Nedočkavost, zvědavost a očekávání - proč se jich vyvarovat

Jedním z dalších témat, které bych ráda probrala, je NEDOČKAVOST. Myslím, že velká většina z nás je občas nedočkavá. Jako příklad nedočkavosti uvedu třeba

• přijímací zkoušku na školu nebo jakýkoliv test ve škole, kde čekáte na "výsledek" (zvládl jsem to?...)
• těhotenský test (která žena si tohle během života alespoň jednou nezažila....)
• přijímací pohovor do nové práce (vezmou mě, nevezmou....?)

Příkladem zvědavosti může být kterýkoliv okamžik našeho života, kde něco děláme s "očekáváním". Neděláme to tedy proto, že chceme, ale proto, že se to od nás očekává, že to dělat "musíme" nebo máme, děláme to proto, že máme pocit, že tohle se přeci takhle dělá.....

Proč je nedočkavost "překážkou" v našem životě? Nedočkavost vyjadřuje nespokojenost s tím, co je, co je dané, co už máme, to co je nám dáváno. Nedočkavost vyjadřuje stav našeho ega, které by chtělo něco jinak a není si jisté, jestli to dopadne k jeho spokojenosti.

V ideálním stavu, kdy už umíme řešit své bloky a další nevytváříme, víme a chápeme, že vše, co se děje, se tak děje z nějakého důvodu. Věříme, že "náhody" neexistují a umíme přijímat vše, co příchází, jako to nejlepší pro nás, BEZPODMÍNEČNĚ. Jsme v pozici lásky, která vnímá vše jako své blaho, jsme láskou, jsme Bohem. My jsme Bohem tak jako tak, ale při bezpodmínečném přijímání jsme Bohem vědomým. Cítíme Boha v sobě. Vnímáme ho. Nepochybujeme.

Kde jsou pochyby, tam je i zvědavost. Zvědavost nám ukazuje, kde máme ještě "mezery", na co se můžeme zaměřit, abychom se posunuli o stupínek výš....

Malé dítě rádo zkoumá nové oblasti, to na první pohled může jako zvědavost vypadat, ve škutečnosti to je zvídavost, díky které se naučí všechno to, co se naučit potřebuje. Pod pojmem zvědavost je ale něco jiného - je to stav nespokojenosti. Kdo je zvědavý, není spokojení s tím, co je, s tím co má. Kdo je zvědavý, nepřijímá to, co přichází, jako to nejlepší v daný moment a v dané situaci....Zvědavost nás tlačí někam, kde jsme neměli být. Chceme vědět něco "dopředu", ještě než to nastane. Zvědavý člověk chce vědět, jaká budoucnost ho čeká, není v přítomném okamžiku.

Zvědavost nás vede k tomu, abychom zkoumali situace, které zkoumat nepotřebujeme. Zvědavost odvádí našeho Ducha opačným směrem. Každý sám v sobě má hledat své bloky, odblokovávat je a posunovat se blíže k Univerzálnímu Božství, pokud se ale zabýváme druhými, zvědavě nakukujeme do jejich životů, odlákáváme svůj záměr pryč od nás, směrem ven.

Vše je obsaženo v nás. Ve svém nitru najdeme odpověď na každou otázku. Někdy máme pocit, že k nám promlouvá druhý člověk, třeba náš duchovní učitel, nebo rodič, někdo, koho považujeme za dokonalého, ke kterému vzhlížíme....Je nepodstatné, přes koho k nám informace plynou, jsou vždy z našeho nitra. Protože jakmile se propojíme s celkem, jsme součástí jednoty a vnímáme, že nikde nekončíme.....Naše nitro k nám promlouvá skrze lidi, kterým důvěřujeme, protože se zdráháme věřit svému vlastnímu nitru. Je pro nás těžko pochopitelné, že jsme dokonalé bytosti a že víme vše....

Nedočkavost je úzce spojena s očekáváním. Pokud očekáváme, máme svou představu. Nejvíc se to projevuje ve vztazích. Když se žena zamiluje do muže (může to být klidně i naopak) a začne s ním mít vážný partnerský vztah, začne očekávat. Očekává, že partner se k ní bude chovat určitým způsobem, může očekávat, že si ji vezme, že s ní bude mít dítě....těch možností je bezpočet...Každý sám nejlíp ví, co od druhých očekává. Pokud máme očekávání a realita se neshoduje s naším očekáváním, přijde zklamání. Uvnitř to vnímáme jako že nás zklamal ten který člověk. Jenže ten člověk třeba neměl ani ponětí co od něj očekáváme, jaké máme představy...Neví, že nás zklamal...A takhle se to začne na sebe nabalovat a začne se vytvářet blok.

Pokud druhé přijímáme takové, jací jsou, bez očekávání a bez podmínek, není nic, co by nás zklamalo. Přijímáme toho druhého jako člověka, který je stejně jako my na své cestě poznání a probuzení, rozvzpomenutí si na to, kdo opravdu je. Všichni jsme dokonalí a učíme se. Jsme v různých fázích vývoje a vše se k nám dostane v pravý čas, ve chvíli, kdy budeme připraveni. Nedočkavost náš rozvoj brzdí.
Když sníme plod třešně, zůstane nám v ruce malá pecka. To jsme my při narození. Pecku zasadíme a ona začne klíčit. Postupně z ní začne vyrůstat stromek, který každým rokem sílí, až jednoho dne vykvete a začne rodit plody. Ta malá pecka je stejně dokonalá jako strom obsypaný třešněmi. V té pecce je stejná síla, jen je zapotřebí dostatku času, aby se z malé pecky stal velký plodný strom. Nesuďme druhé jen proto, že se nacházejí ve svém vývoji v jiné etapě než my. Všichni jsme stejně dokonalí, nezapomínejme na to. Všichni se jednou staneme plodnými stromy plnými třešní. Tím, že budeme netrpěliví, nic neuspěcháme. Vše má svá pravidla a svůj vnitřní řád.

Hezký den vám přeji,
Jolana

www.spokojeny-zivot.cz

Terapie sebepřijetím - jak zvládat bloky v našem životě

V poslední době řešíme vztahy. Neznám nikoho, kdo by aktivně nepracoval na tématu vztahů - vztahy k rodičům, dětem, partnerům a přátelům - to je téma číslo jedna pro nadcházející čas.
Abychom mohli narovnat sami sebe, potřebujeme pochopit, proč se bloky, které máme, vytvořily, jak se vytvořily a jak je můžeme odstranit.

Někteří lidé volí cestu léčitelů, reiki a jiných zasvěcení. I to je cesta a pokud vám vyhovuje, pak je to ta vaše. Každá cesta nás nakonec dovede k jednomu - k nás samým.

Naučili jsme se hledat pomoc "zvenku" a přitom pomoc může nejrychleji a nejefektivněji přijít, pokud vychází z nás. Každý z nás má uvnitř "božskou jiskru", každý z nás má přístup ke stejným informacím. Rozdíl, proč někdo tyto informace umí čerpat a někdo ne je v tom, že abychom měli přístup ke všem vesmírným informacím, potřebujeme nejdříve pročistit sami sebe, zpracovat "staré hříchy" a naučit se, jak bloky zpracovat a odstranit a hlavně - jak přestat vytvářet stále další a další bloky.

Terapie sebepřijetím vzešla ze základní myšlenky - naše problémy a bloky, které si vytváříme a neseme ze života do života - jsou zapříčiněny nedostatkem lásky. Láska není pouze cit, který může cítit žena k muži nebo muž k ženě. Láska není pouze o sexuální stránce. Láska je energie té nejvyšší vibrace. Je obsažena všude a ve všem a čím víc lásky v sobě máme, tím vyšší jsou naše vibrace. Pouze láska je odpověď na každý náš problém.

To hlavní, co nás posune v osobním vývoji dál, je pochopení, že láska je cit, který cítíme ve svém srdci. Láska je stav bytí. Láska je zdroj života. Kde je láska, tam je štěstí. Kde je láska, tam je přítomný okamžik. Kde je láska, tam je i Bůh. A naopak - kde není Bůh, tam je bolest....

Při terapii sebepřijetím pochopíte, kde máte "staré bloky", jak se můžete odblokovat a hlavně - jak přestat vytvářet bloky nové. Představte si, že na zádech nesete velký batoh...v tom batohu jsou všechny bloky, které jste si za všechny životy nasbírali.
Teď máte možnost se naučit tyto bloky odstranit a "vyprázdnit" váš batoh. S každým dalším zpracovaným blokem vyndáte ze svého pomyslného batohu jeden těžký balvan.

Své problémy/bloky/zátěže (pojmenujte si to tak, jak vám to vyhovuje) si stále nosíme sebou. Jsou stále s námi - dokud je nepřijmeme a nezpracujeme.

Když budete v ruce držet sklenici, která má tekutinu přesně v polovině, není pro vás podstatné, zda je sklenice z poloviny plná nebo z poloviny prázdná, ale to, jak dlouho ji budete držet. Pokud sklenici s vodou držíte 5 minut, za chvíli si na ni ani nevzpomenete. Pokud ji držíte hodinu, začne vás bolet ruka... Jak dlouho takovou sklenici budete držet než vás paralyzuje? A přitom je to jen sklenice z poloviny plná.....

Je na nás, zda své problémy stále nosíme sebou nebo je odložíme....Je na nás, zda se problémem budeme zabývat 5 minut, 5 let nebo celý život.....


Terapie je vhodná pro všechny bez rozdílu. Terapie sebepřijetím vám umožní pochopit souvislosti, ale ta hlavní práce je na vás. Protože pouze to, co se sami naučíte, budete pak používat celý život. Nebudete závislí na nějakých kurzech....není stejné si chleba koupit anebo vědět, jak probíhá celý proces od zasazení zrna až po upečení chleba....Je na každém z vás, zda se chcete tento proces naučit... Jsem tu pro vás :)
Tato terapie se provádí jak při osobním setkání, tak i přes skype.

Pro zájemce o terapii bližší info zde.

Jolana Dominguez
www.spokojeny-zivot.cz

Proč se mi nedaří mít dostatek peněz?

Stále častěji se lidé ptají na finance. Nedostatek práce, dluhy, tíživé životní situace....to je kromě vztahů to nejčastější, s čím se v poradně při terapiích setkávám.

Jak na to, když potřebujeme peníze, ale ty se od nás stále vzdalují? Čím víc je potřebujeme, tím jsou dál....
Je jedno, jestli pro vás finance znamenají nalezení stabilní práce, více zakázek či více klientů....Jedno je všem společné.....je to chtění.

Každý, kdo zažívá nedostatek a je se situací nespokojený, vysílá chtění. Vysílá potřebu situaci změnit. Naučili jsme se být aktivní, protože "pečená kuřata nelétají sami do úst" a "ani kuře nehrabe zadarmo"...Máme zafixováno, že na to, abychom situaci změnili, máme být aktivní. Máme hledat, zkoušet, posílat životopisy, psát emaily, vyhledávat nakladatele....máme mít plán a plnit ho....jenže......

Jak to vnímám já? Všichni máme dostatek všeho, co ke svému životu potřebujeme. Každý z nás má přístup přesně k tomu, co potřebuje k tomuto životu. Každý z nás má dáno to, co mu bude přáno a je to opět každý sám, kdo udává, co to bude. Představme si obrovský katalog přání a v něm je vše obsaženo. Je v něm každá osoba, každá situace, každý předmět na světě....To vše je Vesmírný Katalog, to je to, co nám je dáno.

Ale jak se k tomuto katalogu dostaneme? Tady je právě kámen úrazu....ne aktivitou, ale pochopením souvislostí a toho, jak vesmírné energie pracují....

Abych měla přístup ke všemu v tomto katalogu, potřebuji být šťastná a spokojená ve svém životě. Každý okamžik prožívat, vnímat, být v přítomnosti. Pokud piju vodu, vnímat jaká ta voda je, být jí vděčná za to, že se stává součástí mého těla. Pokud jím pokrm, vyslat vděk rostlinám (pokud jíte maso, tak zvířatům) za to, že se staly naší součástí. Když zametám, luxuju, utírám prach, nakupuju, vařím, utírám pokakaný zadek miminu, řídím auto v parném dni, stojím ve frontě na úřadě....jsem vždy přítomna duchem. Vnímám co nejvíc své okolí. V každé situaci lze nalézt to co nám má být předáno. S každého setkání si můžeme odnést energii ve formě informace, kterou můžeme zužitkovat někdy v budoucnu.
Jakmile žijeme přítomností, i my se stáváme platnými členy společnosti. Předáváme druhým jejich část energie. Vnímáme jak jsme spojeni.

Pro některé jedince je těžké si představit, že jsme všichni propojeni, že jsme jedna velká jednota. Naučili jsme se svět vnímat očima a posuzovat vše podle toho, jak to svýma očima vidíme. Máme pocit, že naše tělo končí tam, kde končí jeho hmota. Naše tělo je ale mnohem větší. Jeho větší část se nachází mimo fyzické tělo. Všichni jsme chodící zářiče. Vibrujeme na různých frekvencích, vysíláme různé typy energie. Jsme to my, kdo určuje, jaký typ energie námi koluje a co vysíláme, to i přitahujeme.

Stejně tak rostliny a všechny předměty mají své vyzařování a protože energie nikde nezačíná a nekončí, jsme navzájem energeticky propojeni. Proto je možné se napojit na energii jiných lidí, ač jsou stovky kilometrů daleko. Proto se můžeme napojit na Vesmír....protože naše energie nekončí tu na Matce Zemi, propojené je absolutně všechno....Celý Vesmír.....

Naše těla jsou vzájemně spojená, a to jak těla lidí známých, tak i neznámí. Je pro nás těžké představit si, že jsme propojeni s "negativními bytostmi" a lidmi, kteří dělají "špatné věci", dokonce i s politiky jsme propojeni....

Pokud já jako jeden jedinec zvyšuju své vibrace, umožňuji to i lidem ve svém okolí. Ti to pak posílají dál, a tak každý člověk může vlastně změnit svět. Každý může zvyšovat své vibrace a pomáhat tak celému kolektivu. Již neplatí, že "obyčejný člověk" nic nezmůže, netřeba spoléhat se na "vládu". Jsme to my, kdo měníme svět. Každý po svém. Každý ze svého úhlu pohledu.

To, na co myslíme a čím se zabýváme, určuje náš energetický potenciál. Pokud se soustředíme většinou na to, jak druhým pomáhat, jak být vstřícný, pokud většinou děláme to, co nás baví a i naopak učíme se mít rádi všechny činnosti, které děláme, přispíváme celému kolektivu ke zvýšení vibrací. Pokud se zabýváme svým okolím ve formě kritiky, pokud kritizujeme druhé za to, co udělali špatně a hledáme na nich mouchy, jednak vysíláme svou představu sebe samých a druhak vibrace své i svého okolí snižujeme. Nezapomínejme, že jsme všichni propojeni, a tedy pokud kritizujeme druhé, kritika se dotýká i nás samých....protože kde končí energie? Energie nekončí, energie stále plyne, stále proudí, koluje, pouze může měnit svou formu. A o to nám přeci jde....takže.....jak to udělat, abychom měli dostatek toho, co potřebujeme, jak to udělat, abychom našli práci (doplňte to, co potřebujete vy).....

Přístup k Vesmírnému Katalogu získáme v momentě, kdy se na něj vyladíme. A jak se vyladíme? Jsme spokojení a šťastní, protože víme, že pocit štěstí se nezíská penězi, je to stav naší mysli, do kterého se můžeme dostat během jednoho okamžiku. Může nám v tom pomoci ocenění všeho, co máme. Vyjádříme vděčnost Vesmíru/Stvořiteli/Bohu.... za vše, co už máme. Vyjmenujeme všechno, osoby, předměty, části těla, rodinné příslušníky....vše co nás napadne. Čím víc vděku vyjádříme, tím víc se vylaďujeme.
Dalším aspektem je sebepřijetí. Přijímáme se takoví jací jsme, se všemi aspekty.
V neposlední řadě je třeba uvědomit si, že vše, co se děje, je správně. Všechna rozhodnutí, která jsme již učinili, všechny "omyly", "chyby"....to vše bylo správně. Udělali jsme to, jak nejlépe jsme v dané chvíli mohli.

Absolutní přístup k Vesmírnému Katalogu už je na dosah. Jakmile přestaneme usilovat o cokoliv, protože věříme, že se to k nám v pravý čas dostane pravou cestou, jakmile přestaneme vysílat jakékoliv chtění změny situace, člověka, financí...tak potom si tento kanál zpřístupníme. Je to trošku paradoxní, alespoň pro náš styl vnímání....že vše se k nám dostane v momentě, kdy o to neusilujeme, kdy je nám to lhostejné a je nám to úplně jedno. V tu chvíli totiž vibrujeme na velmi vysokých frekvencích, dáváme tím vesmíru najevo sílu své víry. To je okamžik, kdy otáčíme hlavním uzávěrem a otevíráme ho.

Rádi bychom věděli dopředu, jakým způsobem se k nám to, co potřebujeme dostane. To je opět další překážka na trati....Nás nemá zajímat, jak to Bůh udělá, protože pokud nás to zajímá, je to opět vyjádření nedostatečné víry...Tady teď nemluvím o nějaké krátké myšlence, ale o tom, že tuto myšlenku nerozvíjíme. Pokud se necháme chytit egem a začneme přemýšlet, jak se k nám potřebné peníze dostanou, když nemáme tu práci kterou potřebujeme...atd....tak jsme kanál uzavřeli....

Nezapomínejme, že chtění přitahuje ještě víc chtění. Kdo chce situaci změnit, vysílá vesmíru informaci, že není spokojený s tím, co dostává. A tak pokud vysíláme chtění, přitahujeme si ho ještě víc do svého života. Čím víc chceme situaci změnit vlastním úsilím, tím víc se nám to chtění násobí, situace se stále zhoršuje a my nevíme, co dělat....a přitom stačí jen přijmout vše, co přichází. Kdo přijímá vše s vděkem, plave s proudem, kdo svým chtěním vyjadřuje nesouhlas, nespokojenost - plave proti proudu.
Je na každém z nás, kterou cestu volíme. To je naše svobodná volba :)

Přeji vám všem krásný den :)
Jolana
www.spokojeny-zivot.cz

Fotky: internet

Kým jsou naše životy řízeny?

Kdo je Bůh? Jak si ho představujete vy? Jak ho nazýváte? Je pro vás Bohem křesťanským, Energií, Vesmírem, Zdrojem, Otcem, Stvořitelem nebo máte jiný název?

V minulosti se lidé nenáviděli a vraždili jen kvůli jeho pojmenování. Ať Bůh, Budha, Allah....tento název je společným jmenovatelem jednoho. Ve jménu Boha/Alláha/.... se masakrovalo, zabíjelo. V jeho jménu se rozdělily rodiny a bojovaly proti sobě.
Můžeme se přít o to, jak jej nazývat. V jádru nám jde o to stejné. Mluvíme o  něčem nadlidském, nadrozměrném, všudesahajícím, všudepřítomném.....Já osobně používám nejčastěji slovo Bůh, Vesmír, Energie, Zdroj a Stvořitel.Všechna tato slova psána s velkým písmenem jsou pro mě synonymem a vyjadřují Stvořitele.


Bývalo pro mě těžké představit si Boha. Neuměla jsem ve své fantazii vytvořit něco, co je nadlidské, nadrozměrné, všudepřítomné a stálepřítomné. Pak jednou ke mě přišla myšlenka, která mi podobu Boží přiblížila. Vzduch je všude a stále, není vidět a přeci věříme, že tu je, má různé podoby, rychlosti, můžeme ho stlačit, rozpínat....Vzduch pro mě byl dobrým měřítkem představy....Už jsem si dokázala představit jak může být všudypřítomný a stálepřítomný.

A šlo to ještě dále. Postupně jsem do své představivosti přidala všechny živé bytosti, rostliny, neživé předměty, vodu.....a pak.....pak má podoba Boha uzrála. Už vím jak vypadá Bůh. Už vím jak je možné, že je všude a stále.....Bůh je energie, proto na sebe může brát jakoukoliv podobu. Energie je všude a ve všem...Cokoliv dáme pod mikroskop, ve zvětšeném uvidíme, že i v neživých věcech probíhá život... Energie má různé podoby, i myšlenka je druh energie. Vše, co nás obklopuje, bylo jednou pouhou myšlenkou, kterou někdo zrealizoval. Vše, co děláme, přijde nejprve ve formě myšlenky. Tedy energie.

Bůh je jako slunce, které je stále přítomno. Slunce vychází každý den a svítí stejně na všechny. Je na nás, zda se slunci oddáme. Je jen na nás, jak často a jak dlouho se slunci vystavujeme. I to, že v poslední době je slunce málo a že naše obloha je pokryta mraky, to že teplota je neobvykle nízká, je to, co jsme vytvořili. My jsme bohové, kteří tvoří. S každou novou myšlenkou přispíváme ke kolektivnímu vědomí. Ke kolektivní energii.


Jen jedno téma zbývalo k plnému pochopení pojmu Boha. Dilema - zda je náš život předem dán a my máme v podstatě velmi malou moc nad svým životem.....nebo zda svůj život utváříme sami. Po krátké meditaci přišla tato odpověď:


Představme si náš život jako elektrickou energii. Bůh nám dal život a my ho přijali. Bůh má s naším životem záměr, kvůli kterému nás stvořil. Skrze nás prožívá a zažívá. Stejně, jako ten, kdo stvořil elektrickou energii, ji stvořil se záměrem rozsvítit žárovku. K tomuto účelu elektřinu používá. To ale neznamená, že by se elektřina nemohla využívat jinak. Možností, co s elektřinou provést, je bezpočet. S elektřinou můžeme též zabít. Elektřina je stále stejná, to jen náš záměr se změnil....My jsme ti, kteří tvoří náš život. Pokud se necháme nést proudem (Stvořitelovým záměrem), dovolíme mu aby zažíval to, co zažít chtěl, dovolíme mu prožívat skrze nás to, co zamýšlel, když nás stvořil. Dává nám svobodu. My se můžeme jeho záměru podvolit, ale stejně tak můžeme zvolit cokoliv jiného. Svým životem, tak jak ho žijeme a prožíváme, vytváříme energii. Můžeme vytvářet energii blahodárnou, léčivou, příjemnou, plnou lásky (rozsvěcujeme žárovku), můžeme vytvářet energii destruktivní, plnou zloby, žárlivosti, nenávisti (posíláme elektřinu do elektrického křesla). Ten, kdo nás soudí, jsme v konečném stavu jen my sami. V našem programu při narození je veškerá informace o tom, proč se rodíme a co máme zažívat - stejně jako když programátor vytvoří program a vloží ho do počítače. Máme v sobě programy a je nám dána svoboda. Můžeme používat ty programy, které chceme....Můžeme vytvářet své vlastní programy. Pak neseme zodpovědnost za to, kam nás tyto programy dovedou.

Kdykoliv během života, ať už jsme se rozhodli prožívat cokoliv....můžeme svůj program změnit a vrátit se k tomu původnímu, Božímu, tomu, který do nás byl vložen při stvoření. Můžeme se nechat unášet proudem a vychutnávat vše, co nám bylo dáno. A že nám toho bylo dopřáno opravdu hodně.

Často, když si stěžujeme, zapomínáme, že jsme to my, kdo určuje, co ze svého příslušenství použijeme....Možná jsme jen zapomněli, co všechno máme k dispozici. Zapomněli jsme, že naším Stvořitelem nám bylo dáno úplně všechno a že můžeme kdykoliv opět "sáhnout" do možností a zvolit to, co potřebujeme....

Život je krásný, bohatý, má spoustu tónů, barev, chutí.....Máme neomezený počet možností, co můžeme vytvořit.

A jak rozlišit, kdy se jedná o Boží programy a kdy o naše vlastní, které jsme vytvořili....?
Já to vnímám tak, že co přichází intuicí, je to, kdy nás Bůh vede podle jeho plánu....To se necháváme nést proudem. Plujeme klidně po proudu, vynakládáme minimální úsilí a máme maximální výsledky. Kdykoliv se chceme rozhodnout a máme z toho rozhodnutí dobrý pocit, pak jsme na cestě intuice...

Abychom intuici slyšeli, potřebujeme se zbavit závislosti na strachu. Strach je tady pro nás tak dlouho, dokud ho potřebujeme. Jakmile se rozhodneme ho už nepotřebovat, můžeme ho propustit zpět do Zdroje.

Ten, kdo plave proti proudu, vynakládá obrovské úsilí s minimálním výsledkem. Stále plave, už je unavený a buď se neposunuje vůbec, nebo jen o maličký kousek proti proudu a čím je proud silnější a my unavenější, tím víc nás proud strhává. A my se bráníme. Bojíme se oddat tomu proudu a nechat se unášet, protože si myslíme, že musíme svůj život stále řídit. Myslíme si, že pokud nemáme život pod kontrolou, že jsme v nebezpečí....a přitom je to přesně naopak :)

Přeji krásný den,

s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz 


fotografie: převzaty z internetu
autor článku: Jolana Dominguez, www.nova-cesta.com

Kdo vlastně ovládá náš život?

Když jsem byla malá, mívala jsem hodně otázek...Stále jsem se ptala, nejdřív těch nejbližších okolo a když jsem začala mít pocit, že mi jejich odpovědi nestačí, hledala jsem je všude okolo...Často jsem se zamýšlela nad svou vlastní existencí, proč žiju, zda mám nějaký úkol na Zemi....Co určuje můj život a zda by byl můj život jiný, kdyby se změnily podmínky (rodiče, místo bydliště, ekonomická situace...)

Už tenkrát jako malá dívka jsem tušila, že je toho mnohem víc než nás učí rodiče, než nám říkají ve škole. Některým informacím, které byly všeobecně přijímány, jsem prostě odmítala uvěřit...Zamýšlela jsem se nad tím, kdo tu kterou informaci vlastně vymyslel a proč ji mám přejímat...Vždyť i já vymýšlím stále nové věci....Každý člověk na Zemi má nápady...Proč jsou přejímány jen některé informace? A co ten zbytek? Uvědomovala jsem si, že pravda je jinde...a že to, co nás učí, je pravda většiny...To, co se většina usnesla, že za pravdu považovat bude...

Ti, co měli odlišné názory, bývaly a dodnes jsou zesměšňováni....Dokud jejich názor nepřevezme "většina"....Pak se stane pravdou....Ironie...Dvě naprosto odlišné informace jsou pravdou, jen každá v jiném čase, v jiném úhlu pohledu....placatá Země, kulatá Země, dutá Země....vypouklá Země....(a kdo ví ještě jaká).

Informací je mnoho...jak si vybrat tu správnou? Stačí podívat se na pole výživy, co je zdravé a co ne...jak se tyto pravdy během let mění....

A teď zpět k mé první otázce - kdo vlastně ovládá náš život? Jsem si jistá, že jsme to my. Každý z nás je strůjcem svého osudu, svého života, každý z nás je ten, kdo rozhoduje, co se s námi bude dít, jaký osud nám bude připraven....Souhlasíte? Nesouhlasíte? Podstatné není ani jedno...Prozatím postačí, když si každý sám za sebe pouze připustí tuto možnost...Stačí, když připustíme, že by toto mohla být pravda...Zkusme jednu zajímavou vizualizaci...Ve filmu "The Secret" - česky "Tajemství" je hezky popsán případ vizualizace. Představte si že máte dům, auto, partnera...
Nám teď postačí, když si představíme, že jsme strůjci svého života...Můžeme si vzít papír a tužku a začít psát o svém životě...Jaký by byl náš život, kdybychom byli sami jeho strůjcem? Kdybychom my byli ti "Bohové", my sami bychom rozhodovali o tom, co v našem životě bude a co ne...Jaký život bychom sami sobě připravili? Zkuste si napsat do co největších detailů jaký život byste vedli, kdybyste byli strůjcem každého okamžiku ve svém životě...V této představě je vše možné...Absolutně vše....Co je to, po čem toužíte? Co vše byste chtěli do svého života zahrnout?

A teď zpět do reality...Jaký život vedete? Nakolik se shoduje s tím, který byste vedli, kdybyste mohli o všem rozhodnout? Kolik procent ze svého života tvoříte sami? Kolik procent myslíte, že rozhoduje někdo jiný za vás? Kdo to je? Proč rozhoduje za vás? Co vás vede k pocitu, že tuhle oblast nemůžete rozhodovat vy sami?

Jedna věc je teorie, teoreticky vím, že tvořím svůj život. Praxe se s teorií plně neshoduje, stále jsou ještě v mém životě oblasti, kde cítím, že jsem nepřebrala otěže na 100%. Když se podívám v čase zpět do minulosti, ještě před rokem bylo to procento mnohem nižší. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, abych udělala tento malý "vizualizační" test, bylo by toho mnohem víc co si myslím, že nemohu rozhodnout sama...Asi největší brzdou v rozhodnutích pro mě byla zodpovědnost. Pocit, že některé věci dělat prostě musím...Opravdu musím? Jak často se za toto slovo pouze schováváme? Svůj život neměníme, protože by to znamenalo pohnout zadkem a změnit spoustu věcí... a do toho se nám často nechce...a tak to necháváme tak a vymlouváme se na okolnosti, druhé osoby...vymlouváme se na to, že ten svůj život takhle žít musíme....

Vše ve svém životě tvořím já. Já rozhoduju o tom, co tam bude a co ne...Já rozhoduju, co je důležité a co ne....Já jsem ten, kdo potřebuje pocit zodpovědnosti....co by na to řekli druzí, kdybych se tak radikálně změnila? Měli by mě ještě rádi? Neměli by mě za blázna?

Ano, čím víc se budete měnit, tím víc lidí vás bude označovat za blázna nebo úleťáka, za někoho, kdo je mimo realitu...a je to tak...časem se dostanete mimo realitu lidí, kteří svou vůli, svou svobodnou vůli a moc nad svým životem, předali druhým.... S námi je to jako s kuřáky....Kdo je v partě kuřáků a rozhodne se přestat kouřit...kdo z ostatních kuřáků vás bude podporovat? Pravděpodobně nikdo...Všichni z kuřáků vědí, že kouření škodí zdraví...nejen jejich zdraví, ale i těch okolo... a přesto kouří dál. Zvykli si na to, myslí si, že to potřebují...za cigaretou skrývají nějaké své emoce....většinou nedostatek sebedůvěry a sebelásky....Když přestanete kouřit, kuřáci vás stále budou stahovat zpět k cigaretě, protože když to vy dokážete, oni ještě víc cítí, že to dělat nemají...a i zde platí...pravda je to, co dělá většina....a tak z takové party časem nejspíš odejdete...protože váš život půjde jiným směrem. Už nebudete chtít chodit tam, kde se kouří.....

Kdo jednou ochutnal sílu své moci, už ji nebude chtít pustit....ostatní okolo, kteří ji ještě stále přenechávají někomu jinému, na vás budou tlačit...protože podvědomě budou cítit, že máte pravdu, ale ještě se necítí dost silní k tomu, aby tuto odpovědnost převzali a rozhodovali o svém životě....

Kdo rozhoduje o svém životě, je i zodpovědný za všechny "chyby", které dělá....Kdo ještě odpovědnost nepřevzal, může házet vinu na druhé, to oni, oni tohle udělali, oni tohle rozhodli...to já ne....Ale i přenechání odpovědnosti druhým je rozhodnutí....

Náš život je přesně takový, jaký si ho vytváříme :) Cokoliv můžeme kdykoliv změnit, pokud se nám to nelíbí. 

www.spokojeny-zivot.cz 

Síla slova

Jakou sílu mají slova? Velkou. Kdybychom věděli, jakou sílu vyslovená slova mají, více bychom přemýšleli nad tím, co necháme z úst vycházet....Svůj velký význam má i myšlenka....o síle myšlenky píšu často...

Dnes přišel čas napsat o síle slov. Slova vnímáme už v těhotenství (těhotenství je velmi důležité téma, o kterém napíšu někdy příště). Jak se narodíme, učíme se rozeznat lidi podle hlasu...Nejvíce reagujeme na matku. O tom jsem se sama přesvědčila v době, kdy se narodila moje dcera. Byla malé několikadenní miminko, spinkala a já si povídala s mojí mámou... Dcera se často budívala a hned mě k sobě volala. Po čase jsem vypozorovala, že ona reaguje na můj hlas, pokud už spánek nebyl příliš hluboký, budila jsem ji. Pokud mluvil stejně hlasitě někdo jiný, a to i moje maminka, která byla v prvních týdnech života dcery neustále s námi, spala spokojeně dál....V té době jsem se duchovně probouzela, některé informace už jsem znala, v těhotenství často k dceři mluvila, zpívala jí a i v myšlenkách s ní komunikovala. Tento malý "hlasový test" mi jen potvrdil, že mezi matkou a dítětem je pouto na světě nejsilnější.

Naše slova mají velkou sílu nejen, pokud mluvíme k druhým. Ovlivňujeme i své životy. Za zvýšenou pozornost stojí slovo "musím"..... Jak často toto slovo pronášíme? Zkuste pozorně vnímat co mluvíte a pokuste se pokaždé, když řeknete slůvko musím zamyslet, zda opravdu musíte....

Za jeden jediný den pronášíme toto slovo velmi často, musíme jít do práce, musíme vyzvednout děti ze školy, musíme nakoupit, musíme uvařit, musíme umýt nádobí, musíme napsat emaily, musíme zavolat své matce, musíme, musíme, musíme....

Když jsem se před několika lety poprvé zamýšlela nad tímto slovem, byla jsem si jistá, že ho moc často nepoužívám....dokud jsem nezačala vnímat to, co říkám....najednou jsem slyšela z mých úst vyslovit tolik musím, až mi z toho bylo těžko....

Proč stále musíme? Protože jsme se to naučili. Naučili jsme se muset věci dělat....protože jsme to stejně slyšeli u rodičů, museli jsme se učit do školy, od malička jsme si museli uklidit pokojíček, museli vysypat odpadkový koš, museli jsme pomáhat utírat prach....

Jaké by to bylo, kdybychom nemuseli? Pokud toto slovo používáme proto, že jsme se to naučili od svých rodičů a učitelů, a oni zase od svých a ti od svých....proč to vlastně všechno začalo? Protože jsme začali dělat činnosti, které jsme dělat nechtěli.....Ten počátek musení je v hluboké minulosti, v době, kdy jsme žili jako oběti, žili jsme ve světě, kde jsou daná pravidla. Začali jsme žít podle pravidel druhých.

Dnes stále více žijeme podle sebe, lidstvo se probouzí k vědomí, lidé stále častěji chápou, že jsou strůjci svého života...Začínáme si uvědomovat, že svůj život tvoříme my sami. Není tedy čas na to, abychom zahodili slovo muset? Co kdybychom zkusili žít jeden den bez tohoto slova? Dokázali jsme den? Co týden? Víte, jaký je život bez tohoto slova? Řeknu vám to. Je báječný. Krásný. Nádherný. V takovém životě dělám jen to, co chci já.....Můžete namítat....ale co placení hypotéky, musím chodit do práce, nemůžu jen tak přestat chodit do práce.....musím vařit.... musím nakupovat, jinak umřeme hlady.....
A jsme tady, na místě uvědomnění si....My můžeme chodit do práce, můžeme platit účty, můžeme vařit, můžeme dělat cokoliv chceme...ale je tu velký rozdíl....pokud tohle všechno děláme s láskou, proto, že to dělat chceme, že chápeme, že naše vědomá volba byla vzít si půjčku a splácet byt, tak můžeme s láskou jít do práce. Vše co konáme, můžeme konat s láskou. S chutí. Vše co konáme s chutí, nám dává větší radost ze života.

Pokud chodím do práce, která mě nebaví, mám dvě možnosti - budu hledat pozitiva na té práci....co dobrého mi přináší a toto budu dále rozvíjet....nebo si najdu jinou práci, která mi dá větší uspokojení....
Pokud nechci platit hypotéku, tak si najdu levnější bydlení a už nemusím platit hypotéku....(vím že často jsou osudy složitější, tady to vyzní tak jednoduše....mě nejde o to zlehčovat, pouze ukázat, že vždy je tu východisko, vždy je řešení jak si uzpůsobit svůj život tak, abychom žili svůj život vědomě a nebyli otroky peněz, společnosti, systému a slůvka musím).
Musím vařit večeři? Nemusím. Buď ji uvařit chci (v tom případě nemusím říkat musím) a uvařím ji nebo se dohodnu s dalším členem rodiny, aby večeři připravil. Nikdo nechce večeři připravit? Tak nevečeříme....Vždy je tu cesta....buď hledáme jak dělat věci s chutí a láskou nebo je neděláme. Pak nám zbyde čas na ty činnosti, které dělat chceme :)

Můžete si říct, že jde přeci jen o jedno pitomý slovo a že takový jedno krátký slovo nemůže mít takový vliv na náš život....možná se pletu....ale....co když ne? Jak zjistíte, jak velký vliv má takovéto slovo na váš život, pokud to nevyzkoušíte? Nemusíte souhlasit s názorem druhého člověka, postačí když přijmete, že druhý člověk má jiný názor než vy... a pokud tohle přijmete, můžete si říct, že to prostě jen vyzkoušíte....a když to nebude fungovat, vrátíte se zpět tam, kde jste byli....vždyť co můžete ztratit? Ale co můžete získat?

Jak často pronášíme slovo musím, i když vlastně nemusíme? Prostě to jen jdeme udělat...Jdu nakoupit, jdu uvařit, jdu do práce, peču koláče, učím se do školy, uklízím byt.....Často stačí prostě to slůvko jen vypustit....Když něco musíme nebo bychom to měli dělat, je to pro nás zpráva "TEĎ BUDEŠ DĚLAT NĚCO CO NECHCEŠ"....ale jen my sami určujeme, co děláme..co dělat budeme....

Přeji krásý den,
s láskou Jolana

Aktivace hadí síly - kundalini

Když se mi aktivovala hadí síla, zvaná též kundalini, neměla jsem potuchy, co se se mnou děje.

Stalo se to někdy koncem listopadu 2012, meditovala jsem těsně před spaním tak, jak to dělám téměř každý den. Prý meditace před usínáním není vhodná, já to tak dělám intuitivně, nikde jsem nic nevyčetla.
Každý den před spaním děkuji za vše, co přišlo, přijímám co ještě není přijaté, žádám o odpuštění, odpouštím těm, kteří mě ublížili a ladím se na vesmír.

Většinou to končí tím, že mi příjemně brní celé tělo, cítívám teplo na temeni hlavy a brnění projíždí celým tělem. Někdy silněji, někdy pomaleji, někdy pár sekund, někdy déle. Taky se mi stává, že pokud jsem hodně unavená, prostě jen usnu a to "brnění" mě vzbudí.

Ten den jsem usnula. Měla jsem zvláštní - barevný a živý sen. Byla jsem na zvláštních místech, krásné a honosné domy, bohatí lidé a já směla být v místech, kam bych se jinak nedostala. Bylo tam i moře, vše bylo dokonalé....až příliš. Po svém boku jsem cítila "průvodce". Jako by mi vysvětloval, kde jsem a co se děje, že tam jednou budu taky, teď jsem tu "jen na návštěvě". Chtěla jsem vědět víc, ale on mi říkal, že ještě nepřišel můj čas...byla jsem trochu smutná ale doufala jsem, že můj čas přijde brzy. On se chvíli rozmýšlel, pak řekl no co, tak to zkusíme, myslím, že to nevyjde, ale co...

Ležela jsem na lehátku, připomínalo mi masážní. Cítila jsem tlak v oblasti kostrče. Bylo to opravdu hodně silné a tlačilo se to směrem nahoru. Nakonec jsem cítila pevný tlak v oblasti zátylku, ještě to nebyla bolest, ale bylo to opravdu silné. Celé tělo mi vibrovalo a průvodce mě bral "na zvláštní cestu", odehrávalo se to v obrovské rychlosti, viděla jsem zvláštní geometrické obrazce. Vůbec jsem tomu nerozuměla a ta rychlost a tlak...to všechno....začala jsem cítit nevolnost v oblasti žaludku. Bylo mi fyzicky špatně.

V té chvíli mi došlo, co průvodce myslel tím, že nejsem připravená. Byl to strach, kdo způsobil nevolnost. Strach, kterého jsem se bála. Cítila jsem, že průvodce čeká, jestli se vyrovnám nebo ne...dával mi šanci se vzchopit...Bylo mi na zvracení... To už jsem byla několik minut vzhůru, věděla jsem, že nespím, průvodce "stál" vedle mě jakoby vzadu za mnou a čekal...Mé tělo stále brnělo, cítila jsem ten tlak...Celé mé tělo bylo v silné vibraci, chvílemi se dostavovaly zvláštní křeče...otevřela jsem oči, abych se ujistila, že nespím....Měla jsem oči dokořán, ležela v posteli, stále se třepala jak ratlík...a stále jsem viděla ty obrazce. Posadila jsem se v posteli, obrazce stále jely, vibrace se stávaly slabšími a slabšími....

Cítila jsem, že se tam můžu vrátit...ale taky jsem cítila že tentokrát to nedám. Rozsvítila jsem si lampu, asi 5 minut seděla...byla jsem nabušená energií. Nevzpomínám si kolik bylo hodin, ale všude bylo velké ticho a tma...po chvíli jsem si opět lehla a ladila se zpět na vesmír a vibrace byly obnoveny, ale už ne na stejnou hodnotu. Průvodce mi sdělil, že to už dnes nezvládnu. Bylo mi to jasné.

Ten den jsem zjistila, co je hadí síla. Moje komunikace s průvodcem probíhala v myšlenkách, telepaticky. Bylo mi dovoleno uvidět malinkaté procento z toho, čeho je každá lidská bytost schopná. Něco jako "malá ochutnávka"....

Strach je pro nás obrovská brzda. Pokud se ho bojíme, držíme ho od sebe a jsme to my, kdo je oddělený od jednoty.

Jak zpracovat strach? Jediná cesta, kterou jsem našla, je přijmout ho. Dovolit mu být, přijmout ho, nechat ho projít tělem jako vlnu, procítit ho, poděkovat mu za to, že tu byl a rozloučit se s ním.

www.spokojeny-zivot.cz