každého z nich jeho vlastní role posouvá vpřed ve vývoji.

Naproti tomu člověk, který je pohlcen svým vlastním egem upřednostňuje svůj vlastní prospěch na úkor druhých. Člověk pohlcený vlastním egem trpí, protože vnímá, že se mu něčeho nedostává tak, jak by mělo. Srovnává svou situaci s druhými, ale nevidí, že dostává to, co sám dal. A protože egosticky založený člověk, který myslí hlavně sám na sebe, dává druhým míň než by měl, vrací se mu míň než by chtěl. Neustále prožívá nerovnost, nespravedlnost, vnímá nedostatek lásky, nedostatek pozornosti od druhých. Často má pocit nemilovaného dítěte, nedostatečně ohodnoceného pracovníka, nemilovaného partnera.

Najít vnitřní rovnováhu, nalézt tu správnou míru sebelásky tak, aby člověk byl v souladu s ostatními a nežil na úkor druhých nebo sebe samého, je práce na plný úvazek. Jako ukazatel správného směru je náš pocit. Když se cítíme dobře, jdeme správným směrem. Jakmile se cítíme špatně, někde jsme sešli z cesty.

Vedle těchto dvou modelů - egoisty a vyrovnaného člověka - je tu ještě jeden typ člověka. Je to člověk obětavý, který se rozdává druhým na úkor sebe samého. Je to opak egoisty. Myslí nejprve na druhé a pak sám na sebe. Na první pohled tento typ člověka může vypadat jako "správný", tedy model člověka, který by bylo dobré následovat. To by bylo možné, ovšem pouze v případě, že tento člověk rozdává na úkor sebe samého a necítí se při tom špatně. Musel by rozdávat druhým a přitom nečekat nic pro sebe. Nečekat nic nazpět. Dělat vše bezpodmínečně. Dávat dárky a nečekat, že mu druzí něco dají. Dělat si čas pro druhé a nečekat, že si druzí udělají čas pro něj. Toto je ovšem pro mnohé utopie, většina lidí se sice rozdat umí, ale po čase - někdy třeba i 20 letech - přijde zlom. Tento člověk si v sobě roky střádá "naději", že mu někdy někdo vrátí to, co dal.

Tuto roli na sebe často přebírají ženy matky a manželky. Celé roky mají na prvním místě rodinu, manžela, práci a sebe samou až na posledním místě. Vychovají své děti a po 20 letech v manželství mají pocit, že si jejich práce nikdo neváží.

Naše tělo je dokonalý nástroj, který nám ukazuje, pokud něco neděláme tak, jak bychom měli. Jakýkoliv diskomfort, disharmonie či nemoc jsou pro nás signálem, že je třeba změnit cestu, kterou jdeme.

Naše pocity jsou jako kompas. Na naší cestě nás navigují. Když se cítíme spokojení a šťastní, jdeme po vytyčené linii. Jakmile se ozve něco nepříjemného, nesouznění, disharmonie, je třeba něco změnit.

Často dlouho hledáme, která cesta je ta správná. Chceme vidět výsledek, chceme dojít do cíle. A tak stále hledáme, měníme cesty, měníme pohledy na situace, dokud si neuvědomíme, že naším cílem je právě cesta.

Mějte krásný čas,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Nedočkavost, zvědavost a očekávání - proč se jich vyvarovat

Jedním z dalších témat, které bych ráda probrala, je NEDOČKAVOST. Myslím, že velká většina z nás je občas nedočkavá. Jako příklad nedočkavosti uvedu třeba

• přijímací zkoušku na školu nebo jakýkoliv test ve škole, kde čekáte na "výsledek" (zvládl jsem to?...)
• těhotenský test (která žena si tohle během života alespoň jednou nezažila....)
• přijímací pohovor do nové práce (vezmou mě, nevezmou....?)

Příkladem zvědavosti může být kterýkoliv okamžik našeho života, kde něco děláme s "očekáváním". Neděláme to tedy proto, že chceme, ale proto, že se to od nás očekává, že to dělat "musíme" nebo máme, děláme to proto, že máme pocit, že tohle se přeci takhle dělá.....

Proč je nedočkavost "překážkou" v našem životě? Nedočkavost vyjadřuje nespokojenost s tím, co je, co je dané, co už máme, to co je nám dáváno. Nedočkavost vyjadřuje stav našeho ega, které by chtělo něco jinak a není si jisté, jestli to dopadne k jeho spokojenosti.

V ideálním stavu, kdy už umíme řešit své bloky a další nevytváříme, víme a chápeme, že vše, co se děje, se tak děje z nějakého důvodu. Věříme, že "náhody" neexistují a umíme přijímat vše, co příchází, jako to nejlepší pro nás, BEZPODMÍNEČNĚ. Jsme v pozici lásky, která vnímá vše jako své blaho, jsme láskou, jsme Bohem. My jsme Bohem tak jako tak, ale při bezpodmínečném přijímání jsme Bohem vědomým. Cítíme Boha v sobě. Vnímáme ho. Nepochybujeme.

Kde jsou pochyby, tam je i zvědavost. Zvědavost nám ukazuje, kde máme ještě "mezery", na co se můžeme zaměřit, abychom se posunuli o stupínek výš....

Malé dítě rádo zkoumá nové oblasti, to na první pohled může jako zvědavost vypadat, ve škutečnosti to je zvídavost, díky které se naučí všechno to, co se naučit potřebuje. Pod pojmem zvědavost je ale něco jiného - je to stav nespokojenosti. Kdo je zvědavý, není spokojení s tím, co je, s tím co má. Kdo je zvědavý, nepřijímá to, co přichází, jako to nejlepší v daný moment a v dané situaci....Zvědavost nás tlačí někam, kde jsme neměli být. Chceme vědět něco "dopředu", ještě než to nastane. Zvědavý člověk chce vědět, jaká budoucnost ho čeká, není v přítomném okamžiku.

Zvědavost nás vede k tomu, abychom zkoumali situace, které zkoumat nepotřebujeme. Zvědavost odvádí našeho Ducha opačným směrem. Každý sám v sobě má hledat své bloky, odblokovávat je a posunovat se blíže k Univerzálnímu Božství, pokud se ale zabýváme druhými, zvědavě nakukujeme do jejich životů, odlákáváme svůj záměr pryč od nás, směrem ven.

Vše je obsaženo v nás. Ve svém nitru najdeme odpověď na každou otázku. Někdy máme pocit, že k nám promlouvá druhý člověk, třeba náš duchovní učitel, nebo rodič, někdo, koho považujeme za dokonalého, ke kterému vzhlížíme....Je nepodstatné, přes koho k nám informace plynou, jsou vždy z našeho nitra. Protože jakmile se propojíme s celkem, jsme součástí jednoty a vnímáme, že nikde nekončíme.....Naše nitro k nám promlouvá skrze lidi, kterým důvěřujeme, protože se zdráháme věřit svému vlastnímu nitru. Je pro nás těžko pochopitelné, že jsme dokonalé bytosti a že víme vše....

Nedočkavost je úzce spojena s očekáváním. Pokud očekáváme, máme svou představu. Nejvíc se to projevuje ve vztazích. Když se žena zamiluje do muže (může to být klidně i naopak) a začne s ním mít vážný partnerský vztah, začne očekávat. Očekává, že partner se k ní bude chovat určitým způsobem, může očekávat, že si ji vezme, že s ní bude mít dítě....těch možností je bezpočet...Každý sám nejlíp ví, co od druhých očekává. Pokud máme očekávání a realita se neshoduje s naším očekáváním, přijde zklamání. Uvnitř to vnímáme jako že nás zklamal ten který člověk. Jenže ten člověk třeba neměl ani ponětí co od něj očekáváme, jaké máme představy...Neví, že nás zklamal...A takhle se to začne na sebe nabalovat a začne se vytvářet blok.

Pokud druhé přijímáme takové, jací jsou, bez očekávání a bez podmínek, není nic, co by nás zklamalo. Přijímáme toho druhého jako člověka, který je stejně jako my na své cestě poznání a probuzení, rozvzpomenutí si na to, kdo opravdu je. Všichni jsme dokonalí a učíme se. Jsme v různých fázích vývoje a vše se k nám dostane v pravý čas, ve chvíli, kdy budeme připraveni. Nedočkavost náš rozvoj brzdí.
Když sníme plod třešně, zůstane nám v ruce malá pecka. To jsme my při narození. Pecku zasadíme a ona začne klíčit. Postupně z ní začne vyrůstat stromek, který každým rokem sílí, až jednoho dne vykvete a začne rodit plody. Ta malá pecka je stejně dokonalá jako strom obsypaný třešněmi. V té pecce je stejná síla, jen je zapotřebí dostatku času, aby se z malé pecky stal velký plodný strom. Nesuďme druhé jen proto, že se nacházejí ve svém vývoji v jiné etapě než my. Všichni jsme stejně dokonalí, nezapomínejme na to. Všichni se jednou staneme plodnými stromy plnými třešní. Tím, že budeme netrpěliví, nic neuspěcháme. Vše má svá pravidla a svůj vnitřní řád.

Hezký den vám přeji,
Jolana

www.spokojeny-zivot.cz