Když mají dva lidé různé názory na stejnou věc či situaci...

Když mají dva lidé různé názory (říkejme jim A a B) například na nějakou osobu (osoba X) a přijde k nim někdo další (osoba C), kdo danou osobu, o které se mluví (X) zná, dochází ke hře, ve které oba dva (A,B) co debatu začali "útočí" na třetího (C), aby se přidal na stranu toho, kdo má pravdu.
Ten třetí buď cítí, že jeden z nich má pravdu (tedy souzní s jeho názorem) nebo se může stát, že nechce zaujmout stanovisko, aby žádného z nich nezranil a svůj názor si nechá pro sebe.

Pak je tu ještě další možnost....tu mám nejraději.
Můžeme být POZOROVATELÉ. Co takový pozorovatel dělá? Pozorovatel nemá v prvé řadě potřebu cokoliv hodnotit, kritizovat nebo posuzovat. Pozorovatel pouze sleduje to, co se děje okolo něho a tomu, co sleduje, nepřikládá žádný impuls. Nepovažuje nic za špatné. A pozor - nepovažuje nic ani za dobré.
Pozorovatel bere vše, co je, jako dobré, protože vnímá, že to, co vidíme okolo sebe, jsou pouze úseky, jsou to části něčeho vyššího, co se odehrává. Neznáme celý záměr a proto nemůžeme vědět co s čím souvisí a co je k čemu dobré.

Zde je krátký úryvek z knihy Dalajlamova kočka (str. 152):
"Příběh pochází z Japonska, z doby, kdy kůň nebyl jen koněm, ale také měřítkem bohatství.(...) Tenhle sedlák koupil svého prvního koně a celá vesnice se sešla, aby mu blahopřála. ,To jsi jistě hrdý na tak nádherného koně,´ říkali mu všichni. Sedlák však věděl něco o tom, jak je důležité zachovat si duševní rovnováhu, a tak se jen prostě usmál a pravil: ,No, uvidíme.´
 Brzo nato se kůň utrhl a utekl do volné přírody. Vesničané přišli za sedlákem vyjádřit mu svou soustrast. ,To je ale tragédie! Taková ztráta! Z toho se jen tak nevzpamatuješ!´ Sedlák se opět je pousmál a pravil: ,No, uvidíme.´ 
Neuplynul ani týden. Jednoho rána se sedlák probudil a zjistil, že kůň se vrátil a s sebou přivedl dva divoké koně. Nechali se poslušně dovést do stáje a zavřít. Vesničané nemohli uvěřit tomu, co se stalo. ,To je ale štěstí! To je důvod k oslavám! Kdo by věřil, že je něco takového možné!´ Samozřejmě že i teď se sedlák jenom usmál a pronesl: ,No, uvidíme.´
Jeho syn ty dva divoké koně začal krotit, což byla dost nebezpečná práce. Stalo se, že jeden kůň sedlákova syna shodil a ten si při tom zlomil nohu. Celé se to stalo krátce přede žněmi a sedlák syna nutně potřeboval, aby mu pomohl shodit úrodu. ,To máš tedy těžké,´ komentovali to vesničané. ,Přijít o synovu pomoc zrovna přede žněmi - co může být horšího!´,No uvidíme,´víc toho sedlák neřekl. 
Za několik dní vyslala císařská armáda do všech vesnic vojáky, aby naverbovali schopné mladé muže. Císař chtěl jít do války a potřeboval posílit armádu. Sedlákův syn měl ovšem zlomenou nohu, a tak k vojsku nemusel." A tak to jde pořád dál... 

Tím, že hodnotíme situace a osoby, tím, že se přikláníme k názoru, že něco je dobré a něco zlé, žijeme v dualitě. Dualita jako taková není špatná. Je to bytí, kde se pohybujeme mezi dvěma "protipóly". Když druhého člověka vnitřně odsoudíme, vytváříme si "karmickou vazbu". Naše nitro vnímá, že na určité vibraci nepřijímáme druhého člověka v celé jeho velikosti. Do budoucna si přitáhneme podobnou situaci, abychom se ji naučili přijmout a mohli tak vyrovnat "misky pomyslných vah", které máme každý ve svém srdci.

Jakmile dualitu odložíme, posouváme se ve vývoji do další fáze - stáváme se pozorovateli. Pozorovatel tím, že nehodnotí, už nemusí vytvářet další karmické vazby. Pochopil, že to, co vysílá, se mu vrátí. Pochopil, že když druhé přestane odsuzovat a kritizovat, když se je naučí přijímat v celé jejich velikosti, stejně tak když přijme sám sebe, nevytváří další negativní vibrace (tím chci říct nízkovibrační, negativní zde nemá význam špatného. Negativní vibrace jsou ty, které nás oddělují od celku - Jednoty).

Dlouhou jsem se bránila myšlence, že by mělo být špatné si o něčem myslet, že to je dobré. Vadilo mi žít ve světě, kde se neříká, že je něco dobré. Pryč byla doba, kdy jsem vnímala některé lidi jako "špatné". Přešla jsem do etapy, kdy jsem šířila "pozitivní myšlení" a obtěžovala tím všechny okolo. Od jednoho pólu jsem se přesunula na druhý. Na všem jsem hledala to dobré, chtěla jsem šířit dobro, chtěla jsem být pro dobro. V té době jsem ještě nevnímala, že vše je správné takové jaké to je a že vše má svůj důvod.

Páchala jsem dobro, kde jsem mohla. Všem jsem pomáhala, "zářila jsem" pro druhé. Nějakou dobu to úžasně fungovalo, cítila jsem se "nabitá" energií....Jenže pak přišel propad. A já si uvědomila, že ta energie, kterou jsem rozdávala všem okolo, byla moje. Neučila jsem lidi jak se nabíjet. Neučila jsem je jak být dynamem. Místo toho jsem jim dávala svou vlastní.

Být pozorovatelem, který není povinen hodnotit, být člověkem, který se nemusí přiklánět na ničí stranu, být člověkem, který si může užívat každý okamžik tak, jak chce, protože se nikomu nemusí zpovídat za to, co cítí a proč to tak cítí....je BÁJEČNÉ. Je to jako když malé dítě dostane novou úžasnou hračku. Raduje se, těší se z každé chvilky, kdy si s ní bude moct hrát.

Nevím jak dlouho mě bude bavit být pozorovatelem. Nevím, kam se posunu dál, co přijde jako další. Jedno ale vím jistě...že přijde něco dalšího, něco co mě posune ve vývoji opět vpřed. Něco, co mě obohatí o další možný úhel pohledu na náš krásný holografický svět, na tu hru, co si tu hrajeme.

Mějte krásný den,

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

fotky: zdroj morguefile.com

Nástrahy na duchovní cestě

Kdo na sobě začal už pracovat, tak ví, že prvním krokem ke změně je uvědomnění. Jakmile si uvědomíme, že jsme to my, kdo tvoří náš život a že jen my ho můžeme měnit, vykročili jsme na naší cestě směrem vpřed.

Někdo tuto naši cestu ke světlu, k pochopení, k sjednocení, nazývá duchovní cestou, někdo je proti tomuto názvu. Mě se tento název líbí, proto ho používám. Srdce cítí kam jít, duše to vnímá a předá to tělu, které to zrealizuje :)

Když začneme vědomě rozhodovat, co do svého života vpustíme a co ne, dostáváme se do zvláštní synchronicity, do stavu, kdy vše dává víc smysl, všechno na sebe tak nějak podivně navazuje....je až k neuvěření, jak je to naplánované....Člověku se ani nechce věřit, že  Bůh by mohl nějakému jednomu jednotlivci věnovat tolik pozornosti, aby mu nachystal v životě tolik dokonalosti...Cítíme to tak proto, že ještě nevidíme naši plnou jednotu, nevidíme, že jsme součástí jednoho velkého celku a že je třeba věnovat každé jeho součásti stejnou pozornost, protožekaždá jedna malá část je propojena s celkem.

Jak stoupáme stále výš a výš na naší cestě a stále vidíme víc souvislostí, začne se nám naše cesta opravdově líbit. Přicházíme na další úžasné souvislosti, všechno je báječné a my se cítíme stále jistější a jistější. Jak je to vše krásně naplánované, stačí se nechat unášet proudem....dokud se nezačne projevovat ego....Ego poznáme velmi jistě, protože když posloucháme své ego a dáváme mu víc prostoru než by mělo dostat, hned se to projeví....Začneme si myslet, jak jsme úžasní. To je v pořádku do té doby, pokud tuto svou úžasnou stránku přijímáme s pokorou, protože víme, že jsme součástí něčeho mnohem většího, že jsme součástí Božího plánu. Když tohle zapomeneme a začneme se chovat, jednat a cítit jako "vyvolení", "dokonalí", začneme se pyšnit, jak nám to jde a kam už jsme došli a zapomeneme, že jsme byli vedeni.....tak následuje pád.

Velikost pádu je přímo závislá na míře našeho "naparování", na síle, kterou jsme svému egu propůjčili. Ego je úžasnou váhou. Učí nás jak se udržovat v rovnováze. Kdykoliv se vychýlíme....hned je tu ego, aby nám hlásnou troubou oznámilo, že jsme v nerovnováze....Bez ega by to pro nás bylo mnohem těžší...jak bychom věděli, že něco už je mimo pokoru? Jak bychom poznali, že přestáváme vnímat dokonalost vesmírných zákonů a začínáme pyšnět?

Pokud jsme opravdu bystří a stále si udržujeme rovnováhu, všimneme si včas, že se ego projevuje. Jsme stále bystří a v této bystrosti nás udržuje naše pokora....Pokud pokoru neprocítíme dostatečně hluboce, už je tu ego a šup....zkouší naši pokoru :)

Zásady, které dodržujeme na duchovní cestě:

• víra....bez víry by to pro nás nebylo možné. Víra v Boží plán, víra v nás, víra v to, že vše se stane jak má a že vše je dobré tak, jak to přichází
• vděk...bez vděku by to taky nešlo...být vděčný za to, co přichází a za to co přijde, protože věřím, že vše má svůj smysl a že vše je správně tak jak je a bude to pro můj osobní růst
• láska...je to, co nás drží...láska Boha ke mě, láska mě ke všem živým bytostem, pochopení propojení se světem...
• obdiv nad dokonalostí všeho a všech...obdiv nad tím, jak dokonalý a krásný je strom, květina, pták, kočka...obdiv jak dokonalý je člověk....obdiv nad dokonalostí stvořitelova díla a plánu
• děkovat za vše, co k nám přichází, děkovat za každou lekci, která přišla, za každý pád, za vše...to příjemné i to méně příjemné, protože vím, že vše je v můj prospěch 
• soucítit se všemi živými bytostmi, soucítit s naší planetou...ale pozor, nezaměňovat s lítostí...protože ten kdo lituje, již kritizuje...ale kdo soucítí, dokáže se vcítit do pocitů a potřeb druhých ale je stále pozorovatel
• důvěra....v sebe samé...sebe-důvěra, důvěra že co se má stát se i stane a že to bude pro nás přínosem. 

Kritika je něco, co se nám stále plete do cesty, ať víc či míň.... Na míře kritiky poznáme, jak moc už jsme pochopili a co ještě pochopit potřebujeme...Kritika je úžasné měřítko. Dokud stále rozlišujeme mezi dobrým a zlým, pokud jsme stále v dualitě, pak máme potřebuj kritizovat....Jakmile pochopíme, že vše je v určitém stádiu svého vývoje a že je to správně tak, jak to je...jakmile věříme, že to, co se nám děje, je odrazem minulých činů a to jak žijeme teď je naše budoucnost, přestaneme mít potřebu kritizovat kohokoli nebo cokoli. Už nemusíme kritizovat vraha za to, že vraždil, protože chápeme, že on si vraždit zvolil...potřeboval prožít jaké to je vraždit...a přestaneme litovat jeho obět, protože chápeme, že i ona si svým způsobem zvolila být zavražděna, protože ona na jisté úrovni svolila k tomu být prostředníkem těchto pocitů...Byla natolik ušlechtilá, že svolila, že dá příležitost vrahovi k tomu, aby pochopil jaké to je....

Kritizujeme, protože nechápeme jednotu. Nevidíme, že vše je propojené a že někdy potřebujeme zažít to, kým nejsme abychom pochopili, kým jsme...Vše máme obsaženo v sobě...a my rozhodujeme, co je aktivní a co je pasivní...ale vše je v nás. Každý z nás může být vrahem, ale záleží na podmínkách...Proto odsuzováním vraha odsuzujeme i malou část nás samých....

A protože my jsme tvůrci našeho života, mějme na paměti, že to, co si přejeme, to co vyzařujeme, se k nám vrátí...Vrací se něco, co se nám nelíbí? Zvažme, co jsme vyslali....Přijměme to, co přichází bez kritiky a hodnocení. Přijměme vše jako to nejlepší pro nás....Věřme své intuici, důvěřujme sami sobě. Naše srdce nás díky naší důvěře a víře bezpečně dopraví "do přístavu"....

www.spokojeny-zivot.cz

Existuje univerzální pravda? Kdo má pravdu? Jak ji poznáme?

Existuje nějaká univerzální pravda? Co je to pravda?

K pochopení druhého je potřeba "obout si jeho boty a ujít kus cesty" abychom pochopili jeho pravdu.Proč pouze pozorovat a nekritizovat a nehodnotit?Protože pokud kritizujeme, neumožňujeme, aby k nám mohla proudit pravda druhého člověka...

Proč je pro nás důležité, aby byla naše pravda pochopena a přijata? Protože toužíme po tom, aby i ostatní viděli svět našima očima. Čím víc na druhé budeme tlačit, aby přijali naši pravdu, tím víc je od ní odrazujeme...Stačí pouze nabídnout úhel pohledu a nechat na každém, aby zvážil, jak to cítí. Mnohdy stačí pouze zaregistrovat informaci, která se nám po čase, někdy i po letech vrátí a pak pochopíme jednu větší hlubší pravdu...

Mým úkolem je předávat můj úhel pohledu, tak jak jsem to pochopila já a umožnit ostatním, aby uviděli svět z jiné perspektivy...Ani můj úhel pohledu není univerzální pravdou, je pouze jednou její součástí... Pokud toto pochopíme, jednou uvidíme souvislosti, které nám teď unikají.

Existuje univerzální pravda?

Děkuji za vaši návštěvu a budu se těšit na případné komentáře.

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Jak si najít partnera

Proč je u nás tolik opuštěných a osamocených lidí?

Během svého života jsem měla možnost prožít nějakou dobu i mimo svou vlast. To mi umožnilo větší nadhled nad tím, jak se tu žije a myslí.

Je fakt, že tu žije hodně osamělých a osamocených lidí. Proč?

Proč tu lidé mají problém se seznamováním?

• nedostatek sebelásky
• neschopnost plně přijímat sám sebe
• povrchnost
• neschopnost komunikovat s lidmi, které neznáme
• konzumní život a tlak společnosti
• negativní výchova

A teď ke každému jednotlivému bodu:

Neschopnost plně přijímat sám sebe
Kolik dívek každý rok zemře ve vyspělých státech následkem bulimie a anorexie? A proč? Uzavírají se ve svém světě, myslí si, že si nezaslouží, aby je měl někdo rád. Nedokážou milovat samy sebe. Nedokážou přijímat se takové, jaké jsou. A nejen ony. Většina z nás má tendence se podceňovat.

Nedostatek sebelásky
U malých dětí  nemáme pocit, že jsou namyšlené, děti se umí radovat, mají se rády. A jak rosteme, slyšíme ze všech stran hodně negativity a to nás oseká do takového stavu, ze kterého se pak po zbytek života zase dostáváme....

Konzumní život a tlak společnosti
Lidi sami sebe neumí mít rádi a proto hledají na druhém jeho nedokonalosti, místo aby se zaměřili na vnitřní hodnoty a neposuzovali  jen vnější slupku. Od dětství je kladen velký důraz na hodnotu a důležitost peněz. Rodiče nemají čas věnovat se svým dětem, paradoxně celý den pracují proto, aby jejich děti měly všeho dostatek.

Povrchnost
Velký vliv na povrchnosti mají masmédia. Ze všech stran na nás útočí dokonalá lidská těla. Na krásu a dokonalé tělo je kladen velký důraz. Tohoto tlaku se používá i při výrobě hraček - například panenka Barbie. Panenka, která má nezdravé proporce, extrémně dlouhé nohy, extrémně útlý pas, vyvinutý hrudník a široké boky. Dívky chtějí být krásné jako ona. Až příliš často za to platí životem...

Neschopnost komunikovat s lidmi, které neznáme
Vzpomeňme si na své dětství, pozorujme své vlastní děti. Malé děti tento problém nemají. Bez problémů si hrají cizí děti a během chvilky se skamarádí. Tato neschopnost nám není dána, je nám vštěpena výchovou v rodině a škole. Dnes se už moc nekomunikuje ani uvnitř nejužších rodin. Každý si žije svůj život a zapomíná na potřeby druhých, zapomíná na to, že to nejdůležitější je sdílet s druhými.

negativní výchova
Už od dětství je nám vštěpována výchova stylu - tohle nedělej, tam se nedívej, nešťourej se, nehluč, nezpívej tak nahlas, nekopej do všeho zničíš si boty, neposmrkuj, ne ne ne ne ne. My rodiče říkáme dětem, co nemají dělat a zapomínáme, že oni potřebují slyšet, co dělat mají a můžou.

V Dominikánské republice jsem za 7 let nepotkala jediného osamoceného nebo opuštěného člověka. Každý tam někoho měl.
Lidé tam mají zdravou míru sebevědomí, jsou si vědomi své hodnoty. Neposuzují se podle povrchních pravidel lidské krásy. Tlustí lidé tam vedou stejně kvalitní život jako hubení. Krásní mají partnery stejně tak jako škaredí. I lidé s tělesným postižením tam mají partnery.
Proč?
Uplatňují jiný typ výchovy. Vliv masmédií tam nedošel ještě tak daleko jako tady. Děti vyrůstají v láskyplné rodině. Odmalička rodičům pomáhají. Navzájem si pomáhají nejen v rodině, ale i mezi sousedy. Ženy s dětmi jsou všude brány přednostně.
Pokud nastoupíte do autobusu, pozdravíte jak řidiče, tak spolucestující. Během jízdy si naprosto neznámí lidé povídají. Smějí se.
Kamkoliv vejdete, všude se hovoří. Všichni, ačkoliv často řeší velmi tíživé rodinné situace a nedostatek peněz, se radují ze života a jsou šťastní.

Jak si můžeme najít partnera?  Začněme tím, že všechny negace převedeme do kladné verze. Naše prosby jsou vždy vyslyšeny, proto je důležité správně si přát.

Např. říkat nechci být nemocen není to stejné jako říkat zdraví je přirozený stav mého těla a mé mysli.
Nebo nechci být sám není stejné jako do mého života vstupuje milovaný partner.

Naše mysl je jako rádio. Je to přístroj, který přijímá různé frekvence. A je na nás, kterou frekvenci si naladíme. Pokud se nám ta, která je tam nyní, nelíbí, přelaďme se na jinou. A jak se přeladit?

Požádejte vesmír o partnera. Vyšlete objednávku a jasně zformulujte, co hledáte. Jaký by ten člověk měl být, aby jste se oba milovali upřímně a silně... a pak ten požadavek vyšlete. Vesmír nás vždy vyslyší a pošle to, oč žádáme. Proto dávejte pozor, co si přejete. Pokud máte pocit, že vám vesmír neposlal to, co jste chtěli, že nereagoval, pak je to nesprávnou formulací vašeho přání.... Jakmile své přání zformulujete a vyšlete směrem k Bohu/Vesmíru/Univerzu/Energii (nebo jak tuto sílu nazýváte), odezvdejte mu je a důvěřujte. Důvěřujte, že se tak stane. Pevná víra je součástí této "objednávky". A její cena? Cena je vděčnost. Vděčnost za to, že toho partnera máte, vděčnost Vesmíru za to, že vám pošle přesně takového člověka do cesty, kterého potřebujete, a to vše tak, aby to bylo v harmonii s celým Univerzem.

Podrobnosti o tom, jak si přát a jak pracovat s energii najdete v mých audionahrávkách, které najdete  zde.

www.spokojeny-zivot.cz

Jak chápat jednotu, vysvětlení kritiky, strachu... audio č. 9

Proč jsem si tentokrát vybrala téma jednoty? Protože je stále hodně lidí, kteří nechápou, co si pod tím pojmem mají představit, proč je sjednocení důležité, jakou roli v tom hraje strach, kritika a další podobné vibrace.

Jak můžeme my sami změnit svůj život.... aneb můj úhel pohledu....

Děkuji předem všem posluchačům za komentáře pod článkem. Pokud máte nápady na další témata, otázky jak řešit situace, se kterými si nevíte rady a rádi byste znali můj názor, pište na email jola.domin@gmail.com

Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

                         

Co nám vadí na chování druhých? - audio č. 4

Opětovně vás vítám na mém webu, určenému těm, kteří chtějí žít vědomě. Připravila jsem pro vás už čtvrtou nahrávku. Téma mi dala Mirka a požádala mě, abych trochu víc rozvedla téma zrcadlení a to, proč se nám nelíbí chování druhých lidí vůči nám.

Napojení na Zdroj bylo bez rušivých elementů :)

Prosím vás o komentáře, stačí napsat velmi stručně, zda se vám audio líbilo nebo ne nebo jakkoliv reagovat, abych měla zpětnou vazbu. Můžete též psát svoje vlastní přání a dotazy ohledně témat a své připomínky. Ráda bych taky znala váš názor co se týče dostatečnosti vysvětlení. Vím, že se mi občas stane, že přeskočím nebo některé téma nerozvinu dostatečně. Pokud něco není jasné, ptejte se. Jsem tu pro vás :)

Vaše Jolana

www.spokojeny-zivot.cz