Strach prosadit se

Láska k sobě jako výchova 

Uvolnit proud lásky směrem k dítěti znamená mít rád a přijímat sebe. Pokud se máte rádi, i pro ostatní je snazší vás mít rádi a tím se dále umocňuje láska k dítěti. Člověk může plně dávat jen tehdy, když přijímá. A proto je přijímání aktem lásky.

Nedostatek a podmíněnost lásky v dětství zde zanechalo plno rodičů neschopných uvolnit brány lásky k sobě navzájem. Sami se cítí v nedostatku a je pro ně těžké dávat lásku anebo ji do určité míry i odmítají, neboť si myslí, že si ji nezaslouží, nebo se za ni stydí. Mnoho dospělých, kteří v dětství nezískali bezpodmínečnou lásku, pak hledá její náhražky v nákupech, jídle, zboží, televizi, slávě a dalších způsobech, které jim mají přinést úlevu. Pokud nemají rodiče vědomí vlastní ceny, bývají nerozhodní, a proto váhají vymezit dítěti jasné hranice.

Něco svému dítěti dlužíte! Uzdravte se a zavřete dveře za minulostí. Použijte způsob navržený v první kapitole a ozřejměte si, jak vás vlastní mysl mate na cestě ke změně. Využijte konzultace, skupinovou terapii, příležitost k proměně, knihy, umění a jakoukoli cestu, která je vhodná pro vás, abyste si vybudovali sebevědomí a byli schopni řešit reálné úkoly přítomnosti. Až se ve vás opět probudí bezpodmínečná láska k sobě samým, budete lásku schopni dávat a tímto dáváním se obohacovat.

Být rodičem vyžaduje veliký skok vpřed - od radosti ze svých úspěchů k radosti z úspěchů druhých. Je to cesta, jak se místo odmítání naučit přijmout každý okamžik přítomnosti. Čím jste si jistější sami sebou, tím méně se potřebujete soustředit na sebe a tedy odmítat rozhodnutí dítěte. Pokud jste si jisti svou cenou a nemusíte se starat o získávání lásky, jste osvobozeni a můžete dítě milovat a radovat se z toho, jak přispíváte k jeho životu. A navíc, když se osvobodíte od potřeby potvrzovat si svou cenu tím, že děláte dojem na druhé a získáváte jejich souhlas, můžete pak v obtížnějších situacích např. na veřejnosti nebo před babičkou jednat v zájmu dítěte a ne v zajetí obav, co si kdo myslí.

Život s dětmi vyžaduje, abychom byli zralí a nestarali se v životě jen o své cíle. Jde však také o to, abychom byli sami spokojení. Když vychováváte a podporujete rozvoj jiné lidské bytosti, aby si splnila své sny, vaše vlastní touhy jsou přímo i nepřímo naplňovány, nicméně sny dítěte nejsou vaše sny a jeho činnost není vaší. Jestliže doprovázíte dítě na jeho cestě, podporuje to váš vlastní růst, často nečekaným způsobem, a to může ovlivnit i váš život.

Jestliže jsme smutní z toho, co jsme za sebou zanechali, je to jen proto, že vězíme v minulosti. Přítomnost vždy přináší změnu, která nás uspokojí, pokud ji vidíme a pokud se o ni zajímáme tady a teď. Každým okamžikem se objevují nové možnosti, ale když mysl ulpívá na tom, jak to bylo dříve, nevidíme a nedokážeme se radovat z toho, co nám přichází do cesty. Podstatou našeho žití je kráčet vpřed do neznáma. Strach odpoutat se od minulosti nám brání milovat děti v současnosti. Jakmile máte děti, nebude život už nikdy takový, jaký býval, bude jiný, bohatý a stále v pohybu. Uplatňujete-li svůj tvůrčí potenciál a nebráníte se změnám, bude to pro vás jedna z nejúžasnějších cest, které jsou lidským bytostem dostupné.


www.spokojeny-zivot.cz

Úryvek z knihy "Vychováváme děti a rosteme s nimi" autorky Naomi Aldortové.


foto: zdroj www.morguefile.com

Jak se zbavit strachu z nedostatku

Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věcí a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je "něco za něco", mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: "Vyplatí se mi být laskavý?" "Co z toho mám?" Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.

Jestliže jste jako dítě nedostávali dost pozornosti, něžnosti a dalších projevů lásky, nejspíš jste vnímali lásku jako něco, za co se musí bojovat. Použijme znovu přirovnání ke vzduchu: Při lásce podmíněné jste nejspíše trvale "lapali" po lásce. A tato zkušenost vás může držet zablokované v obranných postojích a ve strachu, že nedostanete to, co potřebujete. Vnitřní hlas plný strachu může být tak hlasitý, že nedokážete vůbec vnímat dítě v současné situaci. Nejlepší cesta, jak se zbavit tyranie těchto starých nahrávek plných nedostatku, je přenést se do přítomnosti k dítěti, tady a teď. Sledujte své myšlenky, zkoumejte jejich platnost a představte si, kým byste bez těchto představ byli. Pak zvažte, zda váš přístup k dítěti nemůže být vlastně lekcí pro vás. Poté co si to ujasníte, obraťte pozornost k dítěti (S a A ze S.A.L.V.E.*).

Láska je to, co nás přibližujek Bohu a neznámu. Stvoření nám klade do rukou zodpovědnost za péči o lidskou bytost do doby, než je zralá. Musíme tomu dostát, aniž bychom dítě formovali podle představ, které jen zadusí zázrak jeho existence. Mějte dítě v hluboké úctě a nebudete potřebovat žádné příručky jak vychovávat.

Láska plyne v dostatku a bez hranic, když jí nestavíme překážky. Kontrolovat lásku je jako zavírat bránu a rozhodovat, kdo další se ještě dostane dovnitř. Nechat plynout lásku volně znamená nechat dveře dokořán. Pokud je vaše angažovanost za dítě větší než vlastní strach, překonáte své limity a dítě bude prospívat.

------------------------------
* S.A.L.V.E.
S(separate) - oddělte se od chování dítěte a od jeho emocí pomocí tichého hovoru Sami Se Sebou.
A(attention) - věnujte pozornost dítěti
L(listen) - poslouchejte, co dítě říká, sledujte co jeho činnost naznačuje a snažte se více naslouchat.
V(validate) - uznejte pocity dítěte a potřeby, které projevuje. Nedramatizujte to a nepřidávejte své vlastní      stanovisko.
E(empower) - povzbuďte dítě. Nepřekážejte mu na jeho cestě a věřte mu, tím mu umožníte, aby se vypořádalo s vlastním rozzlobením.

-------------------------------

www.spokojeny-zivot.cz

Úryvek přepsán z knihy autorky Naomi Aldort "Vychováváme děti a rosteme s nimi"

Poznámka: Seznam aktuálních seminářů v Centru Pohyblivý svátek Brno. 


Foto: zdroj morguefile.com

Jak na vnitřní nespokojenost a proč nezůstat stát na místě

Co způsobuje, že se cítíme nespokojení?
Jak to můžeme změnit?
Proč je důležité se neustále posouvat vpřed a neulpívat na základech starých názorů?

Najít vnitřní spokojenost znamená naučit se číst ve svých pocitech. Hledat souvislosti mezi tím, co cítíme, že nám druzí lidé způsobují a tím, proč nám to vadí.

Lidé okolo nás jsou nám zrcadly.
Odrážejí naše nitro.
To, co se nám v odrazech líbí, je to, co jsme již přijali.
To, co se nám nelíbí, co nás rozčiluje a co odmítáme je to, co se máme naučit přijmout.

www.spokojeny-zivot.cz

Poznámka: Natočeno 11.6.2014

foto: zdroj morguefile.com

Projevy přechodu do vyšší dimenze a zvyšování energií

Všimli jste si, jak se plynutí času zrychlilo? Na naší nádherné planetě se před časem započal jedinečný manévr. Planeta spolu s námi přechází do vyšší dimenze. S tímto přechodem jsou spojeny zvýšené vibrace. Tyto zvýšené přítoky energie mohou citlivější jedinci různě pociťovat. Ze začátku mohou mít obavy co se děje, protože nic takového nikdy nezažili. Začalo se dít něco nevídaného, něco co ani naše historie nepopisuje.

Příznaky, které pociťujeme v době přechodu, se mohou nejprve stupňovat, časem ale vymizí.
Často si myslíme, že to postihuje jen nás, protože v našem okolí nenacházíme lidi s podobnými prožitky.

Lidí s těmito projevy je více, nejste v tom sami. Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsem nějaký exot. Po nějakém čase jsem začala psát web Nové cesty a postupně se na mě obraceli lidé s transformačními příznaky, poznávala jsem další lidi, kteří mi potvrzovali to, co jsem sama dříve cítila. V době, kdy jsem to začala prožívat, jsem neznala nikoho, s kým bych mohla sdílet. Tento článek je určený všem těm z vás, kteří byste se mohli domnívat, že jste na to sami. Byli byste možná velmi překvapení, kdybyste věděli, kolik lidí je na tom stejně.

Sepsala jsem seznam různých příznaků, které můžete pociťovat. Mohou být různé intenzity a délky trvání.
Někdo prožívá více tlaky, někdo zase zvonění v uších, někdo všechno a dokonce je možné, že máte i jiné příznaky, než jsem vyjmenovala.

• pocit tlaku na hrudi
• pocit tlaku na celé tělo 
• pískání v uších, tlak v uších, tlak uvnitř hlavy
• pocit tlaku na celé tělo při usínání
• tiky na těch nejneuvěřitelnějších místech, někdy trvající i několik dnů
• fyzické bolesti částí těla, aniž by byl k tomu důvod
• hukot v hlavě, dunění
• zvuk jako by se sypal písek
• točení hlavy
• pocity na zvracení, bolest žaludku
• únava, těžké nohy, těžké ruce
• vypadávání předmětů z ruky, problém s udržením předmětů
• vidění "něčeho" bočním zrakem
• při čtení a následném zvednutí hlavy bleskové vidiny "energetických uskupení", postaviček, bytostí, různých tvarů, vlnovek, spirál, rozestupujících se kol (Chocholouška opravdu nepotřebuji :))
• vidění "svítích teček" při pohledu proti světlu
• vibrace částí nebo celého těla (jako by do těla vcházel proud, pracovně to nazývám "zastrčení do zásuvky") 
• zvýšená citlivost sluchu, hlasité zvuky působí až fyzickou bolest a nervozitu
• velké energetické výkyvy 
• extrémní pocity únavy trvající i měsíce, hlavně po jídle
• potřeba zjemňovat stravu, jíst lehčí potravu
• chemické léky přestávají působit jako dříve
• 
  

Jak se s těmito změnami vyrovnat?

Nejdůležitější je zůstat v klidu. Pokud jste rozrušeni a máte strach, hledejte způsob, jak strach zpracovat. Pokud se od strachu nedokážete oprostit a máte obavy, že nejste v plném zdraví, zajděte si na  lékařské vyšetření, ať máte klid. Pokud se jedná o příznaky přechodu (transformace), s největší pravděpodobností potvrdí, že jste v pořádku. A kdyby jste přeci jen nějaký ten zdravotní problém měli, alespoň o něm budete vědět a začnete jej hned řešit.

Je důležité přijmout to, co se s námi děje, jako potřebné. Přijmout to v klidu a smíření s tím, že to bude trvat jen po tu nejnutnější dobu.

Jako praktická pomůcka na vyrovnání stability se mi osvědčil "obyčejný" dech. Jakkoliv jsem rozrušená, pokud se několikrát zhluboka nadechnu, pocítím úlevu. Pomáhá mi také pobyt v přírodě a "plynutí". Nic nehrotím, když cítím, že jsem slabá, tak si dopřeji odpočinek. Když mám hlad, tak se najím.

Když uspokojíme své potřeby, udržujeme se v pohodě.

Dalším způsobem jak ulevit různým tlakům jsou protahovací cvičení. Stačí si někde o samotě sednout (můžete i ve stoje) a pomalu protahovat různé části těla. Nejvíce pak krční páteř. Pohyby by měly být co nejpomalejší, nádech a výdech pouze nosem. Řídím se intuicí, nadechuji když mám pocit, že mám nadechovat, vydechuji, když mám pocit, že ze mě odchází nepotřebné ven. Kdo cvičí jógu, určitě s tím nebude mít problémy.
Celkově je dobré procvičit celou páteř, jsou na ní nervová zakončení celého těla. 


Pokud budete cítit potřebu sdílení, můžete napsat pod článek nebo mi poslat email. Ráda vám na něj odpovím.


Mějte krásné dny plné klidu a pohody,


Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj www.morguefile.com

Když jsem spokojená, je mi dobře

Jak být spokojená? Jak být spokojená se svým vzhledem, se svým životem? Jak se vypořádat s tlakem společnosti, zodpovědností za děti, jak udržet rovnováhu ve vztahu s partnerem?
Kladla jsem si hodně otázek. Dlouho jsem hledala odpovědi. Zde vám předkládám to, k čemu jsem na své strastiplné cestě dospěla...

1. Zklidnit se.

Přestat usilovat o to, být supermatkou, superženou, mít vše dokonalé. Je to k ničemu. Ať se snažím sebevíc, s dětmi a partnerem v domě prostě NEJDE mít naklizeno.

Když jsem analyzovala své myšlenky, našla jsem zdroj svého vnitřního neklidu. Hluboko v podvědomí byly programy mého dětství, programy, které mi našeptávaly, že dům má být uklizený, protože co kdyby někdo přišel a uviděl ten bordel, to bych se musela stydět (ano krásný program, který nejeden rodič vloží do svého dítěte).

Další program, kterému jsem podléhala, byl symbol ženy, která chodí do práce, zvládá domácnost, děti, uklízí, vaří, nakupuje a dělá společnici manželovi. Některé dny se mi dařilo vše plnit "podle plánu", ale pak tu byly dny, kdy jsem měla pocit, že to nezvládám, pocity viny, že nejsem dost dobrá máma a manželka, frustrace a pochybnosti o svých schopnostech.

Pozorovala jsem ženy okolo sebe a přišlo mi, že jsou všechny dokonalé, ještě jsou i nalíčené a pečující o sebe (což mi už vůbec nešlo podle plánu). V mých očích to byly superhrdinky, ale když jsem měla možnost je poznat blíže, zjistila jsem, že mívají stejné nebo podobné pocity nejistoty ze sebe samé.

Mnoho programů, které si v sobě držíme, nám nejsou k užitku.  Proto je třeba se jich zbavovat, provádět tzv. mentální úklid.

2. Uspokojit své potřeby.

Být včas v práci. Nakoupit. Dohlédnout na to, aby děti měly hotové úkoly. A spousta dalších každodenních povinností ženy...Potřeby všech členů rodiny musí být splněny, a tak na mé vlastní potřeby nezbývá dostatek sil, peněz, energie, chuti...

Abych byla spokojená, v první řadě potřebuji uspokojit mé vlastní potřeby. Spokojená žena vytváří spokojený domov. Svou vyrovnanost pak může předávat dál ostatním členům rodiny. Jakákoliv nerovnováha v ženě se ihned projeví na naladění celé rodiny.

3. Líbit se sama sobě.

Naučila jsem se příliš naslouchat názorům druhých a přestala vnímat ty svoje. Moje vlastní nespokojenost s mou postavou, s mým šatníkem, s tím, co si o mě budou myslet druzí...ve mě vypěstovaly pocit, že nejsem dost dobrá, nejsem dost krásná a atraktivní.
Jenže kdo určuje, kdo je dost dobrý, kdo určuje kdo je atraktivní a kdo určí kdo je krásný? Stačí se podívat do historie, v každé době byl symbol krásy někde jinde.

Prvním krokem ke změně je láska k sobě samé - přestat klást důležitost názorům druhých a začít přijímat sebe sama.

4. Dělat co mě baví.

Když si dovolím dělat, co mě baví, cítím se dobře. Jsem spokojená.
V době, kdy jsem si myslela, že nemůžu dělat co mě baví - protože musím chodit do práce, musím umývat nádobí, musím vařit a spoustu dalších musím, která mi bránila v tom, abych dělala co mě baví - jsem se cítila vyčerpaně, měla jsem pocit oběti, člověka, který by sice chtěl dělat, co ho těší, ale nemůže. Není svým pánem, je otrokem svých povinností.

Myslela jsem si, že kdybych dělala to, co mě baví, bylo by to ode mě nezodpovědné. Mám přeci zodpovědnost za svou rodinu, za výchovu dětí, za to, že přijdou včas do školy, že budou mít zdravé jídlo na talíři, že bude zaplacený byt. Neuměla jsem si představit co bych měla udělat, abych to změnila.

Cítila jsem velkou prázdnotu nenaplnění svých snů. Uměla jsem dělat práci s láskou, uměla jsem uvařit či umýt nádobí s radostí, i když byly jiné činnosti, které bych dělala radši. Ale rutina všedních dnů podobajících se vzájemně jako vejce vejci mě zneklidňovala. Přišlo mi neuvěřitelné, že by tohle měl být ten život. Že kvůli tomu jsem se narodila.

Zdráhala jsem se uvěřit tomu, že by měl být život jen o tomhle.

A tak jsem začala svou cestu. Hledala jsem, jak se dostat z klece ven. Jak se dostat ze světa povinností a jak to udělat, abych se mohla věnovat tomu, co mě baví.

První krok k tomu, abych začala dělat co mě baví bylo převzetí zodpovědnosti za můj život. Začala jsem uvědomněním si, že vše, co se mi děje, je výsledkem toho, co si o sobě myslím a  čemu jsem uvěřila, že bych si o sobě myslet měla.

Když bych měla shrnout, který krok na mé cestě mi přivodil nejvíce uspokojení, pak to bylo přijetí faktu, že vše je neutrální a já nejsem povinna neustále rozhodovat co je dobré a co špatné, nemusím se přiklánět na ničí stranu, nemusím hodnotit ani kritizovat, prostě jen pozorovat život. Když jsem pouhým pozorovatelem situací, cítím se být ve svém středu, vyrovnaná, plná sil a spokojená.



Mějte krásný den,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz


foto: zdroj www.morguefile.com

Proč je důležité nedovolit druhým, aby námi manipulovali

"Duchovní" vhledy mohou přicházet kdykoliv. Ke mě často chodí v přírodě, jsou místa, kde mi stačí projít a "už to fičí". Jsou dny, kdy bych chtěla, aby "něco" přišlo a nic nepřichází a jsou dny, kdy si nestíhám dělat poznámky.
Jsou momenty, kdy bych nečekala, že by mohla přijít důležitá informace. Důležitá pro mě. Jedním z takových momentů byl úklid schodů do sklepa...Dělala jsem to s láskou, byla jsem spokojená, zpívala jsem si při práci, šlo mi to od ruky a v tom rozpoložení "to" přišlo...

Nedovol druhým, aby tebou manipulovali, protože tím brzdíš tvůj i jejich vývoj.

Jak už to tak mám, po hlavní myšlence přijde spousta dalších, doprovodných, které mi osvětlují, co znamená ta hlavní.

Toto téma je pro mě velmi důležité, vnímám potřebu sdílet ho s ostatními. Protože v určité míře se většina lidí cítí být oběťmi. Ať už rodičů, partnerů, politiků, státu, systému...

* * * * * *

Kvalita videa a zvuku nejsou tak, jak bych ráda. Hledám způsob, jak má videa zkvalitnit. Za případné rady budu vděčná.

Jakmile bude nové video připravené, naleznete ho zde.

Krásný den všem,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Proč jsem přestala diagnostikovat pomocí automatické kresby?

Moji milí přátelé a čtenáři,

jsem moc poctěna vaším zájmem o diagnostiku a harmonizaci pomocí automatické kresby. Stále mi chodí emaily se žádostmi o rozkreslení vztahů ať už partnerských, přátelských či rodičovských.

Ještě donedávna jsem ráda vzala pastelky, papíry a pustila jsem se do díla. Jenže před několika měsíci se mi začali dít zvláštní věci...

Nejdříve mi to chodilo po troškách, jen v takových tichých upozorněních. Přátelských popostrčení, že už bych automatickou kresbu pro diagnostiku a harmonizaci neměla používat.
Náznaky byly stále silnější. Začala jsem vnímat, že tato forma by měla patřit k mé minulosti. Nijak tímto nechci vyvolat mylný dojem, že by tento způsob nebyl dobrý či účinný. Opak je pravdou. Automatická kresba správně provedená je pro některé jedince tou správnou cestou.

Informace pro mě byla ale ta, že pro mě už cestou není. Měla jsem ji vnímat jen jako berličku, kterou jsem měla v ruce, dokud se nenaučím chodit jistě a rovně. Pak ji mám odhodit...

A tak - ač nerada - jsem uposlechla. Chtěla jsem ještě udělat jednu poslední kresbičku...a díky Bože (Zdroji, Energii, Univerzu) mi nebylo dáno ji provést tak, jak jsem byla zvyklá. Musela jsem ji několikrát opakovat, neustále se mi nedařilo vyjádřit to, co jsem potřebovala...no prostě DOSTALA JSEM PŘES PRSTY. Měla jsem pochopit, že pro mě už to cesta není.

Co mi ještě zůstalo jako dovolené je vysvětlovat druhým jejich kresby. Mohu tu a tam vstoupit do kresby druhého a sdělit mu to, co mu pomůže rozšířit jeho obzory. Taková přátelská rada. Také mohu malovat kresby harmonizační pro radost, mandaly a jiné kresby. To, co už ale dělat nebudu, je kresby pro druhé. Už žádné diagnostiky vašich vztahů, jak to vypadá, kam to směřuje...

Dnes už vnímám proč jsem měla s AK přestat...Mou cestou je učit druhé to, co jsem sama přijala. A to dost dobře při kresbách nejde...Kresba pouze rozkrývá, jak to vypadá po energetické stránce, co kdo cítí. Jenže s takovými informacemi si lidé moc nevěděli rady. I když jsem jim vždy připsala takové základní informace, co by bylo vhodné udělat, čím se zabývat, stejně v tom tápali. Nevěděli, jak udělat to, co jsem jim radila. Potřebovali učitele, který by je vedl, průvodce po linii, který by tu a tam popostrčil, tu a tam poukázal na některé pospojitosti tak, aby se druhému mohlo rozsvítit v hlavince a udělal takové to AHÁ, tak proto se mi děje to, co se mi děje....

Děkuji všem, kteří se na mě s žádostí o kresbu obrátili, protože pokud byste to neudělali, nemohla bych projít celou tu cestu k poznání. Je důležité začít dělat to, co cítíme, že dělat máme, abychom po čase pochopili, že jsme dozráli do další etapy a že je třeba přestat dělat to, co jsme dělali doteď a je potřeba začít dělat zase něco nového. Protože život je změna, život je vývoj.

A tak jestli máte potřebu učit se kreslit nebo máte potřebu se tímto zabývat, nenechte se odradit tím, že já jsem to dělat přestala. Každý si přitahujeme přesně to, co pro svůj vývoj potřebujeme. A protože jsme lidé různých potřeb máme i různé způsoby.


Mějte se báječně na své cestě poznání,


s láskou

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com