Kým jsou naše životy řízeny?

Kdo je Bůh? Jak si ho představujete vy? Jak ho nazýváte? Je pro vás Bohem křesťanským, Energií, Vesmírem, Zdrojem, Otcem, Stvořitelem nebo máte jiný název?

V minulosti se lidé nenáviděli a vraždili jen kvůli jeho pojmenování. Ať Bůh, Budha, Allah....tento název je společným jmenovatelem jednoho. Ve jménu Boha/Alláha/.... se masakrovalo, zabíjelo. V jeho jménu se rozdělily rodiny a bojovaly proti sobě.
Můžeme se přít o to, jak jej nazývat. V jádru nám jde o to stejné. Mluvíme o  něčem nadlidském, nadrozměrném, všudesahajícím, všudepřítomném.....Já osobně používám nejčastěji slovo Bůh, Vesmír, Energie, Zdroj a Stvořitel.Všechna tato slova psána s velkým písmenem jsou pro mě synonymem a vyjadřují Stvořitele.


Bývalo pro mě těžké představit si Boha. Neuměla jsem ve své fantazii vytvořit něco, co je nadlidské, nadrozměrné, všudepřítomné a stálepřítomné. Pak jednou ke mě přišla myšlenka, která mi podobu Boží přiblížila. Vzduch je všude a stále, není vidět a přeci věříme, že tu je, má různé podoby, rychlosti, můžeme ho stlačit, rozpínat....Vzduch pro mě byl dobrým měřítkem představy....Už jsem si dokázala představit jak může být všudypřítomný a stálepřítomný.

A šlo to ještě dále. Postupně jsem do své představivosti přidala všechny živé bytosti, rostliny, neživé předměty, vodu.....a pak.....pak má podoba Boha uzrála. Už vím jak vypadá Bůh. Už vím jak je možné, že je všude a stále.....Bůh je energie, proto na sebe může brát jakoukoliv podobu. Energie je všude a ve všem...Cokoliv dáme pod mikroskop, ve zvětšeném uvidíme, že i v neživých věcech probíhá život... Energie má různé podoby, i myšlenka je druh energie. Vše, co nás obklopuje, bylo jednou pouhou myšlenkou, kterou někdo zrealizoval. Vše, co děláme, přijde nejprve ve formě myšlenky. Tedy energie.

Bůh je jako slunce, které je stále přítomno. Slunce vychází každý den a svítí stejně na všechny. Je na nás, zda se slunci oddáme. Je jen na nás, jak často a jak dlouho se slunci vystavujeme. I to, že v poslední době je slunce málo a že naše obloha je pokryta mraky, to že teplota je neobvykle nízká, je to, co jsme vytvořili. My jsme bohové, kteří tvoří. S každou novou myšlenkou přispíváme ke kolektivnímu vědomí. Ke kolektivní energii.


Jen jedno téma zbývalo k plnému pochopení pojmu Boha. Dilema - zda je náš život předem dán a my máme v podstatě velmi malou moc nad svým životem.....nebo zda svůj život utváříme sami. Po krátké meditaci přišla tato odpověď:


Představme si náš život jako elektrickou energii. Bůh nám dal život a my ho přijali. Bůh má s naším životem záměr, kvůli kterému nás stvořil. Skrze nás prožívá a zažívá. Stejně, jako ten, kdo stvořil elektrickou energii, ji stvořil se záměrem rozsvítit žárovku. K tomuto účelu elektřinu používá. To ale neznamená, že by se elektřina nemohla využívat jinak. Možností, co s elektřinou provést, je bezpočet. S elektřinou můžeme též zabít. Elektřina je stále stejná, to jen náš záměr se změnil....My jsme ti, kteří tvoří náš život. Pokud se necháme nést proudem (Stvořitelovým záměrem), dovolíme mu aby zažíval to, co zažít chtěl, dovolíme mu prožívat skrze nás to, co zamýšlel, když nás stvořil. Dává nám svobodu. My se můžeme jeho záměru podvolit, ale stejně tak můžeme zvolit cokoliv jiného. Svým životem, tak jak ho žijeme a prožíváme, vytváříme energii. Můžeme vytvářet energii blahodárnou, léčivou, příjemnou, plnou lásky (rozsvěcujeme žárovku), můžeme vytvářet energii destruktivní, plnou zloby, žárlivosti, nenávisti (posíláme elektřinu do elektrického křesla). Ten, kdo nás soudí, jsme v konečném stavu jen my sami. V našem programu při narození je veškerá informace o tom, proč se rodíme a co máme zažívat - stejně jako když programátor vytvoří program a vloží ho do počítače. Máme v sobě programy a je nám dána svoboda. Můžeme používat ty programy, které chceme....Můžeme vytvářet své vlastní programy. Pak neseme zodpovědnost za to, kam nás tyto programy dovedou.

Kdykoliv během života, ať už jsme se rozhodli prožívat cokoliv....můžeme svůj program změnit a vrátit se k tomu původnímu, Božímu, tomu, který do nás byl vložen při stvoření. Můžeme se nechat unášet proudem a vychutnávat vše, co nám bylo dáno. A že nám toho bylo dopřáno opravdu hodně.

Často, když si stěžujeme, zapomínáme, že jsme to my, kdo určuje, co ze svého příslušenství použijeme....Možná jsme jen zapomněli, co všechno máme k dispozici. Zapomněli jsme, že naším Stvořitelem nám bylo dáno úplně všechno a že můžeme kdykoliv opět "sáhnout" do možností a zvolit to, co potřebujeme....

Život je krásný, bohatý, má spoustu tónů, barev, chutí.....Máme neomezený počet možností, co můžeme vytvořit.

A jak rozlišit, kdy se jedná o Boží programy a kdy o naše vlastní, které jsme vytvořili....?
Já to vnímám tak, že co přichází intuicí, je to, kdy nás Bůh vede podle jeho plánu....To se necháváme nést proudem. Plujeme klidně po proudu, vynakládáme minimální úsilí a máme maximální výsledky. Kdykoliv se chceme rozhodnout a máme z toho rozhodnutí dobrý pocit, pak jsme na cestě intuice...

Abychom intuici slyšeli, potřebujeme se zbavit závislosti na strachu. Strach je tady pro nás tak dlouho, dokud ho potřebujeme. Jakmile se rozhodneme ho už nepotřebovat, můžeme ho propustit zpět do Zdroje.

Ten, kdo plave proti proudu, vynakládá obrovské úsilí s minimálním výsledkem. Stále plave, už je unavený a buď se neposunuje vůbec, nebo jen o maličký kousek proti proudu a čím je proud silnější a my unavenější, tím víc nás proud strhává. A my se bráníme. Bojíme se oddat tomu proudu a nechat se unášet, protože si myslíme, že musíme svůj život stále řídit. Myslíme si, že pokud nemáme život pod kontrolou, že jsme v nebezpečí....a přitom je to přesně naopak :)

Přeji krásný den,

s láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz 


fotografie: převzaty z internetu
autor článku: Jolana Dominguez, www.nova-cesta.com

Kdo vlastně ovládá náš život?

Když jsem byla malá, mívala jsem hodně otázek...Stále jsem se ptala, nejdřív těch nejbližších okolo a když jsem začala mít pocit, že mi jejich odpovědi nestačí, hledala jsem je všude okolo...Často jsem se zamýšlela nad svou vlastní existencí, proč žiju, zda mám nějaký úkol na Zemi....Co určuje můj život a zda by byl můj život jiný, kdyby se změnily podmínky (rodiče, místo bydliště, ekonomická situace...)

Už tenkrát jako malá dívka jsem tušila, že je toho mnohem víc než nás učí rodiče, než nám říkají ve škole. Některým informacím, které byly všeobecně přijímány, jsem prostě odmítala uvěřit...Zamýšlela jsem se nad tím, kdo tu kterou informaci vlastně vymyslel a proč ji mám přejímat...Vždyť i já vymýšlím stále nové věci....Každý člověk na Zemi má nápady...Proč jsou přejímány jen některé informace? A co ten zbytek? Uvědomovala jsem si, že pravda je jinde...a že to, co nás učí, je pravda většiny...To, co se většina usnesla, že za pravdu považovat bude...

Ti, co měli odlišné názory, bývaly a dodnes jsou zesměšňováni....Dokud jejich názor nepřevezme "většina"....Pak se stane pravdou....Ironie...Dvě naprosto odlišné informace jsou pravdou, jen každá v jiném čase, v jiném úhlu pohledu....placatá Země, kulatá Země, dutá Země....vypouklá Země....(a kdo ví ještě jaká).

Informací je mnoho...jak si vybrat tu správnou? Stačí podívat se na pole výživy, co je zdravé a co ne...jak se tyto pravdy během let mění....

A teď zpět k mé první otázce - kdo vlastně ovládá náš život? Jsem si jistá, že jsme to my. Každý z nás je strůjcem svého osudu, svého života, každý z nás je ten, kdo rozhoduje, co se s námi bude dít, jaký osud nám bude připraven....Souhlasíte? Nesouhlasíte? Podstatné není ani jedno...Prozatím postačí, když si každý sám za sebe pouze připustí tuto možnost...Stačí, když připustíme, že by toto mohla být pravda...Zkusme jednu zajímavou vizualizaci...Ve filmu "The Secret" - česky "Tajemství" je hezky popsán případ vizualizace. Představte si že máte dům, auto, partnera...
Nám teď postačí, když si představíme, že jsme strůjci svého života...Můžeme si vzít papír a tužku a začít psát o svém životě...Jaký by byl náš život, kdybychom byli sami jeho strůjcem? Kdybychom my byli ti "Bohové", my sami bychom rozhodovali o tom, co v našem životě bude a co ne...Jaký život bychom sami sobě připravili? Zkuste si napsat do co největších detailů jaký život byste vedli, kdybyste byli strůjcem každého okamžiku ve svém životě...V této představě je vše možné...Absolutně vše....Co je to, po čem toužíte? Co vše byste chtěli do svého života zahrnout?

A teď zpět do reality...Jaký život vedete? Nakolik se shoduje s tím, který byste vedli, kdybyste mohli o všem rozhodnout? Kolik procent ze svého života tvoříte sami? Kolik procent myslíte, že rozhoduje někdo jiný za vás? Kdo to je? Proč rozhoduje za vás? Co vás vede k pocitu, že tuhle oblast nemůžete rozhodovat vy sami?

Jedna věc je teorie, teoreticky vím, že tvořím svůj život. Praxe se s teorií plně neshoduje, stále jsou ještě v mém životě oblasti, kde cítím, že jsem nepřebrala otěže na 100%. Když se podívám v čase zpět do minulosti, ještě před rokem bylo to procento mnohem nižší. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, abych udělala tento malý "vizualizační" test, bylo by toho mnohem víc co si myslím, že nemohu rozhodnout sama...Asi největší brzdou v rozhodnutích pro mě byla zodpovědnost. Pocit, že některé věci dělat prostě musím...Opravdu musím? Jak často se za toto slovo pouze schováváme? Svůj život neměníme, protože by to znamenalo pohnout zadkem a změnit spoustu věcí... a do toho se nám často nechce...a tak to necháváme tak a vymlouváme se na okolnosti, druhé osoby...vymlouváme se na to, že ten svůj život takhle žít musíme....

Vše ve svém životě tvořím já. Já rozhoduju o tom, co tam bude a co ne...Já rozhoduju, co je důležité a co ne....Já jsem ten, kdo potřebuje pocit zodpovědnosti....co by na to řekli druzí, kdybych se tak radikálně změnila? Měli by mě ještě rádi? Neměli by mě za blázna?

Ano, čím víc se budete měnit, tím víc lidí vás bude označovat za blázna nebo úleťáka, za někoho, kdo je mimo realitu...a je to tak...časem se dostanete mimo realitu lidí, kteří svou vůli, svou svobodnou vůli a moc nad svým životem, předali druhým.... S námi je to jako s kuřáky....Kdo je v partě kuřáků a rozhodne se přestat kouřit...kdo z ostatních kuřáků vás bude podporovat? Pravděpodobně nikdo...Všichni z kuřáků vědí, že kouření škodí zdraví...nejen jejich zdraví, ale i těch okolo... a přesto kouří dál. Zvykli si na to, myslí si, že to potřebují...za cigaretou skrývají nějaké své emoce....většinou nedostatek sebedůvěry a sebelásky....Když přestanete kouřit, kuřáci vás stále budou stahovat zpět k cigaretě, protože když to vy dokážete, oni ještě víc cítí, že to dělat nemají...a i zde platí...pravda je to, co dělá většina....a tak z takové party časem nejspíš odejdete...protože váš život půjde jiným směrem. Už nebudete chtít chodit tam, kde se kouří.....

Kdo jednou ochutnal sílu své moci, už ji nebude chtít pustit....ostatní okolo, kteří ji ještě stále přenechávají někomu jinému, na vás budou tlačit...protože podvědomě budou cítit, že máte pravdu, ale ještě se necítí dost silní k tomu, aby tuto odpovědnost převzali a rozhodovali o svém životě....

Kdo rozhoduje o svém životě, je i zodpovědný za všechny "chyby", které dělá....Kdo ještě odpovědnost nepřevzal, může házet vinu na druhé, to oni, oni tohle udělali, oni tohle rozhodli...to já ne....Ale i přenechání odpovědnosti druhým je rozhodnutí....

Náš život je přesně takový, jaký si ho vytváříme :) Cokoliv můžeme kdykoliv změnit, pokud se nám to nelíbí. 

www.spokojeny-zivot.cz 

Síla slova

Jakou sílu mají slova? Velkou. Kdybychom věděli, jakou sílu vyslovená slova mají, více bychom přemýšleli nad tím, co necháme z úst vycházet....Svůj velký význam má i myšlenka....o síle myšlenky píšu často...

Dnes přišel čas napsat o síle slov. Slova vnímáme už v těhotenství (těhotenství je velmi důležité téma, o kterém napíšu někdy příště). Jak se narodíme, učíme se rozeznat lidi podle hlasu...Nejvíce reagujeme na matku. O tom jsem se sama přesvědčila v době, kdy se narodila moje dcera. Byla malé několikadenní miminko, spinkala a já si povídala s mojí mámou... Dcera se často budívala a hned mě k sobě volala. Po čase jsem vypozorovala, že ona reaguje na můj hlas, pokud už spánek nebyl příliš hluboký, budila jsem ji. Pokud mluvil stejně hlasitě někdo jiný, a to i moje maminka, která byla v prvních týdnech života dcery neustále s námi, spala spokojeně dál....V té době jsem se duchovně probouzela, některé informace už jsem znala, v těhotenství často k dceři mluvila, zpívala jí a i v myšlenkách s ní komunikovala. Tento malý "hlasový test" mi jen potvrdil, že mezi matkou a dítětem je pouto na světě nejsilnější.

Naše slova mají velkou sílu nejen, pokud mluvíme k druhým. Ovlivňujeme i své životy. Za zvýšenou pozornost stojí slovo "musím"..... Jak často toto slovo pronášíme? Zkuste pozorně vnímat co mluvíte a pokuste se pokaždé, když řeknete slůvko musím zamyslet, zda opravdu musíte....

Za jeden jediný den pronášíme toto slovo velmi často, musíme jít do práce, musíme vyzvednout děti ze školy, musíme nakoupit, musíme uvařit, musíme umýt nádobí, musíme napsat emaily, musíme zavolat své matce, musíme, musíme, musíme....

Když jsem se před několika lety poprvé zamýšlela nad tímto slovem, byla jsem si jistá, že ho moc často nepoužívám....dokud jsem nezačala vnímat to, co říkám....najednou jsem slyšela z mých úst vyslovit tolik musím, až mi z toho bylo těžko....

Proč stále musíme? Protože jsme se to naučili. Naučili jsme se muset věci dělat....protože jsme to stejně slyšeli u rodičů, museli jsme se učit do školy, od malička jsme si museli uklidit pokojíček, museli vysypat odpadkový koš, museli jsme pomáhat utírat prach....

Jaké by to bylo, kdybychom nemuseli? Pokud toto slovo používáme proto, že jsme se to naučili od svých rodičů a učitelů, a oni zase od svých a ti od svých....proč to vlastně všechno začalo? Protože jsme začali dělat činnosti, které jsme dělat nechtěli.....Ten počátek musení je v hluboké minulosti, v době, kdy jsme žili jako oběti, žili jsme ve světě, kde jsou daná pravidla. Začali jsme žít podle pravidel druhých.

Dnes stále více žijeme podle sebe, lidstvo se probouzí k vědomí, lidé stále častěji chápou, že jsou strůjci svého života...Začínáme si uvědomovat, že svůj život tvoříme my sami. Není tedy čas na to, abychom zahodili slovo muset? Co kdybychom zkusili žít jeden den bez tohoto slova? Dokázali jsme den? Co týden? Víte, jaký je život bez tohoto slova? Řeknu vám to. Je báječný. Krásný. Nádherný. V takovém životě dělám jen to, co chci já.....Můžete namítat....ale co placení hypotéky, musím chodit do práce, nemůžu jen tak přestat chodit do práce.....musím vařit.... musím nakupovat, jinak umřeme hlady.....
A jsme tady, na místě uvědomnění si....My můžeme chodit do práce, můžeme platit účty, můžeme vařit, můžeme dělat cokoliv chceme...ale je tu velký rozdíl....pokud tohle všechno děláme s láskou, proto, že to dělat chceme, že chápeme, že naše vědomá volba byla vzít si půjčku a splácet byt, tak můžeme s láskou jít do práce. Vše co konáme, můžeme konat s láskou. S chutí. Vše co konáme s chutí, nám dává větší radost ze života.

Pokud chodím do práce, která mě nebaví, mám dvě možnosti - budu hledat pozitiva na té práci....co dobrého mi přináší a toto budu dále rozvíjet....nebo si najdu jinou práci, která mi dá větší uspokojení....
Pokud nechci platit hypotéku, tak si najdu levnější bydlení a už nemusím platit hypotéku....(vím že často jsou osudy složitější, tady to vyzní tak jednoduše....mě nejde o to zlehčovat, pouze ukázat, že vždy je tu východisko, vždy je řešení jak si uzpůsobit svůj život tak, abychom žili svůj život vědomě a nebyli otroky peněz, společnosti, systému a slůvka musím).
Musím vařit večeři? Nemusím. Buď ji uvařit chci (v tom případě nemusím říkat musím) a uvařím ji nebo se dohodnu s dalším členem rodiny, aby večeři připravil. Nikdo nechce večeři připravit? Tak nevečeříme....Vždy je tu cesta....buď hledáme jak dělat věci s chutí a láskou nebo je neděláme. Pak nám zbyde čas na ty činnosti, které dělat chceme :)

Můžete si říct, že jde přeci jen o jedno pitomý slovo a že takový jedno krátký slovo nemůže mít takový vliv na náš život....možná se pletu....ale....co když ne? Jak zjistíte, jak velký vliv má takovéto slovo na váš život, pokud to nevyzkoušíte? Nemusíte souhlasit s názorem druhého člověka, postačí když přijmete, že druhý člověk má jiný názor než vy... a pokud tohle přijmete, můžete si říct, že to prostě jen vyzkoušíte....a když to nebude fungovat, vrátíte se zpět tam, kde jste byli....vždyť co můžete ztratit? Ale co můžete získat?

Jak často pronášíme slovo musím, i když vlastně nemusíme? Prostě to jen jdeme udělat...Jdu nakoupit, jdu uvařit, jdu do práce, peču koláče, učím se do školy, uklízím byt.....Často stačí prostě to slůvko jen vypustit....Když něco musíme nebo bychom to měli dělat, je to pro nás zpráva "TEĎ BUDEŠ DĚLAT NĚCO CO NECHCEŠ"....ale jen my sami určujeme, co děláme..co dělat budeme....

Přeji krásý den,
s láskou Jolana

Aktivace hadí síly - kundalini

Když se mi aktivovala hadí síla, zvaná též kundalini, neměla jsem potuchy, co se se mnou děje.

Stalo se to někdy koncem listopadu 2012, meditovala jsem těsně před spaním tak, jak to dělám téměř každý den. Prý meditace před usínáním není vhodná, já to tak dělám intuitivně, nikde jsem nic nevyčetla.
Každý den před spaním děkuji za vše, co přišlo, přijímám co ještě není přijaté, žádám o odpuštění, odpouštím těm, kteří mě ublížili a ladím se na vesmír.

Většinou to končí tím, že mi příjemně brní celé tělo, cítívám teplo na temeni hlavy a brnění projíždí celým tělem. Někdy silněji, někdy pomaleji, někdy pár sekund, někdy déle. Taky se mi stává, že pokud jsem hodně unavená, prostě jen usnu a to "brnění" mě vzbudí.

Ten den jsem usnula. Měla jsem zvláštní - barevný a živý sen. Byla jsem na zvláštních místech, krásné a honosné domy, bohatí lidé a já směla být v místech, kam bych se jinak nedostala. Bylo tam i moře, vše bylo dokonalé....až příliš. Po svém boku jsem cítila "průvodce". Jako by mi vysvětloval, kde jsem a co se děje, že tam jednou budu taky, teď jsem tu "jen na návštěvě". Chtěla jsem vědět víc, ale on mi říkal, že ještě nepřišel můj čas...byla jsem trochu smutná ale doufala jsem, že můj čas přijde brzy. On se chvíli rozmýšlel, pak řekl no co, tak to zkusíme, myslím, že to nevyjde, ale co...

Ležela jsem na lehátku, připomínalo mi masážní. Cítila jsem tlak v oblasti kostrče. Bylo to opravdu hodně silné a tlačilo se to směrem nahoru. Nakonec jsem cítila pevný tlak v oblasti zátylku, ještě to nebyla bolest, ale bylo to opravdu silné. Celé tělo mi vibrovalo a průvodce mě bral "na zvláštní cestu", odehrávalo se to v obrovské rychlosti, viděla jsem zvláštní geometrické obrazce. Vůbec jsem tomu nerozuměla a ta rychlost a tlak...to všechno....začala jsem cítit nevolnost v oblasti žaludku. Bylo mi fyzicky špatně.

V té chvíli mi došlo, co průvodce myslel tím, že nejsem připravená. Byl to strach, kdo způsobil nevolnost. Strach, kterého jsem se bála. Cítila jsem, že průvodce čeká, jestli se vyrovnám nebo ne...dával mi šanci se vzchopit...Bylo mi na zvracení... To už jsem byla několik minut vzhůru, věděla jsem, že nespím, průvodce "stál" vedle mě jakoby vzadu za mnou a čekal...Mé tělo stále brnělo, cítila jsem ten tlak...Celé mé tělo bylo v silné vibraci, chvílemi se dostavovaly zvláštní křeče...otevřela jsem oči, abych se ujistila, že nespím....Měla jsem oči dokořán, ležela v posteli, stále se třepala jak ratlík...a stále jsem viděla ty obrazce. Posadila jsem se v posteli, obrazce stále jely, vibrace se stávaly slabšími a slabšími....

Cítila jsem, že se tam můžu vrátit...ale taky jsem cítila že tentokrát to nedám. Rozsvítila jsem si lampu, asi 5 minut seděla...byla jsem nabušená energií. Nevzpomínám si kolik bylo hodin, ale všude bylo velké ticho a tma...po chvíli jsem si opět lehla a ladila se zpět na vesmír a vibrace byly obnoveny, ale už ne na stejnou hodnotu. Průvodce mi sdělil, že to už dnes nezvládnu. Bylo mi to jasné.

Ten den jsem zjistila, co je hadí síla. Moje komunikace s průvodcem probíhala v myšlenkách, telepaticky. Bylo mi dovoleno uvidět malinkaté procento z toho, čeho je každá lidská bytost schopná. Něco jako "malá ochutnávka"....

Strach je pro nás obrovská brzda. Pokud se ho bojíme, držíme ho od sebe a jsme to my, kdo je oddělený od jednoty.

Jak zpracovat strach? Jediná cesta, kterou jsem našla, je přijmout ho. Dovolit mu být, přijmout ho, nechat ho projít tělem jako vlnu, procítit ho, poděkovat mu za to, že tu byl a rozloučit se s ním.

www.spokojeny-zivot.cz

Proč upustit od starého způsobu myšlení....

Děkuji několika mým blízkým dušičkám, které mi předložili velmi důležité téma....Vlastně jsem o tom ani nepřemýšlela... a vtom začli přicházet informace.....a tak dovolte abych předala co přišlo.....

V životě prahneme po příjemných zážitcích. Vybíráme si situace, které v nás navozují příjemné pocity. Vědomě volíme raději to, co známe, často se zaměřujeme na druhé, abychom neřešili sami sebe....

Kdykoliv se k nám blíží změna, přemýšlíme jak to udělat, aby se ona změna nemusela stát. Často volíme změnu sami u sebe jen aby situace zůstala tak, jak je...protože pokud bychom zvolili změnu celé situace, byli bychom donuceni vystoupit z bezpečné zóny a vstoupit do neznáma...

Odmala se učíme, že jistota je to "dobré" a nejistota to "špatné". Učíme se vzorce, založené na těchto dvou zásadách a pak je během života neustále uplatňujeme....To už není vědomé, toto je nevědomé jednání. Automatické. Vezmeme pár příkladů.

Takový pejskař....Každý den jde alespoň 3x s pejskem na procházku. Možnosti jsou omezené, pokud nevyjíždíte dál z domova, každý den se vám naskytne možnost....jít doleva? jít doprava? a my volíme....Tady to ještě děláme vědomě....Kdo má pejska už dlouho tak určitě zažil moment, kdy vyjde ven a nechce se mu přemýšlet na kterou stranu se vydat...nechá psa, ať si vybere... a jdete...často přemýšlíme o něčem svém, nevnímáme stromy okolo, kytky okolo, jsme ve své hlavě....rozebíráme co se stalo, co se stane....a nejsme v přítomnosti...."vždy, když jedeme automaticky, nejsme v přítomnosti".... a "vždy když jsme v přítomnosti, žijeme vědomě"....

Proč se stále obáváme změn? Třeba manželství....co vše jsme ochotni a schopni vydržet v manželství, a to i přesto, že jsme týráni, podváděni, ponižováni a jinak snižováni....A proč to děláme? Protože jsme se naučili vydržet to, co známe, abychom nemuseli vystoupit ze zaběhlého chodu a vstoupit do nové, nepoznané zóny...
Víme, co opouštíme ale nevíme, co nás čeká pokud to opustíme....

Jednáme dle zásady "lepší vrabec v hrsti než holub na střeše"....Jsme spokojeni s málem....a tento scénář si převádíme do celého života. A pak, kdykoliv nastane změna, kdykoliv přijde něco nového, bojíme se....Protože nevíme, co přijde.... a naučili jsme se, že neznámo je nebezpečné.....

Toto nemá co dočinění s reálným nebezpečím, kde podvědomě, instinktivně cítíme nebezpečí.....kdo žije intuicí, ví, že srdce ho vždy bezpečně dovede do přístavu. Ale kdo se rozhoduje na základě strachu, vypíná intuici a řídí se mozkem....Intuice dokáže jít dál než mozek...možnosti mozku jsou omezené, ale intuice - to je napojení na vyšší energie, na naše vyšší já, na Božské energie....

Příklad další komfortní zóny je zdraví. Často volíme tabletku na bolest hlavy, protože jsme se to naučili. Nepřemýšlíme jinak...proč nás vlastně hlava bolí a co nám tato bolest má předat....důvody jsou různé, může to být nadměrné přemýšlení nad nějakým problémem, dehydratace organismu....stačí vypít dvě sklenice vody najednou a hned uvidíme, zda to byl nedostatek vody.... Bolest hlavy může být i zprávou, že nejednáme  v souladu se sebou samými...například nám někdo vypráví o svojí složité životní situaci, jaký je chudák, jaká je to vlastně oběť....a nás začne po čase bolet hlava....to je signál toho, že si nehlídáme svou energii a ten druhý nám ji bere...je to opět zpráva pro nás - jednak hlídat si svou energii a druhak - můžeme se naučit rozpoznat, kdy druhý opravdu potřebuje pomoc a kdy si chce jen "ucucnout naší energie", protože to je způsob, který se naučil a jak to dělá, velmi často nevědomě.....


Může to být jakýkoliv zdravotní problém, ať něco banálního nebo něco vážného, až životně důležitého....vždy je tu informace pro nás. Nemoci jsou z emocí, nemoc je vždy ukazatelem nesouladu našeho těla fyzického a naší mysli a srdce....Pokud jednáme automaticky, předáváme zodpovědnost za své zdraví druhým - lékařům, léčitelům, bylinám, homeopatii...Jestliže si svou lekci bereme a chápeme, co nám nemoc chtěla říct a rozhodneme se vědomě posílit energii v daném místě nějakou "berličkou", pak nemoc splnila svůj účel. Pokud tak neučiníme, lékař atd. nám "pomůže", odstraní "problém" ale protože jsme nepochopili, že je třeba jednání a myšlení změnit, neodešli jsme bohatší o informaci, kterou nám tělo chtělo předat a celé se to bude opakovat....na jiném místě těla a hlavně...SILNĚJI.....Vždy když nenasloucháme svému tělu, ono se ozve znovu, ale musí se ozvat silněji, protože minule jsme ho neslyšeli. Ozve se silněji a na citlivějším místě, abychom si toho konečně začli všímat.....

Chceme být zdraví za každou cenu. Naučili jsme se, že jakmile cítíme fyzické příznaky nemoci, jdeme k lékaři a necháme si předepsat nějaký "lék". Proč ležet v posteli s angínou 2 týdny, když si můžeme dát antibiotika a chodit do práce? Nechápeme, že když jsme nemocní, máme zklidnit své tělo. Chceme jet na plný výkon. Nemoc se pak často vrací znova a my se divíme, proč nejsme vyléčení, když jsme dostali antibiotika...Zapomínáme, že lékař nám bylinky nepředepíše, protože z těch nemá provize, protože to ho na fakultě nenaučili...On dělá to, co si on sám myslí, že je to nejlepší. Ve škole, která učí jednotě myšlení se ani nic jiného naučit nemohl....Jedná podle své mysli, ne podle toho, co mu říká jeho srdce (až na několik výjimek)

Vyjít z pohodlí a začít prožívat "nepříjemné okamžiky" je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Jakmile to začneme praktikovat, zjistíme, že tu vlastně nejde ani tak o příjemno a nepříjemno... ale o to, že když se něčeho bojíme, tak k sobě tu emoci ani nepustíme. Strach nás sevře a my ani nevíme, jaké to je cítit tu danou emoci. I strach je třeba nechat proznít tělem, procítit ho a vnímat, kde a jak ho cítíme....

K našim fyzickým tělům nám chybí manuál, návod na použití. Pracně se celý život učíme formou zkoušek a omylů. Přitom procesy v našem těle jsou jasné, vše je dokonale vymyšlené. Stačí naučit se zacházet se svým vlastním tělem, naučit se vnímat, co nám chce sdělit. Začít žít vědomě, protože pouze člověk, který žije vědomě, je schopen vystoupit ze své zóny pohodlí, ze zaběhlých automatických  reakcí a začít jednat vědomě. Pokud cítím strach a nebráním se mu, dovolím mu, aby se projevil, tak mnou projede jako vlna...a jak vstoupí, tak opět vystoupí a já jsem opět schopna vnímat srdcem a skrze své pocity rozkódovat důležité informace. Pokud strachu nedovolím, aby se projevil, držím ho od sebe, tak jednak on se neztratí, bude stále se mnou a druhak mi brání v napojení na intuici, protože odmítáním strachu jsme odděleni...Odmítáním čehokoliv se oddělujeme z jednoty...

Nejtěžší je, když máme odpovědnost za druhé, za děti. Protože pokud se mýlíme sami za sebe, víme, že to odneseme my sami, ale co pokud se mýlíme u dítěte a nesprávným rozhodnutím mu zkomplikujeme život? I tady jako všude jinde platí - rozhodujme se srdcem. Rozhodujme se pocitem, který přichází, protože jen pocit, který vnímáme skrze srdce nám předá zprávu přímo ze Zdroje, od Boha, od Vesmíru.....vše ostatní je jen používání prostředníků. A čím víc prostředníků je ve spojení, tím spíš dochází k omylům. Mozek je dokonalý nástroj, díky naší mysli můžeme měnit svět. Síla myšlenky je obrovská.... A co teprve síla srdce, které je 5000x silnější? (a i kdyby to bylo jen 5x......stále je silnější)....


Když jsem byla mladší a hledala Boha, vyzkoušela jsem různé náboženství, navštívila jsem kostely....vyslechla kázání..... a odešla domů s myšlenkou, že stále nenacházím to, co hledám.....až jsem to jednou nalezla....Přišla jsem na to, že opravdová víra nás v ničem neomezuje. V kostele bylo vždy nějaké omezení, něco co se přikazovalo a něco co se ne(s)mělo....ale na spojení s Bohem nepotřebujeme nic víc než otevřenou mysl a víru....Netřeba kostely, chrámy a kláštery....Bůh je v našem srdci....Máme ho tam všichni kousek a když otevřeme své srdce, tak se propojíme se zbytkem....

www.spokojeny-zivot.cz

Nástrahy na duchovní cestě

Kdo na sobě začal už pracovat, tak ví, že prvním krokem ke změně je uvědomnění. Jakmile si uvědomíme, že jsme to my, kdo tvoří náš život a že jen my ho můžeme měnit, vykročili jsme na naší cestě směrem vpřed.

Někdo tuto naši cestu ke světlu, k pochopení, k sjednocení, nazývá duchovní cestou, někdo je proti tomuto názvu. Mě se tento název líbí, proto ho používám. Srdce cítí kam jít, duše to vnímá a předá to tělu, které to zrealizuje :)

Když začneme vědomě rozhodovat, co do svého života vpustíme a co ne, dostáváme se do zvláštní synchronicity, do stavu, kdy vše dává víc smysl, všechno na sebe tak nějak podivně navazuje....je až k neuvěření, jak je to naplánované....Člověku se ani nechce věřit, že  Bůh by mohl nějakému jednomu jednotlivci věnovat tolik pozornosti, aby mu nachystal v životě tolik dokonalosti...Cítíme to tak proto, že ještě nevidíme naši plnou jednotu, nevidíme, že jsme součástí jednoho velkého celku a že je třeba věnovat každé jeho součásti stejnou pozornost, protožekaždá jedna malá část je propojena s celkem.

Jak stoupáme stále výš a výš na naší cestě a stále vidíme víc souvislostí, začne se nám naše cesta opravdově líbit. Přicházíme na další úžasné souvislosti, všechno je báječné a my se cítíme stále jistější a jistější. Jak je to vše krásně naplánované, stačí se nechat unášet proudem....dokud se nezačne projevovat ego....Ego poznáme velmi jistě, protože když posloucháme své ego a dáváme mu víc prostoru než by mělo dostat, hned se to projeví....Začneme si myslet, jak jsme úžasní. To je v pořádku do té doby, pokud tuto svou úžasnou stránku přijímáme s pokorou, protože víme, že jsme součástí něčeho mnohem většího, že jsme součástí Božího plánu. Když tohle zapomeneme a začneme se chovat, jednat a cítit jako "vyvolení", "dokonalí", začneme se pyšnit, jak nám to jde a kam už jsme došli a zapomeneme, že jsme byli vedeni.....tak následuje pád.

Velikost pádu je přímo závislá na míře našeho "naparování", na síle, kterou jsme svému egu propůjčili. Ego je úžasnou váhou. Učí nás jak se udržovat v rovnováze. Kdykoliv se vychýlíme....hned je tu ego, aby nám hlásnou troubou oznámilo, že jsme v nerovnováze....Bez ega by to pro nás bylo mnohem těžší...jak bychom věděli, že něco už je mimo pokoru? Jak bychom poznali, že přestáváme vnímat dokonalost vesmírných zákonů a začínáme pyšnět?

Pokud jsme opravdu bystří a stále si udržujeme rovnováhu, všimneme si včas, že se ego projevuje. Jsme stále bystří a v této bystrosti nás udržuje naše pokora....Pokud pokoru neprocítíme dostatečně hluboce, už je tu ego a šup....zkouší naši pokoru :)

Zásady, které dodržujeme na duchovní cestě:

• víra....bez víry by to pro nás nebylo možné. Víra v Boží plán, víra v nás, víra v to, že vše se stane jak má a že vše je dobré tak, jak to přichází
• vděk...bez vděku by to taky nešlo...být vděčný za to, co přichází a za to co přijde, protože věřím, že vše má svůj smysl a že vše je správně tak jak je a bude to pro můj osobní růst
• láska...je to, co nás drží...láska Boha ke mě, láska mě ke všem živým bytostem, pochopení propojení se světem...
• obdiv nad dokonalostí všeho a všech...obdiv nad tím, jak dokonalý a krásný je strom, květina, pták, kočka...obdiv jak dokonalý je člověk....obdiv nad dokonalostí stvořitelova díla a plánu
• děkovat za vše, co k nám přichází, děkovat za každou lekci, která přišla, za každý pád, za vše...to příjemné i to méně příjemné, protože vím, že vše je v můj prospěch 
• soucítit se všemi živými bytostmi, soucítit s naší planetou...ale pozor, nezaměňovat s lítostí...protože ten kdo lituje, již kritizuje...ale kdo soucítí, dokáže se vcítit do pocitů a potřeb druhých ale je stále pozorovatel
• důvěra....v sebe samé...sebe-důvěra, důvěra že co se má stát se i stane a že to bude pro nás přínosem. 

Kritika je něco, co se nám stále plete do cesty, ať víc či míň.... Na míře kritiky poznáme, jak moc už jsme pochopili a co ještě pochopit potřebujeme...Kritika je úžasné měřítko. Dokud stále rozlišujeme mezi dobrým a zlým, pokud jsme stále v dualitě, pak máme potřebuj kritizovat....Jakmile pochopíme, že vše je v určitém stádiu svého vývoje a že je to správně tak, jak to je...jakmile věříme, že to, co se nám děje, je odrazem minulých činů a to jak žijeme teď je naše budoucnost, přestaneme mít potřebu kritizovat kohokoli nebo cokoli. Už nemusíme kritizovat vraha za to, že vraždil, protože chápeme, že on si vraždit zvolil...potřeboval prožít jaké to je vraždit...a přestaneme litovat jeho obět, protože chápeme, že i ona si svým způsobem zvolila být zavražděna, protože ona na jisté úrovni svolila k tomu být prostředníkem těchto pocitů...Byla natolik ušlechtilá, že svolila, že dá příležitost vrahovi k tomu, aby pochopil jaké to je....

Kritizujeme, protože nechápeme jednotu. Nevidíme, že vše je propojené a že někdy potřebujeme zažít to, kým nejsme abychom pochopili, kým jsme...Vše máme obsaženo v sobě...a my rozhodujeme, co je aktivní a co je pasivní...ale vše je v nás. Každý z nás může být vrahem, ale záleží na podmínkách...Proto odsuzováním vraha odsuzujeme i malou část nás samých....

A protože my jsme tvůrci našeho života, mějme na paměti, že to, co si přejeme, to co vyzařujeme, se k nám vrátí...Vrací se něco, co se nám nelíbí? Zvažme, co jsme vyslali....Přijměme to, co přichází bez kritiky a hodnocení. Přijměme vše jako to nejlepší pro nás....Věřme své intuici, důvěřujme sami sobě. Naše srdce nás díky naší důvěře a víře bezpečně dopraví "do přístavu"....

www.spokojeny-zivot.cz

Automatická kresba - jak vypadá její průběh, co rozkrývá a jak v ní číst

Před krátkou dobou jsem psala článek o tom, jak jsem začala s automatickou kresbou. Mezitím mám za sebou několik dalších kreseb. Někteří měli zájem nahlédnout "pod pokličku"...ne jen jak kresba vypadá, ale i to, co se z ní můžete dozvědět....

V tomto článku se dozvíte, jak kresbu dělám, proč ji dělám, jak to probíhá, co se dozvím a jak se to dozvím a co máte udělat vy pro to, abych vám mohla takovou kresbu vyhotovit taky.

Takže....vezmu to postupně....

Před každou automatickou kresbou si napíšu údaje o těch, kteří mě o kresbu požádali. Vše dělám intuitivně... Do levého rohu si píšu většinou žadatele o kresbu, jeho jméno, příjmení, datum a místo narození a pokud ví tak i hodinu.... Do pravého horního rohu napíšu to stejné o tom druhém... o tom, kdo vás zajímá.

Pak jdu na nerušené místo, zapálím si svíčku, nachystám si aromalampu s grepovým Saloos olejem, pastelky v základních barvách, obyčejnou tužku a papír, na kterém mám údaje.

Provedu krátkou meditaci. Někdy je velmi krátká, někdy delší...Opět to provádím intuitivně...Poté přivolám mého průvodce, který povede mou ruku a požádám ho o rozkreslení kresby vztahů (případně i zdraví...toho, na co se mě ptáte) mezi těmi dvěma lidmi....Vždy udávám, v jakém vztahu jsou k sobě tyto osoby a vždy požádám svého průvodce, aby mi rozkryl pouze to, co má býti rozkryto a aby skryl to, co se ten daný člověk dozvědět nemá.

Vezmu obyčejnou tužku a poprosím průvodce, aby namaloval tu kterou osobu...většinou začne levou, ale někdy i pravou....
Pak vezmu pastelky do ruky, všechny, zavřu oči a míchám je. Po promíchání je rozložím do řady a stále se zavřenýma očima přejedu rukou a kde cítím, že se mám zastavit, se zastavím a pastelku vezmu. Otevřu oči. Někdy vím barvu ještě předtím, než oči otevřu. Nic nedělám na sílu.

Nechám ruku, aby začala tam, kde chce začít.... Toto opakuju tolikrát, kolikrát cítím, že je třeba. Vždy zavírám oči a čekám, co se rozkreslí. Někdy během kresby cítím, že nevím, co daný tah znamená....ale nerozebírám to a opět se soustředím na svého průvodce.

Po provedení kresby očistím ruce nad plamenem, poděkuji průvodci a požádám ho, aby mi pomohl rozkrýt, co kresba znamená. Jdu si umýt ruce.

Někdy se mi stane, že už během kresby cítím, co přichází a tak zapisuju hesla na papír k dané postavě (to většinou při zdravotních problémech...např.klouby...lymfa...atd)

Zde dvě ukázky s rozborem a zpětnou vazbou od žadatele(žadatelky):

kresba č. 1
vlevo žena - vpravo její manžel (ji znám pouze z internetu, nikdy jsem ji osobně neviděla a neznám žádné detaily jejího vztahu - známe se jen velmi krátce a povrchově)

Já: Ptala jsem se na to, jaký je tvůj vztah k němu. Vysíláš vůči němu hodně lásky, vše se odehrává na fyzické úrovni, tedy týká se to hlavně fyzického těla. Sdílíš s ním svou lásk a je opravdu silná. Máš velmi dobré srdce a částečně tu dobrotu sdílíš se svým mužem, něco tě ale brzdí, takže tvá dobrota k němu nedorazí...on o tvých pocitech neví (myslíš to s ním dobře, ale on to netuší).
Duchovno tě velmi zajímá a hodně se tím zabýváš, víš, že tudy vede tvoje cesta... Toto s ním nesdílíš, ani to k němu nevysíláš...Jsi velmi silná duchovní bytost.
Co se týče jeho vztahu k tobě....vysílá k tobě částečně léčivé signály, ale ty o tom nevíš, tato energie zůstává u něj a vyráží tvým směrem, ale nedorazí k tobě...
Sám pro sebe má opravdu hodně energie, tuto energii s tebou nesdílí, má ji pro sebe (tak jako ty tu duchovní). Z jeho strany vychází velmi silné emoce vůči tobě, vypadá to, že má problém v komunikaci s tebou a ten problém je hlavně z jeho strany... neví jak s tebou komunikovat, v tomto je bloklý...nemá zdravotní problémy?
On již má taky nějaké duchovní myšlenky, ale nejsou tak silné jako tvoje.
Od něho vychází problémy co se financí týče...materiálno je pro něj stále velmi důležité...jako by se mu míchalo duchovno s materiálnem a on si s tím nevěděl rady...vychází mi tam do budoucna z jeho strany spíš zájem o hmotné statky.
jo ještě mi vyšlo, že on je víc dominantní...

a tady odpověď žadatelky :
Pěkný večer Joli,
ted jen koukám a zírám všem všem jsi měla pravdu. Zítra napíšu víc ..................děkuji moc.
(druhý den)
Ano plně souhlasím, že moje láska k němu je velká a on má ovšem pocit, že jej svým zájmem a láskou jako by tluču do země. Já mu o svým pocitech a lásce říkám na rovinu a on tvrdí "ano vím". To že on ke mě něco vysílá je asi možné, ale já to necítím jakoby vůbec nebo spíš hrozně málo. Jestli jeho signály jsou léčivé mě nikdy nepřišlo, ale tím jak jsem dnes poslouchala tvoje audia mě došlo, že mi dělá zrcadlo toho jak jsem se k němu já zle chovala (uměla jsem být někdy až krutá). Ikdyž jsem se mu nahlas omluvila a on tvdí, že mou omluvu vzal tak je stále vůči mě chladný.
Problém v komunikaci se mnou má určitě, hodně mi lže přesto že ví, že tu pravdu na sebe jako by pak prozradí. Nevím jestli to dělá záměrně.
A nemocné má svaly,o nemoci ví přes 10 let. Jenže ted od podzimu lonského roku začal utíkat ode mě ke kamarádům a alkoholem. Podařilo se mi  jej dostat i k pscholožce a ta mu řekla že má lehké deprese. Ale jinak nic změnit nechce, stále má pocit že to zvládne sám.
Chci náš vztah udržet, protože takzvaně to duchovno co mám já v sobě nám už tehdy pomohlo. Právě, že já v sobě ztratila něco co neumím pojmenovat. Syn má totiž stejnou nemoc jako on a my to vždy nějak ustály. Já před lety zůstala kvůli synovi doma a šperky dělám jako koníček a práci nemám.
On stále ted mluví o tom, že chce takzvaně milion, když se jej zeptám co by chtěl. Nebyl takový a tím, že uteče klidně i na celý víkend a nedá o sobě vědět, mě hrozně emocionálně ždímá. Pár věcí jsem si uvědomila, ale i tak jsem jako takzvaně okousané jablko co stačí jen vyhodit.
Možná jsme mu o tomto neměla říkat, ale chtěla jsem aby věděl že člověk který nás nezná nás dokáže takzvaně přečíst na dálku.
Jen mě zarazilo, že jsi psala že je víc dominantní (mě spíš příjde sobecký). Je pravda, že dnes jsme zažili dost velkou hádku a on chtěl odejít a takzvaně nic neřešit a rychle pryč. Nějak jsem jej ukecala a to i díky tvým slovům co jsme dopoledne poslouchala. Předtím mi přišlo, že jsme oba dva stejně a doplnujeme se.
Víš já si celou dobu myslela, že já jsem ten tahou rodin, že oběma pomáhám aby jim bylo líp, protože já se snažím pochopit jejich stavy nemoci a tak nějak jim vycházet vstříc.
Doufám, že díky tvým audiům získám to co bych moc ráda a budu doufat, že se mi podaří se dostat na ten sraz do Brna. Do kdy to potřebuješ vědět?
Ještě jednou děkuji za to co děláš a jsem velkým dlužníkem.
Dobrou noc či raději krásné ráno

a opět já... ráda bych ti upřesnila, jak jsem myslela tu jeho dominanci....ne vůči rodině, ale vůči vašemu vztahu, on byl namalován větší....není tím myšleno, že on dělá víc pro vztah nebo že ty děláš míň...ale že on je, kdo rozhoduje, co se bude či nebude v tom vztahu dít... což když čtu tvoje slova, tak mi to tak i přijde... nehledá s tebou nějaký kompromis, raději odejde pryč...

kresba č. 2

 vlevo žena (je hodně malá...hlava je ve fialové elipse) vpravo žena (ta má hlavu v modrém kolečku a nohy až dole)

se žadatelkou se znám i osobně, ale tu druhou ženu neznám

Já: Tak kresba....budu psát tak, jak mi to přichází....požádala jsem toho, kdo mi vedl ruku, aby mi dal i klíč k interpretaci....
tvoje postava vyšla poloviny velikosti její a hodně dole...ona je velmi velmi velmi dominantní vůči tobě....ty ji cítíš mnohem silnější, jsi v podřazené pozici
ona je duchovní člověk, ale sešla z cesty....potvrdilo se to, co jsi cítila...a to jsem se opravdu nedívala na barvu pastelek a chvílema jsem zavírala oči abych ani neviděla, co se maluje....abych nebyla ovlivněná...
ona tě manipuluje z její hlavy do tvé hlavy, sdílí s tebou energii, což by nebylo tak zlé....ale pak tě chytá přes třetí čakru černou energií...což je navození strachu, sevřeného žaludku...myslím, že tvůj žaludek není úplně spokojený, i když se mi to překreslilo žlutou, slabě...jako bys na tom zapracovala...byla sis toho vědomá a začla to napravovat....ale ta její energie je o dost silnější než ta tvoje
co mě velmi překvapilo je tvoje levá? noha...máš v ní energii, která utíká pryč...máš něco s nohou??? první co mě napadlo je lymfatický systém v nepořádku....
mezi vámi oběma je hodně emocí....je to nastejno....ty k ní něco cítíš a ona k tobě taky....výčitky...emoce...a jsou celkem ostré...žádné obloučky...
jo tobě se vykreslila fialová 7 čakra...takže snažíš se snažíš...je vidět, že makáš....ještě chvíli budeš muset zatlačit...ale jsi na dobré cestě
a největší překvapení nakonec....máte karmické propojení z nějaké minulosti....a je to něco co si nesete z minula z milostného vztahu....takže proto možná ty vaše zblázněné emoce...v minulém životě jste byly pár (nevím detaily, jen že jste byly milenecký pár) a zůstalo to nedořešeno.....
nemusíš jít do minulosti abys to dořešila, vše můžeš udělat teď....

Žadatelka: 
Joli ani nevíš co jsi napsala. Nejraději bych tě objala. Je to všechno pravda. Nejdřív jsem z ní byla nadšená a jako by to byl někdo po kom jsem toužila a moc si ho přivolávala. Jako když se ti odstěhuje nejlepší kamarádka a pak se potkáte. Ale jak mne odkázala na stránky , tak se to postupně měnilo. Jsem jí psala, co a jak a pak najednou se mi udělalo špatně a ona se ihned nabídla, že mi pomůže a že jde o strach. Opravdu jsm na tom byla špatně i přítel se zhrozil, když přišel, co se mnou je. Jak se mi ulevilo, tak mi prostě jelo hlavou spoustu věcí , ale říkala jsem si, že není možné, aby to tak bylo a ikdyby, tak nejsem já tak silná, abych to cítila a abych to poznala ( a hlavně mít takové myšlenky v hlavě je nízké a to já nechci). Ale všechno potvrzuješ. Měla jsem vztek, né na to co udělala ,ale na to že nejsem opatrná, že jsem stále důvěřivec. Pak jsem i byla ráda, že k tomu došlo, říkala jsem si je to zkouška a já si jí projdu, ať bude výsledek jaký chce.....je to dobře, protože je to nová zkušenost. Říkala jsem si , že to proberu s M. a tebou a uvidím, co mi na to povíte. Později, jak jsem nad tím čím dál víc uvažovala, tak jsem měla pocit, že je mezi náma něco více než jen tohle. O tom že mám pocit, že jde o něco z minulého života jsem ti už psala včera. Jen jsem si to potřebovala urovnat v hlavě a ujistit se, že jen neblázním.
K té noze, myslím, že máš pravdu. Jde o to, že jsem měla operaci nohy, je možné, že je tam narušený tok lymfy,ale netuším zatím co s tím.
Joli mooooc děkuji, ani nevíš jako moc si mi pomohla, jsi vážně třída

Toto byly dvě ukázky z mnoha....

********

Pokud i vy máte zájem o rozkreslení vztahu k partnerovi, rodiči, dítěti, příteli....či se zajímáte hlavně o svůj zdravotní stav....
Co potřebuji od vás:

• jméno a příjmení
• datum a místo narození
• pokud možno i čas, ale není podmínkou
• v jakém vztahu jste s druhé osobě a na co se ptáte...co chcete rozkrýt

Mám své etické zásady, toto po mě nechtějte:

• dotazy, které se netýkají vás, ale dalších osob
• zdravotní stav jiných osob (kde nejste součástí kresby)
• jakékoliv informace o vašich dětech, které jsou už dospělé (pokud nejste součástí kresby)
• nevěra partnera/partnerky

PTEJTE SE POUZE NA TO, CO JE PRO VÁS ETICKÉ A CO BY VÁM NEVADILO, KDYBY SE ZEPTAL NĚKDO DRUHÝ O VÁS....



S láskou Jolana

www.spokojeny-zivot.cz