Z poradny - kontrola myšlenek

Dobry deň

Čítal som Vas článok prečo je dôležité kontrolovať naše myšlienky. Momentálne sa nechám v štádiu kedy je práve kontrola myslienok pre mňa veľmi dôležitá a  Váš článok dokonale opisuje ťažkosti s ktorými sa pri tom stretavam. Aj veta že veľa ľudí sa snaží zdravo stravovať a pokiaľ sa problémy aj napriek zdravej strave opakujú upravujú stravu prípadne skúšajú nové trendy :-). A pritom riešenie problému je práve v myšlienkach. Aj ja som si týmto prešiel alé dnes Už Viem že jedine kontrolou myšlienok viem odstrániť problémy.

Viete mi povedať aké existujú techniky na kontrolu myšlienok, ak vôbec? Akákoľvek rada mi pomôže, prípadne tip na knihu.
Koľko Vám trvalo kým ste boli schopná kontrolovať každú myšlienku?
Čítal som že Mediácia dokáže veľmi pomôcť, lebo pri nej sa dostávame do stavu bez myšlienok a stávame sa ich nezaujatym pozorovateľom. Presne to čo píšete aj vy.

Veľmi pekne ďakujem za akúkoľvek radu, určite chápete aké je ťažké ked sa o niečo snažíte a nevidite zlepšenie. Ale ako píšete, tréningom sa k tomu raz spravuje každý. 

Krásny deň a ďakujem

R.B.

* * * * * * * * * * * 

Milý R.,

děkuju za důvěru, s jakou se na mě obracíte, velmi si jí vážím.

Myšlenky vnímám jako programy. Myšlenky v našich hlavách nejsou našimi myšlenkami, ve skutečnosti jsou to "programy", které do nás byly nahrány. Tělo je přijalo a jedná podle nich.
Prvním krokem ke kontrole myšlenek je uvědomnění si toho. Uvědomnění si, že naše myšlenky nejsme my. Naše vlastní podstata není založena na myšlenkách, které se nám honí hlavou.

Naše mysl funguje podobně jako počítač, jaký program se tam vloží, takový program v něm běží. Pokud chceme, aby počítač pracoval jiným způsobem, je třeba jej přeprogramovat.

Jako nejdůležitější krok ke kontrole myšlenek je stav "vše má svůj smysl a vše je správně tak jak to je". Netřeba se na sebe zlobit, že něco neumíme, nebo že nám něco nejde tak jak chceme. Děláme to přeci jak nejlíp umíme. Učíme se to. Jsme v procesu vývoje. Každý vývoj je dobrý a je správný tak jak probíhá. U někoho vývoj probíhá rychleji, u někoho pomaleji.

Ještě bych ráda vysvětlila jeden bod - kontrola myšlenek je pojmenování, které mi přišlo nejvhodnější. Nejedná se ale o kontrolu, která je založena na posilování ega, na protěžování sebe sama na úkor druhých. Kontrola tu je myšlena jako nástroj úklidu. Rozhodne, která myšlenka je potřeba a která nás ve vývoji brzdí.

Já osobně meditace nevykonávám, nejsem ani zastánce nějakých speciálních technik. Jediná moje technika, kterou používám u VŠECH mých postupů je technika přijetí. Přijímám vše jako správné, nic neodsuzuji jako špatné, protože vše má svůj význam.

Ať se daří, pěkné dny,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Víte proč je třeba kontrolovat myšlenky?

Byly doby, kdy mi kontrola mých vlastních myšlenek přišla absurdní a nemožná. Fakt, že jsem nebyla schopná je všechny kontrolovat mě utvrzoval v tom, že je to nemožné (vlastně jsem neuměla kontrolovat skoro žádné). Kdo by mohl kontrolovat tak rychlý a hustý provoz?

Pamatuju se na čas, kdy jsem vyžadovala, aby mé okolí bylo shovívavé k mému způsobu vyjadřování a aby tolerovalo to, že jsem si nehlídala pusu. Je rozdíl mezi upřímností, pravdomluvností a netaktností. Já tento rozdíl nevnímala. Kde jinde než před svými blízkými bych měla mít právo mluvit co chci a nemuset se hlídat a kontrolovat? Ano, to byl můj způsob uvažování.

Dnes když se setkávám s lidmi, kteří uvažují podobně, shovívavě se uvnitř usměju a vzpomenu si na tuto fázi svého bytí. Nesoudím ani nehodnotím, chápu je. Protože jsem si to sama prožila. Šla jsem jejich cestu a dnes už vím, že nejen že je možné své myšlenky kontrolovat, je to dokonce velmi důležité. Vlastně to nejdůležitější co je.

Když někdo začne své myšlenky kontrolovat, chce výsledky. Alespoň já to tak měla. Jak jsem s něčím začala, po čase jsem začala být netrpělivá, protože jsem neviděla postup natolik výrazný, aby mě to posílilo v pokračování. Chtěla jsem to umět hned. Chtěla jsem umět ovládat svou mysl, umět nejen své myšlenky řadit, ale i kontrolovat a umět si dopředu rozmyslet, co si vlastně budu myslet. Ano, je to možné.

Čím víc jsem se kontrolou své mysli zabývala, tím víc mi bylo jasné, jak je to důležité a jak se myšlenky postupně redukovaly. Už jich nebylo tak obrovské množství. Postupně jich bylo míň a míň a mě stále zbývalo víc času na to, abych si je třídila.

Cvičení dělá mistra. Platí to i v tomto případě. Čím víc jsem se tříděním myšlenek zabývala, tím lepší jsem se stávala. A pak přišel základní předěl - naučila jsem se na myšlenky nazírat jako pozorovatel - jako někdo, kdo k nim nemá žádný postoj. Někdy to trvalo jen malý okamžik, ale už jen tento maličkatý okamžik mi dal příležitost rozmyslet si, zda se mi tato myšlenka líbí a chci ji vlastnit či nikoliv.

Postupem času jsem zjistila, že velkou část svých myšlenek nepotřebuji. Měla jsem v hlavě spoustu názorů druhých lidí. Těch, od nichž jsem se učila. A většina těchto názorů mě brzdila ve vývoji. Jak jsem to poznala? Protože mi nedávaly křídla. Názory, které mě snižovaly a dávaly mi pocit, že nejsem dost dobrá, jsem začala odkládat.

Proč bych neměla být dost dobrá?
Proč bych nemohla být dost krásná?
Proč bych neměla být dost chytrá?
Proč si nezasloužím mít to, co potřebuji a po čem toužím?

Ve svém nitru jsem našla spoustu hloupých myšlenek. A tak jsem je vyhodila. Naučila jsem se je vyhazovat jako odpad do koše. Tak jednoduché to je.

Čím méně na něčem lpíme, tím jednodušeji se od toho oprostíme.

Někdy mi něco nešlo. Cítila jsem, že to není k mému prospěchu, a přesto jsem se toho nedokázala zbavit.
A tak jsem si řekla "no a co, zvládnu to někdy příště".

Když ego na něčem lpí, nechce to pustit. A my trpíme.

Trpíme proto, že cítíme, že to není naše, ale nejsme připraveni pro to udělat vše potřebné. Nechceme to pustit. A tak si to držíme, i když nás to nepovznáší, i když nám to není ku prospěchu. Bojíme se, co se stane, až to pustíme. Bojíme se té změny. Protože by to znamenalo jít někam, kde jsme ještě nebyli, jít někam, kde to neznáme.

Ve svém jádru je to strach. Bere na sebe jakoukoliv podobu, většinou nevidíme a nechápeme, že je to jen některý z našich strachů, který máme. A tak si ho držíme.

Mám strach...Vidíte? Máme ho. Propustit ho jde snadno a přece tak těžko. Snadno, protože se to může odehrát kdykoliv a rychle ale těžko, protože nejsme připraveni ho pustit. Svým způsobem si ho hýčkáme.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že čím zdravěji budou jíst, tím zdravější bude jejich tělo. Dělají vše, co mohou, jí podle nejnovějších trendů zdravé výživy, cvičí, a přesto onemocní.
To proto, že nehlídají své myšlenky.
Nevědí jak moc je důležlité své myšlenky hlídat a určovat, které si vpustíme dovnitř a které nikoliv.

Každá myšlenka je forma energie. Tato energie je neustále s námi, chodí s námi, spí s námi. Nemůžeme se jí zbavit. Energii nelze zničit, lze ji ale přetvořit.

Každá energie může být ku prospěchu, stejně tak může ublížit. Když se naučíme ji správně využívat, už nám nebude ubližovat. Proto je velmi důležité naučit se své myšlenky ovládat.

Ač to pro někoho může znít absurdně - každá myšlenka je důležitá. Každá naše myšlenka, kterou vyšleme, je tu. Je s námi. Přispívá do kolektivního myšlení.
Můžeme léčit. Sebe i planetu. Můžeme ubližovat. Sobě i planetě.

Vše je ve volbě. Každý den, v každý okamžik - volíme. Je na nás, pro co se rozhodneme.

Mějte krásný den plný příjemných myšlenek - pokud si tak přejete.

S láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz


foto: zdroj morguefile.com

Každý z nás je vítěz, který byl předurčen k tomu, aby vyhrával.

Každý okamžik je dokonalý.
Neexistuje špatný okamžik. 

Můžeme se dívat jako tvořitelé, můžeme být Boží jiskrou.
Může se nám dít bezpráví, můžeme být oběťmi.

Každý z nás je vítěz. Každý z nás byl předurčen k tomu, aby vyhrával. Jen někteří si neuvědomují, že neustále vyhrávají, protože se nedívají správným směrem.

Jaká je ta správná definice výhry? Jak vypadá vítěz? Musí to opravdu nutně být ten, co přiběhl do cíle jako první a okolo krku má věnec vítězů?

Každý z nás má v sobě vítěznou spermii. Tu jednu jedinou, která to dokázala mezi miliony dalších. Proč právě ona?
Protože právě ona byla vajíčkem zvolena jako ta nejlepší pro daný čas, dané místo, daný úkol.

Každý z nás byl zvolen. Byl vyvolen k tomu, aby se stal tím nejlepším. Je tím nejlepším. Právě teď. Právě nyní.
Rozdíl je, kdo z nás si to uvědomuje.
Kdo z nás si je vědomý své jedinečnosti, dokonalosti a vyvolenosti.
Není lepšího, není horšího. Každý je ten jediný a jedinečně dokonalý.

Nemusíme být tělesně dokonalí, krásní, úspěšní ve světě byznysu, nemusíme vlastnit tučná bankovní konta.
Můžeme pokud si to zvolíme jako svou cestu.

To, co nemáme, ale chceme mít, to po čem toužíme, ale stále se nám toho nedostává, je pro nás znamením, že si nejsme plně vědomi své dokonalosti. Nevyužíváme plně svůj maximální potenciál.

Můžeme mít vše, co chceme. Co doopravdy chceme?
Kdo z nás ví, co opravdu chce?

Když se mých klientů na konzultacích ptám, co chtějí, začnou mi vyprávět o tom, co ve svém životě nechcou. O tom, co se jim nelíbí, o lidech, které nechtějí ve své blízkosti, o pracovních místech, kde nechtějí pracovat, o finančních těžkostech, do kterých se nechtějí dostat.
Většina umí dokonale popsat to, co ve svém životě nechce.

Otázka zněla "Co ve svém životě chcete, ne co tam nechcete".
Většinou bývá pauza. Mnoha lidem činí potíž soustředit se na to, co chtějí. Umí všeobecně říct, že chtějí víc peněz, větší dům, lepší práci, ale neumí konkretizovat, co přesně si přejí.
Vyjmenovávají to, co je společností všeobecně přijímáno jako úspěch.

Pak jsou lidé, kteří vědí přesně, co chtějí, ale vnitřně nevěří tomu, že by toho mohli dosáhnout. Chtějí luxusní auta, milionová konta, partnera, na kterého "nedosáhnou". Myslí si, že touží po něčem, ale ve skutečnosti to popírají tím, co si o lidech v takové pozici myslí.

Pokud na otázku "Co doopravdy chcete" nemůžete konkrétně odpovědět, nevadí.
Ani já to neuměla. Neustále se učím. Každým dnem se posunuji dál. Každý den je pro mě lekcí, kdy se mohu naučit něco nového.

Nebojte se ptát sami sebe co vlastně chcete. Nebojte se odpověď změnit, třeba každý den. I hledání je součástí vývoje. Abychom se mohli posunout dál, potřebujeme zjistit co nechceme a co chceme. A jakmile víme, po čem toužíme, když si ujasníme zcela jasně, co je náš cíl, můžeme se vydat tím směrem.
Čím víc se na svůj směr budeme soustředit, tím dřív se stane naší realitou.

Vzorce chování, které jsme přejali od svých rodičů, vychovatelů a učitelů, jsou v nás hluboce zakořeněné. Často v nás mohou vyvolávat pocity, které ve skutečnosti nejsou naše. Myšlenky a víry, které se příčí tomu, kým chceme být.

Dopřejme si chvíli ticha, chvilku bez televize, rádia, počítače a dalších vymožeností dnešní doby. Uprostřed síly ticha nejlépe uslyšíme, kdo jsme, kam jdeme a co chceme.

Zdá se to tak jednoduché, a přesto tak složité. V okamžiku, kdy se zeptáme sami sebe co vlastně chceme pochopíme proč.

Mějte krásné dny,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj morguefile.com

Může být "víra" překážkou duchovního (osobního) rozvoje?

Růst je základním prvkem našeho bytí. Dříve či později se vydáme směrem vpřed. Chceme "růst" i duchovně. Když přijde ten okamžik a my hledáme svou cestu, dostáváme se do etapy, kdy poznáme sílu víry. Věřit je přece dobře, nebo?...

V co věříte vy? Jaké víry uctíváte? Jste si jisti, že vše, v co věříte, je ve váš prospěch?

Dříve bych nejspíš na každou z těchto otázek odpověděla, že ano. Možná bych se i naštvala, že někdo zpochybňuje mé kvality. Protože nedostatek víry bych vnímala jako brzdu v osobním vývoji.

Dnes jsem se posunula jinam. Tento posun vnímám jako další možný úhel, který nutně nevylučuje ty předešlé. Ba naopak, nový úhel mě obohacuje, protože se na tutéž situaci mohu podívat z několika stran a lépe posoudit, jak dál.

Za vším hledej myšlenku.

Je jedno, co děláme, na co se soustředíme. Nejprve na to musíme pomyslet. V okamžiku, kdy myšlenka byla vyslána, zapojujeme vizualizaci. Představujeme si "to". Čím víc na to myslíme, tím více naší energie vysíláme tímto směrem. Naše vitální síla pomáhá realizovat "projekt". Čím víc detailů jsme schopni začlenit, čím víc času novému projektu věnujeme, tím spíš se stane naší přítomností.



Dám příklad.
Nemocný člověk si představuje zdraví. Chce být zdravý. Něco ho bolí, ta bolest je nepříjemná a člověk se jí chce zbavit. A tak si začne představovat jaké to bude, až bude zdravý. Řekněme, že trpí silnou rýmou. Jenže....

Do hlavy se začnou vkrádat myšlenky tipu:

• rýma trvá léčená sedm dní a neléčená týden
• jestli dostanu zánět dutin, budu muset na ORL
• možná mi ty dutiny budou muset propíchnout
• tam zase bude lidí, budu tam čekat jak idiot 3 hodiny
• ještě abych tam chytl něco dalšího
• asi budu potřebovat další balení nosních kapek

Seznam myšlenek bude mnohem delší a bohatší.

Chceme se uzdravit, ale kolik myšlenek jsme věnovali představě zdraví? A kolik myšlenek nemoci, dalším komplikacím a tomu, co nechceme?

Když věříme, že rýma trvá týden, jak chceme, abychom se uzdravili za den či dva? Nebo okamžitě? Pokud věřím, že okamžitě se z rýmy nikdy nikdo neuzdravil, nedám si šanci to zkusit. Moje víra v to, co nejde, je silnější než moje vůle připustit, že by to jít mohlo.

Chci zázraky, ale nechci je připustit.

Kolik zbytečných vír máme v sobě zakódovaných? Kolika věcem věříme, aniž bychom to kdy zkusili?

Já jsem se zkusila vyléčit z rýmy za kratší dobu. Jednou jsem to dokázala za 3 dny, jednou skoro okamžitě. Pak mi to opět nešlo a měla jsem rýmu týden. Proč?

Vstoupil faktor strachu. Co když už se mi to opětovně nepovede? Co když to byla náhoda?

Zkuste se sebou více experimentovat. Zkuste připustit i to, čemu byste dříve nevěřili. Protože když se naučíte nelpět na svých vírách, zjistíte, že hory se mohou přenášet.

Víra je pro mě jeden ze schodů směrem ke světlu. Dříve jsem věřila, že víra je maximum. Že za vírou už nic dalšího není.

Je.

Je tam vědomí.

Vědomí nezpochybňuje. Vědomí nepotřebuje víru.

Vědomí ví.

Ať už věříte čemukoliv, vězte, že vždy se můžete posunout dál. Když si to připustíte.

Mějte krásný čas,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

foto: zdroj morguefile.com

Oceán hojnosti

Vnímání prosperity není závislé na penězích, příliv peněz je závislý na našem vnímání prosperity.

Čím větší představy máme, tím bohatší je náš život.

Představte si sami sebe, jak stojíte na mořském břehu a hledíte na rozsáhlou hladinu oceánu s vědomím, že je to oceán hojnosti, který můžete využívat.

Podívejte se na své ruce a uvědomte si, jakou nádobu v nich držíte. Je to čajová lžička, náprstek, kelímek, sklenice, půllitr, džbán, kbelík, sud nebo máte rovnou potrubí napojené na tento oceán hojnosti?

Rozhlédněte se kolem sebe a všímejte si, že je toho dost pro každého, bez ohledu na to, kolik je tu lidí a jakou nádobu mají právě v ruce. Tenhle oceán se nedá vysušit.

Naše vědomí je naší nádobou, která se dá vyměnit za větší.

Krásný den všem,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

zdroj: foto morguefile.com
text: volně převzato z knihy Miluj svůj život

Každý okamžik je novým začátkem

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste něco ve svém životě byli bývali udělali jinak?
Prožíváte nešťastné období a chcete, aby skončilo?
Zažíváte těžké chvíle, samotu, nedostatek čehokoliv?
Chybí vám pochopení druhých, pocit ocenění?
Nebo něco podobného?

Pak nastal ten pravý čas na změnu.

Nezáleží na tom, co prožíváme, jak strašné se to zdá, jak beznadějná situace to je. Každý se občas dostane na dno. Každý někdy chybuje, zvolí cestu, která se po čase projeví jako ta "špatná". 
No a co?

Co je to, co nás drží ve starých kolejích? Proč se nezměníme? Vždyť každý den, každou hodinu, každý okamžik je příležitost pro změnu. Právě teď, teď, teď, teď se můžeme změnit. Můžeme začít věci dělat jinak, myslet jinak, chovat se jinak. Někdy to i zkoušíme. Chceme změnu. Ale nejde to tak rychle, jak bychom chtěli. Proč?

Cokoliv, co jsme prožívali dosud, náš "starý" život je jen síla zvyku. Je jedno, co děláme, jestli se přejídáme, kouříme, chodíme pozdě spát, střídáme partnery, jsme lenošní...Dělali jsme to dlouho, někdy i roky. Někdy si u toho dokonce i vytvoříme rituál, něco jako "káva a cigareta".

Když plánujeme změny od zítra, ve skutečnosti se ani změnit nechceme. Není třeba se plísnit a nemít rádi za to, že jsme slabí. Za to, že nemáme dost sil k uskutečnění změny. Stačí, když se podíváme na situaci, kterou chceme změnit, trochu jinak. Problém nespočívá v tom, že bychom změnu nechtěli uskutečnit. Problém je v tom, že pro to nejsme ochotni udělat dostatek.

Co je to, co vás drží? Co je to, co nechcete pustit, aby mohla změna stavu nastat?

Třeba člověk, který se přejídá. Chtěl by být hubený, ale naučil se jíst velké porce. Naučil se málo hýbat. Naučil se volit nesprávné jídlo. Změna stavu by znamenala, že by musel něco začít dělat jinak. Nejlépe zmenšit porce, začít se víc hýbat a změnit staré způsoby stravování. Pokud člověk není ochoten tyto změny provést, nemohou ani nastat.

Aby změna mohla nastat, je potřeba věci začít dělat jinak. Protože jen jiné konání může přinést jiné výsledky.
Kdo dělá věci stejně, bude mít stejné výsledky.
Není možné dosáhnout změny, pokud se budeme chovat stále stejně, pokud budeme myslet stále stejně.

Nejprve přijde idea, pak je potřeba ji uskutečnit.

Přemýšlet a plánovat změnu nám nepomůže. Je potřeba přistoupit k činům. Začít dělat to jinak. Začít teď hned. Protože když to odložíme "na zítra", nebo "na další měsíc" případně "na začátek Nového roku", jsou to jen iluze, kterými se ukolébáváme. Ve skutečnosti nejsme ochotni pro změnu udělat vše, co je třeba. Nechceme si připustit, že tu změnu vlastně ještě nechceme, nejsme ochotni ji uskutečnit.

Vždy je tu něco, co nás drží zpět. Názor, postoj, zaběhlý způsob života. To všechno jsou ale jen zvyky. A zvyky se dají změnit!

Často konáme automaticky, vědomě nezvažujeme, zda to, co právě hodláme udělat či naplánovat je opravdu to, co pro nás bude přínosné. Tyto automaticky naučené rituály pak provádíme stále znovu dokola a dokola, až se je naučíme jako roboti. Proto je pak těžké to změnit.

Kuřák, který za svůj život vykouří krabičku denně a bude kouřit 10 let - to znamená 20x365x10 cigaret.
Celkem 73.000krát si ten člověk zapálil. Nejprve si nachystal krabičku, pak naklepl, vyklouzl kousek cigarety, člověk vzal cigaretu do rtů, zapálil zapalovač (sirky), připálil cigaretu, vykouřil, típl... To je opravdu hodně silný rituál. Změnit ho znamená velké odhodlání a touhu chtít to změnit. Takovému člověku to bude nejspíš trvat nějaký ten týden či měsíc, než překoná největší chuť si opětovně zapálit. Vždyť není divu, když to udělal tolikrát po sobě!

Nebo člověk, co každý den vypije kávu ráno před snídaní, pak v práci, pak další v práci a pak večer. Nebo kdo si ke kávě dává něco sladkého...Kdo řeší problémy sklenkou vína...Nebo další "zlozvyk"...Lidé, co přijdou z práce, sednou na sedačku a pustí televizi... Není podstatné, co dávají, pro takové lidi to může být způsob relaxace, odpočinku. Aniž tuší, že se stávají automatickými konzumenty spotřebního průmyslu. Reklamy, které běží, se vpisují do hlavy. Den po dni, týden po týdnu. Nebo filmy, na které se takový člověk dívá, aniž by je sledoval...to vše vnímáme a zapisuje se do nás. Emoce, které prožíváme při sledování hororů či nešťastných zpráv. Při sledování násilí...Našemu tělu je v podstatě jedno, zda emoce, které prožívá, jsou opravdové, nebo jen sledované v televizi. Tělo je prožívá tak jako tak.

Nebojte se začít s jakoukoliv změnou. Nebojte se, že vás to stáhne zpět. Protože pokud vás to stáhne zpět, pak víte, že je to jen automaticky naučené a že se potřebujete víc soustředit. Potřebujete být víc "v přítomnosti", vnímat to, co se děje. Prožívat naplno.

Já osobně jsem měla jeden rituál - k jídlu jsem si brávala knihu, časopis, noviny, cokoliv na čtení. Když začala éra počítačů, naučila jsem se nosit si jídlo k počítači. Všimla jsem si, že když jsem snědla svůj talíř u počítače, tak nějak jsem necítila, že jsem něco snědla, neměla jsem pocit, že by do mě opravdu něco padlo. Za chvíli jsem si šla pro něco dalšího...To vše právě proto, že jsem se nesoustředila na to, co dělám. Dělala jsem 2 věci najednou. S jakým výsledkem? Sice jsem si přečetla článek, ale nestihla jsem vyjádřit vděčnost nad jídlem, protože jsem ani nepocítila, že bych něco snědla. K tomu jsem si přidala další porci, takže množství jídla bylo příliš vysoké a začala jsem nabírat na váze.

Sama jsem se často zlobila u dětí, že jídlo, které jim někdy připravuji třeba 2 hodiny, zhltnou za 5 minut a letí od stolu...nebo že si nosí něco ke čtení ke stolu. Proč? Není divu, když mají velký vzor právě před nosem.
Začala jsem měnit tyto zvyky. Uvědomila jsem si, že mohu pomoci nejen sobě, ale i svým dětem. A to svým příkladem. Mohu jim ukázat, že změna je možná. Že to jde.


Není důležité, jestli to, co chcete změnit, je důležité pro vaše okolí či nikoliv. Pokud je to důležité pro vás, tak to udělejte. Nečekejte, až vám okolí schválí, že tu změnu potřebujete.

A co vy, co je to, co byste rádi změnili? A co je to, co vás drží zpět?

Krásný den všem,

s láskou Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Foto: zdroj morguefile.com

Význam barev trochu jinak

O barvách se dá uvažovat z mnoha různých perspektiv. Jednu z nich jsem vám představila tady.
Dnes se s vámi chci podělit o trochu jiný úhel pohledu.

Samotnou by mě asi nenapadlo o barvách takto uvažovat. Informaci, kterou předám, přišla sama, v okamžik, kdy bych to nečekala, téma, kterým jsem se vůbec nezabývala. Asi to tak má být.

Berte můj příspěvek prosím pouze jako mou zpověď, můj úhel pohledu, není to žádná teorie někde z internetu, z knih, či z jiných běžných zdrojů. Informace přišla jak jsem již uvedla "sama", a tak si zaslouží samostatný článek.

Barvy mají velmi velký význam. Jsou všude kolem nás a my jsme si zvykli o nich nijak neuvažovat, bereme je jako běžnou součást našeho života, aniž bychom zkoumali, jaký hlubší smysl v sobě ukrývají. Některé nás vzpruží, jiné uklidní, naladí, ochladí, zahřejí...

Jak už z mých článků víte - nabízím nestandartní úhel pohledu. Barvy vnímáme povrchově. Vybíráme si oblečení podle toho, na jakou barvu máme zrovna náladu, možná taky podle toho, co nám náš šatník nabízí. Barvy v podstatě volíme neustále - ať už zařizujeme byt, sázíme zeleninu, oblékáme se, nakupujeme. Děláme to ve velké většině případů podvědomě a automaticky. Nezamýšlíme se nad tím, PROČ nás napadla právě tato barva. Proč nás přitahuje ta daná barva zrovna v to dané období.

Myslím, že každé jsme si zažili období, kdy nás přitahovala silně jedna barva, která se postupně přetransformovala v jinou, případně ve skupinu barev. Někdo má černé období v pubertě, s jiným se to táhne po část života.

Dnes se zaměřím i na ty barvy, které nás nepřitahují. Zkuste se zamyslet, kterou barvu nemáte rádi. Určitě nějakou najdete. Jaká je ta "vaše" barva, ta kterou nemusíte, ta které se vyhýbáte?
Zkoušeli jste hledat proč?

Každá barva je informace. Každá barva má i energii. Naše tělo má barvy, jak tělo fyzické, tak i energetické. Máme několik těl a každé vibruje na jiné barvě, na jiné úrovni. Každé z našich těl se soustředí na "jinou práci", tudíž potřebuje i jinou frekvenci a tu má právě díky dané barvě. Možná vám budou bližší čakry - naše energetická centra.

Barva, které se vyhýbáme, může být barvou čakry (energetického těla), kde se nachází nějaký problém. Třeba oranžová. Někdo by řekl, že je to barva agresivní. Je to barva druhé čakry. Člověk, který nesnese ve svém okolí oranžovou nebo má blok k určité skupině oranžových věcí, neřeší určitou část své bytosti. Řešením není oranžové se vyhýbat, náprava nastane přijetím. Čemu se bráníme? Co nechceme přijmout? Situaci? Osobu? Sami sebe?

Když se zdráhám zabývat nějakým svým problémem, pak se to projeví. Variant a kombinací je mnoho. Barvy samy nás vedou. Stačí začít vnímat své tělo, své pocity a vypozorovat, proč se té dané barvě vyhýbáme.

Žádná barva není špatná sama o sobě. Každá barva je v přírodě zastoupena a má tam své místo. Pokud některou z barev nesneseme, pak je problém v nás. Někde v nás je blok, který nás nepustí dál. A tak se barvě vyhýbáme. Dokud nedozrajeme do bodu, že daný problém začneme řešit. Po čase si tak můžeme všimnout, že už nám ta barva, co nám před časem tak vadila, vlastně už ani nevadí. Můžeme ji dokonce začít mít rádi.

Barvy nám mohou i pomáhat. Pokud si nejsme dostatečně jistí, někde máme nedostatek, začneme se danou barvou obklopovat. Dodáváme si sílu. Třeba žlutá - barva sebedůvěry, sebevědomí, vědomí své hodnoty. Člověk, který si chce dodat sebedůvěru může vyhledávat hodně žluté barvy. Jak v oblečení, tak v interiéru.

Když se nad každou barvou zamyslím, co mi dává, jaký pocit z ní mám, mohu se v sobě lépe orientovat. Mohu se líp zaměřit na to, co bych ráda změnila. Barvy mohu vnímat jako pomocníky. Ty, které si volím, mi dodávají sílu v dané oblasti a ty, kterým se vyhýbám, mi napovídají, kterým směrem bych se měla vydat.

A jak to vnímáte vy?

Krásný čas všem, s láskou

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz