Posílání energie druhým...aneb jak to vidím z mého úhlu pohledu

Už delší dobu se chystám napsat blog o posílání energie druhým. Měla jsem teď hodně jiných aktivit a už už jsem na toto téma zapomínala, když mi ho jedna dobrá dušička dnes připomněla... A tak to zpracuju hned, abych třeba zase nezapomněla...

Předně nerada bych se někoho dotkla, toto není nějaká kritika, je to pouze můj úhel pohledu na toto dané téma a to, jak to cítím a vnímám. Každý jsme na své cestě v jiném stadiu,v jiné etapě,  tudíž co pro jednoho není, může býti pro druhého dobrým.

Nedávno jsem viděla jedno moc hezké video od Igora Chauna - téma lásky s Naďou Konvalinkovou. Naďa patří už roky k mým spřízněným duším a moc jí fandím. Je to úžasná žena, naplněná optimismem. Když ve videu hovoří o posílání energie a pomoci druhým touto formou... někde hluboko ve mě se rozsvítila červená kontrolka  a blikala jako o závod. Nechala jsem to projít tělem, procítit, proč to není přínosné. A tady je, co mi bylo sděleno....

Posílání energie je stejně jako léčitelství jen podpůrným prostředkem. V daném okamžiku se člověku uleví. Možná, že se i uzdraví z dané nemoci. Ale pokud mu nebyla předána i zpráva, proč onemocněl, co bylo příčinou a jak nastolit opětovnou rovnováhu v těle, tak dochází k nepochopení lekce... Naše tělo nám sděluje, že neděláme věci tak, jak bysme měli, že nejsme v souladu. My, narušením zvenčí, zásahem jiného člověka a jeho energie, upravíme stávající stav. Takže už se dále nezabýváme tím, proč nemoc vznikla, nebo proč máme nedostatek energie...

Zvenčí to vypadá jako že je problém vyřešen. My si myslíme, že je to za námi a už neřešíme nic... Je nám dobře... Jenže ouha... Po čase se situace vrací. Vrací se silněji, protože minule jsme ji nevnímali dostatečně...Tentokrát je to silnější. Nechápeme, co se děje. Bylo nám přeci pomoženo. Bylo to čistě přírodní, léčitel přiložil ruce, poslal energii, etc... (dosaďte cokoliv) vypili jsme bylinkové čaje...tak proč je to opět tady?

Je to jednoduché. Ten problém nebyl řešen tam, kde řešen být má - v jeho podstatě. Zvolili jsme rychlejší a jednodužší cestu...

Pro pochopení podstaty všech nemocí je třeba vědět, že nemoc přichází jako varovný signál těla. Nemoc je velkým darem. Ukazuje nám, kde nejsme v souladu se sebou samým. Tento vnitřní nesoulad se po čase projeví na fyzickém těle, a to vždy v místě, kde to je pro nás nejcitlivější. Abychom si všimli, že něco máme řešit...

Vše je o energiích. Nerovnováha v energiích je pozorovatelná i na fyzickém těle. Aby byla rovnováha opět nastolena, stačí doplnit energii. Toto doplnění může dobře zastat bylina, kámen, homeopatikum, lék, léčitel svou energií...reiki... v podstatě cokoliv co má energetický náboj. Jenže - tady je ten kámen úrazu - pokud to doplnění proběhne bez našeho vlastního přičinění, nejedná se o nápravu naši, nejsme aktivní. Pouze pasivně přijímáme. To pak vede k návratu nemoci v jiné formě, na jiném místě, a hlavně - SILNĚJI.

My si můžeme pomáhat, můžeme používat tyto energetické berličky, ale pouze za předpokladu, že přesně víme, co zapříčinilo naši stávající problematickou situaci (nemusí se vždy jendat jen o fyzické tělo, může to být i nějaký velký stres, problémy psychického rázu). Pokud pochopíme, jakou lekci jsme pochopit měli, můžeme pro posílení použít berličku... ale opravdu jen jako pomocníčka... když už to sami nezvládáme a potřebujeme povzbudit. Vždy je ale třeba se sám aktivně podílet na ozdravění těla a mysli....

A jak to poznáme? Jak pooznáme, že jsme pochopili svou lekci? Velmi jednoduše... Už se nám nebude vracet. 

www.spokojeny-zivot.cz

 

Proč se radovat, když Země pláče

V poslední době se setkávám se stále větším počtem lidí, kteří upadají do pesimismu, deprese, špatné nálady. Jsou to překvapivě i lidé, kteří jinak myslí optimisticky, lidé kteří se začínají duchovně probouzet. Zima trvá už příliš dlouho, nedostatek slunečního svitu zdá se ovlivňuje naši náladu a náš pocit štěstí.

Ráda bych nám všem připomněla, že pocit štěstí se nedá něčím získat. Je to stav mysli. Ke štěstí se buď rozhodneme, nebo ne. Dřív, řekla bych za mých "starých časů", kdy jsem ještě neviděla jednotlivé souvislosti mezi námi lidmi, planetou, přírodou, jsem se nechávala počasím silně ovlivňovat.

Pak přišlo probuzení. Uvědomila jsem si, kdo jsem, proč tu jsem a kam jdu. Uvědomila jsem si sílu, kterou každý z nás má. Najednou jsem v celé velikosti na nepatrný okamžik zahlédla jak jsme spolu navzájem propojeni, lidé mezi sebou, mezi planetou, přírodou, celým Vesmírem. Tento okamžik byl sice velmi krátký, ale otevřel mi bránu do další úrovně, o které jsem ani nevěděla, že je.

Od té doby mívám často tyto okamžiky, chviky prozření, momenty kdy chápu věci tak složité, které ani popsat nedokážu. Zároveň si uvědomuju, že jak rychle je zahlédnu, tak rychle se rozplývají, abych se pak k nim pracně dopracovávala vlastním žitím v přítomném okamžiku.

Jakmile je jednou prožiju "na vlastní kůži", už si je pamatuji a mohu se k nim kdykoliv vracet. Když jsem pochopila velikost a sílu jednoty, důležitost proč žít v jednotě, přišla vize jak mohu i ostatním pomáhat ji pocítit.

Zdá se, že jsem se vzdálila od tématu - proč se máme radovat, když Země pláče - ale to bylo jen na vysvětlenou. Vše se vším souvisí.

Tak jako naše těla mají své zákonitosti, tak i naše Země, naše planeta, je má. Člověk se stále vyvíjí, zažívá chvilky šťastné a chvilky méně šťastné. V každém momentu svého bytí vytváří energii. Podle toho, jak se cítí a co prožívá, je vibrace jeho energie. Protože se energie neztrácí a nijak nemizí, obklopuje nás neustále. A to všechny. A tak se každý jeden člověk podílí na vytváření kolektivního vědomí. Pokud hodně lidí ve stejný okamžik začne vysílat energii lásky, tato láska dokáže ovlivnit všechny přítomné. Pokud se ponoříme do depresí a negativních (nízkých) vibrací, tak také ovlivňuje všechny.

To, v jaké situace se nachází dnes naše planeta, je tedy výsledkem nás všech. Naší kolektivní existence. Naše planeta je živá, je to tvor stejný jako my - má své potřeby, je součástí něčeho většího. Tak jako se naše tělo skládá z miliard buněk, které všechny dohromady tvoří naše tělo, se planeta Země skládá z miliard lidí, kteří tvoří ji. Nejsme jediní tvůrci zde na Zemi, ale díky tomu, že je nás stále víc, je naše energie stále silnější.

Energie dokáže zhotmit vše, nač pomyslíme. Vše, co dnes fyzicky vidíme, bylo jednou pouhou myšlenkou. A myšlenka - to je vibrace, energie v určité vibrační hodnotě. Proto pokud hodně lidí má špatnou náladu a depresi, se to promítá i do naší planety. Tak jako my potřebujeme dostat svoje emoce ven, abychom si je mohli odžít a propustit, tak i naše planeta se čistí...Někdy stačí člověku chvilka, aby se očistil. Ale někdy potřebuje víc času, protože to, co zpracovává je něco mnohem hlubšího.

Naše planeta je ve fázi očisty. My jako její obyvatelé bychom s ní měli mít víc trpělivosti a pochopení. I ona se potřebuje očistit. I ona uvolňuje něco, co bylo hluboko uvnitř. Planeta aby se mohla posunout dál, potřebuje odložit to staré, nižší, aby mohla přejít do něčeho vyššího. I my, když se na duchovní cestě potkáváme s těžkostmi, se občas zastavíme. Vypadá to, že stojíme, ale i to je posun. My se čistíme a připravujeme na další kus cesty. Někdy malý odpočinek přinese větší efekt než neustálý shon.

Dejme naší planetě čas, který potřebuje. Podpořme ji svou pozitivní energií. Vyzařujme příjemné, láskyplné vibrace. Zaměřujme svou pozornost na krásné a příjemné věci. Protože těch nepříjemných je vždycky dost. Ty není třeba přikrmovat. Mějme na paměti, že kam jde naše pozornost, náš záměr, tam jde i naše energie. Pokud se soustředíme na vysokovibrační energie jako láska, pochopení, soucítění, tak to podporujeme.
Čím víc lidí se zapojí, tím rychleji se může naše matka, naše Země uzdravit. A o to rychleji může pokračovat ve své cestě.

Představme si své tělo, které je složeno z buněk. Představme si sami sebe, když máme depresi. Chtěli bychom, aby se naše buňky na nás naštvaly, že máme depresi? Chtěli bychom, aby naše buňky naši depresi prohlubovaly?

Uvědomme si, že tak jak je nahoře, tak je i dole a jak je dole je i nahoře...Naše tělo je jeden malý vesmír. Zákonitosti, které fungují uvnitř, jsou na stejných principech, jako zákony, podle kterých obíhají planety. Pokud víme, jak vše funguje a pokud jsme si vědomi toho, že i my jsme stvořiteli, pak můžeme společně tvořit naši vlastní budoucnost. Každá myšlenka tvoří. Nezapomínejme na to.

Když naše země pláče, je to dobré znamení. Je to pro nás signál, že něco starého odchází, aby mohlo přijít něco nového. A to nové - to je to, co vytvoříme my :) Pojďme vytvořit krásnou budoucnost nejen pro nás, ale i pro naše děti a pro celou planetu :)

www.spokojeny-zivot.cz

 

I nepříjemné zkušenosti je potřeba prožít

Je důležité projít vším, co se nám v životě postaví do cesty. Je důležité se ničemu nevyhýbat a vše řešit postupně. Pokud v některé fázi života cítíme, že na něco "nemáme sílu" a odsuneme to stranou, vrátí se to počase znovu a ještě silněji. Proto všem doporučuju se situacím nevyhýbat.

Ne nadarmo se říká "co tě nezabije, to tě posílí". Každý prožitek je důležitý. Protože jedině prožitím, procítěním a uvědomněním si té dané situace ji zpracujeme a už se nebude vracet. Pokud má někdo panickou hrůzu z pavouků a celý život se jim bude vyhýbat, bude mít ve svém životě opravdu hodně pavouků...

Jak zdolat svůj strach? Jak zdolat panickou hrůzu? Nejúčinější je ji prožít. Dovolit, aby byla prožita. Neubírat na její síle, ale ani ji nepřikrmovat. Prostě jí jen dovolit být. V té chvíli to sice nebude zrovna příjemné, ale ta chvíle pomine a po ní už nepřijde další, protože tuto emoci budete mít zpracovanou...

A co vy? Čeho se bojíte? Co je vaší "noční můrou"?

www.spokojeny-zivot.cz