Jak být šťastný a radovat se ze života

Jak být šťastný? Někteří čekají, že budou šťastní, až budou mít peníze, až budou mít partnera, až budou mít rodinu, až budou mít práci....těch až je opravdu mnoho a mohou se různě kombinovat. Takový člověk, který čeká, až se stane něco, co ho k prožitku štěstí dovede, bude čekat celý život. Protože jakmile dosáhne "mety", která mu štěstí měla zprostředkovat, přijde meta druhá, třetí....a člověk si po mnoha letech uvědomí, že štěstí není závislé na materiálních hodnotách....

Štěstí je vnitřní pocit, je to prožitek, ke kterému se dostaneme pouze jednou cestou. Ta cesta ke štěstí je velmi krátká a jednoduchá, právě proto se většina lidí ubírá cestou dlouhou a trnitou....Něco tak "hodnotného" se přeci nemůže získat tak jednoduše a rychle....

Štěstí je stav, do kterého se dostaneme během velmi krátkého okamžiku. A protože je to pocit, dostaneme se k němu přes naše srdce. Cesta ke štěstí vede přes vděčnost. Když jsme vděční, vnímáme, kolik toho už máme a že jsme vlastně velmi obdarováni. Někteří lidé mají pocit, že toho mají málo a že není za co být vděčný.

Děkovat bychom měli  za vše a stále. Nic není samozřejmostí. Na světě jsou miliony lidí, kteří nemají stejné podmínky. A i přesto dokážou být vděční. Když si nevážíme darů, které dostáváme, většinou nastane "krizový okamžik", který nás na to upozorní (třeba autonehoda, vážná nemoc, krize).

Je dobré naučit se být vděční. Těch důvodů k vděku je bezpočet - být vděční za život, za zdraví, za děti, rodinu, přátele, jídlo, bydlení, za šaty, peníze, ....za každý nový den...

Šťastní může být doslova během vteřiny, protože pokud jsme opravdu vděční, vidíme ty tisíce důvodů k dalšímu vděku, cítíme to obrovské štěstí, které nás zaplavuje, vnímáme slunce, přírodu, vodu, zvířata, ostatní lidi jako součást sebe sama a vnímáme každý přítomný okamžik, který v nás pocit štěstí stále zesiluje.

Člověk, který vnímá pocit štěstí, je šťastný. Takový člověk se dokáže radovat ze všeho a může vykonávat jakoukoliv práci, aniž by se z tohoto stavu vytrhl. Jsem šťastná, když jdu do práce, jsem šťastná když jdu z práce, dokonce jsem šťastná, když si s manželem vyměňuju názory a jsem šťastná, když cítím, že mé ego se hlásí ke slovu...protože vím, že i to, že jsem nějakou lekci "nezvládla" je díky mému egu, které mi tento nedostatek ukázalo. Proto mohu být šťastná. Už vím, kde je třeba ještě něco doladit.

Když budete šťastní, připravte se, že vás lidé okolo budou považovat za podivína, blázna nebo vás osočovat, že to jen hrajete...protože oni tento stav ještě neznají a zatím nevěří, že je to opravdu možné. Jejich ego jim brání, aby tuto myšlenku přijali za svou a bude je nabádat, aby nevěřili. A ani nemusí...jak vždy říkám, nepředávám univerzální moudro, jen můj úhel pohledu....

Každý člověk jednou dojde do stavu absolutního štěstí a návratu ke "zdroji", jen každý svým tempem a ve svém čase.

Přeji vám krásný čas,

Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj internet

Terapie sebepřijetím - jak zvládat bloky v našem životě

V poslední době řešíme vztahy. Neznám nikoho, kdo by aktivně nepracoval na tématu vztahů - vztahy k rodičům, dětem, partnerům a přátelům - to je téma číslo jedna pro nadcházející čas.
Abychom mohli narovnat sami sebe, potřebujeme pochopit, proč se bloky, které máme, vytvořily, jak se vytvořily a jak je můžeme odstranit.

Někteří lidé volí cestu léčitelů, reiki a jiných zasvěcení. I to je cesta a pokud vám vyhovuje, pak je to ta vaše. Každá cesta nás nakonec dovede k jednomu - k nás samým.

Naučili jsme se hledat pomoc "zvenku" a přitom pomoc může nejrychleji a nejefektivněji přijít, pokud vychází z nás. Každý z nás má uvnitř "božskou jiskru", každý z nás má přístup ke stejným informacím. Rozdíl, proč někdo tyto informace umí čerpat a někdo ne je v tom, že abychom měli přístup ke všem vesmírným informacím, potřebujeme nejdříve pročistit sami sebe, zpracovat "staré hříchy" a naučit se, jak bloky zpracovat a odstranit a hlavně - jak přestat vytvářet stále další a další bloky.

Terapie sebepřijetím vzešla ze základní myšlenky - naše problémy a bloky, které si vytváříme a neseme ze života do života - jsou zapříčiněny nedostatkem lásky. Láska není pouze cit, který může cítit žena k muži nebo muž k ženě. Láska není pouze o sexuální stránce. Láska je energie té nejvyšší vibrace. Je obsažena všude a ve všem a čím víc lásky v sobě máme, tím vyšší jsou naše vibrace. Pouze láska je odpověď na každý náš problém.

To hlavní, co nás posune v osobním vývoji dál, je pochopení, že láska je cit, který cítíme ve svém srdci. Láska je stav bytí. Láska je zdroj života. Kde je láska, tam je štěstí. Kde je láska, tam je přítomný okamžik. Kde je láska, tam je i Bůh. A naopak - kde není Bůh, tam je bolest....

Při terapii sebepřijetím pochopíte, kde máte "staré bloky", jak se můžete odblokovat a hlavně - jak přestat vytvářet bloky nové. Představte si, že na zádech nesete velký batoh...v tom batohu jsou všechny bloky, které jste si za všechny životy nasbírali.
Teď máte možnost se naučit tyto bloky odstranit a "vyprázdnit" váš batoh. S každým dalším zpracovaným blokem vyndáte ze svého pomyslného batohu jeden těžký balvan.

Své problémy/bloky/zátěže (pojmenujte si to tak, jak vám to vyhovuje) si stále nosíme sebou. Jsou stále s námi - dokud je nepřijmeme a nezpracujeme.

Když budete v ruce držet sklenici, která má tekutinu přesně v polovině, není pro vás podstatné, zda je sklenice z poloviny plná nebo z poloviny prázdná, ale to, jak dlouho ji budete držet. Pokud sklenici s vodou držíte 5 minut, za chvíli si na ni ani nevzpomenete. Pokud ji držíte hodinu, začne vás bolet ruka... Jak dlouho takovou sklenici budete držet než vás paralyzuje? A přitom je to jen sklenice z poloviny plná.....

Je na nás, zda své problémy stále nosíme sebou nebo je odložíme....Je na nás, zda se problémem budeme zabývat 5 minut, 5 let nebo celý život.....


Terapie je vhodná pro všechny bez rozdílu. Terapie sebepřijetím vám umožní pochopit souvislosti, ale ta hlavní práce je na vás. Protože pouze to, co se sami naučíte, budete pak používat celý život. Nebudete závislí na nějakých kurzech....není stejné si chleba koupit anebo vědět, jak probíhá celý proces od zasazení zrna až po upečení chleba....Je na každém z vás, zda se chcete tento proces naučit... Jsem tu pro vás :)
Tato terapie se provádí jak při osobním setkání, tak i přes skype.

Pro zájemce o terapii bližší info zde.

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

Nástrahy na duchovní cestě

Kdo na sobě začal už pracovat, tak ví, že prvním krokem ke změně je uvědomnění. Jakmile si uvědomíme, že jsme to my, kdo tvoří náš život a že jen my ho můžeme měnit, vykročili jsme na naší cestě směrem vpřed.

Někdo tuto naši cestu ke světlu, k pochopení, k sjednocení, nazývá duchovní cestou, někdo je proti tomuto názvu. Mě se tento název líbí, proto ho používám. Srdce cítí kam jít, duše to vnímá a předá to tělu, které to zrealizuje :)

Když začneme vědomě rozhodovat, co do svého života vpustíme a co ne, dostáváme se do zvláštní synchronicity, do stavu, kdy vše dává víc smysl, všechno na sebe tak nějak podivně navazuje....je až k neuvěření, jak je to naplánované....Člověku se ani nechce věřit, že  Bůh by mohl nějakému jednomu jednotlivci věnovat tolik pozornosti, aby mu nachystal v životě tolik dokonalosti...Cítíme to tak proto, že ještě nevidíme naši plnou jednotu, nevidíme, že jsme součástí jednoho velkého celku a že je třeba věnovat každé jeho součásti stejnou pozornost, protožekaždá jedna malá část je propojena s celkem.

Jak stoupáme stále výš a výš na naší cestě a stále vidíme víc souvislostí, začne se nám naše cesta opravdově líbit. Přicházíme na další úžasné souvislosti, všechno je báječné a my se cítíme stále jistější a jistější. Jak je to vše krásně naplánované, stačí se nechat unášet proudem....dokud se nezačne projevovat ego....Ego poznáme velmi jistě, protože když posloucháme své ego a dáváme mu víc prostoru než by mělo dostat, hned se to projeví....Začneme si myslet, jak jsme úžasní. To je v pořádku do té doby, pokud tuto svou úžasnou stránku přijímáme s pokorou, protože víme, že jsme součástí něčeho mnohem většího, že jsme součástí Božího plánu. Když tohle zapomeneme a začneme se chovat, jednat a cítit jako "vyvolení", "dokonalí", začneme se pyšnit, jak nám to jde a kam už jsme došli a zapomeneme, že jsme byli vedeni.....tak následuje pád.

Velikost pádu je přímo závislá na míře našeho "naparování", na síle, kterou jsme svému egu propůjčili. Ego je úžasnou váhou. Učí nás jak se udržovat v rovnováze. Kdykoliv se vychýlíme....hned je tu ego, aby nám hlásnou troubou oznámilo, že jsme v nerovnováze....Bez ega by to pro nás bylo mnohem těžší...jak bychom věděli, že něco už je mimo pokoru? Jak bychom poznali, že přestáváme vnímat dokonalost vesmírných zákonů a začínáme pyšnět?

Pokud jsme opravdu bystří a stále si udržujeme rovnováhu, všimneme si včas, že se ego projevuje. Jsme stále bystří a v této bystrosti nás udržuje naše pokora....Pokud pokoru neprocítíme dostatečně hluboce, už je tu ego a šup....zkouší naši pokoru :)

Zásady, které dodržujeme na duchovní cestě:

• víra....bez víry by to pro nás nebylo možné. Víra v Boží plán, víra v nás, víra v to, že vše se stane jak má a že vše je dobré tak, jak to přichází
• vděk...bez vděku by to taky nešlo...být vděčný za to, co přichází a za to co přijde, protože věřím, že vše má svůj smysl a že vše je správně tak jak je a bude to pro můj osobní růst
• láska...je to, co nás drží...láska Boha ke mě, láska mě ke všem živým bytostem, pochopení propojení se světem...
• obdiv nad dokonalostí všeho a všech...obdiv nad tím, jak dokonalý a krásný je strom, květina, pták, kočka...obdiv jak dokonalý je člověk....obdiv nad dokonalostí stvořitelova díla a plánu
• děkovat za vše, co k nám přichází, děkovat za každou lekci, která přišla, za každý pád, za vše...to příjemné i to méně příjemné, protože vím, že vše je v můj prospěch 
• soucítit se všemi živými bytostmi, soucítit s naší planetou...ale pozor, nezaměňovat s lítostí...protože ten kdo lituje, již kritizuje...ale kdo soucítí, dokáže se vcítit do pocitů a potřeb druhých ale je stále pozorovatel
• důvěra....v sebe samé...sebe-důvěra, důvěra že co se má stát se i stane a že to bude pro nás přínosem. 

Kritika je něco, co se nám stále plete do cesty, ať víc či míň.... Na míře kritiky poznáme, jak moc už jsme pochopili a co ještě pochopit potřebujeme...Kritika je úžasné měřítko. Dokud stále rozlišujeme mezi dobrým a zlým, pokud jsme stále v dualitě, pak máme potřebuj kritizovat....Jakmile pochopíme, že vše je v určitém stádiu svého vývoje a že je to správně tak, jak to je...jakmile věříme, že to, co se nám děje, je odrazem minulých činů a to jak žijeme teď je naše budoucnost, přestaneme mít potřebu kritizovat kohokoli nebo cokoli. Už nemusíme kritizovat vraha za to, že vraždil, protože chápeme, že on si vraždit zvolil...potřeboval prožít jaké to je vraždit...a přestaneme litovat jeho obět, protože chápeme, že i ona si svým způsobem zvolila být zavražděna, protože ona na jisté úrovni svolila k tomu být prostředníkem těchto pocitů...Byla natolik ušlechtilá, že svolila, že dá příležitost vrahovi k tomu, aby pochopil jaké to je....

Kritizujeme, protože nechápeme jednotu. Nevidíme, že vše je propojené a že někdy potřebujeme zažít to, kým nejsme abychom pochopili, kým jsme...Vše máme obsaženo v sobě...a my rozhodujeme, co je aktivní a co je pasivní...ale vše je v nás. Každý z nás může být vrahem, ale záleží na podmínkách...Proto odsuzováním vraha odsuzujeme i malou část nás samých....

A protože my jsme tvůrci našeho života, mějme na paměti, že to, co si přejeme, to co vyzařujeme, se k nám vrátí...Vrací se něco, co se nám nelíbí? Zvažme, co jsme vyslali....Přijměme to, co přichází bez kritiky a hodnocení. Přijměme vše jako to nejlepší pro nás....Věřme své intuici, důvěřujme sami sobě. Naše srdce nás díky naší důvěře a víře bezpečně dopraví "do přístavu"....

www.spokojeny-zivot.cz