Zodpovědnost nejen ve vztazích

Dnes, když jsem vařila dýňovou polévku, přišla zpráva ke zodpovědnosti ve vztazích. V televizi, kterou jsem výjimečně zapla, abych se koukla na prostřeno, začaly zprávy. Byla jsem zabraná vařením, bavilo mě to, krájím dýni a jsem spokojená. To je ideální stav na to, aby mohla přijít zpráva. Ne kvůli dýni, ta nebyla podstatná. Důležitý byl stav spokojenosti, moment, kdy nic nehodnotím, nesoudím, neporovnávám, jen jsem, jsem v přítomnosti, pouze konám něco tělem a zpráva může přijít.

V televizi stále stejná písnička - corona. Nevnímala jsem to, jen to slovo ke mě doputovalo, uši to zaregistrovaly a vesmír poslal zprávu o zodpovědnosti. Tak vám jen předám to, co přišlo, aniž bych to nějak upravovala.

Hláška moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě, zmanipulovala mysl lidí tak, aby uvěřili, že zodpovědnost za zdraví druhého je v jejich rukou. To, zda já jsem zdravá, nemohu ovlivnit já, ale někdo druhý. Jsme oběti. Je potřeba, aby za nás někdo rozhodoval, za nás někdo konal. Je to obrovská zkouška vědomí každého. Ten, kdo si uvědomí, kde je jeho síla, může konat sám za sebe. Nepotřebuje roušku druhého. Člověk, který není zodpovědný ke druhým, není ani sám k sobě a takový člověk potřebuje od druhých, aby změnili své chování, aby on sám nic měnit nemusel. Navenek hovořit zodpovědná slova z nás ještě zodpovědné nedělá. Důležité je to, co stojí za slovy. Lidé, kteří mají možnost rozhodovat, se ujímají svých pozic, aby rozhodovali tak, jak jim to vyhovuje. Manipulují druhými, přelévají obsah z jedné strany lahve na druhou, ale pouze uprostřed je pravda, uprostřed je rovnováha. Žádný extrém není správný, protože vždy automaticky vytvoří protiextrém.

Je mnoho zodpovědných, kteří nepotřebují, aby jim nakazovali, jak se chovat. Dělají to automaticky, je to v nich, v jejich zásadách, jak k sobě, tak k druhým, jak uvnitř, tak vně. To, že někteří to ještě neumí, neznamená, že masy musí trpět. 

Žijte své životy naplno. Věnujte se tomu, čemu chcete a tak jak chcete. Najděte si svou vlastní cestu svobody. Vědomí nemůže být limitováno, kdo je limitován, není si ještě vědom své podstaty.

Je jedno, zda se jedná o vztah partnerský, pracovní nebo jiný. Vždy je to o komunikaci mezi jednou a druhou stranou. Můžete vidět, jaký kdo je podle toho, jak jedná. Podle pravidla - podle sebe soudím tebe - kdo nevěří druhým, kdo je podezíravý, neupřímný, kdo lže a naproti tomu, koho nenapadne někoho podezírat, kdo je upřímný a pracovitý. Ten největší zloděj volá "chyťte zloděje", protože tak, jak sám smýšlí, předpokládá, že jsou i druzí. Nenapadne ho, že by někdo mohl být upřimný, protože ani on takový není. Opět pravidlo podle sebe soudím tebe. 

Nečekejte, až něco skončí, nečekejte, až někdo jiný za vás rozhodne. Rozhodněte sami za sebe tak nejlépe, jak umíte. Protože zase jen vy ponesete následky svých rozhodnutí. Být "vyčuraný" rovnováhu nepřinese, protože kdo bere, kde není jeho, bude obrán.

Nedělejte si hlavu s nespravedlností. Nespravedlnost neexistuje, je jen naše touha po spravedlnosti tam, kde cítíme bezpráví a máme pocit, že se vše neodehrává tak, jak by mělo. Nenaslouchejte svému egu, které volá po krvi. Ego je v pasti času, vaše plně vědomé já je mimo čas a prostor. Naslouchejte své intuici, tomu prvnímu vnuknutí, momentu, kam se ego ještě nestihlo dostat.

Buďte spokojení tak nejvíc jak dokážete. Jen spokojenost vás dokáže dostat do středu a nastolit rovnováhu.

Jolana D.

www.spokojeny-zivot.cz

Foto: zdroj morguefile.com

Umět pustit co nás brzdí

Dnes vám povím, co mi přišlo, když jsem cvičila na rehabilitaci. Nemoci jsou pro nás velkým darem, umožňují nám pochopit souvislosti, opustit lpění a přijmout pokorně svůj stav.

Takže dnes, když mi terapeutka "lámala" ruku a stále mi opakovala "uvolněte se", jsem se soustředila na to cvičení natolik, že mysl byla otevřená, přítomná a nic nerušilo. A tak mohla přijít zpráva.

Jsme sevření v křečích svého těla. Bojíme se odevzdat své starosti Bohu (Vesmíru,...doplňte to, co je pro vás přijatelné). Tělo je v křeči, i když stres již pominul. Ubližujeme sami sobě. Bojíme se "to pustit", protože si myslíme, že to neustále musíme KONTROLOVAT. 

Nemusíme. Stačí být bdělý, vyrovnaný. Řešme to, co lze, co nelze, můžeme odevzdat. Můžeme se odevzdat do rukou Božích, protože kdo požádá, bude mu pomoženo. (pozor - toto není myšleno tak, aby člověk byl pasivní a nic nedělal, dělejme, co lze aniž bychom chtěli ovlivnit výsledek nebo na něm jakkoliv lpěli).

Přichází doba rovnováhy, naše těla nás donutí. Donutí nás opustit staré a přijmout fakt, že nic ovlivnit nemůžeme. To jediné, co můžeme, je žít naše životy jak nejlépe dokážeme, aniž bychom lpěli na výsledku. Přijměme výsledek který přijde jako přesně ten nejlepší, který potřebujeme, abychom se mohli spirálovitě vyvíjet dál.

Jola D.

www.spokojeny-zivot.cz

Foto: zdroj morguefile.com

Proč potřebujeme odpuštění?

Dnes jsem si velmi silně uvědomila sílu a potřebu odpouštění. Proto jsem dnešní článek věnovala právě tomuto tématu.

Před 25 lety odešel na druhý břeh člověk, kterého jsem bezpodmínečně milovala. Byl to člověk, který mi byl velmi blízký, člověk který mě miloval takovou, jaká jsem, nekladl si podmínky, nevadilo mu, že jsem nedokonalá a nesnažil se mě předělat. To jediné, co chtěl, bylo milovat mě a předat mi to, co pro něj bylo jeho pravdami.

Dlouho jsem si myslela, že on je člověkem, kterému nemám co odpouštět, ba naopak já mám žádat o odpuštění jeho. V době kdy odešel jsem prožívala muka, protože jsem věděla, že odešel z nenadání a já mu nestihla říct jak moc jsem ho milovala a poprosit ho za odpuštění za mé činy, na které jsem nebyla hrdá.

Své životy žijeme jako bychom byli nesmrtelní. Neuvědomujeme si, že náš život je křehký a každou jeho vteřinu může kdokoliv z našeho života odejít. Nebo můžeme odejít my a zanechat po sobě truchlící, kteří budou trpět stejně, jako tenkrát trpěla já.

V té době jsem nevěděla, že na to, abych požádala o odpuštění, na to abych vyjádřila lásku, nepotřebuji, aby byl člověk přítomný. Trpěla jsem, protože jsem měla pocit, že už to nikdy nemohu napravit. To mě mučilo nejvíc.

Právě odchod tohoto člověka mi otevřel dveře "duchovna". Moje potřeba pochopit  proč a kam odešel mě zavedla na dlouho cestu. Na této cestě jsem potkala mnoho učitelů, kteří mi pomohli pochopit souvislosti. Každý si přitahujeme přesně ty lidi, které potřebujeme k vývoji.

Až po mnoha letech jsem poprvé provedla odpouštěcí rituál. Žádala jsem o prominutí mých hříchů a odpuštění. Myslela jsem, že vše proběhlo, ale fakt, že jsem i po mnoha letech stále cítila bolest v srdci a lítost z odchodu člověka mi ukázala, že je ještě potřeba udělat něco víc.

Jediné, co jsem neudělala, a co bylo potřeba udělat bylo odpustit jemu. Vnitřně jsem nechápala, proč mu mám odpouštět, vždyť mi nic neudělal. Moje Vyšší Já mi stále ukazovalo, že mám provést i rituál odpuštění naopak, tedy já odpustit jemu. Dlouho jsem to odkládala. Dokud nepřišlo pochopení. Jediné, co jsem neudělala bylo odpustit mu, že odešel, když jsem ho nejvíc potřebovala. 

Síla odpuštění je obrovská a dokud si člověk rituálem odpouštění neprojde, nepochopí, proč je natolik důležitý. Je jedno zda osoba, které máte odpustit nebo kterou o odpuštění žádáte je přítomna či nikoliv. Je jedno zda žije nebo již přešla na druhou stranu. Její energie je tu neustále, všude, protože my všichni jsme navzájem propojení. Nemusíme jezdit stovky kilometrů. Dokonce ani nemusíme odpouštět nahlas. Vše může probíhat uvnitř nás.

Neřeknu vám, kolikrát by se měl rituál provést. Je to individuální. Záleží na více okolnostech. Na tom jak moc umíme odpouštět, jak moc lpíme na svém egu, jak moc se cítíme ublížení, jak moc trpíme. Odpuštění není jen o odříkání nějakého rituálu. Jde především o odžití. Odpuštění je potřeba prožít, procítit, vyplakat se. Je třeba předstoupit se vší pokorou před našeho Stvořitele a poprosit o odpuštění.

Je jedno jakou kdo zvolí cestu - zda rituál provede sám doma, napíše odpouštěcí dopis, nakreslí obrázek. Vše se děje energeticky a je na nás, kterou cestu zvolíme, která je nám nejbližší.

Pokud si s odpouštěním nevíte rady, můžete si poslechnout jednu mou nahrávku, domluvit se na konzultaci nebo přijít na seminář, jehož datum a místo konání bude zveřejněno zde.

Přeji vám klid a mír v duši :)


Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

fotografie: zdroj internet

Nedočkavost, zvědavost a očekávání - proč se jich vyvarovat

Jedním z dalších témat, které bych ráda probrala, je NEDOČKAVOST. Myslím, že velká většina z nás je občas nedočkavá. Jako příklad nedočkavosti uvedu třeba

• přijímací zkoušku na školu nebo jakýkoliv test ve škole, kde čekáte na "výsledek" (zvládl jsem to?...)
• těhotenský test (která žena si tohle během života alespoň jednou nezažila....)
• přijímací pohovor do nové práce (vezmou mě, nevezmou....?)

Příkladem zvědavosti může být kterýkoliv okamžik našeho života, kde něco děláme s "očekáváním". Neděláme to tedy proto, že chceme, ale proto, že se to od nás očekává, že to dělat "musíme" nebo máme, děláme to proto, že máme pocit, že tohle se přeci takhle dělá.....

Proč je nedočkavost "překážkou" v našem životě? Nedočkavost vyjadřuje nespokojenost s tím, co je, co je dané, co už máme, to co je nám dáváno. Nedočkavost vyjadřuje stav našeho ega, které by chtělo něco jinak a není si jisté, jestli to dopadne k jeho spokojenosti.

V ideálním stavu, kdy už umíme řešit své bloky a další nevytváříme, víme a chápeme, že vše, co se děje, se tak děje z nějakého důvodu. Věříme, že "náhody" neexistují a umíme přijímat vše, co příchází, jako to nejlepší pro nás, BEZPODMÍNEČNĚ. Jsme v pozici lásky, která vnímá vše jako své blaho, jsme láskou, jsme Bohem. My jsme Bohem tak jako tak, ale při bezpodmínečném přijímání jsme Bohem vědomým. Cítíme Boha v sobě. Vnímáme ho. Nepochybujeme.

Kde jsou pochyby, tam je i zvědavost. Zvědavost nám ukazuje, kde máme ještě "mezery", na co se můžeme zaměřit, abychom se posunuli o stupínek výš....

Malé dítě rádo zkoumá nové oblasti, to na první pohled může jako zvědavost vypadat, ve škutečnosti to je zvídavost, díky které se naučí všechno to, co se naučit potřebuje. Pod pojmem zvědavost je ale něco jiného - je to stav nespokojenosti. Kdo je zvědavý, není spokojení s tím, co je, s tím co má. Kdo je zvědavý, nepřijímá to, co přichází, jako to nejlepší v daný moment a v dané situaci....Zvědavost nás tlačí někam, kde jsme neměli být. Chceme vědět něco "dopředu", ještě než to nastane. Zvědavý člověk chce vědět, jaká budoucnost ho čeká, není v přítomném okamžiku.

Zvědavost nás vede k tomu, abychom zkoumali situace, které zkoumat nepotřebujeme. Zvědavost odvádí našeho Ducha opačným směrem. Každý sám v sobě má hledat své bloky, odblokovávat je a posunovat se blíže k Univerzálnímu Božství, pokud se ale zabýváme druhými, zvědavě nakukujeme do jejich životů, odlákáváme svůj záměr pryč od nás, směrem ven.

Vše je obsaženo v nás. Ve svém nitru najdeme odpověď na každou otázku. Někdy máme pocit, že k nám promlouvá druhý člověk, třeba náš duchovní učitel, nebo rodič, někdo, koho považujeme za dokonalého, ke kterému vzhlížíme....Je nepodstatné, přes koho k nám informace plynou, jsou vždy z našeho nitra. Protože jakmile se propojíme s celkem, jsme součástí jednoty a vnímáme, že nikde nekončíme.....Naše nitro k nám promlouvá skrze lidi, kterým důvěřujeme, protože se zdráháme věřit svému vlastnímu nitru. Je pro nás těžko pochopitelné, že jsme dokonalé bytosti a že víme vše....

Nedočkavost je úzce spojena s očekáváním. Pokud očekáváme, máme svou představu. Nejvíc se to projevuje ve vztazích. Když se žena zamiluje do muže (může to být klidně i naopak) a začne s ním mít vážný partnerský vztah, začne očekávat. Očekává, že partner se k ní bude chovat určitým způsobem, může očekávat, že si ji vezme, že s ní bude mít dítě....těch možností je bezpočet...Každý sám nejlíp ví, co od druhých očekává. Pokud máme očekávání a realita se neshoduje s naším očekáváním, přijde zklamání. Uvnitř to vnímáme jako že nás zklamal ten který člověk. Jenže ten člověk třeba neměl ani ponětí co od něj očekáváme, jaké máme představy...Neví, že nás zklamal...A takhle se to začne na sebe nabalovat a začne se vytvářet blok.

Pokud druhé přijímáme takové, jací jsou, bez očekávání a bez podmínek, není nic, co by nás zklamalo. Přijímáme toho druhého jako člověka, který je stejně jako my na své cestě poznání a probuzení, rozvzpomenutí si na to, kdo opravdu je. Všichni jsme dokonalí a učíme se. Jsme v různých fázích vývoje a vše se k nám dostane v pravý čas, ve chvíli, kdy budeme připraveni. Nedočkavost náš rozvoj brzdí.
Když sníme plod třešně, zůstane nám v ruce malá pecka. To jsme my při narození. Pecku zasadíme a ona začne klíčit. Postupně z ní začne vyrůstat stromek, který každým rokem sílí, až jednoho dne vykvete a začne rodit plody. Ta malá pecka je stejně dokonalá jako strom obsypaný třešněmi. V té pecce je stejná síla, jen je zapotřebí dostatku času, aby se z malé pecky stal velký plodný strom. Nesuďme druhé jen proto, že se nacházejí ve svém vývoji v jiné etapě než my. Všichni jsme stejně dokonalí, nezapomínejme na to. Všichni se jednou staneme plodnými stromy plnými třešní. Tím, že budeme netrpěliví, nic neuspěcháme. Vše má svá pravidla a svůj vnitřní řád.

Hezký den vám přeji,
Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Nástrahy na duchovní cestě

Kdo na sobě začal už pracovat, tak ví, že prvním krokem ke změně je uvědomnění. Jakmile si uvědomíme, že jsme to my, kdo tvoří náš život a že jen my ho můžeme měnit, vykročili jsme na naší cestě směrem vpřed.

Někdo tuto naši cestu ke světlu, k pochopení, k sjednocení, nazývá duchovní cestou, někdo je proti tomuto názvu. Mě se tento název líbí, proto ho používám. Srdce cítí kam jít, duše to vnímá a předá to tělu, které to zrealizuje :)

Když začneme vědomě rozhodovat, co do svého života vpustíme a co ne, dostáváme se do zvláštní synchronicity, do stavu, kdy vše dává víc smysl, všechno na sebe tak nějak podivně navazuje....je až k neuvěření, jak je to naplánované....Člověku se ani nechce věřit, že  Bůh by mohl nějakému jednomu jednotlivci věnovat tolik pozornosti, aby mu nachystal v životě tolik dokonalosti...Cítíme to tak proto, že ještě nevidíme naši plnou jednotu, nevidíme, že jsme součástí jednoho velkého celku a že je třeba věnovat každé jeho součásti stejnou pozornost, protožekaždá jedna malá část je propojena s celkem.

Jak stoupáme stále výš a výš na naší cestě a stále vidíme víc souvislostí, začne se nám naše cesta opravdově líbit. Přicházíme na další úžasné souvislosti, všechno je báječné a my se cítíme stále jistější a jistější. Jak je to vše krásně naplánované, stačí se nechat unášet proudem....dokud se nezačne projevovat ego....Ego poznáme velmi jistě, protože když posloucháme své ego a dáváme mu víc prostoru než by mělo dostat, hned se to projeví....Začneme si myslet, jak jsme úžasní. To je v pořádku do té doby, pokud tuto svou úžasnou stránku přijímáme s pokorou, protože víme, že jsme součástí něčeho mnohem většího, že jsme součástí Božího plánu. Když tohle zapomeneme a začneme se chovat, jednat a cítit jako "vyvolení", "dokonalí", začneme se pyšnit, jak nám to jde a kam už jsme došli a zapomeneme, že jsme byli vedeni.....tak následuje pád.

Velikost pádu je přímo závislá na míře našeho "naparování", na síle, kterou jsme svému egu propůjčili. Ego je úžasnou váhou. Učí nás jak se udržovat v rovnováze. Kdykoliv se vychýlíme....hned je tu ego, aby nám hlásnou troubou oznámilo, že jsme v nerovnováze....Bez ega by to pro nás bylo mnohem těžší...jak bychom věděli, že něco už je mimo pokoru? Jak bychom poznali, že přestáváme vnímat dokonalost vesmírných zákonů a začínáme pyšnět?

Pokud jsme opravdu bystří a stále si udržujeme rovnováhu, všimneme si včas, že se ego projevuje. Jsme stále bystří a v této bystrosti nás udržuje naše pokora....Pokud pokoru neprocítíme dostatečně hluboce, už je tu ego a šup....zkouší naši pokoru :)

Zásady, které dodržujeme na duchovní cestě:

• víra....bez víry by to pro nás nebylo možné. Víra v Boží plán, víra v nás, víra v to, že vše se stane jak má a že vše je dobré tak, jak to přichází
• vděk...bez vděku by to taky nešlo...být vděčný za to, co přichází a za to co přijde, protože věřím, že vše má svůj smysl a že vše je správně tak jak je a bude to pro můj osobní růst
• láska...je to, co nás drží...láska Boha ke mě, láska mě ke všem živým bytostem, pochopení propojení se světem...
• obdiv nad dokonalostí všeho a všech...obdiv nad tím, jak dokonalý a krásný je strom, květina, pták, kočka...obdiv jak dokonalý je člověk....obdiv nad dokonalostí stvořitelova díla a plánu
• děkovat za vše, co k nám přichází, děkovat za každou lekci, která přišla, za každý pád, za vše...to příjemné i to méně příjemné, protože vím, že vše je v můj prospěch 
• soucítit se všemi živými bytostmi, soucítit s naší planetou...ale pozor, nezaměňovat s lítostí...protože ten kdo lituje, již kritizuje...ale kdo soucítí, dokáže se vcítit do pocitů a potřeb druhých ale je stále pozorovatel
• důvěra....v sebe samé...sebe-důvěra, důvěra že co se má stát se i stane a že to bude pro nás přínosem. 

Kritika je něco, co se nám stále plete do cesty, ať víc či míň.... Na míře kritiky poznáme, jak moc už jsme pochopili a co ještě pochopit potřebujeme...Kritika je úžasné měřítko. Dokud stále rozlišujeme mezi dobrým a zlým, pokud jsme stále v dualitě, pak máme potřebuj kritizovat....Jakmile pochopíme, že vše je v určitém stádiu svého vývoje a že je to správně tak, jak to je...jakmile věříme, že to, co se nám děje, je odrazem minulých činů a to jak žijeme teď je naše budoucnost, přestaneme mít potřebu kritizovat kohokoli nebo cokoli. Už nemusíme kritizovat vraha za to, že vraždil, protože chápeme, že on si vraždit zvolil...potřeboval prožít jaké to je vraždit...a přestaneme litovat jeho obět, protože chápeme, že i ona si svým způsobem zvolila být zavražděna, protože ona na jisté úrovni svolila k tomu být prostředníkem těchto pocitů...Byla natolik ušlechtilá, že svolila, že dá příležitost vrahovi k tomu, aby pochopil jaké to je....

Kritizujeme, protože nechápeme jednotu. Nevidíme, že vše je propojené a že někdy potřebujeme zažít to, kým nejsme abychom pochopili, kým jsme...Vše máme obsaženo v sobě...a my rozhodujeme, co je aktivní a co je pasivní...ale vše je v nás. Každý z nás může být vrahem, ale záleží na podmínkách...Proto odsuzováním vraha odsuzujeme i malou část nás samých....

A protože my jsme tvůrci našeho života, mějme na paměti, že to, co si přejeme, to co vyzařujeme, se k nám vrátí...Vrací se něco, co se nám nelíbí? Zvažme, co jsme vyslali....Přijměme to, co přichází bez kritiky a hodnocení. Přijměme vše jako to nejlepší pro nás....Věřme své intuici, důvěřujme sami sobě. Naše srdce nás díky naší důvěře a víře bezpečně dopraví "do přístavu"....

www.spokojeny-zivot.cz

Celodenní ženský kruh - Znovuzrození ženy - AKTUALIZOVÁNO

V dnešní uspěchané době jsme se naučily klást na první místo rodinu, muže, děti, práci a na nás samé nám nezbyl čas. Naučily jsme se pracovat za tři, používaly jsme převážně levou polovinu mozku a došlo k vybočení z rovnováhy mezi mužskou a ženskou energií nejen v nás, ale i v celé společnosti.

Nastal čas navrátit se k ženství, probudit v sobě naše přirozené vlastnosti, opět používat pravou mozkovou hemisféru, zharmonizovat v sobě mužskou a ženskou energii a nastolit zdraví a harmonii v těle.

Jak toho docílíme?

Především tím, že si uvědomíme, kdo jsme. Jsme jemné, intuitivní, vnímavé, silné, kreativní ale i zranitelné. Našimi ochraniteli jsou silní lovci a dobyvatelé – muži, kteří potřebují, abychom ji vrátili jejich roli.

Pojďme plně probudit ženu v nás. Datum 30.3.2013 je astrologicky velmi silné, v tento den budou energie matky Země velmi silné a vhodné pro duchovní práci. Využijme této přírodní síly k posílení rituálu ženského kruhu, k opětovnému probuzení praženy v nás a opětovnému napojení na naši pramatku. Posilme své energie navzájem v magickém ženském kruhu.

Kdy: 30.03.2013

         10.00 – 17.00 hodin

Kde: Centrum Vitality, Vídeňská 20, Olomouc

Příspěvek: 500 Kč

Doporučuji: Pohodlné oblečení, svíčky, drahé kameny, svačina a pití (v centrum je k dispozici kuchyňka s                       varnou konvicí, v budově kavárna se zdravou stravou)

Závazné přihlášky posílat  na adresu jola.domin@gmail.com nebo SMS na

tel.733 659 997

VŠECHNA MÍSTA JIŽ OBSAZENA. Děkuji za zájem, můžete mě kontaktovat na další ženský kruh.

Jak se dostaneme k centru Vitality: pěšky

nebo tramvají č. 1 a 7 od hlavního vlakového nádraží, vystoupit zastávka Tržnice

www.spokojeny-zivot.cz

I nepříjemné zkušenosti je potřeba prožít

Je důležité projít vším, co se nám v životě postaví do cesty. Je důležité se ničemu nevyhýbat a vše řešit postupně. Pokud v některé fázi života cítíme, že na něco "nemáme sílu" a odsuneme to stranou, vrátí se to počase znovu a ještě silněji. Proto všem doporučuju se situacím nevyhýbat.

Ne nadarmo se říká "co tě nezabije, to tě posílí". Každý prožitek je důležitý. Protože jedině prožitím, procítěním a uvědomněním si té dané situace ji zpracujeme a už se nebude vracet. Pokud má někdo panickou hrůzu z pavouků a celý život se jim bude vyhýbat, bude mít ve svém životě opravdu hodně pavouků...

Jak zdolat svůj strach? Jak zdolat panickou hrůzu? Nejúčinější je ji prožít. Dovolit, aby byla prožita. Neubírat na její síle, ale ani ji nepřikrmovat. Prostě jí jen dovolit být. V té chvíli to sice nebude zrovna příjemné, ale ta chvíle pomine a po ní už nepřijde další, protože tuto emoci budete mít zpracovanou...

A co vy? Čeho se bojíte? Co je vaší "noční můrou"?

www.spokojeny-zivot.cz 

Proč neumíme odpouštět? audio č. 10

Vítám vás u další nahrávky. Vznikla nejen kvůli tomuto dotazu:

Téma odpuštění. Adamcová volí takové jednoduché příklady, jakože když ti někdo ukradne peněženku. Ale život je mnohdy složitější. Co když mi někdo hodně ubližoval, podváděl, lhal, zcela programově. On (nebo ona) si to omluvil, je přesvědčen, že je všechno v pořádku, dokonce se může domnívat, že křivda byla spáchána jemu (ale na tom nezáleží). Já všechno odpustím, tím se všechno smaže, jakoby se nic nestalo. Ale dotyčný, dotyčná chce po nějaké době pokračovat ve vztahu jakoby se nic nestalo. A teď jsou dvě varianty, dotyčný se poučil, změnil, jsem nad věcí, bylo vše odpuštěno, ok, jede se dál. Varianta druhá, dotyčný se nezměnil. Sice jsem odpustila, stav je jakoby se nic nestalo, neměla bych nic nosit v hlavě, co bylo bylo, ale dotyčný, dotyčná může ublížit zase ... co s tím?

Odpouštění je velké téma, které si zaslouží probrat zvlášť. Ve videu se na odpouštění podíváme z několika úhlu - předně proč vznikají situace, kdy je třeba odpustit, jak pochopit naši lekci a jak se naladit na odpuštění.

Prosím o zpětnou vazbu. Nechejte mi alespoň krátký komentář, zda vám moje video pomohlo pochopit toto téma.

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Proč jsou nám zkušenosti ke škodě, proč se řídit intuicí a naučit se odpouštět - audio č. 5

Vítám vás opět u svého dalšího audia. Předem bych vám všem ráda poděkovala za to, že jste:) Je pro mě moc důležité vědět, kolika z vás moje audia pomáhají. Informace, které v nich zprostředkovávám, ke mě přichází od Zdroje a já je jen posílám dál. Bez vás bych tento úžasný pocit nemohla zažít :)

Je pro mě velmi potěšující vidět vás všechny, co se probouzíte a hledáte novou cestu. Ráda se s vámi podělím o to, co bylo předáno mě.

Dnešní téma si mě našlo samo, měla jsem ho napsáno hned po prvním audiu. Je to zase úplně jiný úhel pohledu, než většina lidí přijímá. Věřím, že ten, ke komu se tyto informace měli dostat, je obdrží a pokud někomu informace nejsou příjemné nebo to tak necítí, je to v pořádku. Každý si přitáhne přesně to, co potřebuje, proto je tolik informací.

Jen jedno je důležité - vždy se při výběru informací řídit srdcem... Protože jen vaše srdce vám upřímně poví, co je pro vás to nejlepší :)

Mám vás ráda a jsem tu pro vás

Vaše Jolana

www.spokojeny-zivot.cz