Jakou sílu mají slova? Velkou. Kdybychom věděli, jakou sílu vyslovená slova mají, více bychom přemýšleli nad tím, co necháme z úst vycházet....Svůj velký význam má i myšlenka....o síle myšlenky píšu často...
Dnes přišel čas napsat o síle slov. Slova vnímáme už v těhotenství (těhotenství je velmi důležité téma, o kterém napíšu někdy příště). Jak se narodíme, učíme se rozeznat lidi podle hlasu...Nejvíce reagujeme na matku. O tom jsem se sama přesvědčila v době, kdy se narodila moje dcera. Byla malé několikadenní miminko, spinkala a já si povídala s mojí mámou... Dcera se často budívala a hned mě k sobě volala. Po čase jsem vypozorovala, že ona reaguje na můj hlas, pokud už spánek nebyl příliš hluboký, budila jsem ji. Pokud mluvil stejně hlasitě někdo jiný, a to i moje maminka, která byla v prvních týdnech života dcery neustále s námi, spala spokojeně dál....V té době jsem se duchovně probouzela, některé informace už jsem znala, v těhotenství často k dceři mluvila, zpívala jí a i v myšlenkách s ní komunikovala. Tento malý "hlasový test" mi jen potvrdil, že mezi matkou a dítětem je pouto na světě nejsilnější.
Naše slova mají velkou sílu nejen, pokud mluvíme k druhým. Ovlivňujeme i své životy. Za zvýšenou pozornost stojí slovo "musím"..... Jak často toto slovo pronášíme? Zkuste pozorně vnímat co mluvíte a pokuste se pokaždé, když řeknete slůvko musím zamyslet, zda opravdu musíte....
Za jeden jediný den pronášíme toto slovo velmi často, musíme jít do práce, musíme vyzvednout děti ze školy, musíme nakoupit, musíme uvařit, musíme umýt nádobí, musíme napsat emaily, musíme zavolat své matce, musíme, musíme, musíme....
Když jsem se před několika lety poprvé zamýšlela nad tímto slovem, byla jsem si jistá, že ho moc často nepoužívám....dokud jsem nezačala vnímat to, co říkám....najednou jsem slyšela z mých úst vyslovit tolik musím, až mi z toho bylo těžko....
Proč stále musíme? Protože jsme se to naučili. Naučili jsme se muset věci dělat....protože jsme to stejně slyšeli u rodičů, museli jsme se učit do školy, od malička jsme si museli uklidit pokojíček, museli vysypat odpadkový koš, museli jsme pomáhat utírat prach....
Jaké by to bylo, kdybychom nemuseli? Pokud toto slovo používáme proto, že jsme se to naučili od svých rodičů a učitelů, a oni zase od svých a ti od svých....proč to vlastně všechno začalo? Protože jsme začali dělat činnosti, které jsme dělat nechtěli.....Ten počátek musení je v hluboké minulosti, v době, kdy jsme žili jako oběti, žili jsme ve světě, kde jsou daná pravidla. Začali jsme žít podle pravidel druhých.
Dnes stále více žijeme podle sebe, lidstvo se probouzí k vědomí, lidé stále častěji chápou, že jsou strůjci svého života...Začínáme si uvědomovat, že svůj život tvoříme my sami. Není tedy čas na to, abychom zahodili slovo muset? Co kdybychom zkusili žít jeden den bez tohoto slova? Dokázali jsme den? Co týden? Víte, jaký je život bez tohoto slova? Řeknu vám to. Je báječný. Krásný. Nádherný. V takovém životě dělám jen to, co chci já.....Můžete namítat....ale co placení hypotéky, musím chodit do práce, nemůžu jen tak přestat chodit do práce.....musím vařit.... musím nakupovat, jinak umřeme hlady.....
A jsme tady, na místě uvědomnění si....My můžeme chodit do práce, můžeme platit účty, můžeme vařit, můžeme dělat cokoliv chceme...ale je tu velký rozdíl....pokud tohle všechno děláme s láskou, proto, že to dělat chceme, že chápeme, že naše vědomá volba byla vzít si půjčku a splácet byt, tak můžeme s láskou jít do práce. Vše co konáme, můžeme konat s láskou. S chutí. Vše co konáme s chutí, nám dává větší radost ze života.
Pokud chodím do práce, která mě nebaví, mám dvě možnosti - budu hledat pozitiva na té práci....co dobrého mi přináší a toto budu dále rozvíjet....nebo si najdu jinou práci, která mi dá větší uspokojení....
Pokud nechci platit hypotéku, tak si najdu levnější bydlení a už nemusím platit hypotéku....(vím že často jsou osudy složitější, tady to vyzní tak jednoduše....mě nejde o to zlehčovat, pouze ukázat, že vždy je tu východisko, vždy je řešení jak si uzpůsobit svůj život tak, abychom žili svůj život vědomě a nebyli otroky peněz, společnosti, systému a slůvka musím).
Musím vařit večeři? Nemusím. Buď ji uvařit chci (v tom případě nemusím říkat musím) a uvařím ji nebo se dohodnu s dalším členem rodiny, aby večeři připravil. Nikdo nechce večeři připravit? Tak nevečeříme....Vždy je tu cesta....buď hledáme jak dělat věci s chutí a láskou nebo je neděláme. Pak nám zbyde čas na ty činnosti, které dělat chceme :)
Můžete si říct, že jde přeci jen o jedno pitomý slovo a že takový jedno krátký slovo nemůže mít takový vliv na náš život....možná se pletu....ale....co když ne? Jak zjistíte, jak velký vliv má takovéto slovo na váš život, pokud to nevyzkoušíte? Nemusíte souhlasit s názorem druhého člověka, postačí když přijmete, že druhý člověk má jiný názor než vy... a pokud tohle přijmete, můžete si říct, že to prostě jen vyzkoušíte....a když to nebude fungovat, vrátíte se zpět tam, kde jste byli....vždyť co můžete ztratit? Ale co můžete získat?
Jak často pronášíme slovo musím, i když vlastně nemusíme?
Prostě to jen jdeme udělat...Jdu nakoupit, jdu uvařit, jdu do práce,
peču koláče, učím se do školy, uklízím byt.....Často stačí prostě to
slůvko jen vypustit....Když něco musíme nebo bychom to měli dělat, je to
pro nás zpráva "TEĎ BUDEŠ DĚLAT NĚCO CO NECHCEŠ"....ale jen my sami
určujeme, co děláme..co dělat budeme....
Přeji krásý den,
s láskou Jolana
